„Kozáci“ a „husaři“

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: „Kozáci“ a „husaři“
Podtitulek: (Zločin krádeže a účastenství v krádeži.) Před soudem čtyřčlenným.
Autor: Ignát Herrmann (jako —on)
Zdroj: Národní listy, roč. 28, č. 313, s. 5
Vydáno: 10.11.1888
Licence: PD old 70

Šest jich bylo pozváno k závěrečnému líčení před zemským trestním soudem, šest jich zasedlo ve dvou řadách v síni číslo IV. před čtyřčlenným senátem, jemuž předsedal rada p. Alois Müller — šest sešlých, hubených, vyzáblých, těžkou prací a bídou zmořených postav. Čtyři mužové a dvě ženy, a sice: 59letý Jiří Novotný, ženatý, 45letý František Vodička, ženatý, 48letý Jan Kolka, ženatý, 23letý Josef Rybářík, svobodný. Za nimi 50letá svobodná Kateřina Štefanová a její dcera, 21letá svobodná Anna Štefanova, kteráž drží v loktech a kojí nemluvně, jehož otcem je milenec její Rybářík.

Všichni jsou nádenníky a nádennicemi v Košířích u Prahy, ženštiny dle udání zachovalé, muži však vesměs již trestaní, a to několikráte, většinou pro krádež, Rybářík dvakráte pro zločin veřejného násilí.

Kolka při prvním svém výslechu udával vzhledem ke své minulosti, že byl trestán jednou pro krádež.

»Co jste vzal?« zněla otázka vyšetřujícího.

»Prosím, kabát…«

»Co jste dostal?«

»Prosím, dvanáct…«

»Čeho dvanáct?« tázal se vyšetřující, divě se, že by hned na poprvé a za pouhou krádež kabátu dostal dvanáct měsíců.

»Prosím — let…« dokončil Kolka.

Nu ovšem, vyšlo teď na jevo, že Kolka ukradl sice kabát, ale ten kabát že měl někdo na těle, a takové krádeži říká trestní zákon loupež. Proto dostal dvanáct let. To se stalo v roce 1868 a r. 1880 opouštěl Kolka žalář. Krom toho byl ještě čtyřikráte trestán pro krádež.

Tedy společnost zlodějů. Možno, že by trestní rejstřík jejich byl delší, kdyby je byli chytili při všech krádežích, jichž se kdy dopustili. A přece ve vás vzbuzují útrpnost, nebot ze všech zeje neskonalá bída. Zima nastupuje se vší tvrdostí svou vládu — jejich těla halí se většinou v lehké, řídké cáry, jimiž ledový vítr nemilosrdné profukuje a údy mrazí. Ruce některých pokryty jsou tlustými, kornatými mozoly, že by na dlani žhavý uhel necítili — ale kam stačí bídná mzda za tvrdou tu práci. Snad jenom na polo umlčuje kručení hladového žaludku — krby jejich zůstávají z většího dílu studeny. Anna Štefanova jest mladá jen dle křestného listu — jinak sestaralo její líce strádáním všeho druhu a hádáte jí o deset roků více.

Avšak bída není dostatečnou omluvou. Jsou škůdci cizího majetku a společnost musí býti před nimi chráněna, třeba že je hluchá a slepá pro jejich utrpení a strastiplné živoření. Nemluvněti, které vrní na klíně mladé Štefanovy chňapajíc po vychudlém, prázdném prsu matčině, kyne život a osud podobný. Tímto prvním vstupem do síně soudní, o němž neví, jakoby bylo zasvěceno stejné budoucnosti. Snad po dvaceti letech zasedne opět jistá Štefanova před soudní stůl, snad i ona pak s sebou přinese dítě, jemuž do vínku daly Sudice bídu s nouzí a ponurého průvodce takového věna: zločin.

Smutné, trudné doklady ku přísloví: chudoba cti netratí. Ba tratí nejen čest, ale i svobodu, zdraví, život — vše!

Jinak příběh všední, nijaký, že skoro za řeč nestojí a spis obžalovací jej vypravuje zcela stručně. Běží o krádež šesti husí v ceně 6 zl. 40 kr., dřevěné vaničky, nůše a kabátu, který měl cenu 30 krejcarů, konečně o krádež kozy, která stála za 15 zlatých. Všecky tyto věci ukradeny byly také skoro žebrákům.

