Ženská lieutenant

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Ženská lieutenant
Autor: neuveden
Zdroj: Národní listy, roč. 11, č. 130. s. 2
Národní knihovna České republiky
Vydáno: 13. 05. 1871
Licence: PD anon 70

Za velmi živého účastenství obecenstva, zvláště mladších pánů, odbýváno včera u zdejšího zemského co trestního soudu přelíčení s pověstným ženským lieutenantem, Helenou Fühmannovou,[red 1] pro zločin podvodu a s matkou její Annou, jakož i s družkou Julií Hilbrichovou pro účastenství na zločinu tomto.

Helena Fühmannova, dívka to v plném květu svého mládí, jediná nemanželská dcera Anny Fühmannové, jest vzrůstu štíhlého, tvář její jasně bledá má výraz jakési pevnosti, a z krátkých nakadeřených čerých vlasů jakož i chůze dalo by se spíše souditi na muže, než na dívku. I pohyby její, jakož i ty okuláry, jež nosí, dodávají jí vzezření více mužského. Zkrátka, ze všeho viděti, že Helena Fühmannova suknici, v níž dostavila se k výslechu, již dlouhá léta nenosila a že oblekla ji teprv ve vyšetřovací vazbě, která trvala celých 6 měsíců. Také se v suknici té neuměla ani volně pohybovati a upřímně řečeno, slušela jí důstojnická uniforma pluku Konstantinova asi mnohem lépe, ano můžeme říci, že to musel býti fidelní vojáček, když řinčel ocelovou šavlí po dláždění, leda by mu byl mohl někdo vytýkati „holou bradu.“

Co dítě navštěvovala Helena Fühmannova farní školu u sv. Jindřicha až do 13. roku věku svého a již tenkráte dle výpovědi matky ukazovala zvláštní náklonnost k mužskému obleku, a jak jen mohla, hleděla se převléci. Vystoupivši ze školy, zaměstnávala se šitím a rozličnými ženskými pracemi, při tom však hleděla se všemožně vzdělávati a skutečně přiučila se do 15. roku věku gvého vedle češtiny a němčiny vlaštině, franštině, angličině a řeči slovinské. Výtěžek ze šití byl velmi skrovný, matka byla chudá i bylo tedy u Fühmannů bídy dost a dost. S 15. rokem umyslila si Helena z úzkých mezí, jež vyměřeny jsou ženě vystoupiti a zevnějšek ženský, jenž jí u zaopatřování výživy překážel, proměniti v mužský. Vydávajíc se za studenta, živila pak sebe a matku svou výdělkem, jenž jí dopřán byl co honorár od rozličných rodin za hodiny, v nichž vyučovala jich dítky. Nechť připisuje ten neb onen Heleně Fühmannové ducha romantického, těkavého, nebo ať odvozuje počínání její z duševní jaké nemocné náklonnosti, býti mužským (animus virilis in corpore feminali) myslíme přec, že jediná příčina přestrojení jejího byla, domoci se snadnější výživy. V posledním však čase svedly okolnosti Helenu Fühmannovou až k zločinu podvodu, jejž spáchala jak obžaloba praví, čtverým spůsobem.

V létě roku 1870 přicházívala v mužském oděvu k trafikantce Rosalii Jakubčíkové na Skalce, kupujíc si doutníky. Při příležitosti té vyprávěla, že jest medikem, že, se jmenuje Viktor Laczinovich, svobodný pán z Riedburku, a otec její že jest pensinovaný generál-major ve Vídni. V srpnu téhož roku přišel přestrojený medik, oblečen v elegantní černý šat opět do trsfiky, koupil doutníky a vyprávěl mezi jiným, že jest zván za mládence na svatbu, než že nemá peněz a od žida že by nerad si vypůjčoval. Jakubčíková pomyslíc, že to pan baron, hned nabídla se se 6 zlatými. Pan baron je ovšnm nezamítnul, vybral ještě asi za 2 zl. 60 kr doutníků a trafikantka byla tomu povděčna, že si naklonila tak urozeného mladého pána.

