Aby si mohl šaty koupit

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Aby si mohl šaty koupit
Podtitulek: (Přelíčení pro úkladnou vraždu loupežnou před porotním soudem kutnohorským.)
Autor: Pravděpodobně —on[red 1]
Zdroj: Národní listy, roč. 26, č. 242, s. 5
Vydáno: 01.09.1886
Licence: PD old 100

„Chtěl jsem si opatřit nové šaty, ale neměl jsem na ně peněz. Poněvadž mě to ale mrzelo čekat, až si je vysloužím, zašel jsem si do Krchleb pro několik desítek.“

Tak omlouval 24letý čeledín Josef Vaňáč hrozný čin, jehož dopustil se v noci 14. května t. r.

K vůli „novým šatům“ nejen že dopustil se krádeže na svém bývalém hospodáři, nýbrž spáchal vraždu a byl by spáchal ještě druhou, kdyby byl tušil, že nešťastná oběť jeho, do níž osudné noci jako zběsilý bušil sekerou, je ještě na živu.

Vizme, jak obžaloba líčí hrozný skutek krchlebský.

Důvody:

V noci ze 13. k 14. květnu 1886 udál se v Krchlebích v okresu čáslavském hrozný zločin na manželích Jiřím a Majdaleně Brychových, o nichž všeobecně bylo známo, že velké obnosy hotových peněz doma mají; bylať totiž Majdalena Brychová v obytné světnici na lůžku svém zavražděna a Jiří Brych v předsíni těžce a nebezpečně zraněn a byla těmto manželům značná částka peněz uloupena.

Stavení Jiřího Brycha č. p. 10 v Krchlebích, ježto stojí podél silnice z Čáslavi do Chedrbí vedoucí, pozůstává z domu obytného a přistaveného k němu chléva a dřevníku a na zadní straně stavení rozprostírá se prostorný dvůr, jenž pokud není obklopen výstavnostmi, jest zdí 190 cm. vysokou ohraničen.

Dne 13. května 1886 přišel Jiří Brych, 84 roky starý rolník a majitel usedlosti č. p. 10 v Krchlebích dle přísežného seznání svého as o 6. hodině večer z hostince Antonína Vavřiny, právě proti statku jeho se nalézajícího domů, zavřel dvéře z domu na silnici vedoucí a v přední světnici, totiž v oné, ježto se v levo síně nalézá a kde vždy s manželkou svou spával, jelikož tato již ležela, ihned ulehl.

Když as k 11. hodině v noci za svou potřebou zadními dveřmi na dvůr vyšel, nalezl dvéře tyto nezavřené, nemůže však s jistotou říci, zdali je, když ze dvora do světnice se vracel, za sebou na závoru uzavřel čili nic.

Asi o 1½ hodině s půlnoci vyšel Jiří Brych za tím samým úmyslem opět na dvůr, nalezl zadní dvéře opět nezamčené a když se do síně navrátil a závorou již zastrčil, tu pojednou v tmavé síni této ucítil do hlavy ránu, jako by něco na něho bylo padlo a hned na to obdržel druhou ránu do hlavy, následkem kteréž k zemi sklesnul a omráčen ležeti zůstal. Neví, co se dále s ním dělo, ví jen, že obdržel také jednu ránu do žeber, avšak neví, kolikátá rána to byla. Když se, leže na zemi, poněkud zpamatoval, tu obdržel ještě jednu ránu do hlavy, následkem které opět vědomí pozbyl. Jak dlouho Jiří Brych po té omráčen na zemi v síni ležel a co se zatím v domě dělo, nelze mu udati, když však po nějaké době se zpamatoval, do světnice vešel a shledal, že manželka jeho leží bez vlády a bez vědomí a když zároveň pozoroval, že jest truhla, ježto byla dříve na klíč uzamčena, nyní otevřena, spodní šuple vytaženo a že peníze z ní zmizely, jen v košili a v podvlíkačkách spěchal do protějšího hostince Antonína Vavřiny, jehož tlučením na vrata zbudil, krví celý zbrocený prosil, by s ním do bytu jeho šel a se podíval, co se mu stalo.

Když Antonín Vavřina udělav světlo, do světnice Brychových vstoupil, spatřil tu na jedné z dvou se tam nalézajících postelí Majdalenu Brychovou na těle sice ještě teplou, v obličeji však již stydlou v košili skrvácené, s krvavou ránou u levého ucha ležeti, viděl též, že byla truhla v ložnici se nalézající otevřena a šuple tétéž vytažené.

