Přeskočit na obsah

Moderní básníci francouzští/Ženy-víly

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Ženy-víly
Autor: Gabriel Marc
Zdroj: Moderní básníci francouzští. Praha : Jos. R. Vilímek, vyd. okolo 1893. s. 312.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70
Překlad: Jaroslav Vrchlický
Licence překlad: PD old 70

Pod vrchem Montjuzet spí krásné ženy-víly.

Je každý večer zřím, jak mezi stromy pílí,
na skráni pelyněk a vlasy plavé mají,
přes nahá ramena jim volně polétají.
Jdou mezi břízami, jak zjevy bílé, bledé;
bez hluku, snětí tmou je cesta noční vede
a v její závojích se míhají jak stíny
přes pláně, mýtiny a lesů prohlubiny.
A mlhavý jich rej se v mlhu noční míchá
a pára křídlem svým se dotýká jich zticha.

Tak tiše v půlnoci kol spějí ženy-víly.

A sepjat bohatě jich řasnatý šat bílý
se větrem nadýmá a letí lehce mechem.
A vítr dýchá jen, hlas jejich slyším vzdechem.
Zní zpěv jich o bohu, jenž plodnou rukou svojí,
kdys hadí vejce zmáčk’, svět stvořil v živlů boji
kterému u nohou se Tarann vzteká v hromu
a jehož zvučná zvěsť, jak stínem kmitne stromů,
Teutates ochotný hned z rána hlásá světu,
a před nímž velký Dis své světlo rozžal v letu.

Pod vrchem Montjuzet zpívají ženy-víly.

Jdou, nesou trofeje, za kněžkou jdou, s rtů chýlí
se jmeno Esus jim, neb on se na ně dívá.
Jdou přímo na horu, pod kterou chrám se skrývá
a kolem do kola se ve svatý sbor šinou.
Jak pentle sněhová se kolem vrchu vinou
a mizí v dálce pak. — Noc tichá mlčí kolem
a sotva ptáka křik se ozve spícím polem
a sotva ve větru tlumené nářky kvílí.

Pod horou Montjuzet spí krásné ženy-víly.