A porta inferi/Ballada z r. 1896 na látku ctihodně starou

A porta inferi Viktor Dyk
Zapomenutá stráž	Ballada z r. 1896 na látku ctihodně starou	Nálada

Údaje o textu
Titulek:	Ballada z r. 1896 na látku ctihodně starou
Podtitulek:	(Jar. Hilbertovi)
Autor:	Viktor Dyk
Zdroj:	DYK, Viktor. A porta inferi. Praha: Grosman a Svoboda, 1897. s. 41–42. Online na Internet Archive
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Jaroslav Hilbert

Jsme všichni lidé křehcí.
Však odpuštění nechci!

Ovšem, jste rozumná, zbožná,
ctnostná i skromná; nu, možná.
— Kdo se to chechtá tak z šera?! —
Eh, jak to bylo jen včera?

Jsme všichni lidé křehcí.
A ublížit Vám nechci!

My šli jsme samotni spolu.
— Dejte ten závoj dolů! —
Těch slov, v nichž žár tak sálá!
A Vy jste poslouchala…

Jsme všichni lidé křehcí.
A dvakrát mluvit nechci!

Ah! Pak ta historka šerá.
Jak dále bylo to včera?
Vy z jeho — kdo to jen věří? —
jste večer vyšla dveří.

Byl přítel můj. Jsme křehcí.
A urážet ho nechci!

Jen jedno řek’ jsem slovo.
(Neslušné, přiznávám, slovo!)
Víte, co spadnuvší modla?!
Eh, časem i ctnost je podlá!

Jsme všichni lidé křehcí.
Já odpuštění nechci!

Nyní jsme hotovi… Skoro!
Snad ještě lecos je choro…
— Byla jste cudná a zbožná,
a já Vás urazil, možná! —

Jsme už tak někdy křehcí:
Však odpuštění nechci!