Žalmy Davidovy/Žalm 18

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Žalm 18
Autor: neznámý
Zdroj: ŠEBESTA, František. Žalmy Davidovy. Hustopeče, 1912.
Soubor:ŠEBESTA, František - Žalmy Davidovy.djvu
Licence: PD anon 70
Překlad: František Šebesta
Licence překlad: PD old 70
Index stran
ŠEBESTA, František - Žalmy Davidovy.djvu


\paper {paper-width = 16\cm}
\header {tagline = ##f}
\score {
\new Score \with {\remove "Bar_number_engraver"} <<
 \new Voice = "discant" \relative bes' {
  \clef "treble"
  \key bes \major
  \time 2/2
  \repeat volta 2 {
   \partial 2 bes2 f g f4 d f f g bes c2 bes1^\fermata
   d2 c4 bes a2 g fis4 g bes c a2 g^\fermata
   bes d4 c bes2 a bes4 d es c \partial 2 d2^\fermata
   g, bes4 as g2 fis g4 bes c a \partial 2 g2^\fermata
  }
  bes f4 g a2 bes d4 c bes c a2 f^\fermata
  bes a4 bes d2 c bes4 g bes c a2 g^\fermata
  bes f4 f d2 g f4 bes c a \partial 2 f2^\fermata
  f g4 a bes2 d c4 es d c \partial 2 bes2^\fermata  
  \bar "|."
  }
  \new Lyrics \lyricsto "discant" {
Z_vnitř -- no -- sti srd -- ce mi -- lu -- ji tě, Pa -- ne,
Má sí -- lo, ra -- dost má jen v_to -- bě sta -- ne.
Pán ská -- la má, on štít můj jest i hrad,
Můj zpro -- sti -- tel, jenž po -- má -- há mi rád;
Bo -- le -- sti smr -- ti jsou mne ob -- klí -- či -- ly,
Prou -- do -- vé hří -- šných vel -- mi pře -- dě -- si -- li;
Noc hro -- bo -- vá se na mne sva -- li -- la,
A smr -- ti o -- si -- dla mi hro -- zi -- la.
  }
  \new Lyrics \lyricsto "discant" {
Bůh sil -- ný můj má na -- dě -- je i tě -- cha
Roh spá -- sy hoj -- né, k_ně -- muž duch můj spě -- chá,
Jáť vzý -- val Pá -- na chvá -- ly hod -- né -- ho,
A zpro -- štěn jsem byl stra -- chu kaž -- dé -- ho.
  }
>>
}
\layout {indent = 0}

1. Z vnitřnosti srdce miluji tě, Pane,
Má sílo, radost má jen v tobě stane.
Pán skála má, on štít můj jest i hrad,
Můj zprostitel, jenž pomáhá mi rád;
Bůh silný můj má naděje i těcha
Roh spásy hojné, k němuž duch můj spěchá,
Jáť vzýval Pána chvály hodného,
A zproštěn jsem byl strachu každého.
Bolesti smrti jsou mne obklíčily,

Proudové hříšných velmi předěsili;
Noc hrobová se na mne svalila,
A smrti osidla mi hrozila.

2. V své úzkosti jsem Pána vroucně vzýval,
A k Bohu svému zření své jsem míval,
I vyslyšel můj z chrámu svého hlas,
A volání mé přijal v pravý čas.
Tuť pohnula i zatřásla se země,
Hor hnul se základ, zatřáslo se témě;
Vše stvoření se dalo v stenání
Tak pro náramné Páně žehrání.

3. Dým z chřípí jeho vystupoval hustý,
A prudký oheň sálal Páně ústy;
Tuť od ohně se uhlí vznítilo,
A všecko vůkol sebe pálilo.
Nakloniv nebes s trůnu sstoupil svého,
Mrákota byla pod nohami jeho;
Pán letěl sedě na Cherubínu,
Na křídlích větru přes vši krajinu.

4. Pán z temnosti si hustou vzdělal schranu,
A z vod i z oblaků se ukryl v stanu;
Tak od hrozného Páně blýskání
Hned oblakové byli zahnáni.
Hospodin hřímal v nebi na výsosti,
A Nejvyšší zvuk vydal s velebností,
Až s krupobitím uhlí řeřavé
I deště na zem přišly lijavé.

