Žižkův vojenský řád

Údaje o textu
Titulek:	Žižkův vojenský řád
Autor:
Zdroj:	Zdeněk Veselý: Dějiny českého státu v . Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů Praha. Praha : Professional Publishing 2012. ISBN 978-80-7431-064-5. S. 146–150.
Licence:	PD old 140
Dílo ve Wikipedii: Žižkův vojenský řád

English

I. Z milosti a daru otce a pána boha všemohúcího uvěřivše a přijevše osvícení jisté, stálé, ohlášené a důvodné pravdy a zákona božího:

Nejprvé, abychom slovu božímu svobodu dali v kázaní všudy, s žádného místa nevymlúvajíce, a to v svých srdcích míle přijímajíce, skutečně plnili a drželi, potom i jiné k tomu vedli a učili.

Druhé, abychme tělo a krev pána našeho Ježiše Krista, Boha všemohúcího, všickni přijímali s bázní, s náboženstvím a s poctivostí, staří i mladí, dítky hned po křtu, a potom vždy dítky, žádných osob nevymiňujíce, je k tomu raději nutili a pudili, nejméně v neděli každý týden.

Třetí, abychme kněžstvo přivedli a uvedli k životu syna Božího, pána Jezu Krista, a k životu apoštolskému, a nadání jich a sboží svatokupectví rušili a zkazili s pomocí boží.

Čtvrté, abychme sami na sobě napřed i v sobě hříchy smrtedlné i všední stavovali, rušili a kazili; potom na králích, na knížatech i na páních, na měšťanech, na řemeslnících, na robotězích i na všech lidech mužského i ženského pohlaví a pokolení, žádných osob nevymiňujíce, starých ani mladých, a vždy s pomocí Pána Boha všemohúcího.

A kdožby těchto kusuov a artikuluov svrchu psaných držeti a jich skutečně vésti a plniti, jich pomáhati hájiti a brániti nechtěl, toho, žádného nevymíně, aniž chcme trpěti na poli mezi sebú i u vojště s Boží pomocí a na hradích, na tvrzech, v městech, v městečkách hrazených i otevřených, ve vsích i ve dvořích, žádného miesta nevymiňujíce ani vymlouvajice, ale nevynímajíce, všecky všudy napomínati, raditi, puditi, honiti k tomu dobrému s pomoci pána boha našeho.

II. A protož hnuti jsúce duchem dobrým, vědúce a rozumějíce, že všecky tohoto světa věci jsou padúcí a minulé, ale pravda pána Jezu Krista, boha všemohoucího, zůstává na věky:

My, Jan bratr Žižka z Kalichu, Jan Roháč z Dubé, Aleš z Rysmburka a z Vřešťova, Jan z Počtaina na Žampachu, Boček z Kunstatu a od jinud z Jevišovic, Bartoš a Bernard, bratří z Valečova, Bartoš, Jan, Martin, bratři z Vysoké; a my, purkmistři a konšelé a všecky obec města Hradce nad Labem a Čáslavi; my, Beneš z Mokrovús, Jaroslav z Kalichu, Václav Horyna z Honbic, Křišťan z Žernosek, Frencl z Litožnic, Jíra z Řečice, Jan z Studené; a my, purkmistr a konšelé i všecka obec města Jaroměře; my, Zdislav Zeman, Vavřinec Polák z Paňova, Blažek z Kralup, Jakub z Březové, Petřík Královec z Přibramě, Jan z Domažlic, Jan z Tehova, Martin z Borovnice, Havel Orebský; a my, purkmistr a konšelé i všecka obec města Dvora; a my, Chústník z Košova, Ondřej z Studené, Šárka z Slavného, Křiž setník, Beneš setník, Mikát Brada Odraný, Aleš z Hostačova, Polévka z Hošťky, Mikuláš Orebský, Veta z Chlumčan, Litobor z Trubče, Linhart z Sleze, Beneš z Horošovic, Jan Baštin, Mařík Velek Šeňk, Jíra Roh, Mikuláš Brada, hejtmané, páni, rytíři, panoše, purgmistři, konšelé i všecky obce panské, rytířské, panošské, městské, žádných nevymiňujíce ani vymlúvajíce; my všichni svrchupsaní ke všem i všech prosíme, řádně napomínajíce přikazujeme i chceme tomu, aby řádné poslušenstvi bylo; nebo skrze neposlušenství a neřádné výtržky veliké škody sme brávali na bratřích i na statcích a hanbu často od nepřátel božích a našich trpěli. Již s pomoci boží a vaší i všech věrných míníce se toho vystříci těmito obyčeji:

