Škola základů hry na housle/IX

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Devátý oddíl
Podtitulek: O přírazech a některých k nim náležejících ozdobách
Autor: Leopold Mozart
Krátký popis: učebnice
Původní titulek: Das neunte Hauptstück: Von den Vorschlägen, und einzigen dahin gehörigen Auszierungen
Zdroj: Soubor:Gründliche Violinschule (1787).pdf
Vydáno: Augsburg: Lotter a syn, 1787
Licence: PD old 70
Překlad: (pracuje se)
Licence překlad: CC BY 4.0
Index stran
Gründliche Violinschule (1787).pdf

Devátý oddíl. O přírazech a některých k němu náležejících ozdobách[editovat]

§ 1 

Přírazy jsou malé notičky umístěné mezi obyčjnými notami, které se ale nepočítají do taktu. Jsou ze své povahy určeny k tomu, aby propojováním tónů učinily melodii zpěvnější. Říkám: „ze své povahy.“ Neboť je nepopiratelné, že i sedlák uzavírá svou selskou píseň přírazy přibližně takto:


\relative f'' {
 \clef mensural-g
 \time 2/4
 \partial 8 f8
 \afterGrace e[( d16) c8] \grace c4( b8.) c16] c2
\bar "||"
}

když v ní přitom v podstatě je pouze:


\relative f'' {
 \clef mensural-g
 \time 2/4
 \partial 8 f8
 e[ c] b8. c16] c2
\bar "||"
}

Přirozenost sama ho k tomu strhne. Je to jako když často prostý sedlák používá v řeči figury a závěry, aniž by o tom sám věděl. Přírazy jsou někdy disonantní[1], někdy opakují předcházející notu, někdy přizdobují prázdnou melodii a oživují ospalou větu, a konečně jsou tím, co drží přednes pohromadě.

S tím souvisí pravidlo, které nemá výjimku: Nikdy neoddělovat příraz od noty, k níž patří, a zahrát je vždy společným smykem. To, že k přírazu patří nota po něm následující a ne předcházející, jde snadno poznat z názvu příraz[2].

§ 2 

Existují sestupné a vzestupné přírazy, obě skupiny se také dělí na úderné a průchodné. Sestupné přírazy jsou nejpřirozenější, protože mají skutečnou povahu přírazu podle správných kompozičních pravidel. Na př.:


\new StaffGroup <<
 \new Staff \relative b' {
  \clef mensural-g
  \time 2/4
  \partial 8 c8 \grace c b4 r8
  f \grace f e4 r8
  g \grace g f4.
  e8 \grace e d4 r
 \bar "|."
 }
 \new FiguredBass {
  \figuremode {
   \partial 8 r8
      < 4 3 >4 < 8 7 > < 4 2 > < 6 >
      r8 < 9 4 > < 8 > < 7 5 > < 6 4 > < 5 3 >
    }
  }
 \new Staff \relative c {
  \clef mensural-f
  \time 2/4
  \partial 8 c8 g'4 g, c e r8 f[ f fis] g4 g,
 }
 >>

§ 3 

Sestupné přírazy jsou rovněž dvojího druhu: a sice dlouhé a krátké. Dlouhé jsou opět dvou odrůd, z nichž jedna je delší než druhá. Když stojí příraz před notou čtvrťovou, osminovou nebo šestnáctinovou, pak je to dlouhý příraz; platí ale jen jako poloviční díl noty, která po něm následuje. Příraz se tedy drží po dobu, která odpovídá polovičnímu dílu noty; poté se úplně jemně připojí tato nota. Oč nota přijde, obdrží příraz. Zde jsou příklady:


<<
 \new Staff \relative a'' {
  \clef mensural-g
  \time 3/4
  \partial 4 a4
  \grace a8 g4 c,8 g' a g
  \grace g f4 g,8 f' g f
  \once \override Voice.NoteHead #'stencil =
   #ly:text-interface::print
  \once \override Voice.NoteHead #'text =
   \markup \musicglyph #"custodes.mensural.u0"
  \once \override Voice.Stem #'stencil = ##f
  e4
 \bar "|."
 }
 \new Staff \relative a'' {
  \clef mensural-g
  \time 3/4
  \partial 4 a4_"Bude se hrát takto."
  a8([ g) c, g' a g]
  g([ f) g, f' g f]
  \once \override Voice.NoteHead #'stencil =
   #ly:text-interface::print
  \once \override Voice.NoteHead #'text =
   \markup \musicglyph #"custodes.mensural.u0"
  \once \override Voice.Stem #'stencil = ##f
  f4
 }
 >>

