„Město vidím veliké“

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: „Město vidím veliké“
Autor: Popelka Biliánová
Zdroj: Národní listy roč. 77, č. 197, str. 3
Vydáno: 21.07.1937
Licence: PD old 70
Související články ve Wikipedii:
Libuše (kněžna), Sámo

Tak věštila prý kněžna Libuše, stojíc na skále vyšehradské a hledíc dolů po toku Vltavy v místa, kde stojí dnes naše Praha. Kněžna Libuše, majíc na tehdejší dobu vzdělání jistě nejvyšší, nevyslovila tuto svou věštbu jen tak z nějakého nadpomyslného vzrušení a vidění, nýbrž jisté po zralé a střídmé úvaze. Suďme tak trochu! Předkové naši s praotcem Čechem v čele přišli do vlasti naší před tím do jisté míry Slovany obydlené.

Slovo Čeh — psáno s h — značí staroslovanského pastevce putovních stád. A Lech, bratr praotce Čecha, značí vzdělavatele půdy, lechy, líchy. A Rus, bratr třetí, usadil se v zemi bohaté řekami v nynějším Rusku a živil se ponejvíce rybolovem. Rusa staroslovansky znamená řeku a rusalky jsou kněžky řekám obětující a nikoli ve vodě žijící jako ryby nebo labutě.

Tedy Čechové, vůdci pasteveckých putovních stád, vedli svá stáda z místa na místo po příhodných pastvinách, aby po čase např. na podzim vraceli se zase zpět do původních sídlišť svých. V tehdejších lesích a pralesích bylo jim ovšem třeba tyto dříve vykáceti a pastviny si takto upraviti. A tu jistě se snažili je také zajistiti sobě do budoucna a zřizovali na příhodných místech pevné ohrady nebo vlastně hrady k ochraně svých stád: jednak proti dravé zvěři, ale i proti vpádům a přepadům sousedních kmenů, lačných kořisti bohatých stád. A tak vznikly přirozené zemské stezky, jejichž bezpečnými ukazovately a vůdci byly hlavně řeky a potoky. Tak se stalo, že vlast naše prostoupená byla v dobách českého osídlení zemskými stezkami od severu k jihu, od východu k západu i směry bočnými. A po těchto důležitých zemských stezkách procházely pak karavany zpět do původních sídlišť svých, aby odtud donesly si rozličných životních potřeb jako obilí, látek, oděvě, nástrojů i zbraní a na výměnu donášely tam zpět výtěžky prací svých v nových sídlech, t j. vzácných kožešin, nezpracovaných kovů a hlavně přebytečného dobytka. A to byl zárodek a počátek příštího výměnného obchodu světového, který soustřeďoval se na určitých místech poblíž čelných hradů a sídlišť, čímž vznikla pozdější význačná tržiště, z nichž velká většina v pozdější města se rozrostla a dožívá se až i dnešních dob.

Takovým starověkým slovanským tržištěm bylo i naše staré tržiště na Praze, kdyžtě starý Vyšehrad ve svém podhradí neměl a nemá místa příhodného ke zřízení takového starověkého tržiště. Sluší poznamenati, že až do XV. stol. na daleké cesty nejezdilo se vozmo, ale že všeliké náklady rozličného zboží nošeny byly na hřbetech soumarů a to nejen zvířat, ale i lidí. Největšími překážkami na těchto cestách byly hlavně toky velkých řek, kkeré jenom na určitých místech a v určitých dobách (na př. v létě) bylo možno bez nebezpečí a ztrát přebroditi. A tak přirozeně vznikla na těchto důležitých místech a při nich trvalá tržiště, kam přicházeli obyvatelé blízkého i vzdálenějšího okolí k nákupu, když náhlé a nepředvídané velké vody zdržovaly přechod přes brody. Uvážime-li dále, že Praha leží na přirozeném středu a uzlu zemských stezek a že Vltava jen málokdy a na určitých místech pouští a připouštěla přebrodění, svitne nám ihned, že místo na Praze bylo pro tržiště voleno jistě po zralé úvaze a všestrané znalosti tehdejšího života a poměrů i vzhledem k dálným končinám světovým.

A ještě něco. Prvním vůdcem po praotci Čechovi byl u nás kupec Samo, po němž ihned následoval Krok se svou dcerou Libuší. A byl-li snad Krok synem Samovým a Libuše tudíž jeho vnučkou, měla jistě v Sámovi nejlepšího učitele a znalce života i poměrů na tehdejším kupeckém světovém trhu. K tržišti na Praze v místech nynějšího kupeckého Týna a staroměstského náměstí sbíhaly se jako ve hvězdě nejdůležitější zemské stezky od severu k jihu, od východu k západu, jakož i všecky boční stezky z blízkého i vzdálenějšího okolí. Kupecký Týn, jak jméno samo svědčí, byl otýněn, t. j. hrazen jako tvrz, aby v něm bezpečně mohli své drahocenné zboží — šperky, zbraně, vzácné látky, léčiva i jedy atd. vykládati a přechovávati cizozemští kupci, kteří přicházeli od moře Baltického, Černého, od Jadranu, ze země Francké i z jiných končin a odkud zase jinam putovali. Tito cizozemští kupci přicházeli v určitých obdobích a ve velkých karavanech, opatřených i lidem zbrojným pro případ loupežných přepadů na nebezpečných místech zemských stezek. K takovýmto veletrhům, na něž se sjíždělo i široké daleké okolí, bylo potřebí také trvalého a rozlehlého místa, které na rozdíl od okolních lučin a polí zůstávalo neobdělané a bylo tedy sluncem vyprahlé a tak samo sebou vzniklo zde trvale vyprahlé místo na Praze, z něhož vyrůstala potom naše zlatá matička Praha.

Z toho všeho plyne tedy, že kněžna Libuše dobře znala a předvídati mohla rozvoj světového obchodu v tomto středisku, nejen v srdci vlasti naší, ale i celé Evropy.

„Město vidím veliké, jehož sláva hvězd se dloýtká“ — —

Stalo se.