1. Nejprvé, když bychom chtěli vytrhnúti z města kterého, neboli kde se hnúti chtěli z místa, kdež bychom polem leželi, aby nižádný napřed nejezdil k městu ani šel, aniž se vezl, sobě místa aneb hospody zastávat, ani se kde polem klad bez dopuštění a rozkázaní města jmenovaného od jmenovaných starších hejtmanúv, kteříž na to a k tomu vydáni a jmenováni budou. A jestliže by se kdo jinde položil a vytrhl neboli postavil bez rozkázání těch starších, chtěli bychom pomstiti a popraviti nad nim i nad takovým, i k jeho statku i k jeho hrdlu, jakožto k neposlušným, buď kdož buď, kteréhožkoli řádu, žádných osob nevynímajíce.

2. A kdyžby se chtěli hnúti z toho místa, kdežby polem leželi, s dopuštěním a rozkázáním těch starších jmenovaných aby vytrhli na pole, kdežby místo podobné a hodné bylo k tomu, a tu sebe zčekali, aby se všecko vojsko hnulo z stanoviště.

3. A žádný aby nezapaloval, buď ani kde jinde pálil, kdybychme táhli nebo leželi, jedno ti, ježto k tomu vydáni a ustaveni budú, to pod velikou pokutou, aby toho žádní jiní nečinili.

4. Pak potom, nežby se ihned z města hnuli, prvé nežby které věci činili a rozkázali, aby se nejprv pánu bohu modlili, kleknúc a padnúc před tělem božím a před tváří boží, když vytržení bude z vojska anebo z města, aby pán buoh všemohúcí ráčil svou pomoc dáti a tu svou při svú svatú provésti k své svaté chvále a k rozmnožení toho dobrého a věrným k spasení a ku pomoci.

5. Pak potom lidi aby šikovali nebo zřidili, každou rotu pod své korúhve, heslo aby bylo povědíno, a potom aby se hned i hnuli a tak táhli, která napřed rota bude šikována ten den pod svými korúhvemi; a jiní aby se v ně nemísili, ani jim překáželi, ani se kam odtrhali; jakož komu kde a jakž které roty nebo korúhve sšikovány budou, aby tak táhli v svém šiku a pohromadě, jedni k druhým se nemísejíce, a to opatrně, napřed i nazad i na stranách vojska stříhajíce i sami sebe, jakož komu kde od starších poručeno bude.

6. A jest-li že by bůh neuchoval, že by kterú škodu vzeli skrze jich neopatrnosti a zmeškání které neb těch hejtmanouv u vojště, nebo-li na vartách nebo na poli neb v strážech, kde jim poručeno bude a svěřeno od starších a od obcí: žádných osob nevymiňujíce, míniť i chtí nad nimi hejtmané i všecky obce k nim toho zříti i jim k hrdlóm popraviti, i k statkuom, a pomstiti, buď kníže, pán nebo ktož kolivěk, žádných osob nevymňujíce, ani vymlúvajíce.

7. A jest-li že by kde pán buoh dal nepřátely přemoci a poraziti, města, tvrze, hradu dobyti, táhnouce polem nebo polem ležíce, kterých kořistí dobýti: aby ten vzatek a ty kořisti sneseny, svedeny, svezeny a na hromadu skladeny byly, kdežby bylo tomu místo ukázáno a jmenováno od starších, buďto mnoho nebo málo; a k tomu aby byli vydáni a voleni starší ze všech obcí, panských, rytířských, městských i robotězuov, aby věrně spůsobili ty věci chudým i bohatým, a spravedlivě, jakž na koho sluší, rozdány a rozděleny byly, aby nižádný sám sobě nebral, ani co kdo zachoval. Jest-li pak žeby co kdo vzal nebo-li zachoval, a to bylo usvědčeno dobrým svědomím: k tomu takovému chtěli by popraviti, k jeho hrdlu i k statku, buď kdož buď, žádných osob nevynímajíce, jakožto k zloději božímu a obecnému; jakož se jest stalo Achrchiorovi pro čepici dcer královských a pro plášť; nebo-li jinú smrtí, buďto kníže, pán, rytíř nebo panoše, měštěnín, řemeslník nebo sedlák, žádného nevymlúvajice ani k osobám hledíce a zříce, s pomoci boží takovú činiti nad nimi pomstu.