Jiří Brych, jenž neustále jen bědoval, „že ho to porazilo a manželku mu to zabilo“, teprv k jeho vyptávání mu vypravoval, co se přihodilo a když pak Brych k vytaženému šupleti u truhly přistoupil, nějakou knížku vytáhl a do ní se díval, tu Antonín Vavřina, jenž mu při tom svítil, pozoroval, že jsou v ní papírové peníze a na vrchu spatřil desítku. On poslal svého nájemníka Františka Klose pro obecního starostu Josefa Procházku, jenž přispěchav do bytu Brychova, nalezl Majdalenu Brychovu již mrtvou, však na těle ještě teplou a Jiří Brych mu celý zkrvácený vypravoval, co se přihodilo.

Služky Brychovy Anna Siglova a Emilie Veselá byly v komoře, v níž spávají, z venku, totiž ze síně uzavřeny na petlici a bylo jim teprv na jejich tlučení otevřeno.

Dle seznání těchto děveček probudily se následkem naříkání hospodáře, nemohly se však ven dostati, až jim na jejich tlučení hospodářem nebo Vavřinou bylo otevřeno.

Obě tyto služky tvrdí, že když vešly do světnice při kuchyni se nalézající, postel tam stojící, která byla předešlého dne vystlána, byla rozcuchaná, jedna peřina z ní že byla shozená a sláma vyhrabána, z čeho se souditi dá, že pachatel v posteli této peníze hledal.

Dle seznání Jiřího Brycha měla zemřelá manželka jeho ve zvyku úspory své do této postele uschovávati, zdali a mnoho-li peněz ale v době činu spáchaného v této posteli uschováno měla a mnoho-li odtud se ztratilo, nemůže udati, avšak se vší určitostí tvrdí, že jemu nejméně 400 stříbrných zlatníků, které v plátěném pytlíku v šupleti od truhly se nalézaly, odcizeno bylo. V tomto šupleti od truhly, které bylo zamčené a které pachatel klíčem, kterýž z kapsy kalhot Jiřího Brycha na skříni vedle truhly stojící pověšených vzal, otevřel, nalézala se však také ve dvou knížkách, mezi rozličnými knihami, spisy a papíry se nalezavších, značná čásť papírových peněz, a sice, jak při soudní domovní prohlídce dno 14. května 1880 předsevzaté shledáno bylo, v jedné knížce 2 stozlatové, 4 padesátizlatové a 48 desítizlatových bankovek a v druhé knižce 6 zlatek, úhrnem 886 zl. r. č., pak v sáčku částka starých stříbrných dvacetníků, které však, jakož i cenné papíry dle udání Jiřího Brycha v šupleti onom se nalezavší, totiž jedna tisícizlatová a dvě stozlatové státní obligace, pachatel tam nechal, bezpochyby že je přehlédl.

V ložnici manželů Brychových nalezena byla mrtvola Majdaleny Brychové, oděna pouze v bílé košili, na pravém rameně zakrvácené.

Dne 16. května 1886 byli Jiří Brych a mrtvola manželky jeho Majdaleny Brychové soudními znalci med. dr. Jul. Hlaváčem a med. dr. Janem Konrádem lékařsky ohledány.

Na mrtvole Majdaleny Brychové, as 68 roků staré, shledali jmenovaní znalci při zevnějším ohledání hoření víčko levého oka oteklé a bledě modré, na pravé straně hořejšího pisku přischlou krev, levý boltec uprostřed mušle pokrývky s zamodralou podlitinou krve, na levé skráni zrovna nad jařmem as půl cm. hlubokou prohlubinu a při tlaku balotání zlomené kosti, na zadní straně levého boltce 3 cm. dlouhou ránu s potrhanými okraji, skrze kůži pronikající a podlitiny krve.

Na základě pytevního nálezu vydali soudní znalci dobrozdání své v ten smysl:

1. že Majdalena Brychová utrpěla následkem poranění rozsáhlou zlomeninu kosti spojenou s pohmožděním mozku, že poranění takové jest na prosto smrtné a že v krátké době smrt následovati musila;

2. že poranění Majdalenou Brychovou utrpěné bylo jedinou příčinou smrti její a to následkem všeobecné povahy své, jakož i vzhledem k velikému rozměru zlomeniny kostí lebných

3. že rána udeřena byla velikým násilím do levé skráně, nástrojem tvrdým tupých hran, možná že sekerou a že když Brychová spala, nebo tak neočekávaně, že ani nejmenšího odporu klásti nemohla.

