Židovská encyklopedie Brockhause a Efrona/Imber, Naftali Herz

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Imber, Naftali Herz
Autor: Sergej Lazarevič Cinberg
Krátký popis: encyklopedický biografický článek
Původní titulek: Имберъ, Нафтали Герцъ
Zdroj: commons.wikimedia.org
Vydáno: Еврейская энциклопедия. Díl 8. Sankt-Petěrburg: Brockhaus-Efron, 1911. Sloupec 128–129
Licence: PD old 70
Překlad: Uživatel:Shlomo
Licence překlad: CC0
Související: Autor:Naftali Herz Imber
Heslo ve Wikipedii: Naftali Herz Imber
Brockhaus and Efron Jewish Encyclopedia 08.djvu

Imber, Naftali Herc — básník, nar. ve Zločově (Halič) v r. 1856, zem. v New Yorku v r. 1909. V důsledku nemoci byl I. do věku sedmi let postižen neschopností mluvit a pohybovat se. Po uzdravení se začal učit v chederu a záhy na sebe upoutal pozornost svými schopnostmi; v deseti letech napsal ve starohebrejštině báseň pojednávající o rakousko-pruské válce. Jako mladík přišel do Brodů, kde se seznámil se slavnými literáty I. Šurem a Avrahamem Krochmalem a stal se přívržencem haskaly. Pronásledování ze strany ortodoxních židů jej přimělo přesídlit do Lvova; odtud pokračoval do Rumunska, kde v roce 1878, v roce založení palestinské osady Petach Tikva, napsal báseň ha-Tikva, která jej proslavila a stala se oblíbenou hymnou sionistů. V r. 1882 se I. vydal jako tajemník slavného Laurence Oliphanta do Palestiny, kde o čtyři roky později vydal první svazek svých básní (Barkoj) opěvujících obrození Sionu (druhý svazek vyšel v r. 1899 a třetí v r. 1906). Po Oliphantově smrti cestoval I. dlouho po různých zemích. Během pobytu v Londýně se seznámil s I. Zangwillem, který u něj bral lekce hebrejštiny. Když si I. byl osvojil angličtinu, stal se spolupracovníkem časopisu Jewish Standart. Jeho výbušná a bouřlivá povahu však život v Londýně neuspokojoval a v r. 1892 se I. přestěhoval do New Yorku, kde trpěl nouzí. Dle jeho vlastních slov prošel pěšky takřka celou Ameriku, přičemž se příležitostně zaobíral literaturou: Vydával časopis (Uriel, 1895), zveřejňoval pojednání o mystice (The History of the Golden Calf, Klynote to mystic science), o talmudu (Education and Talmud) a j., všude ale zůstával tulákem a trpěl těžkým strádáním. Poslední roky strávil I. v New Yorku, kde proslul v židovské společnosti svými jedovatými sarkasmy a zlostnými paradoxy. Svou výrazně talentovanou, leč nevyrovnanou povahou sžíranou věčnou nespokojeností představuje Imber tragickou postavu. Inspirovaný pěvec národního obrození snaží se na „dně“ newyorské bohémy přehlušit trýznivý pocit chladné bezmoci; beznadějný skeptik, který rozhodně nikoho nešetří svou ironií a svým sarkasmem, současně ale i povahou vizionář, který se zaobírá mystikou tajuplné kabbaly a má v mimořádné oblibě hudbu, kterou považuje za „posvátnou inspiraci Boží“. — Imberovy verše se nevyznačují uměleckou dokonalostí, jejich obrazy nejsou zřetelné, ale je v nich množství bezprostředního, čistě národního citu. Prostý, nevyumělkovaný jazyk, primitivní forma společně s tónem uchvacujícím svou upřímností a přesvědčením přibližují I. díla k národním písním, což vysvětluje i výjimečnou oblíbenost takových I. básní, jako „ha-Tikva“, „Mišmar ha-Jarden“ a j. — Srov. Jew. Enc. VI, 561 Разсвѣтъ, 1909, č. 42; Fraind, 1909, č. 230.