Články ze Slovana/Rakouská oktrojovaná ústava

Články ze Slovana Karel Havlíček Borovský
Pozorovatel politický (37)	Rakouská oktrojovaná ústava	Pozorovatel politický (38)

Údaje o textu
Titulek:	Rakouská oktrojovaná ústava
Autor:	Karel Havlíček Borovský
Zdroj:	citanka.cz
Vydáno:	Slovan, 1850 - 1851
Licence:	PD old 70

H. B. Důležitá pro občany věc jest znáti dobře svou vládu, aby viděli s přesvědčením co od ní očekávati a čeho se obávati mají, a považujeme to v nynějších okolnostech za svůj úkol přispívati k tomuto poznání naší vlády. Tentokrát vezmeme si za předmět články vídeňských novin Lloyda proti oktrojované ústavě a sice jmenovitě nejnovější vydaný dne 15. února. Jak známo jest Lloyd časopis vládní a mohli bychom jednoduše z toho, co on píše, uzavírati na smýšlení vlády a poznati již z toho, jakou cenu mají ještě nynější ustavičná ujišťování vlády, že oktrojovaná ústava - až jen okolnosti dovolí - do života vstoupí tak, jak slíbena jest. Tento způsob ale nezdá se nám ještě tuze přesvědčitelný o pravých úmyslech vlády, neboť by se mohlo, kdyby se za dobré uznalo, od vlády jednoduše prohlásiti, že Lloyd jen omylem se za vládní časopis drží, že ale smýšlení v něm projevené není dokonce smýšlení vlády. Tak by zůstala sice domněnka, ale pominul by všeliký důkaz. - Víme beztoho ze zkušenosti, že to vlády takto dělají, v časopisech svých nechávají napřed rozšiřovati jisté smýšlení, a pak když se okolnosti změní, když se již nesmějí veřejně k takovému smýšlení hlásiti - odřeknou se veřejně před světem onoho časopisu. Nedávno stalo se ještě to samé s Osterr. Correspondentem, který, jak velmi dobře víme, byl založen a vydáván na vládní útraty a který nyní zřejmě duchovní a světský absolutismus hlásá - vláda se ho odřekla - on vychází posud a posud hlásá absolutismus, ale nikdo již nemůže nyní dokázati, že smýšlení jeho jest smýšlení vlády.

Abychom se tedy tomuto možnému pádu již napřed vyhnuli a zcela přesvědčitelným způsobem dokázali, že smýšlení hlásané v Lloydu a brojení jeho proti oktrojované ústavě děje se úplně se srozuměním vlády, chopíme se jiné cesty. Každý ví, že jest ve Vídni obležení tak jako v Praze a každý ví, že v Praze jako ve Vídni není svoboda tisku, že tam vojenská vláda může každou chvíli časopis zapovědíti. Každý také ví, že když spisovatel těchto řádků v Praze Národní Noviny vydával, ustavičně od vojenských soudů proto pronásledován byl „že prý brojí proti oktrojované ústavě“ a že také Národní Noviny pod tou záminkou zapovězeny byly. Ejhle! a Lloyd ve Vídni také v obležení zcela zřejmě a nešetrně brojí proti oktrojované ústavě a ani vlas na hlavě se mu proto nezkřiví! Čím to jest? odkud takový rozdíl ve spravedlnosti a právu sjednoceného Rakouska? Patrně jest dvojí tedy brojení proti oktrojované ústavě: jedno těch, kteří by si lepší ústavu přáli než tato oktrojovaná a to se co nebezpečné rýpalství přísně stíhá a tresce vojenskými soudy a takového dopouštěli jsme se my v Praze. Druhý způsob brojení proti oktrojované ústavě, který provozuje Lloyd, vychazí z té zásady, že oktrojovaná ústava naše jest příliš radikální, že byla dána ještě toho času, kdežto vláda nepřemohla ještě Maďary, kdežto se tedy ještě národům něco více slíbiti muselo, aby byli pokojni a aby měli naděje, nyní ale že již tyto okolnosti přestaly a že tedy již není zapotřebí toto slíbené držeti. Takový způsob brojení proti ústavě jest, jak pozorujeme, zcela dovolen i v obležení! Víc nepotřebujeme říci, zřetelnosti a srozumitelnosti nechybí tuším.

Nyní přistoupíme již k Lloydu samému. Již dříve jsme podotknuli, že Lloyd provozuje svou reakci mnohem schopnějším a zakrytějším způsobem než ostatní vládní časopisy, a podáme-li nyní zmíněný jeho članek, bude moci každý snadno prohlédnouti celou taktiku všech faryzejských absolutistů. K tomu cíli uvedeme ta místa článku Lloydova, na která zvláště chceme obrátiti pozornost čtenářstva, jiným ležatým písmem.