<<
 \new Staff \relative g' {
  \clef mensural-g
  \time 2/4
  \key g \major
  \partial 8 g16( b)
  \grace b a8 a4( b16 d)
  \grace d c8( b) r4
  \bar "|."
 }
 \new Staff \relative g' {
  \clef mensural-g
  \time 2/4
  \key g \major
  \partial 8 g16( b)
  b( a) a4( b16 d)
  d( c) b8^! r4
  \bar "|."
 }
>>

Bylo by samozřejmě možné vysázet všechny sestupné přírazy velkými notami a rozdělit je do taktu. Ovšem přijde-li pak na ně hráč, který neví, že jsou to rozepsané přírazy, nebo který si již navykl načechrat všechny noty, jak to poté bude vypadat ohledně melodie, jakož i harmonie? Vsadím se, že takový hráč k tomu přidá ještě jeden dlouhý příraz a bude tedy hrát:



 \relative a'' {
  \clef mensural-g
  \time 3/4
  \partial 4 a4
  \grace b16 a8([ g) c, g' a g]
  \grace a16 g8([ f) g, f' g f]
  \grace g16 
  \once \override Voice.NoteHead #'stencil =
   #ly:text-interface::print
  \once \override Voice.NoteHead #'text =
   \markup \musicglyph #"custodes.mensural.u0"
  \once \override Voice.Stem #'stencil = ##f
  f4
 }



 \relative g' {
  \clef mensural-g
  \time 2/4
  \key g \major
  \partial 8 g16( b)
  \grace c32 b16( a) a4( b16 d)
  \grace e32 d16 c b8 r4
  \bar "|."
 }

což není vůbec přirozené, nýbrž již přehnané a zmatené[3]. Je jen škoda, že začátečníci tak snadno upadají do těžkých chyb.

§ 4.

Druhý typ dlouhých přírazů, které lze nazývat delší přírazy, se nachází za prvé u tečkovaných not; za druhé u půlových not, když stojí ve ¾ taktu hned na začátku, nebo když se ve dvoučtvrťovém nebo čtyřčtvrťovém taktu vyskytuje jen jedna nebo nanejvýš dvě, z nichž jedna je označena přírazem. V těchto případech se příraz drtí déle. U tečkovaných not se drží příraz tak dlouho, kolik obnáší doba noty; namísto tečky naproti tomu se teprve zahraje tón označený notou, ale tak, jako by u něj byla tečka: pak se pozvedne smyčec a poslední nota se zahraje tak pozdě, že rychlým obratem smyku zazní hned poté následující nota. Na př.


<<
 \new Staff \relative g'' {
  \clef mensural-g
  \time 2/4
  \key g \major
  \partial 8 g8_"Tak je zapsáno."
  \grace g fis8.[ e16] \grace e8 d8. c16
  \grace c8 b8.[ a16] g4
  \bar "||"
  \time 3/4
  \key g \major
  \partial 4 g'4
  \grace g8 fis4. g8 a4
  \bar "||"
 }
 \new Staff \relative g'' {
  \clef mensural-g
  \time 2/4
  \key g \major
  \partial 8 g8_"Tak se hraje."
  g\([( fis16.) e32^!]\) e8\([( d16.) c32^!]\)
  c8\([( b16.) a32^!] g4\)
  \bar "||"
  \time 3/4
  \key g \major
  \partial 4 g'4
  g( fis8.[) g16^!] a4
  \bar "||"
 }
>>

Má-li se ale půlová nota u dvou výše zmíněných případů zahrát s přírazem, obdrží příraz tři díly půlové noty a teprve na čtvrtý díl se zahraje tón půlové noty. Na př.


