A porta inferi/Jdu říší strnulou

A porta inferi Viktor Dyk
Sentimentální ballada	Jdu říší strnulou	Na nedopsané drama

Údaje o textu
Titulek:	Jdu říší strnulou
Autor:	Viktor Dyk
Zdroj:	DYK, Viktor. A porta inferi. Praha: Grosman a Svoboda, 1897. s. 54. Online na Internet Archive
Licence:	PD old 70

Jdu říší strnulou, a všechno přísně mlčí.
Až v dálné obzory je všude bílý sníh.
V něm stopy krotkých psů i dravé drápy vlčí,
a lebky toužící po pyšných korouhvích!

A meče rezaví, skvost zahozený vzdýchá,
a hesel bitevních zní travestie zlá.
A těla hnijí teď, jak hloupá lidská pýcha.
Vítěze vojska všechno ovládla.

On zavlek’ zajaté, ved’ spouštěcím je mostem,
a věže v byt jim dal, kde temnoty je říš.
On nyní hoduje, při pitce s bujným hostem,
smích, zpěvy rozmarné až sem zní z dálky, slyš!

A večer přišel již a strnulost ta drtí.
Sníh padá na lada, a hrad ten dále zve.
Jek poslyš vítězný, a pustý výskot Smrti
v tom kraji mlčícím, kde klesly korouhve!