4. Naproti tomu prohlásili znalci onu na zadní straně levého boltce nalezenou povrchní trhlou ránu za poranění lehké, které mohlo býti spůsobeno ostřejší hranou tohotéž tupého nástroje.

Při lékařském ohledání Jiřího Brycha, starce věkem sešlého, shledali jmenovaní soudní znalci:

1. na hlavě jeho nad levou kostí temenní asi v hořejní třetině předního okraje jejího 4,5 cm. dlouhou, příčně od předu do zadu táhnoucí se zhmožděnou ránu, na přední polovici s okraji protrhanými, nerovnými, k sobě přilehajícími, na zadní polovici ale zející, otevřenou s okraji protrhanými, tvořícími jako thomboid 1,5 cm. široký; tu se objevila rána co nejhlubší a do hloubky až na holou kosť sahající, kdežto se okostnice sedřená, a na kosti mírná kolmá rýha nalezla;

2. horní konec levého boltce zhmožděný a u velikosti bobu sedřený;

3. nad levým uchem příčnou, mírně obloukovitou, 2 cm dlouhou ránu s potrhanými okraji;

4. na záhlaví v pravo 3 cm. dlouhou, pronikající ránu s potrhanými kraji a

5. tamtéž v levo zhmožděnou, nepravidelně ohrouhlou, co krejcar velkou povrchní ránu; a

6. na zádech pod pravou lopatkou podlitinu krve u velikosti dlaně modře prokvétající.

V dobrozdání svém prohlásili znalci na základě tohoto nálezu: že poranění nad levou kostí temenní (sub 1. uvedené) jeví se co těžké na těle poškození, ježto k zahojení více jak 20 dnů požaduje, že ale vzdor tomu, že jest okostnice sedřena a kosť proláklá, oprávněna jest naděje, že se rány bez škodlivých následků zahojí. Soudní znalci se dále vyslovili, že zranění toto hranou čepce obyčejné jednoručné sekery tím spůsobem, že tato sekera vedena byla od pachatele, který stál na levé straně za zády raněného, spůsobeno bylo.

Ostatní rány prohlásili znalci co zranění lehká a sice rány na hlavě spůsobené dílem tupou plochou, dílem tupou hranou tvrdého nástroje, toliko o ráně na zádech se znalci vyslovili, že nejspíše povstala buďto naražením raněného při pádu jeho, nebo tupou plochou čepce neb topůrka sekery.

Spůsob, jímž zločin na manželích Brychových proveden byl, ukazoval zřejmě na to, že pachatel nejenom s místnostmi domu Brychova a s místem, kde Brichovi manželé hotové peníze své uschovávají, nýbrž také s obyčejem Jiřího Brycha, nočního času na dvůr vycházeti, úplně obeznámen byl a že,jelikož služka Brychova Anna Siglova za čeledínem Janem Kamenářem, když dne 13. května t. r. po večeři na náves odešel, dvéře domovní na silnici vedoucí zastrčila a čeledín ten, když se k 11. hodině domů navrátil, přes zeď přelezl i také pachatel přelezením zdi na jistém místě do uzavřeného dvora se dostal a do síně zadními dveřmi, ježto Jiří Brych při prvním navráceni se ze dvora snad zavříti opomenul, se vplížil a zde ve výklenku u dveří do kuchyně vedoucích opětně východu Jiřího Brycha očekával.

V tom zakládalo se podezření, že některý z dřívějších čeledínů manželů Brychových zločin ten spáchal a podezření to padlo zejména také na čeledína, jenž u Jiřího Brycha od vánoc 1885 až do 10. března 1886 sloužil, v službě se nezachoval a se zlou odešel.

Neúnavnému, obezřetnému pátrání četnictva čáslavského a zejména četnického strážmistra Jana Kyselky, přispěním závodčího Antonína Salzera, pak četnického strážmistra Viléma Kühnla v Habrech a četnického závodčího Josefa Kunze v Golč. Jeníkově podařilo se přijíti pachateli na stopu a jej v osobě Josefa Vaňáče ze Šumplic, téhož času čeledína u Josefa Zahradníka, povozníka v Čáslavi vypátrati.