<<
 \new Staff \relative g'' {
  \clef mensural-g
  \time 3/4
  g4_"Tak se to zapisuje." f8[ e d c]
  \grace c4 b2 c4
  \times 2/3 {d8[( e f])} e4 r
  \bar "||"
  \time 2/4
  g8[ f16 e] a8[ c,]
  \grace c4 b2
  \bar "||"
 }
 \new Staff \relative g'' {
  g4_"Takto se hraje." f8[ e d c]
  c4.( b8) c4^!
  \times 2/3 {d8[( e f])} e4 r
  \bar "||"
  \time 2/4
  g8[ f16 e] a8[ c,]
  c4.( b8)
  \bar "||"
 }
>>

§ 5.

Jsou ještě jiné případy, kde je potřebný delší příraz, které ale všechny patří pod způsob hraní tečkovaných not. Na př. v 6/4 a 6/8 taktu jsou často spojeny dvě noty na jednom tónu a první z nich má za sebou tečku. V takovém případě se příraz dodrží celou dobu trvání noty včetně tečky. Na př.

<<
 \new Staff \relative g' {
  \clef mensural-g
  \time 6/4
  \key g \major
  g4._"Tak se píše." b8 d4 g4. fis8 e4
  \grace e d2.~ d2 c4
  b4. d8 g4 b,4. c8 a4
  \grace a g2.~ g
  \bar "||"
  \time 6/8
  \key g \major
  g'8.[ fis16 g8] d8.[ e16 fis8]
  \grace fis4  e4.~ e4 g8
  \once \override Voice.NoteHead #'stencil =
   #ly:text-interface::print
  \once \override Voice.NoteHead #'text =
   \markup \musicglyph #"custodes.mensural.u0"
  \once \override Voice.Stem #'stencil = ##f
  d4
  \bar "||"
 }
 \new Staff \relative g' {
  \clef mensural-g
  \time 6/4
  \key g \major
  g4._"A tak se hraje." b8 d4 g4. fis8 e4
  e2.( d2) c4
  b4. d8 g4 b,4. c8 a4
  a2.( g2.)
  \bar "||"
  \time 6/8
  \key g \major
  g'8.[ fis16 g8] d8.[ e16 fis8]
  fis4.( e4) g8
  \once \override Voice.NoteHead #'stencil =
   #ly:text-interface::print
  \once \override Voice.NoteHead #'text =
   \markup \musicglyph #"custodes.mensural.u0"
  \once \override Voice.Stem #'stencil = ##f
  d4
  \bar "||"
 }
>>

Dokonce i na tento způsob se v následujícím příkladu dodrží příraz na celou čtvrťovou dobu a teprve na druhou čtvrťovou dobu se zahraje hlavní nota a hned poté se zahrají ostatní noty. To ale nelze vždy provést u půlových not, jak uvidíme u krátkých přírazů.


<<
 \new Staff \relative b'' {
  \clef mensural-g
  \time 2/4
  \partial 8 bes8_"Tak se píše."
  \grace bes a4~ a16[ g( f e)]
  d[(cis d cis)] d[(e f a)]
  \grace a4 g~ g16[ f( e d)]
  \once \override Voice.NoteHead #'stencil =
   #ly:text-interface::print
  \once \override Voice.NoteHead #'text =
   \markup \musicglyph #"custodes.mensural.u0"
  \once \override Voice.Stem #'stencil = ##f
  c4
  \bar "||"
 }
 \new Staff \relative b'' {
  \clef mensural-g
  \time 2/4
  \partial 8 bes8_"Tak se hraje."
  bes4( a16[) g( f e)]
  d[(cis d cis)] d[(e f a)]
  a4( g16[) f( e d)]
  \once \override Voice.NoteHead #'stencil =
   #ly:text-interface::print
  \once \override Voice.NoteHead #'text =
   \markup \musicglyph #"custodes.mensural.u0"
  \once \override Voice.Stem #'stencil = ##f
  c4
  \bar "||"
 }
>>
Někdy také stojí na místě, kde by měla být slyšet nota, přídech nebo často dokonce pomlka. Když to přitom skladatel přehlédl, musí být houslista přece důvtipný a dodržet příraz tak dlouho, kolik platí následující nota, a teprve v pomlce přejít na vlastní tón noty. Na př.