Nádennice Anna Hartmannová v Radlicích chovala kozu, která jí poskytovala téměř výživu. Dávala denně plecháč mléka. V noci na 5. srpna plížili se k Radlicům od Košíř čtyry postavy — Novotný, Vodička, Kolka a Rybářík. Ve společných jejich domácnostech byl hlad, nikde krejcaru, práce nebyla. Šli, aby vzali žebrákovi mošnu.

Rybařík cestou si věc rozmyslil a vrátil se, nepůsobil tedy nijak při krádeži. Ostatní tři — dle žaloby — došli ke chlévci Hartmannové, Vodička urazil zámek a vyvedl kozu, při čemž Kolka a Novotný stáli na stráži. Potom vyvedli kozu do polí, podřízli ji a s kořistí vraceli se do bytu Novotného, kdež se o maso rozdělili a dostali podíl svůj i Rybařík a Štefanovy. Stejnou asi dobou ukradli Novotný a Vodička nádennici Marii Doušové v Butovicích vaničku a nůši v ceně 1 zl. 80 kr., před tím pak, kdysi v červnu nebo v červenci odcizili nevypátraným dosud majitelům šest husí po 1 zl. 40 kr. a kabát. Ukradli prý to, jak sami doma řekli, někde »u Markyty«. Rybařík dostal jednu z kradených husí.

Krom krádeže žalováni jsou Novotný a Vodička také pro zločin veřejného násilí, jehož se dopustili na Rybáříkovi. Když totiž přinesli ony husy, zalekl se toho nějak Rybářík a oba staří zloději pozorujíce, že má Rybářík z krádeže strach a obávajíce se, aby jich neprozradil, hrozili mu po třikráte, a sice v bytě Novotného, později v cihelně, kde Rybářík pracoval, a konečně v separaci policejního komisařství na Smíchově, kde byli všichni tři uvězněni, že ho zabijou, poví-li něco, že mu hnáty spřerážejí, že nebude více živý chodit. Z těchto výhrůžek mohl míti a měl Rybářík strach, poněvadž jsou Novotný i Vodička dosud silní muži a líčení jako surovci a mstiví a poněvadž Novotný v domnění, že krádež vyzrazena byla Kateřinou Štefanovou, tuto tak sbil, že zůstala bez sebe.

Kromě Kolky doznávají všichni žalovaní krádeže spáchané, po případě účastenství na nich, Kolka pak tvrdí, že také on vrátil se z výpravy na kozu a při krádeži že nebyl. Skutečně pak doznal Rybářík, že se Kolka za ním vrátil a jiný svědek seznal, že přišel Kolka toho dne domů asi o půlnoci, kdežto Novotný a Vodička vrátili se s kozou v pytli až k ránu.

Soud uznal Novotného i Vodičku vinnými zločinem krádeže a odsoudil prvého do těžkého žaláře na třináct měsíců s 13 posty, druhého na osm měsíců se šestnácti posty. Kolka sprostěn žaloby pro zločin krádeže, ale pro účastenství na krádeži odsouzen do žaláře na tři měsíce se třemi posty. (Kolka vypuká v pláč.) Rybářík a ženštiny taktéž odsouzeni pro účastenství a sice Rybářík do žaláře na dva měsíce se dvěma posty, Štefanovy do žaláře na čtrnácte dní s jedním postem. Z obžaloby pro veřejné násilí propuštěni Novotný a Vodička, ale odsouzeni k náhradě 15 zl. nádennici Hartmannové za ukradenou kozu.

»Kam dám dítě?« táže se Anna Štefanova zasmušile, vycházejíc ze síně.

»Nejdřív si to odsedím já,« odpovídá jí matka, »a až se vrátím, půjdeš ty. Samo nezůstane…«

A Kolka vycházeje na chodbu a pak ze soudní budovy, ukazuje každému, koho potkává, své kornaté, jako želvinou porostlé dlaně a nutí:

»Sáhnou mně na ty pazoury — vždyť já dřu jako kůň, já už teď nekradu! Dyť mám pařáty jako skálu — sáhnou…«

A nastavuje ruce s krátkými prsty, podobné tlapám, na nichž jsou hrboly jak z rohoviny.

Co naplat, z kozy jedl také.