Anebo/V dnech nejistých…

Anebo Viktor Dyk
Nervosní píseň roku 1913	V dnech nejistých…	Potulný prorok

Údaje o textu
Titulek:	V dnech nejistých…
Autor:	Viktor Dyk
Zdroj:	Dyk, V.: Anebo, Prémie Umělecké besedy, Praha: 1927
Licence:	PD old 70

I.

V dnech nejistých, kdy kolísají říše
dnů neznajíce, hodiny - -
v dnech nejistých, kdy v propast padá výše
a v hory rostou nížiny,

v dnech nejistých, jež všechno dáti mohou
a také všechno odníti:
jít za svým cílem nutno pevnou nohou,
ať zvítězit, ať umříti.

Sní pidimužík o osudech obra,
šlapaný: však se pozvednu.
Bloudící: hvězda zasvitne mi dobrá
a slepý: zítra prohlédnu.

A všichni sní. A čekají. A chtějí.
Vše v krisi je a v přerodu.
Prudčeji bijí dnes a bouřlivěji
jedinců srdce, národů.

V tom rozmachu, v tom výboji, v tom vzpětí,
jež žasnouce tu vidíme,
já ptám se: Dnes, kdy výše touhy letí,
kam vy, ó Čechy mé?

II.

A řeknou mi:
My sníme též, ač plaše.
A máme též své naděje.
Chtít? Nesmíme. Je musit sudba naše.
Leč snad se někdo usměje

na lid, jenž dlouho na ten úsměv čeká,
svých povinností vědomý --
Po tvrdých dnech snad přijde chvilka měkká,
kdy řekne: Tebe líto mi.

Cíl leká nás. Co odvahou zvou mužnou,
nám dobrodružnost, úžas budící,
my s mošničkou svou jdeme za almužnou.
A by ji nesla, máme pravici.

Bez síly k záští, beze síly k lásce
své břímě vlečem. Cesta dlouhá je.
Hra hraje se a víme: My jsme v sázce!
Mdle tážeme se: kdo nás vyhraje?

Nepřipraveni. Bez vůle. A slabí.
S nadějí jdeme jedinou:
Že ironický osud šetří baby,
když v boji muži zahynou.