<<
 \new Staff \relative a' {
  \clef mensural-g
  \time 4/4
  \key a \major
  a8.( b32 cis) b8 d \grace d cis4 r
  cis8.( d32 e) d8 fis \grace fis e4 r
  \bar "||"
 }
 \new Staff \relative g' {
  \clef mensural-g
  \time 4/4
  \key a \major
  a8.(_"Tak má být zapsáno, a tak také hráno" b32 cis) b8 d \grace d4 cis2
  cis8.( d32 e) d8 fis \grace fis4 e2
  \bar "||"
 }
>>

Je k tomu ale zapotřebí buď vhled do kompozice, nebo zdravá soudnost; toto mé naučení rozumí se především, když člověk hraje sám. Neboť ve vícehlasých skladbách by to kvůli postupu spodního nebo středního hlasu mohl skladatel opravdu takto požadovat. Na př.


\new StaffGroup <<
 \new Staff \relative a' {
  \clef mensural-g
  \time 4/4
  \key a \major
  a8.( b32 cis) b8 d \grace d cis4 r
  cis8.( d32 e) d8 fis \grace fis e4 r
  s4
 }
 \new Staff \relative g' {
  \clef mensural-g
  \time 4/4
  \key a \major
  r2 a8.( b32 cis) b8 d
  \grace d4 cis2 cis8.( d32 e) d8 fis
  \once \override Voice.NoteHead #'stencil =
   #ly:text-interface::print
  \once \override Voice.NoteHead #'text =
   \markup \musicglyph #"custodes.mensural.u0"
  \once \override Voice.Stem #'stencil = ##f
  fis4
 }
>>

§ 6.

Dlouhé přírazy ale nevyplývají vždy z předcházející noty. Připojují se i volně. Na př.


<<
 \new Staff \relative g'' {
  \clef mensural-g
  \time 4/4
  \partial 8 g16(_"Tak jsou zapsány" e)
  \grace d4( c4.) a'16( f) \grace c4 b4. f'16( d)
  \grace c4(
  \once \override Voice.NoteHead #'stencil =
   #ly:text-interface::print
  \once \override Voice.NoteHead #'text =
   \markup \musicglyph #"custodes.mensural.u0"
  \once \override Voice.Stem #'stencil = ##f
  b4)
  \bar "||"
 }
 \new Staff \relative g'' {
  \clef mensural-g
  \time 4/4
  g16_"Tak je třeba to hrát." e d4( c8)[ a'16( f)] c4( b8)[ f'16( d)]
  \once \override Voice.NoteHead #'stencil =
   #ly:text-interface::print
  \once \override Voice.NoteHead #'text =
   \markup \musicglyph #"custodes.mensural.u0"
  \once \override Voice.Stem #'stencil = ##f
  c4
  \bar "||"
 }
>>

§ 7.

Také ne vždy vycházejí z následujícího tóny, nýbrž ze všech stupňů. A tam vytvářejí[4] figuru setrvání na předchozím tónu.


\new Staff \with {\consists "Custos_engraver"} \relative d''' {
 \clef mensural-g
 \key g \major
 \time 2/4
 \partial 16 {d16}
 \grace d8 b8.[ d16] \grace d8 a8.[ d16]
 \grace d8 g,8.[ d'16] \grace d8 fis,4
 \bar "||"
 \time 4/4
 \key f \major
 \times 2/3 {c16([ e, f)} f8]
 \times 2/3 {r16([ g-! a-!]} \times 2/3 {bes-![ c-! d-!])}
 \grace d( e,16.)[ f32] f4.
 \bar "||"
}

§ 8.

Především je třeba dbát: za prvé, aby při sestupných přírazech nikdy nepoužil pro příraz prázdnou strunu, nýbrž aby, když na ni vyjde příraz, vždy jej zahrál čtvrtým prstem na sousední nižší struně. Za druhé musí síla tónu u dlouhých a delších přírazů vždy připadnout na příraz, slabost pak na notu. Musí se to ale dít příjemným zvolněním smyku. Síle musí také předcházet slabost. Dlouhý příraz, o nichž je tu řeč, je možné snadno nasadit poněkud měkce, rychle tón zesílit, uprostřed přírazu přivést k největší síle a poté ubírat sílu tak, aby se nakonec napojila hlavní nota v úplném pianu. Zvláště ale je třeba vyvarovat se přitlačení smyčce na hlavní notě. Je třeba pouze zvednout prst, který hraje příraz, smyčcem ale jemně pokračovat.

