A porta inferi/Sonet o smutném ránu

A porta inferi Viktor Dyk
Západ slunce Léta Páně…	Sonet o smutném ránu	Bezsenné noci

Údaje o textu
Titulek:	Sonet o smutném ránu
Autor:	Viktor Dyk
Zdroj:	DYK, Viktor. A porta inferi. Praha: Grosman a Svoboda, 1897. s. 33. Online na Internet Archive
Licence:	PD old 70

To bylo hořké ráno, jež ve slzách se stápí.
Na tvář svou k smrti bledou jsem přitisk’ černou kápí!

Má hlava byla těžká od nepřišedších snů.
Ta bledá bázeň se mnou, nechť kamkoliv se hnu.
Ta bázeň příštích nocí — eh, zasmušilé ráno!

Vše nejisto, vše bloudí… Ah, ještě nedospáno?!
Jsem unaven a líný — mé oči přivřeny…
A kolem holé stěny — je všechno pochováno! —
odešli dlouhou řadou Pyladi, Helény.

Ač nové touhy nemám, přece krčím rameny
nad včerejšími sny, jež chytře ztajeny;
ač nové touhy nemám — a zrak se v prázdno stápí…

A déšť mi v oči padá — blíž přitisknouti kápí! —
To za šedého rána, jež nebe slzou skrápí!