Když za krátký čas pan baron Laczinovich přišel zase do trafiky, stěžoval si na svého krejčiho. Jakubčíková, jak již byla ochotna, odporučila mu ihned svého bratra za krejčího a bratrovi pana barona. Improvisovaný Laczinovich navštívil také Karla Jakubčíka, bratra trafikantky, do dílny a dal si vzíti míru na černý oděv, udávaje, že ho k pohřbu tetičky své, hraběnky Cavriani potřebuje. Za to dal panu mistrovi visitku, na níž stálo „Viktor Laczinovich, svobodný pán z Riedburku“, spolu s udáním bytu, kamž se skutečně Karel Jakubčík několikrát musel odebrat, aby upomínal o zaplacení. Než baron nebyl nikdy doma.

V mísící říjnu 1870 sdělila paní Charlotě Kreisigové, která půjčovala peníze na úroky, služka Eleonora Glierova, že paní Fühmannová, matka Heleny, ví o mladíku z vysokého rodu, který by potřeboval peněz a nehleděl by již na větší úroky. Paní Kreisigová byla volna a za nedlouho přivedla ji Glierova mladíka v smuteční šat oblečeného, který se vydával za Viktora knížete Bathiany a žádal za půjčku 100 neb 200 zl. Aby spíše docílil žádaného úvěru, pravil, že kněžna Lobkovicova na Hradčanech jest jeho babičkou a otec jeho že jest general-majorem ve Vídni. Charlotta Kreisigova chtěla však míti kaventa, a když nemohl kníže Bathiany žádného se dovolati, přinesl vlastnoručně vyhotovený křtící list, jakož i list domovský, z nichž paní Kreisigová vyrozuměla, že skutečně před ní kníže Bathiany a vyplatila mu na směnku, znějící na 200 zl. ve lhůtách 129 zl.

U paní Kreisigové seznámil se falešný kníže Bathiany s baronem Jaroslavem Puteany, maďarem. Po třech nedělích potkali se na ulici, pan kníže byl již v důstojnické uniformě. Lehce se pozdravili a kníže Bathiany bez dlouhých rozpaků požádal barona, aby mu něco půjčil; papá prý jest na Vorlíku u knížete Schwarzenberga na honbě, jakmile prý se do Prahy vrátí, že vděčně bude panu baronovi dluh splacen. Vystavila se směnka na 100 zl., baron Puteany vyplatil panu lientenantu 35 zl., ostatní že mu doplatí, až papá po návratu uhradí směnku.

Těch asi podvodů dopustila se Helena Fühmannova za čas svého přestrojení, mimo to, že co švarný důstojník, odloudila dívce J. B., seznámivši se s ní při májové slavnosti u Uršulinek, srdce. Než známost ta byla tak nevinna, tak bezpříkladně platonická, že se to panu lieutenantovi ani na zlou váhu klásti nemůže.

Z výslechu obžalované seznali jsme, že skoro po celých 7 let zabývala se kondicemi, při čemž získala měsíčně asi 3 zl. 50 kr. — dosti to skrovný honorář. Pro přestrojení své dostala jednou od policie důtku, načež svlékna se sebe mužského, než brzy zas se přestrojila.

Předseda Rührenschaft: Proč jste se převlékala?

Obžal. Abych snáze uživila matku.

Předs. Přišla jste na tu myšlenku sama anebo jste byla na ni někým přivedena?

Obžal. Za mého dětství bydlel u matky student, technik Špinka, pracovával pro jiné studující úlohy a abych mu je snadněji mohla roznášeti, měl mě k tomu, bych upotřebila jeho oděvu.

Předs. Jak jste se seznámila s trafikantkou Jakubčíkovou?

Obžal. (zapomínajíc, že již není v mužském obleku). Chodil jsem tam pro doutníky.

Předs. Také kouříte?

Obžal. Ano, asi rok.

Předs. Jaké?

Obžal. Britanika, krátké, virginia a dlouhé též.

Co se týče peněz, jež na paní Kreisigové vymohla, udává obžalovaná, že matka se nalézala v stavu velmi nuzném, neměla činži, domácí zuřil a již nebyla daleka dražba všech svršků matčiných — to ji pohnalo k podvodu.