§ 9.

Pak jsou také krátké přírazy, u nichž ovšem síla nepřipadá na příraz, nýbrž na hlavní notu. Krátký příraz se dělá tak rychle, jak je to možné, a neuchopí se silně, nýbrž úplně slabě. Tento krátký příraz je potřebný, když následuje po sobě více půlových not, z nichž každá je označena přírazovou notičkou; nebo ale také někdy tehdy, když se vyskytuje jen jedna půlová nota, ovšem umístěna v takové pasáži, která je vzápětí napodobena v druhém hlase ve vrchní kvartě nebo ve spodní kvintě. Nebo když lze jinak předvídat, že by dlouhým přírazem byla narušena obvyklá harmonie a uraženo ucho posluchače. A nakonec, když v allegru nebo jiném žertovném tempu několik not za sebou sestupuje postupně nebo i v terciích, z nichž každá má před sebou příraz; v takovém případě se příraz odehraje rychle, aby dlouhým setrváváním neubíral skladbě na živosti. Zde následují příklady, kde by přednes s dlouhými přírazy zněl příliš mdle.


\new Staff \relative a'' {
 \clef mensural-g
 \time 4/4
 \key bes \major
 \partial 8 a16
 \grace g16 f2 \grace es16 d2
 \grace c16 b2 c8 c, r g'
 \grace f16
  \once \override Voice.NoteHead #'stencil =
   #ly:text-interface::print
  \once \override Voice.NoteHead #'text =
   \markup \musicglyph #"custodes.mensural.u0"
  \once \override Voice.Stem #'stencil = ##f
  e4
}



\new Staff \relative d'' {
 \clef mensural-g
 \time 3/4
 \key g \major
 \partial 4 d4
 e8[ \grace d16 c8] \grace b16 a8[ \grace g16 fis8] e'4
 d16[( g) fis( g)] fis[( g) fis( g)] fis[( g) fis( g)]
  \once \override Voice.NoteHead #'stencil =
   #ly:text-interface::print
  \once \override Voice.NoteHead #'text =
   \markup \musicglyph #"custodes.mensural.u0"
  \once \override Voice.Stem #'stencil = ##f
  c,4
}



\new StaffGroup <<
 \new Staff \relative c'' {
  \clef mensural-g
  \time 4/4
  r8 c e g \grace gis16( a2)~
  a8_\markup{*} b, d f \grace fis16( g2)~
  g8 a, c e \grace e16( f2)
  \once \override Voice.NoteHead #'stencil =
   #ly:text-interface::print
  \once \override Voice.NoteHead #'text =
   \markup \musicglyph #"custodes.mensural.u0"
  \once \override Voice.Stem #'stencil = ##f
  f4
 }
 \new Staff \relative f' {
  \clef mensural-g
  \time 4/4
  r2 r8 f a c
  \grace cis16 d2~ d8_\markup{*} e, g b \grace b16 c2 c8 d, f a 
  \once \override Voice.NoteHead #'stencil =
   #ly:text-interface::print
  \once \override Voice.NoteHead #'text =
   \markup \musicglyph #"custodes.mensural.u0"
  \once \override Voice.Stem #'stencil = ##f
  b4
 }
 \new FiguredBass {
  \figuremode {
   < 6 >2 < 7 > < 7 > < 7 > < 7 > < 7 > < 7 > 
  }
 }
 \new Staff \relative e {
  \clef mensural-f
  \time 4/4
  e8[ e e e] f[ f f f] b,[ b b b] e[ e e e]
  a,[ a a a] d[ d d d]
  \once \override Voice.NoteHead #'stencil =
   #ly:text-interface::print
  \once \override Voice.NoteHead #'text =
   \markup \musicglyph #"custodes.mensural.u0"
  \once \override Voice.Stem #'stencil = ##f
  g,4
 }
>>

U těchto septimových spojů by se sice mělo přejít od přírazu k hlavní notě teprve u osminové noty (✻), jak bylo řečeno v §. 5. Ovšem když je u toho druhý hlas, vůbec se mi to nelíbí. Neboť za prvé zazní septima až se základní notou a není náležitě připravena. Ačkoli někdo by snad chtěl říci, že sluch bude sveden půltónem průtahu a tímto zadržením jakožto jemnou suspenzí se uspokojí. Za druhé vycházejí tóny v první půlové části taktu tak protichůdně, že nejsou-li opravdu rychle odehrány, je jejich disonance pro ucho nesnesitelná. Na př.