Byl totiž hned po činu v síni domu Brychova nalezen kus bavlněné látky, patrně ze starých kalhot pocházející, v němž starý roztrhaný lavičník, trochu krví potřísněný, zavázán byl provázkem, jenž byl jeden pramének z rozpleteného čtyrpramenného postraňku a druhý, též takový hadr se stejným provázkem byl brzy na cestě k Žákům vedoucí, 75 kroků od bytu manželů Brychových, nalezen, a bylo znáti, že pachatel těmito hadry byl nohy sobě obvázal, aby chůzi jeho slyšeti nebylo.

Při domovní prohlídce věcí Josefa Vaňáče v maštali Josefa Zahradníka byl v posteli Vaňáčově nalezen zbytek cajkových kalhot tmavohnědých k nimž zmíněné hadry úplně přilehají a které rozhodně z těchto kalhot pocházejí a v kazajce Josefa Vaňáče na této posteli se nalezavší, nad pravou kapsou zkrvácené, kus rozpleteného postraňku, z něhož provázky, jimiž byly ony hadry uvázány, pocházejí, pak režný ručník nalezen a byla v příbytku Josefa Zahradníka také nalezena jednoruční sekera, na které na topůrku při čepeli trochu rozmazané krve pozorovati a znáti bylo, že čepelem sekery této bylo v kámen tlučeno, patrně proto, aby se ze železa krvavé skvrny otřely.

Soudní znalci vyslovili se o této sekeře, ohledavše ji, že jest úplně spůsobilým nástrojem, kterýmž Jiří Brych těžce zraněn a Majdalena Brychová zavražděna býti mohla a prokázalo se během vyšetřování, že sekerou touto skutečně Jiří Brych těžce a nebezpečně zraněn a Majdalena Brychová zavražděna byla.

U povozníka Josefa Zahradníka v Čáslavi sloužil téhož času společně s Josefem Vaňáčem též Jan Reisig za čeledína, oba spávali v konírně pohromadě v jedné posteli.

Jan Reisig seznal, že Josef Vaňáč obyčejně po večeři k své milence, služce u Ridla, úřadníka při občanské záložně, Anně Prosové, chodíval odtud k 10. hodině domů přicházel; jenom jednou a to ve čtvrtek dne 13. května že z večera odešel a teprv druhého dne o půl 3. hodině ráno se domů navrátil. Když přišel tenkráte do maštale, že udělal světlo a vytáhl z kapsy u kalhot nějaký kožený, zadrhovací kapsář, z něhož drobné stříbrné peníze, desetníky a dvacetníky do čepice vysypal, je na ruce počítal, pak je opět do kapsáře nasypal a je opět do kapsy strčil, řka, že je jich za 4 zl. 20 kr.

K otázce Reisiga, kde byl, řekl: u své holky, ta že mu dala ty peníze, by si koupil nějaké šaty a že mu dala také ručník, jejž sebou domů přinesl.

Dále vypravoval Vaňáč Janu Reissigovi, že v sobotu půjde k svému otci do Sýrova, aby jej propustil a mu nějaké peníze na cestu do Ameriky dal, že tam pojede se svou holkou a pravil, že přinese si od otce 90 zl. Potom že se Vaňáč, aniž by byl kalhoty svlekl, k němu na postel položil.

Jan Reisig tvrdí, že ani tenkráte, ani dne 14. a 15. května t. r., totiž v pátek a v sobotu na Vaňáčovi, jenž práci svou jak obyčejně zastával, nic nápadného nebo podezřelého nepozoroval, ano on i při tom, když dne 14. května t. r. manželka jeho hospodáře Marie Zahradníková, dozvěděvší se o vraždě na manželích Brychových v Krchlebích spáchané, u jeho přítomnosti prohodila: „Vaňáči, vy jste tam také sloužil!“ On nic podezřelého na sobě znáti nedal a když Jan Reisig na to podotkl: „Bodejť, on tam také sloužil a tak se s pantátou nepohodl“ a Zahradníková na to k Vaňáčovi pravila: „To tam také budete muset jít k soudu, to tam bude muset jít všecka čeládka, poněvadž má na čeládku domněnku; na to odvětil Vaňáč: „Moc ne, já se nebojím, mohu říci, od koho jsem peníze dostal, já je dostal od holky.“