Na to předkládají se obžalované rozličné visitky, jež uznává za své, jakož i onen padělaný křtící a domovský list znějící knížeti Viktoru Bathianymu, jakož i svazeček rukou Heleny Fühmannové psaných písní, jejichž obsah jest vesměs rozmarný — buršácký.

Výslech spoluobžalovaných Anny Fühmannové Julie Hilbrichové pro súčastnění se na podvodu neměl nic zajímavějšího a trval také jen kratší dobu. Helena Fühmannova prý již co dítě měla zalíbení strojiti se do mužského oděvu, pročež ji doma jmenovali Viktor, ač věděli, že jest dívka. Obě tyto obžalované rozhodně popírají súčastnění se při podvodech.

Co svědci předvoláni byli Rosalie a Karel Jakubčík, baron Jaroslav Puteany a Eleon. Glierová.

Ros. Jakubčíkova, trafikantka, udává vše, jak jsme to již zprvu zaznamenali.

Předseda: Proč jste obžalované půjčovala peníze?

Svědkyně: Já sama nevím — snad že dělala barona.

Svědek Karel Jakubčík, mistr krejčovský.

Předs.: Znáte zde obžalovanou?

Svědek: Prosím, znám, přišla jednou ke mně.

Předss.: Tak jak zde sedí?

Svěd.: Ne, prosím, jako pan baron.

Předs.: Co chtěla?

Svěd.: Bral jsem jí míru.

Předs.: Na celé tělo?

Svěd.: Ano. Kalhoty jsem však udélal trochu úzké a proto jsem je musel šířit.

Svědek má za obžalovanou 13 zl. 30 kr., nežádá však náhrady.

Baron Jaroslav Puteany viděl obžalovanou poprvé, když mu byla představena co kníže Viktor Bathyany, ač Maďar, neznal knížete toho jména, leč hraběte, myslel však, že mladý pan hrabě dělá většího, vydávaje se za knížete. Mluvil k ní maďarsky, nemohla mu odpovídat, leč jak praví Pavel Esterhazy jest též uhereký šlechtic a neumí ani slova maďarsky, nebylo mu to tedy nápadno. Než na oficíra se pan kníže přec jen choval málo podle plavidel, tu potkáme, vypravuje svědek, císaře Ferdinanda, a on salutuje tak nedbale, jakoby neznal povinnost. Když jsem mu to vytýkal, pravil: A bah, proč tak čerstvě jede? — Byl nemálo překvapen, když uslyšel, že kníže Bathyany jest zatčen, a že to dokonce dáma. Nežádá náhrady.

Eleon. Glierova, služebná paní Kreisigové, udává známé nám již věci o půjčce své paní.

Po přečtení několika protokolů, přistoupil státní zástupce Görner k závěrečné řeči a navrhoval Heleně Fühmannové trest 18měsíčního žaláře, obě pak spoluobžalované propustil z obžaloby.

Soudní dvůr vyměřil obžalované trest žaláře na 6 neděl. Obhájcem byl dr. Zucker.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

  1. Helena Fühmannová (1849–1882) byla pražská transvestitka či spíše transsexuálka — žena, která se oblékala a na veřejnosti vystupovala jako muž. Narodila se 18. srpna 1849 jako nemanželská dcera Anny Fühmannové (1810-1895), dcery po c. k. kontroloru. Se svou matkou žila střídavě v Praze a na tehdy samostatném Smíchově, určitou dobu bydlela i ve Vídni. Pro své výstřední vystupování i protizákonné aktivity, kdy v mužském oblečení vykonávala mužská povolání, sváděla dívky, vydávala se za vojáky či šlechtice a lákala z důvěřivců peníze, byla opakovaně policejně a soudně stíhána a stala se předmětem řady článků v denním tisku. Zemřela na tuberkulózu 26. října 1882 v domě čp. 156 na Hradčanech (dnes budova švédského velvyslanectví, Úvoz 156/13, Praha 1). V matrice byla uvedena jako švadlena.