5. Pán rozptýlil je střel svých vysíláním,
A porazil je hrozným zablýskáním;
Tu hlubiny vod hned se zjevily,
A zemské propasti se odkryly;
Neb žehrání tvé a tvých větrů dchnutí
Hned všeliký tvor ke sténání nutí.

Však s výše poslav, Pán mne uchopil,
Sic by mne příval vod byl zatopil.

6. Pán nepřítele silného mne zprostil,
A protivníků ukrutných mne zhostil;
Předstihliť mne v den mého trápení,
Však Hospodin sám mé byl zastření;
On zastával mne vždy v své laskavosti,
A na prostranno sázel v bezpečnosti;
Dle práva mého Pán mi odplatil,
Mzdu dle čistoty rukou navrátil.

7. Jáť Páně cest jsem šetřil času všeho,
Ni bezbožně se spustil Boha svého;
Vždy přede mnou jsou jeho soudové,
Řeč jeho chovám v mysli hotové;
Tak upřímně s ním mohu obcovati,
Se nepravosti každé vystříhati;
Pán k čistotě mé zrak svůj obrací,
A mi dle mého práva odplácí.

8. Ty milosrdným milosrdný býváš,
A k upřímnému upřímně se míváš;
Ty podáváš se sprostně sprostnému,
A převráceně převrácenému;
Lid soužený pak z bídy vyprošťuješ,
Vysoké oči s hanbou ponižuješ;
Ty rozžeháš mi svíci známosti,
Můj Bůh mi svítí světlem v temnosti.

9. Jáť mohu v tobě vojsko proraziti,
Zeď vysokou v svém Bohu přeskočiti.
Aj, cesta Páně dokonalá jest,
Řeč Boží čistá, k spasení chce vést;
Onť štít jest všech, kdož doufání v něm mají,
On v soužení všem lid svůj věrně hájí.
Kdo Bohem jest, krom Boha živého?
Kdo skálou nám, krom Pána našeho?

10. Bůh udatností sám mne přepasuje,
A dokonalou cestou provozuje,
On křepkosti mým nohám dodává
A na výsostech mých mne zastává;
Mé ruce učí boji, seč mi známí,

Tak že i luky ocelivé lámi;
Ty, Pane, štítu svého spasení
Též půjčuješ mi k mému zastření.

11. Tvá pravice mne, Pane, podporuje,
A dobrotivost tvá mne zvelebuje;
Ty jsi mým krokům cestu připravil,
Mé nohy z pádu všeho vybavil;
Tak jsem své všecky nepřátely honil,
A pýchu jejich pod nohu svou sklonil;
Ni jsem od boje dříve odstoupil,
Až vyhubil, až jsem je obloupil.

12. Tys přepásal mne k boji udatností,
Mé odpůrce k mé sehnuls poddanosti,
A dals mi v moc též šíji nepřátel,
Bych všecky vzdorné na zem pokácel;
Ač k Bohu lkali, však jich nevyslyšel,
Ni spomocník jim, jakž si přáli přišel;
Tak pojednou jsem všecky polapal,
Jak prach a jako bláto pošlapal.

13. Ty z různic lidu sám mne vyprošťuješ,
A národům mne v hlavu postavuješ;
Mé panství jsi tak velmi rozšířil,
Že cizí lid jsem v službu ponížil;
Jakž pokynul jsem, hned mne poslouchali,
I cizozemci pochlebně mi lhali;
A zmateni jsouc strachem v poradách,
I v pevných svých se třásli ohradách.

14. Živť Hospodin Pán, jemuž sluší chvála,
Buď požehnána na věky má skála;
O budiž čest mu, díků činění,
Buď věčně slaven Bůh, mé spasení!
Bůh silný, jenž mi podmaňuje lidi,
A zprošťuje všech, kdož mne nenávidí;
Ty nade vše mne stavíš násilí,
Tvá milost slávu, čest mi udílí.

15. Můj Bože, za tvá hojná dobrodiní,
Duch můj ti díky před národy činí;
Já jménu tvému žalmy zpívati,
Svou budu v tobě rozkoš mívati.
Ty v milosti se ke mně nakloňuješ,

A na svého vždy sluhu pamatuješ;
V svém Pomazaném nám i semeni
Našemu dáš své věčné spasení.