Přeskočit na obsah

Anglické listy/Merry Old England

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Merry Old England
Autor: Karel Čapek
Zdroj: ČAPEK, Karel. Cestopisy I.
Městská jnihovna v Praze (PDF)
Licence: PD old 70
Související články ve Wikipedii:
Chester, Salisbury, Bristol

Ještě jednou se však musíme zastavit; musíme se jenom podívat, kde tu vlastně je ta veselá stará Anglie. Stará Anglie, to je, dejme tomu, Stratford, to je Chester, Exeter a já nevím co ještě. Stratford, Stratford, počkejme, byl jsem tam? Ne, nebyl; i neviděl jsem rodný domek Shakespearův, nehledíme-li k tomu, že je od gruntu přestavěn a mimoto že snad žádný Shakespeare vůbec neexistoval. Ale zato jsem byl v Salisbury, kde působil zcela nepochybný Massinger, a v londýnském Templu, kde se zdržoval zaručený Dickens, a v Grasmere, kde žil historicky doložený Wordsworth, a v mnoha jiných dokumentárně nesporných rodištích a působištích. Dobrá, našel jsem porůznu onu dobrou starou Anglii, která po zevní stránce pozůstává z černého trámoví a vyřezávání, následkem čehož je pěkně černobíle pruhovaná. Nerad bych dělal příliš odvážné hypotézy; ale zdá se mi, že černobílé proužky na rukávech anglických strážníků mají svůj původ právě v tom pruhovaném slohu staroanglických domů, jak ukazuje náš obrázek.

Anglie je totiž země historických tradicí; a vše, co je, má nějakou příčinu, jak učí tuším John Locke. V některých městech, jako například v Chesteru, nosí strážníci bílé pláště jako chirurgové nebo holiči: možná že je to tradice z doby Římanů. Mimoto stará Anglie si libovala ve všelijak vysunutých patrech a štítech, takže takový dům je nahoru pořád širší; ke všemu i okna bývají vystrčena ven jako polovytažené zásuvky, takže takový dům se svými patry, arkýři, výstupky a výklenky vypadá jako velká skládací hračka nebo starý zásuvkový sekretář, který se snad na noc pozastrká a pozavírá, a je to. V Chesteru mají nadto něco, čemu se říká „rows“. Je to podloubí, jenže v prvním patře, a z ulice se tam chodí po schodech, krámy jsou pak dole i nahoře; to není nikde na světě. A v Chesteru ještě mají katedrálu z růžového kamene, kdežto v Yorku je katedrála hnědá, v Salisbury štikově modrá a v Exeteru černá a zelená. Skoro všechny anglické katedrály mají pilíře na způsob potrubí, pravoúhlé presbyterium, ohavné varhany uprostřed hlavní lodi a vějířovitá žebra na klenbě; co v nich nepokazili puritáni, dodělal nebožtík Wyatt svými slohově čistými renovacemi. Například katedrála v Salisbury je něco tak beznadějně dokonalého, že je ti úzko: i oběhneš třikrát město Salisbury jako Achilles město Tróju, a potom, shledávaje, že máš pořád ještě dvě hodiny času do odjezdu vlaku, usedneš na jedinou lavičku v městě mezi tři jednonohé starce a díváš se, jak místní strážník nadouvá tváře, aby rozesmál nemluvně v kočárku. Celkem vzato, není nic děsnějšího, než když v malém městě prší.

V Salisbury mají i stěny domů pokryté taškami; nakreslil jsem je, abych potěšil pokryvače, kterým snad tento list přijde do rukou. V severních hrabstvích stavěli domky z pěkných šedých kamenů; to je důvod, proč jsou v Londýně skoro všechny domy stavěny z ošklivých šedivých cihel. V Berkshire a Hampshire stavěli šmahem z paprikově červených cihel; proto jsou i v Londýně ulice z červených cihel, jako by je anděl smrti potřel krví. V Bristolu nějaký stavitel nadělal tisíce oken s divnými, trochu maurskými oblouky, a v Tavistocku všechny domky mají portál princetownského vězení. Bojím se, že tím jsem vyčerpal architektonickou rozmanitost Anglie.

To nejkrásnější v Anglii jsou však stromy, stáda a lidé; a pak ještě lodi. Stará Anglie pak jsou ti růžoví staří gentlemani, kteří zjara nosí šedivý cylindr a v létě honí kuličky na hřištích golfu a vypadají tak svěže a mile, že bych si chtěl s nimi hrát, kdyby mi bylo osm let; a staré ladies, které pořád mají v rukou pletení a jsou růžové, krásné a vlídné, pijí horkou vodu a nikdy vám nevypravují o svých nemocech.

Celkem vzato, země, která dovedla vytvořit nejkrásnější dětství a nejsvěžejší stáří, má jistě něco nejlepšího v tomto slzavém údolí.