Lloyd počíná takto: „Březnová (oktrojovaná) ústava slíbila nám, že ústavy jednotlivých korunních zemí v roku 1849 do života vstoupí a hned na to říšský sněm povolán bude. Do toho času, než říšský sněm svolán bude, dala vládě jenom obmezenou zákonodárnost. Nyní jsme ale v roce 1851 a posud nemohla vláda ani v jedné korunní zemi ústavu do života uvésti aneb jen snad nějaký čas k tomu určiti, kdy do života vstoupí. Nevyhnutelnost zatím přinutila vládu, vykonávati všelikou zákonodární moc, daně všelikého druhu vypisovati, dluhy dělati atd. bez všeliké jiné sankce kromě své vlastní. Všichni ti, kteří ještě posud se březnové ústavy drží, zdají se býti o tom srozumění, že miniterstvo při nejlepší vůli nebylo vstavu, březnovou ústavu do života uvésti,1 že okolnosti mocnější nežli všeliká ministerstva jí byly v cestě. Otázka, kterou chceme dáti přívržencům březnové ústavy, jest tato: Vydržíte-li ještě věrně při této ústavě, když ty samé překážky, které až posud se protivily její provedení neb jiné překážky, které teprva budoucně mohou nastati, provedení její ještě na pět, na deset neb na dvacet let v cestě státi budou?2… Rozumný člověk, který má mnoho trpělivosti, bude snad velmi dlouho čekati na jistý pokrm, který mu byl slíbený; nepřijde-li ale dlouho aneb nemůže-li přijíti, sotva snad z tvrdošíjnosti neb z důslednosti se odřekne všelikého jiného pokrmu a stojickou odvahou smrti z hladu se podrobí! Dejme tomu tedy, že by mnozí trpělivost a chuť měli buď pět neb deset neb dvacet let ještě čekati na odstranění překážek, které jsou provedení této ústavy v cestě. Když ale po uplynutí toho času přece nebude moci do života vstoupiti, dojdou tam, kde my (rozuměj Lloyd) jsme již nyní, totiž budou žádati změnu této ústavy. Celý tedy rozdíl mezi (Lloydem) a našimi protivníky (totiž těmi, kteří chtí, aby se slovo drželo poctivě a slíbená ústava do života uvedla) jest ten, že my nemožnosti ústavy březnové již nyní nahlížíme,3 a naši protivníci teprva tuto nemožnost chtí, za pět neb deset let nahlížeti. Jestli tedy ministerstvo v takové době, ve které by trpělivost i nejtrpělivějším nepřešla, ústavu oktrojovanou ve všech částích doživota uvede, pak se uznáme za přemožené. Jestli ale naopak my (Lloyd) budeme mít pravdu, jestli březnová ústava nikdy jinak než s důležitými změnami do života nevstoupí, pak se ukáže, že jsme my dále viděli."4

Na to přislibuje Lloyd, že již nyní v budoucích článcích vyložiti chce, jaké změny se s naší oktrojovanou březnovou ústavou díti musejí „aby byla možná.“ Celá tato tajnost vězí (jak nám Lloyd v budoucím čísle hned vykládá) v tom, aby se místo volené hořejší komory zřídila dědičná pairská, dále pak aby sněm žádný vliv neměl na odstranění ministerstva, nýbrž jen císař, konečně, aby každý oud dolejší sněmovny musel bydliti v tom okresu, ve kterém chce býti zvolen. To jest ta celá možnost ústavy a pochopitelně vyloženy znějí tyto od Lloydu žádané možnosti asi takto: Moc vládní musí se rozděliti mezi vládu a sněm tak, aby sněm sice mohl mluvit co chce, ale vláda aby mohla dělat co chce a aby sněm s tímto svým smutným povoláním spokojen byl, musí seděti v hořejší komoře nejvyšší dvorská šlechta s pány biskupy - pro pravdu -a v dolejší sněmovně musí zase seděti pokojhí mužové, kteří již s tou ctí spokojeni jsou, že mohou za svůj okres ve sněmu sedět a kteří si budou spolu za největší čest pokládat, když se zachovají pánům ministrům a hořejší sněmovně. - Pak bude dle mínění Lloyda ústava možná, to jest bude možno s ústavou zrovna tak libovolně vládnout jako bez ústavy To vlastně jest celé to tajemství.

Nyní chceme s Lloydem promluviti několik slov ne od srdce, také ne od plic ale od jater. V jatrách totiž, jak známo, sedí žluč.

