Žalmy/XI

Žalmy Karel Hlaváček
X	XI	XII

Údaje o textu
Titulek:	XI
Autor:	Karel Hlaváček
Zdroj:	HLAVÁČEK, Karel. Budu snít marně. Praha : Mladá fronta, 1998. (Květy poezie; sv. 203). ISBN 80-204-0676-X.
Vydáno:	1934
Licence:	PD old 70

Mou modlitbu slyš,
kterouž zvoní mé zvony laděné v nejhlubší akord,
mé zvony, jež zavěsilo tisíce rukou kams do sklepů zasypaných
(kovové rty jejich hovoří smutkem a zoufalstvím vězňů,
a země duní a chvěje se polekaná - pod výkřiky hrdel jich rozhoupaných).

Mou modlitbu slyš,
kterouž skanduje srdce mé ubohé, krvácející,
mé zmatené srdce, jejž tisíce rukou vrylo kams hluboko do skal
(údery jeho teď skalami třesou a zemi rozechvívají
a vzbouřená krev jeho plní cisterny vyschlé).

Mou modlitbu slyš,
kterou se modlí černé mé oči,
mé oči, jež zavedlo tisíce rukou do středu kampfrových lesů,
a chtělo je zmímiti dusivou vůní,
by zkvasily výdechem prudkého kampfru a nardu.
Však hněvivé jiskření jejich zažíhá temnotu nad stezkami,
a cstou vpaluje do lýka stromům tajemné znamení Tvojeho božství,
a plamenem zažíhá chomáče nardu, jenž syčí a kouří a plápolá ve tmách
a dusí se na stoncích přelámaných.

Mou modlitbu slyš,
kterou prosí mé sepnuté ruce,
mé ruce, jež spoutalo tisíce svalnatých rukou a zavedlo v propasti mořské
a chtělo je chorobným zářením rudých korálů a podivným leskem
rybích ok fascinovati.
Však ruce mé přitiskly mořských řas pouta,
by nemohli sepnouti se nad vodou k modlitbě,
však bolest, a touha, dala jim sílu, zázračnou sílu,
že seply se nad vodou k modlitbě poslední
a modravá fluorescence zářila z nich.