Čtyři artikuly pražské

Údaje o textu
Titulek:	Čtyři artikuly pražské
Autor:	František Palacký
Zdroj:	PALACKÝ, František a Rudolf TSCHORN. Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě. V Praze: L. Mazáč, 1937. sv. 3, s. 225. Moravská zemská knihovna v Brně
Licence:	PD old 70
Dílo ve Wikipedii: Čtyři artikuly pražské

„Všem vóbec a každému křesťanu zvláště buď to vědomo i oznámeno, že obec česká a v naději boží věrní křesťané stojie a s boží pomocí státí mienie vším svým statkem i životem i smrtí, jakž najdéle budú moci, proti každému živému jim v tom odpornému, nic o jiné se neposazujíc a vydávajíc, než o tyto kusy čtyry křesťanské a v novém zákoně přikázané od pána Jesu Krista:“

„N a j p r v é: aby slovo božie po království českém svobodně a bez překážky od křesťanských kněží bylo zvěstováno a kázáno.“

„Druhé: aby velebná svátost těla a krve božie pod oběma spósobama chleba i vína všem věrným křesťanóm, jimž hřiech smrtelný nepřekážie, svobodně byla dávána.“

„Třetí: že mnozí kněžie a mnišie světským právem pa- nují nad velikým zbožím tělesným, proti přikázání Kristovu a na překážu svému úřadu kněžskému a k veliké škodě pánóm stavu světského; aby takovým kněžím to neřádné panovániei odjato a staveno bylo, a aby podle evangelium nám příkladně živi byli a navedeni byli k stavu Kristovu a apoštolskému.“

„Čtvrté: aby všichni hřiechové smrtelní a zvláště zjevní, a jiní neřádové zákonu božiemu odporní, řádem a rozumně od těch, jenž úřad k tomu mají, v každém stavu byli stavováni a kaženi, a zlá i křivá pověst o tejto zemi aby vyčištěna byla, a tak aby se obecné dobré dálo království a jazyku českému.“ „Pakliby kdo co zlého, bludného, hanebného aneb nečistého o nás psal, nebo pravil a na nás cpal, žádáme a prosíme, aby takému nebylo věřeno, jakožto tomu jenž z nepřiezni a nelásky křivdu mluví, a jako křivému a falešnému svědku. Nebo to před pánem bohem i přede vším světem směle vyznáváme, že dáli buoh v srdci našem jiného úmysla nenie, než vší naší mocí, silú i statkem slúžiti a slíbiti se pánu Jesu Kristu a jeho zákon a prikázanie vésti a plniti, jakož na každého dobrého křesťana slušie — všemu pak zlému protivnému i každému, kdož by nás od toho dobrého nutil a pudil, musíme podle zákona božieho a pravdy jeho odporní býti a podle našeho povolánie proti ta- kému násilí musíme pravdy i sebe brániti rukú světskú. A jest- liže by jakým výtržkem někoho z našeho množstvie co zlého se stalo, vyznáváme že to nenie naše vuole neb dáli buoh stojíme proti každému smrtelnému hřiechu; a zdá-li se, že by komu od nás stala se která škoda, to se stane aneb pro převeliká núzi aneb jakožto božiemu a našemu nepřieteli, kdyžto zákona bo- žieho a sebe hájiti musíme jeho násilí a ukrutenství. A nade všecko vyznáváme, že zdá-li se komu do nás co zlého, hotovi jsme polepšiti a ve všem zprávu a naučenie z písma svátého srdečně přijieti.“