Antologie z oper/Čarostřelec

Antologie z oper
Tři Pintové	Čarostřelec	Euryantha

Údaje o textu
Titulek:	Karel Maria z Webrů: Čarostřelec. – obsah
Autor:	Alois Tvrdek
Zdroj:	Antologie z oper, díl 2., str. 275-277 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1922
Licence:	PD old 70
Dílo ve Wikipedii: Čarostřelec
Související na Wikidatech: Čarostřelec
page=1

Karel Maria z Webrů: Čarostřelec

Romantická opera o 3 jednáních od F. Kinda. Přeložil Jindřich Böhm.

Osoby:

Otakar, kníže český… baryton.
Doubrava, polesný v dědičné službě knížete… bas.
Lidunka. jeho dcera… soprán.
Anička. jejich příbuzná… soprán.
Kašpar... bas. a Libor… tenor., myslivečtí mládenci u Doubravy.
Vít, zámožný sedlák… tenor.
Samiel, zlý duch.
Poustevník… bas.

- Děj v Čechách v 17. stol. na statcích knížecích. - První provozováni 18. VI. 1821 v Berlíně.

Jednání I.

Prostor před krčmou u lesa. - Při střelecké slavnosti, právě pořádané, prohlášen byl králem selský jinoch Vítek, který si dobírá mysliveckého mládence Libora, v zoufalství ponořeného, ježto tentokrát ani jednou terče nezasáhl, ačkoli jest znám jako dobrý střelec. Uražený Libor chce posměváčka ztrestati; než spor jest urovnán polesným Doubravou napomínajícím svého mládence, aby lépe mířil zítra při uložené »ráně na zkoušku«. Neboť dle starobylého zvyku, jejž polesný vysvětluje, může získati ruku Doubravovy dcerušky a tím zároveň dědičnou službu polesného jen tehdy, zdaří-li se mu vyžadovaný výstřel mistrovský. Když se Libor po odchodu myslivcův a lidu oddává smutným úvahám, objevuje se pekelný myslivec Samiel doufající, že se zoufalý mladík stane jeho obětí. Přistupuje starší soudruh Liborův Kašpar, který mu dědičné služby i nevěsty nepřeje a hodlá jej vtáhnouti ve svá osidla, aby o tři léta oddálil lhůtu, kdy propadnouti má silám pekelným, nastávající mu již zítra. Kašpar nutí Libora k pití a slibu1e mu pomoc, jíž se mládenec jako nadpřirozených kouzel děsí. Když však pekelným nábojem, Kašparem mu darovaným, sestřelí mistrovsky o sedmé hodině večerní s nesmírné výšky orla, propadá víc a více nástrahám Kašparovým a přislíbí, že o půlnoci přijde do »Strachomorny«, aby se zúčastnil čarodějného lití »černých« kulí. Kašpar osaměv jásá doufaje, že se mu dílo pomsty zdaří.

Jednání II.

Síň v příbytku polesného. - Anička ve veselé náladě a Lidunka v tesklivém zadumání očekávají Libora; jeho milenka k nebesům vysílá zaň vroucí modlitbu. Vtom přichvátá rozechvělý mládenec, jehož vyděšený pohled a orlí pero za kloboukem leká milující Lidunku, jatou zlou předtuchou. Libor povšimne si poranění Lidunčina na čele a dovídá se od ní, že právě o sedmé hodině - tedy v témž okamžiku, kdy »černou« kulí sestřelil orla - byla poraněna pradědovým obrazem, padnuvším jí znenadání na hlavu. Zpráva ta poděsí Libora. Ale nelze mu již zrušiti slova daného Kašparovi a proto vymlouvaje se, že zastřelil v »Strachomorně« velikého jelena, jenž musí ještě dnes býti z lesa dopraven, spěchá za Kašparem, nedbaje proseb obou poděšených dívek.

Proměna.

