Žalmy Davidovy/Žalm 2

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Žalm 2
Autor: neznámý
Zdroj: ŠEBESTA, František. Žalmy Davidovy. Hustopeče, 1912.
Soubor:ŠEBESTA, František - Žalmy Davidovy.djvu
Licence: PD anon 70
Překlad: František Šebesta
Licence překlad: PD old 70
Index stran
ŠEBESTA, František - Žalmy Davidovy.djvu


\paper {paper-width = 16\cm}
\header {tagline = ##f}
\score {
\new Score \with {\remove "Bar_number_engraver"} <<
 \new Voice = "discant" \relative d' {
  \clef "treble"
  \key d \dorian
  \time 2/2
  \partial 2 d2 f4 e d c f a g f e2^\fermata f
  e4 d a' g f e d f e2 d^\fermata
  \cadenzaOn d \cadenzaOff \bar "|" f4 e d c f a g f e1^\fermata
  d2 f4 g a2 c b4 a g f e2 d^\fermata
  d' d4 d c2 a c4 b a g a2 d,^\fermata
  d f4 g a2 b c4 d c b a1^\fermata
  d2 d4 d  c2 a c4 b a g a2 d,^\fermata
  \cadenzaOn d \cadenzaOff \bar "|" f4 g a2 g g4 f g2 e \cadenzaOn d \cadenzaOff
  \bar "|."
  }
  \new Lyrics \lyricsto "discant" {
Proč ná -- ro -- dů se bou -- ří da -- vo -- vé,
A li -- dé vě -- ci mar -- né pře -- my -- šlu -- jí?
Aj, sstu -- pu -- jí se zem -- ští krá -- lo -- vé,
A kní -- ža -- ta se spo -- lu shro -- máž -- ďu -- jí,
V_své pro -- ti Pá -- nu ra -- dí -- ce se zlo -- sti
I pro -- ti je -- ho po -- ma -- za -- né -- mu,
A bá -- zně Bo -- ží vše -- li -- ké jsouc pro -- sti,
Vždy rou -- ha -- jí se krá -- li vě -- čné -- mu.
  }
>>
}
\layout {indent = 0}

1. Proč národů se bouří davové,
A lidé věci marné přemyšlují?
Aj, sstupují se zemští králové,
A knížata se spolu shromážďují,
V své proti Pánu radíce se zlosti
I proti jeho pomazanému,
A bázně Boží všeliké jsouc prosti,

Vždy rouhají se králi věčnému.

2. Hlas hříšníků těch křičí do nebe:
»Nuž svazky jejich všecky roztrhejme,
A zavrhnouc jich pouta od sebe,
Jim v službu již se více nepoddejme.«
Však Bůh, jenž s nebe vidí, co se děje,
A v moci své má všecka království,
Jich počínání mdlému jen se směje,
Pán posmívá se jim v jich bláznovství.

3. Ač dlouho zpouře jejich shovívá,
Však jednou v hněvě mluviti k nim bude;
V své prchlivosti již se ozývá,
Chtě spasně zděsit lidi všecky všude:
Řka: Jáť jsem krále ustanovil svého
Nad Sionem, své horou svatosti,
Nuž zanechtež již odpírání všeho,
A poddejte se jeho milosti.

4. Jáť úsudek chci zjevit hlasitě,
Jenž pevný jest od světa založení:
»Syn můj jsi ty, dí Bůh, neb já si tě
Dnes zplodil věčné rady k provedení.«
Jen požádej mne, jáť pak hned tvé panství
Nad slávu knížat „zemských rozmnožím;
Dámť národy v tvé dědictví a manství,
A světa kraje v moc ti položím.

5. Všem zjevíš panství svého ozdobu,
Mdlé posilníš v jich boji pro hřích krutém;
Však roztříštíš jak z hliny nádobu,
A roztlučeš zlé železným svým prutem.
Nuž, králové, již nyní srozumějte,
A v srdci svém se učte moudrosti;
Vy, soudcové též zemští, poznávejte,
Jak prodlužuje vám čas milosti.

6. O služte v bázní Pánu dobrému.

Onťslužebníky své vším dobrým daří;
Svou vzdávejte čest Bohu živému,
A veselte se s třesením svých tváří.
Líbejte Syna, krále na výsosti,
By láskou svou se od vás nevzdálil;
Sic byste zhynuli na cestě v zlosti,
Jakž by se jen hněv jeho zapálil.

7. O blaze všem, kdož v něho doufají,
A slovem jeho spravují se stále;
Všem přeblaze, kdož k němu spěchají,
A za svého jej přijímají krále;
Neb Siona král mocně ochraňuje
Své poddané, že nic jim neškodí,
Tmu v světlo, žal jim v radost proměňuje,
A po boji je v slávu uvodí.