Abeceda zdraví a nemoci/Abeceda nemoci/V. Chraň se nákazy!

Abeceda zdraví a nemoci - Abeceda nemoci Milan Jovanović-Batut
IV. Pomoz sám sobě	V. Chraň se nákazy!	VI. Po nemoci

Údaje o textu
Titulek:	Chraň se nákazy!
Autor:	Milan Jovanović-Batut
Zdroj:	JOVANOVIĆ-BATUT, M. Abeceda zdraví a nemoci. Praha : Hejda&Tuček, 1901. s. 107-116.
Licence:	PD old 70
Překlad:	Karel Bulíř

»Běd se každý chraň, nežli přijdou naň.«

(Přísloví).

»Kdožkoliv poskvrněn bude malomocenstvím, oddělen jest po usouzení kněze; a po všechen čas, v němž nemocen jest a nečistý, sám bude bydliti venku za stany.«

(Sv. písmo).

228. Některé nemoci šíří se neobyčejně. V krátkém čase onemocní mnoho lidí v jednom stavení, v jedné obci, v jednom kraji, a všichni pořadem za týchže příznaků, na tutéž nemoc. Nemoci takové jmenujeme nakažlivé, a stihnou-li na témže místě soudobně větší počet obyvatelstva, mluvíme o epidemickém rozšíření nemoci čili epidemii.

229. Avšak i tu pozorujeme, že jednotlivé nemoci nejsou stejného rázu a podstaty, ale že se od sebe liší. Některé přecházejí z nemocného na zdravé, jiné pak šíří se jiným způsobem. Neštovice na př. jsou nemocí sdělnou, jež přenésti se může z nemocného na mnoho zdravých; pří střídavce (nemoc, zimnice bahenní) naopak, styk s nemocným není nebezpečný — nenakazíme se.

230. U nemocí bahenních tkví nakažlivina na jistých místech bařinatých a nakazí každého nemocného zvláště, kdežto při neštovicích přechází nákaza z jednoho na druhého.

231. Od nákazy může se člověk vždy do jisté míry uchrániti a to jest důležito. Vždy lépe pochodí ten, kdo jest na stráži, by oheň stavení jeho nezachvátil, nežli onen, kdo hasí, když už plameny šlehají.

232. Příčinou nemocí rychle se šířících, nakažlivých, epidemických jest vždy jakási látka v nemocném těle se množící, kteráž přenesena na člověka zdravého, v jeho těle působí podobnou nemoc.

233. K takovým nemocem ze známějších počítámne spalničky (osypky), spálu (šarlach), neštovice pravé i plané, mázdřivku (záškrt, difterie), břišní tyf (hlavnička, horečka nervová), souchotiny (tuberkulosa), úplavici (červenka), choleru, trachom (egyptská oční nemoc). Sem řadí se také uhlák (kožní projev sněti slezinné) a ozhřivka (červ), při kterýchž nemocech člověk uloví nákazu bezprostředně nebo nepřímo ze zvířat nemocných.

234. Zahnízdění se a šíření některých plísní způsobuje zvláštní onemocnění kožní — mol (favus), opar lysivý. Drobounká zákožka svrabová jest příčinou známé nakažlivé nemoci — svrabu.

235. Všechny uvedené nemoci mají své zvláštní cesty, jimiž přecházejí z nemocného na zdravého. Někdy se to stává bezprostředně, na př. dotykem; jindy se přenáší nemoc věcmi, různými předměty, ano i zdravými lidmi, nebo zase nákaza dlí ve vzduchu a okolí nemocného. Vždy jest tedy nemocný — a vše, co od něho pochází — hlavním pramenem a původem veškeré nákazy.

236. Proto hlavně musíme býti opatrni před tímto zdrojem, takořka pařeništěm nákazy.

237. Člověk, nakažlivou nemocí stižený, má míti zvláštní světnici pro sebe, a to nejlépe někde stranou, kde nemusí procházeti mnoho lidí.

238. Mimo opatrovníka neb opatrovnici, kteří nemocného obsluhují, nemá nikdo vstupovati k nakaženému nemocnému. Tam, kde mnoho osob přichází a zase odchází (kde jest »jako na mostě«), jest dána lehkomyslně příležitost k rozšíření se nemoci na vše strany.

239. Kdo v takových okolnostech nemyslí na sebe a na svoje zdraví, ať alespoň má ohledy ke druhým. Opovrhuje-li svým životem, nesmí tak činiti s cizím. Nechť pomyslí, co nevinných lidí může do zkázy uvrhnouti.

240. I ti jsou na omylu, kteří myslí, že nemoc nemůže se přenésti z mladšího na starší. A i kdyby tomu tak bylo, vždy jest možno nemoc dále roznésti, a sám se nenakaziti i ostati zdráv.

241. Domácí, kteří se pohybují okolo nemocného, mají býti opatrní na sebe i na druhé. Nejlépe učiní, vycházejí-li co nejméně mezi zdravé a zvláště mezi děti.

242. Ve světnici, kde jest nemocný, nemáme jísti, aniž používati věcí, jichž nemocný potřebuje.

243. Opustíme-li pokoj nemocného, převlékneme šat, omyjeme obličej i ruce, propláchneme ústa i hrdlo. Nepřevlečen, neumyt nechť nikdo nevchází do společnosti, ku stolu.

244. Všichni domácí vůbec mají v době nemoci býti opatrní. Čistota, pořádek, přiměřená životospráva a veselá mysl jsou dobrými ochrannými prostředky.