V sobotu dne 15. května t. r. jel Josef Vaňáč na pole orat, dal si při tom orání od Václava Pokorného z Ohař, s nímž se na cestě byl sešel, pomáhat, dal mu za to 50 kr. a když se od něho dozvěděl, že cestuje do Smrdova, řekl mu, že večer pojede vlakem do Leštiny, aby tam na nádraží na něho čekal. Když pak Josef Vaňáč s Janem Reisigem z polní práce o 6. hodině večer domů přijel a hospodář Josef Zahradník doma nebyl, pravil k Reisigovi, aby mu nakrmil koně, že se podívá domů k otci, oznámil pak hospodyni Marii Zahradníkové, že pojede domů pl železnici, že prý mu hospodář dovolil a že se teprve v úterý vrátí, načež odešel. Na to se potloukal po okolí, trčel neustále v hospodách, s kým se sešel, toho častoval a každého poděloval stříbrnými zlatníky. Konečně zabrousil domů do Šumplic a nenaleznuv otce doma, zašel si k pohodnému Limburskému, v jehož společnosti v Křivsoudově koupil si látky na celé dvoje šaty a jiné věci. Potom spolu jedli a pili po hospodách a když se do Šumplic navrátil, odebral se odpolednes Limburským do Vonšova, dal si zde krejčímu Malečkovi z látek koupených šaty šít, objednal si u truhláře Václava Petáka kufr na šaty s dvěmi zámky, zjednal tesaře Antonína Vodrážku, aby mu k baráku otce jeho udělal nová vrata, a pobil střechu šindelem, načež k osmé hodině večer odebral se do hostince Gustava Flusa.

Tu pojednou se Bohumila Eichlerova, 16letá služka Jana Limburského, kterouž manželka tím polekaná, že se četníci v samotě Šumplici po Josefu Vaňáčovi u téhož rodičů vyptávali a domnívajíc se, že četníci Vaňáče stíhají — s vyzváním, aby šel domů a s Vaňáčem nic víc neměl, za Limburským do Vonšova poslala, ve dveřích šenkovny objevila, Limburského vyvolala, a mu poselství pošeptmu vyřídila. Ačkoliv Jan Limburský jistí, že oproti Vaňáčovi praničehož znáti na sobě nedal, a všichni svědci tvrdí, že nepozorovali, že by byl Limburský, jenž se opět na své místo posadil, Vaňáče nějak upozornil — týž přec ač chvíli ještě u stolu sedět zůstal, pojednou se zvedl, že chce platit, a pak rychle odešel.

Hned na to přišel však hořický starosta Jan Šipka do dveří, ptal se po Vaňáčovi a když mu bylo sděleno, že právě odešel, tu jal se s četnickým strážmistrem Josefem Voneckým a a četnickým závodčím Josefem Nassbergrem ze stanice dolnokrálovické, kteří byvše od c. k. okresního soudu v Čáslavi telegraficky k stíhání Josefa Vaňáče vybídnuti, se starostou Šipkou do Vonšova přišli a zde za hospodou byli čekali, Josefa Vaňáče pronásledovati.

Když jej chytili a k vonšovskému starostovi Josefovi Polákovi přivedli, tu Vaňáč, ač u něho množství peněz nalezeno bylo, z počátku přec urputně zapíral a tvrdil, že peníze tyto nalezl, a teprv když mu oznámeno bylo, že Majdalena Brychová jest sice mrtva, Jiří Brych ale že stále žije, a že jej co pachatele jmenoval, se vyznal, že on jest pachatelem a zevrubně také udal, jakým způsobem ten zločin spáchal.

Doznání toto opakoval Josef Vaňáč také četnickému strážmistrovi Janu Kyselkovi z Čáslavi u přítomnosti strážmistra Viléma Kühnla z Habru a závodčího Josefa Kunce z Golč. Jeníkova, kteří stíhajíce jej až do Dol. Kralovic, právě do četnických kasáren přišli, když dolnokralovičtí četníci jej tam přivedli, od nichž pak oni Josefa Vaňáče k dalšímu dopravení do Čáslavi jakož i peníze, které mu ve Vonšově odebrány byly, převzali.

Při prohledání Josefa Vaňáče ve Vonšově bylo u něho dle zprávy četnické a dle seznání četnického strážmistra Jana Kyselky nalezeno na hotovosti 289 zl. 20 kr., za věci, které sobě Vaňáč za uloupené peníze nakoupil, vydal dle vlastního doznání 58 zl. 55 kr., a zbytek, jenž obnáší 52 zl. 25 kr., on, jak sám doznal, jinak utratil, rozdal nebo prohýřil.

Včera pohnán Josef Vaňáč pro zločin úkladné vraždy loupežné a pro zločin vraždy nedokonané před kutnohorský trestní soud.

Vanáč je postavy malé, zavalité a zdá se, že jakémukoli dojmu naprosto je nepřístupný.

