Čtrnáctero bájek Lafontainových/Dva kozlové

Čtrnáctero bájek Lafontainových Jean de La Fontaine
Opičák a mourek	Dva kozlové	Rybička a rybář

Údaje o textu
Titulek:	Dva kozlové
Autor:	Jean de La Fontaine
Krátký popis:	veršovaná bajka
Původní titulek:	Les Deux Chevres
Zdroj:	Soubor:Jean de La Fontaine, Bedřich Peška, Gustave Doré - Čtrnáctero bájek Lafontainových - 1873.djvu Národní knihovna České republiky
Vydáno:	Praha, 1873
Licence:	PD old 70
Překlad:	Bedřich Peška
Licence překlad:	PD old 70
Index stran
page=1

Dva kozlové.

Když kozlové se napasou
 po dobrodružství se ženou;
 své opustivše pastviště
 hledají sobě rejdiště
 v odlehlém divém úbočí,
 kam lidská noha nevkročí.
 Kde není pěšin ani cest,
 kde strmé skály vyčnívají
 a propasti se otvírají,
 procházka kozlům milá jest.
 Skalisko v cestě nepřekáží,
 neb kozel všeho se odváží.

 Dva kozlíkové rohů smělých
 a nožek pěkně zabělelých
 odešli z dolin lučnatých,
 a každý jinam šel po svých.

 Než náhodou v kratičké době
 šli ti kozlíci proti sobě,
 jen potok horský je dělil,
 přes kterýž tram položen byl
 tak ouzký a v tak hrozné výši,
 že potká-li se myška s myší,
 nikterak nelze se vyhnout;
 a v strašné hloubce hučel proud.
 Kdo s trámce spadne, v hlubině
 bez vší pomoci zahyne.
 Než kozel všeho se odváží,
 nic jemu v cestě nepřekáží.
 I hned jeden z nich na trámec vkročil,
 a jak to druhý kozel zočil,
 srdnatým také žádal být,
 odvážil se po trámci jít.
 Šli oba smělým krokem dál,
 až kozel proti kozlu stál
 u prostřed trámce nad hlubinou,
 v níž, kdož tam padnou, jistě zhynou.
 Je kozel kozlu nelaskavý;
 i pýchal levý jako pravý
 pověstnou svojí hrdinností
 a neznal žádné povolnosti.

 Ustoupit nechtěl druh druhému,
 propadli oba osudu hroznému,
 a spadli oba s vysoka
 do hlubokého potoka

 a tam v propasti za své vzali,
 že hrdostí se vypínali.

 Může se tento příběh stát
 na cestách štěstí mnohdykrát.