Čtrnáctero bájek Lafontainových/Zajíc a žáby

Čtrnáctero bájek Lafontainových Jean de La Fontaine
Myší sněm	Zajíc a žáby	Lev a myš

Údaje o textu
Titulek:	Zajíc a žáby
Autor:	Jean de La Fontaine
Krátký popis:	veršovaná bajka
Původní titulek:	Lievre et grenouilles
Zdroj:	Soubor:Jean de La Fontaine, Bedřich Peška, Gustave Doré - Čtrnáctero bájek Lafontainových - 1873.djvu Národní knihovna České republiky
Vydáno:	Praha, 1873
Licence:	PD old 70
Překlad:	Bedřich Peška
Licence překlad:	PD old 70
Související:	Bajky Lafonténovy/Zajíc a žáby
Index stran
page=1

Zajíc a žáby.

V svém brlohu zajíc snil;
  (k čemu pak by brloh byl?)
  z dlouhé chvíle chvilkami i zýval,
  a co smutný tvor strachem se skrýval.
  I dí k sobě: „Věru na mou čest,
  kdo bojácným, jen nešťastný jest.
  Byť i k duhu pokrm šel,
  přece se ho dotknout nechce,
  ač plesati jest mu lehce,
  plesu nikdy neviděl.
  Posud pro rozličný děsný pád
  bral jsem paty na ramena;
  ta bojácnost zpropadená
  nedává mi ani spát,
  leda okem otevřeným.
  Snadno říkat hlavám přezkušeným:
         Odvykat se musí!
         ať to zkusí!

  
  Není lehce, milý brachu,
  odvyknouti strachu.
  Trvám, že i člověk má
  strachy jako já.“
  Takto zajíc rozumoval,
  ohlížel se na vše strany
  a ušima nepokojně stříhal;
  chuďas celý polekaný
  o bezpečí pochyboval.
  Stín, kterýž se kolem míhal,
  hnutí listu v háječku,
  ba i pouhé nic
  způsobily jemu horečku;
  tak poděšen byl zajíc.
  Trudnomyslný ten pán
  pojednou byl znova polekán
  lehkým hlukem povzdálečí,
  tak polekán, že běhy zaječí
  mžikem na útěk se daly
  a k brlohu pospíchaly.
  Na útěku přiběh’ k večeru
  k tichounkému jezeru,
  a jak po břehu se žene,
  se všad žáby poplašené
  do jezera skákají,
  pod vodou se skrývají.
  „Vida, praví Macek k sobě,
  co se strachem děje tobě,
  toho teď jsi původem.

  Já jsem žabám postrachem!
  Odkud pak as tu statečnost mám?
  Jak se ta zběř žabí třese?!
  Příchod můj jen hrůzu nese.“

  Není zbabělce, jenž by většího
  nebyl viděl, než je sám.