Anebo/Smích

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Smích
Autor: Viktor Dyk
Zdroj: DYK, Viktor: Anebo a jiné básně. 1. vydání. Československý spisovatel, Praha 1980, str. 155–157
Licence: PD old 70

I[editovat]

Ten smích byl lehký jako pěna,
a přece těžký jako skála.
Neznámá stála na ulici žena.
Jak se smála!

Chodili mimo lidé,
slyšeli smích
těžký jak skála,
lehký jak hřích.

Vzdálený, cizí
myšlenkou a snem
formuloval jsem
smích, který mizí.

II[editovat]

Dějiny jsou tu. Světy se tu drolí.
Proud dne je rve kus po kuse.
V senzační hře vyhrajete svou roli;
já směju se, já směju se.

Dějiny jsou tu. Triumfy či rána.
Jdu, nerušena obojím.
Jsem v slávě chladná, hanbou nezlekána.
Já opojím, já opojím.

Dějiny jsou tu. S hrůzou svou a mocí.
Osude, dej se do díla!
Živého vítám v chladné zimní noci
a mrtvého jsem pohřbila.

Všech dojmů tíž má mysl snadno střásá.
Včerejšků sotva pohřeším.
Národy trpí; ohrožena rasa.
Já utěším, já utěším.

Má touha nezná tváře ani jména
a diferencí necití.
Kdokoli přijď. Chci býti nasycena.
Chci užíti, chci užíti.

Nechápu hoře vašeho ni žalu,
nechápu, co je ve hře té.
Zastkvím se v hanbě, vykoupám se v kalu.
Tož vezměte, tož vezměte!

III[editovat]

Ten smích byl těžký jako skála.
Pod skalou ležím. Žena
lehoučká jako pěna
na ní se smála.

Pod skalou leží pohrobený.
Strnulo vědomí.
Strašno mi
pro smích cizí ženy.