Na otázku předsedovu, cítí-li se býti vinen, líčí skutek jak následuje:

Napadlo prý mu ve čtvrtek dne 13. května t. r. v kořalně Vojtěcha Levína v Čáslavi, kde vypil za 6 kr. kořalky, aby šel do Krchleb k manželům Brychovým, u nichž byl dříve sloužil a jim nějaké peníze odcizil. Neměl prý peněz na šatstvo, jež potřeboval, avšak čekati nechtěl, až si peníze na ně vyslouží. As o půl 9. hodině večer že došel si domů pro ruční sekerku, hospodáři jeho patřící, která ležela na špalku na dvoře. S tou že se na cestu do Krchleb vydal. Na cestě že nikoho nepotkal a když do Krchleb po 11. hodině přišel, že nikde již nesvítili.

Na této cestě že ale úmysl svůj, manžele Brychovy okrásti, změnil, obávaje se prozrazení a že se odhodlal manžele Brychovy zabíti.

Jsa povědom s místnostmi příbytku Brychových a obyčejem Jiřího Brycha v noci za svou potřebou na dvůr vycházeti, že vrata do dvora Brychova vedoucí, vytažením kolíku, jímž byly zastrčeny, otevřel, že sobě, aby kroky jeho slyšeny nebyly, na dvoře hadry ze svých starých kalhot boty obvázal, ze dvora do síně zadními dveřmi, ježto nezamčené nalezl, vkročil, zde sekeru v ruce drže do výklenku přede dveřmi do komory, v níž děvečky spávají, vedoucími, které, aby děvečky kdyby snad šramot uslyšely a se probudily ven nemohly, na petlici uzavřel, se postavil, očekávaje, až Jiří Brych ven vyjde. Když takto as čtvrt hodiny čekal, tu že skutečně Brych ze světnice na dvůr vyšel, on že jej bez překážky vyjíti nechal, když však Brych zpět do síně vešel a dveře závorou za sebou zastrčil, tu že jej ze zadu z pravé strany sekerou a to sice čepcem (čepelem) tétéž do hlavy udeřil a jelikož Brych po té ráně ještě neupadl, tak že mu ještě více ran, mnoho-li, že nepamatuje, čepelem sekery do hlavy dal. Po první ráně že Brych neupadl na zem, nýbrž teprv po nějaké další ráně, on však že neslyšel, že by byl promluvil.

Na to že, nechav Brycha ležeti, do zadní světnice, kde manželé Brychovi spávali, opatřen sekerou, se odebral.

Když do světnice vkročil, ptala prý se Majdalena Brychová, co tu chce? On prý jí odvětil: „Peníze“ a v tom že jí čepcem sekery do hlavy uhodil a pak jí druhou ránu do hlavy zasadil.

Na to že vzal z kalhot Jiřího Brycha, ježto na almaře visely, klíč od truhly, kterýmž truhlu a šuplík od truhly, o němž věděl, že tam Brychovi své peníze uschovávají, otevřel a vytáhl, že tam pytlík se stříbrnými penězi nahmatal, jej k sobě vzal a nenaleznuv tam více peněz, do síně se vrátil. Spozorovav, že Brych ještě něco mluví, že mu ještě jednu ránu čepcem sekery do hlavy zasadil, aby týž snad na dvůr nevylezl.

Pak že pytlík se stříbrnými penězi v síni ke dveřím na silnici vedoucím položil, do kuchyně nezavřené se odebral, dveře odtud do přední světnice vedoucí, vytrhnuv skobu, otevřel, v této světnici postel tam stojící, o níž se domníval, že jest tam více peněz, prohledal, tu však že toliko 35 kr. na posteli a v posteli v nějakém papíře zaobalené 3 zl. 70 kr. nalezl.

Odejmuv i tuto částku, že se z přední světnice opět kuchyní v síň vrátil a dveřmi na silnici vedoucími, nesa v jedné ruce pytlík s penězi a v druhé ruce sekeru, z domu odešel.

* * *

Z Kutné Hory, 31. srpna. (Zvl. tel. „N. L.“) Porota přisvědčila ke všem otázkám jí daným jednohlasně. Na základě výroku toho uznán Josef Vaňáč vinným zločinem úkladné vraždy loupežné a nedokonané úkladné vraždy i odsouzen ku smrti provazem. Vrah vyslechl rozsudek, aniž by jevil nejmenšího pohnutí.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

  1. Podpis je uveden pod následující krátkou zprávou, ale pravděpodobně se vztahuje k oběma případům.