245. Obyvatelé stavení, v němž leží nemocný, stížený nakažlivou nemocí, mají se vystříhati společnosti; také práce pospolité, ve družstvu, se nedoporučují. Různé společnosti, zábavy a návštěva školy, kostela, hostinců, vůbec se nemá dovoliti.

246. Vše, co jest v okolí nemocného, i v celém domě, má býti držáno v čistotě a pořádku.

247. Hlavním budiž pravidlem, aby všude bylo s dostatek čistého, svěžího vzduchu. Okna se často otvírají a tím světnice nemocného důkladně provětrává.

248. Vše, co přichází od nemocného, na př. chrchle, obsah vyvrhnutý, stolice, má se ihned zničiti. Nejlepší jest, věci ty spáliti, neb vařící vodou spařiti.

249. K tomu účelu výborně se hodí žíravé vápno a různé desinfekční prostředky (roztok kyseliny karbolové 5 %, roztok sublimátu).

250. Prádlo nemocného desinfikuje se napřed 5% roztokem kyseliny karbolové, vodní parou a pak teprve — odděleně od prádla zdravých — pere. Nejlépe jest upotřebený šat vkládati hned do zvláštních sudů, naplněných některým z desinfekčních prostředků.

251. Když se nemocný pozdraví, má se dříve, než přijde ve styk s lidmi, několikráte dobře vykoupati. Dobře jest i potom ještě nějaký čas vystříhati se bližších styků s uzdraveným.

252. Místnost, kde nemocný ležel, má se důkladně vyčistiti. Zdárný výsledek vykuřováním (sírou, vlastně kyselinou siřičitou) nelze vždy zaručiti. Stěny v příbytku mají se znovu obíliti, podlahy dobře louhem omýti, a vše po několik dnů řádně větrati. Teprve potom jest místnost opět způsobilá bez obavy k obývání. »Vítr otec — voda matka.«

253. Při velkých epidemiích musíme svorně a rozumně postupovati, by brzy opět vymizely. Vždyť se to týče všech, a v družstvu každý vlastně pracuje pro své dobro.

254. Zaklínáním, zaříkáním nezmizí žádná nemoc, ani nakažlivá. Možno ji ovládati pouze zdravým rozumem, pevnou vůlí. Každý musí se podrobiti bez podmínky nařízením a rozkazům vyšších úřadů a zkušených osob; kdo by se vzpíral ve svém nerozumu, příkladně budiž potrestán. »Varování lepší, nežli čarování.«

255. V dobách epidemií nekonají se trhy, pouti, posvícení a p. Při takových příležitostech přijde totiž mnoho lidí dohromady, a tím se podporuje šíření se nemoci. Také školy se na určitou dobu zavírají.

256. Pohřeb má býti co nejjednodušší; nádherné, velké průvody se nedovolují.

257. Mrtvola osoby, zemřelé nakažlivou nemocí, zabaluje se do plachet, smočených do nějakého desinfekčního roztoku a odstraní co nejdříve z domu.

258. Rakev s mrtvolou nevystavujeme na odiv (na katafalk), a vůbec zamezíme přístup k mrtvole co nejpřísněji.

259. Starostové obcí, lidé usedlejší a vážnější mají býti bedlivi toho, aby všechna platná a nutná nařízení také vskutku byla dodržována i od těch, jimž přísnost, pořádek a čistota jsou věcí neznámou a lhostejnou.

260. Představení mají býti také toho pamětlivi, aby v pohnutých dobách epidemií bylo vždy v čas postaráno o pomoc lékařskou a pro první chvíli také o léky nejnutnější.

261. Vyskytnou-li se neštovice, doporučuje se, by lid dal se očkovati, byť i to bylo již po druhé.

262. V době přerůzných epidemií má býti všude zachována čistota i pořádek nejdůslednější; kde za každým krokem nalézáme hromady smetí, hnoje, výkalů, zdechlin a jiných hmot zapáchajících, tam jest pravé pařeniště různých nemocí.

263. Známe také nemoci nakažlivé, jež z dobytka se přenášejí na člověka. Některé z nich jsme již uvedli (odst. 233). Člověk onemocní, jak praveno, přímým nebo nepřímým stykem s nemocnými zvířaty.

264. Mnoho případů těchto nemocí končí smrtí, často v několika dnech. I zde může zdravý člověk se opět nakaziti od nemocného. Léčení choroby bývá obyčejně bezvýsledné.

265. Také při těchto chorobách, jimž podrobena bývají zvláště často zvířata býložravá, musíme přísně držeti se všech pravidel opatrnosti, jak uvedena byla při druhých nemocech nakažlivých.

266. Čeládka nemá vstupovati bosou nohou do stáje, kde jest chován chorý dobytek. Velice opatrný musí býti i ten, kdo má na rukou, obličeji a j. nějakou ránu, odřeninu a p.

267. Ve stáji nemá se jísti, a před každým jídlem nutno řádně se omýti a převléci.

268. Zdechliny padlého dobytka a vše, do s nimi přišlo do styku (provazy a p.) buďtež na odlehlých místech (mrchovištích) hluboko zahrabány a vápnem zasypány.

269. Podlahy a ostatní dřevěné součástky chlévů, jakož i vše nepotřebné (žlaby, sláma, ohlávky a p.) buď se spálí anebo dobře otesá, horkým louhem očistí a provětrá. Stěny se oškrabou a znovu vybílí; řetězy a jiné věci železné dobře se v ohni vypálí.

»Kdo se nestřeže, snadno zabřede«, a »Kdo se střeže, zřídka se ožže.«