\new Staff <<
 \new Voice \relative c'' {
  \voiceOne
  \clef mensural-g
  \time 4/4
  r8 c e g gis2(
  a8) b, d f fis2
  \once \override Voice.NoteHead #'stencil =
   #ly:text-interface::print
  \once \override Voice.NoteHead #'text =
   \markup \musicglyph #"custodes.mensural.u0"
  \once \override Voice.Stem #'stencil = ##f
  g4
  }
 \new Voice \relative c' {
  \voiceTwo
  \clef mensural-g
  \time 4/4
  r2 r8 f a c
  cis2( d8) e, g b
  \once \override Voice.NoteHead #'stencil =
   #ly:text-interface::print
  \once \override Voice.NoteHead #'text =
   \markup \musicglyph #"custodes.mensural.u0"
  \once \override Voice.Stem #'stencil = ##f
  b4
 }
>>

§ 10.

Vzestupné přírazy nejsou vůbec tak přirozené jako sestupné, obzvláště ty, které vyplývají ze sousedního, a sice celého tónu, protože jsou většinou disonantami. Kdo ale neví, že disonanty se rozvádějí nikolu nahoru, nýbrž dolů?[5] Koná tedy rozumně ten, kdo k tomu zahraje další notičky, které správným rozvedením disonanty uspokojí sluch a vylepší jak melodii, tak harmonii. Na př.


\new StaffGroup <<
 \new Staff \relative f' {
  \clef mensural-g
  \time 4/4
  \key f \major
  \partial 8 f8_"Takto se to zapisuje."
  \grace f4( g4.) g8 \grace g4( a4.) c8
  \grace c4( d4.) e8 f[ f,] r4
  \bar "||"
 }
 \new Staff \relative f' {
  \clef mensural-g
  \time 4/4
  \key f \major
  \partial 8 f8_"Takto se to hraje."
  \grace {f8( e16 f} g4.) g8 \grace {g8( f16 g} a4.) c8
  \grace {c8( bes16 c} d4.) e8 f[ f,] r4
 }
 \new Staff \relative f' {
  \clef mensural-g
  \time 4/4
  \key f \major
  \partial 8 f8_"Řádné rozvedení disonant."
  f8( e16 f g8) g8-! g8( f16 g a8) c8-!
  c8( bes16 c d8) e8 f[ f,] r4
 }
 \new FiguredBass {
  \figuremode {
   s8
   < 4 3 >2 < 9 8 > < 9 8 > s
  }
 }
 \new Staff \relative f {
  \clef mensural-f
  \time 4/4
  \key f \major
  \partial 8 f8_"Základní hlas."
  c'4 c,8 e f4 f,8 a' bes4. c8 f,4 r
 }
>>

  1. Kdo neví, co je disonanta, tomu to řeknu: vlastně stačí, když mu vyjmenuji konsonanty. Konsonantami jsou souzvuk, velká tercie a také malá, kvinta, sexta a oktáva. Disonantami jsou všechny ostatní intervaly, které lze nahlédnout v § 5 třetího oddílu. Rozlišení konsonant a disonant a vše ostatní patří k umění skladby.
  2. V němčině Vorschlag, doslova „předraz“. Pozn. překl.
  3. Nec deſis Operæ, nevæ immoderatus abundes. Horat. Lib. III. Sat. V
  4. Toto je sice Figura retardationis. První příklad je ale také opakování, které se počítá mezi rétorické figury a správně se nazývá anaphora.
  5. Když bas nebo základní hlas spočívá stále na jednom tónu, není samozřejmě třeba jednat tak opatrně a lze přidat všechny vzestupné přírazy.