Divoká lesní roklina. - Kašpar o půlnoci svým čarováním přivolává Samiela a získá od zloducha další tři léta života za novou oběť, kterou mu v osobě Liborově přivádí. Chce ulíti spolu s Liborem sedm »černých« kulí; poslední z nich má náležeti Samielovi samému, který má ji vystřeliti při zítřejší střelbě do srdce mladistvé nevěsty Liborovy. Samiel k této úmluvě přistoupí: zítra padne Libor nebo - Kašpar. Když ďábel zmizel, přichází Libor, nedbaje pekelných hrůz ani ducha zemřelé matky, která se mu zjevuje. Aby Libora zcela ve svou moc dostal, Kašpar přičaruje mu ještě zjev Lidunky, chtějící se vrhnouti do vodopádu, nepodaří-li se Liborovi mistrovská rána. To rozhodne. Libor vkročí do začarovaného kruhu, v němž Kašpar lije zázračné koule. Úkon ten jest doprovázen výjevy tak děsnými, že oba myslivečtí mládenci klesají v mdloby.

Jednání III.

Krajina lesní. - Ze sedmi »černých« kuli Libor dostal čtyři, Kašpar si ponechal tři. Libor však vystřelil již tři na knížecí honbě a prosí nyní Kašpara, aby mu dal ještě jednu, by mu tak zbyla koule potřebná k zítřejší rozhodné střelbě, kdyby snad čtvrtou z rozkazu knížete musil vystřeliti ještě dnes. Kašpar žádosti té odpírá a poslední ránu svou vystřelí po odchodu Liborově za liškou. Tak zbývá Liborovi pouze jediná koule, náležející vlastně Samielovi.

Proměna.

Liduščina komůrka. - Liduška ve svatebním šatě prosí Boha o přispění ve svých úzkostech. Vypravuje pak své družce divný sen: byla proměněna v bílou holubici a Liborem za střelena. Potom však se proměnila v Lidušku - a černý, velký pták se potácel v krvi. Anička jí těší rozmarným výkladem snu nebožky tety. Již přicházejí též družičky, přinášející omylem místo svatebního věnce věnec »umr1čí«. Tato příhoda, opětné spadnutí obrazu starého předka a pochmurný sen naplňují duši spanilé nevěsty hroznými předtuchami.

Proměna.

Les. - Sbor opěvá slasti života loveckého; Kníže Otakar dostavil se, aby byl přítomen poslednímu výstřelu Liborově, který mu má býti nápomocným k získání Lidušky a dědičné myslivny. Schvaluje Doubravovu volbu, určuje Liborovi za cíl bílou holubici. Když Libor namíří, holubička letí k stromu, na nějž vylezl Kašpar čekaje, že koule zasáhne Lidušku. Ta právě v tom okamžiku přikvapí s družkami volajíc: »Nestřílej, Libore, já jsem ta holubička!« Rána padne, Lidka i Kašpar vykřiknou a najednou klesnou. Ale rána Lidky nezasáhla, ježto se v tomto okamžiku objevil poustevník, který ji zachránil. Samiel nemohl tudíž kouli určiti Lidušce a zahubil Kašpara, aby mu vyhlídnutá oběť neušla. Kašpar cíle nedosáhnuv hyne s kletbou na rtech. Kníže káže mrtvolu vrhnouti do propasti. Když Liduška procitla z mdloby, Libor přiznává se ke svému provinění knížeti. Panovník s počátku nechce ani slyšeti o smilování nad provinilcem, který se na získání milované dívky spojil s ďáblem. Ale na prosby lidu a zejména poustevníkovu odpouští mu posléze, odstraňuje osudné střílení na zkoušku a omezuje trestní lhůtu Liborovi na rok. Osvědčí-li se v té době, bude mu odpuštěno a stane se manželem Liduščiným. K vyzvání poustevníkovu sbor díky činí Bohu, jehož milost jest neskonalá.