8. Dále sváruov, křikuov a potrhání aby žádných nebylo u vojště ani mezi námi.

9. Jest-li že by kdo koho bil, ranil, ochromil nebo zabil, buď nad ním pomstěno podlé zákona božího, jako pán buoh dopustí, žádného nevymiňujíce ani k osobám zříce, s pomocí boží takovú činiti nad nimi pomstu.

10. Dále vězte, že kdo by se kolivěk kradl nebo šel nebo jel aneb vezl od nás z vojsky, když bychom polem táhli nebo leželi, bez odpuštění staršich jmenovaných svrchu, a znamení jistého nebude míti, buď kníže, pán, rytíř, panoše, měštěnín, řemeslník nebo robotěz nebo kterýž kolivěk člověk, a bylby popaden, že chtí k jeho hrdlu i k statku popraviti jakožto nad zlodějem nevěrným, jenž se krade ode pře boží a věrných bratří z vojska, kdež vojsko bude nebo leží.

11. Také nechcem trpěti mezi sebú nevěrných, neposlušných, lhářuov, zlodějuov, kostkářuov, loupežnikuov, plundréřuov, opilcuov, lajcí, smilníkuov, cizoložníkuov, smilnic a cizoložnic i všech zjevných hříšníkuov a hříšnic: ty všecky z sebe chceme puditi a honiti, nad nimi popravovati s pomocí trojice svaté vedlé zákona božího.

12. Míniť také bratr Žižka i jiní páni, hejtmané, rytíři, panoše, měšťané, řemeslníci i robotězi svrchupsaní a jmenovaní, i všecky obce s pomocí Boží a obecní ze všech neřáduov trestati i bíti, trestáním honiti, mrskati, bíti i zabíjeti, stínati, věšeti, topiti, páliti i všemi pomstami mstíti, kteréž pomsty na zlé slušejí vedlé zákona Božího, nižádných osob nevynímajíce ze všech stavuov, mužského i ženského pohlaví.

III. A tak budeme-li zachovávati, činiti a plniti artikule svrchu psané a spasitedlné, pán buoh bude s námi svú svatú milostí a pomocí; neb to přisluši k boji božímu tak činiti, dobře křesťansky, v lásce zřízeni, v bázni boží živu býti, své žádosti, potřeby i naděje v pánu bohu setrvale bez pochybení položiti, čekajíce od něho věčné odplaty.

I prosímeť vás, milé obce, ve všech a ze všech krajin, knížat, pánuov, rytířuov, panoší, měšťanuov, řemeslníkuov, robotězuov, sedlákuov i lidí všech stavuov a zvláště napřed všech věrných Čechův, abyšte se k tomu dobrému svolili a nám toho radni a pomocni byli. A my vám zase též držeti, plniti i mstíti [chceme], pro milého pána boha, pro jeho svaté umučení, pro vysvobození pravdy zákona božího, svatých i jich zvelebení, ku pomoci věrným církvi svaté a zvláště jazyka českého i slovenského, i všeho křesťanství, ku pozdvižení věrným a ku potupě neústupných a zjevným kacířům a pokrytým i zloskvrníkům, aby to pán buoh všemohúcí nám i vám ráčil svú pomoc dáti a zvítěziti nad nepřátely svými i našimi, a za nás i s vámi bojovati svú mocí a neodlučovati nás své svaté milosti. Amen.

Budiž pán buoh s námi i s vámi, v nichž jste, a kdež se líbí trojici svaté! A toho pro lepší svědomí a potvrzení a jistotu s větší pilností vedlé duchovenství nad bidný rozum světa tohoto, my svrchupsaní s dobrým rozmyslem vědomě, dobrú volí k tomuto zápisu a listu svolujeme a svolujeme jej skutečně držeti a zachovati i ostříhati s pomocí nestvořené a na věky požehnané trojice svaté. Amen. Tak pán buoh dej !