Kdo pak udělal tuto oktrojovanou ústavu březnovou, která jest, jak Lloyd praví, nemožná k provedení? udělal ji sněm, udělali ji radikalisté neb červení? Nikdo jiný než kníže Schwarzenberg, mistr a pán Lloydův. Tenť ji co přednosta ministerstva císaři poradil a on za ní stojí před národem se svým podpisem, on jest odpovědný národům za ty učiněné sliby. Když se Lloyd pustí do vychvalování schopnosti a moudrosti státnické svého mistra a pána, knížete Schwarzenberga, nemá to ani konce, celé Rakousko dohromady neobsahuje v sobě tolik rozumu, co hlava nynějšího prvniho ministra, kdyby se svolalo a vyvolilo sto sněmů, nebudou všechy dohromady ani stý díl toho rozuměti co kníže Schwarzenberg sám. Takové a tomu podobné tvrzení můžeme v Lloydu najíti každou chvíli. Jak se to srovnává dohromady? Říkáváme přece, že dílo mistra chválí a jestli tedy pan Schwarzenberg udělal konstituci, která se - dle vyřknutí Lloydova - provésti nedá, nedokazuje to nic jiného než jeho neschopnost v státnických věcech. Pamatujeme se ale - člověk nyní z nedůstatku jiné činnosti musí si tužiti paměť pro budoucnost - že sám Lloyd tuto oktrojovanou ústavu, když vydána byla, nesmírně vychvaloval, na které nyní nachází samé vady. To bylo ovšem za těch časů, když pan Schwarzenberg učinil první smělý a rozhodný krok k tomu stavu, který máme nyní, když rozpustil sněm říšský svolaný k vypracování ústavy a vydal nám ze své vůle libovolní ústavu: tenkrát ještě nebyly věci v Uhrách rozhodnuty a kdyby byl Lloyd toho času mluvil tak jako nyní, mohly vypadnouti věci zcela jinak. Proto tenkrát se oktrojovaná ústava chválila, národům se mluvilo ve vládních novinách, jak brzy a snadně a jak lacině tady k ústavě přišly skrze oktrojování, že by sněm ještě velmi dlouho na ústavě pracoval, že mnoho peněz stojí sněm atd. Tenkrát nebylo ani slova ve vládních novinách o nemožnosti této ústavy. Tenkrát by si byl Lloyd ještě nedovolil to, co si dovolil v čísle svém dne 15. února 1851, kdežto v jednom svém článku velmi nestoudně se táže: „Což jest konstituční vláda sama sebou nějaké štěstí?

Ovšem že jest konstituční vláda již sama sebou štěstí; či není to štěstí, kde nesmí několik ministrů své nešikovné kousky a experimenty si od celého národu draze nechat platit daněmi, či není to již štěstí, když nesmí jiný na mé conto dluhy dělat, neptaje se mne ani, či není to štěstí, když nemá nikdo právo jako se zvířetem se mnou nakládati, mne od svých ozbrojenců kdy a kde libo nechat chytiti, zavříti, trýzniti? Není to štěstí? A takové štěstí jest všude samo sebou v konstituci. Lloyd ovšem hřeší příliš mnoho na domnělou hloupost lidskou, on snad když slyší nyní leckterého sprosťáčka s bolestí volati: Co máme z té konstituce, čert aby vzal tu konstituci, před konstitucí byly malé daně, peníze víc platily, bylo stříbra atd., co je ta konstituce, jen samé papíry, samé dluhy, samé vojsko, samé daně! snad myslí, že ještě všichni občané v Rakousích tak dětinské mají ponětí o konstituci, aby myslili, že snad máme již teď konstituci, aby nerozuměli, že právě všechny ty nehody naše, na které si stěžujeme, pochazejí z toho, že vláda slovo své nedrží a navzdor slíbené konstituce absolutně vládne. Zatím ale se den ode dne zmáhá již i mezi obyčejným lidem to vědomí, že první konstituční právo národu jest ukládati si sám jen daně, jen tolik si ukládati, co dle zdravého rozumu opravdu k prospěchu země nevyhnutelné jest a že toto konstituční právo obsahuje v sobě i to druhé právo, nepovoliti vládě zbytečné a nepotřebné útraty. Radili byohom vůbec vládní straně, aby tak příliš za nepatrné nepovažovala rozum a sílu národů. Když se takto bude od vládní strany s danými sliby nakládati „žertovně,“ bude klesati také věrnost vůbec a může snadno býti, že přijde čas, kdežto by sám Lloyd rád nahlídl možnost provedení ústavy březnové, kdežto ale snad již bude pozdě, neboť nastanou zase jiné možnosti.

Ústava březnová jest ale velmi možná, k provedení jejímu není nic jiného zapotřebí, než dobré a poctivé vůle. Taková ovšem, jaká jest, zůstati nemůže, avšak výslovně ponecháno jest nejbližšímu sněmu říšskému, aby navrhl ty opravy v ní, které si národové žádají. To jest ta jediná, moudrá, poctivá, národům i vládě užitečná cesta ke změnění březnové ústavy: cesta, kterou navrhuje Lloyd, jest jenom chytrý kousek bázlivého, pokryteckého ale zarytého absolutismu, který se obává ve dne a proto chodí ve tmách.

Poznámky

1 V tom samémbolestném postavení nachází se také vláda neapolitánská [Red.]

2 Dvacet let! dlouhý to termín, příliš dlouhý. Kdybychom se mohli obávati, že ty pravé překážky do života vstoupení u nás ne snad jen oktrojované nýbrž každé ústavy vůbec, tak tuhý by mohly míti život, že by ještě 20 let na světě zůstaly: museli bychom se již dávno z Rakous vystěhovat!

3 Nepochybně tuto nemožnost již také nahlíželi hned, když tu ústavu spisovali!

4 Ovšem se jest Lloydu o těchto věcech tak lehko vsázet jako ku př. kuchařce o tom, co budeme mít k obědu. Kolikrát se ale i při takové jistotě přihodí něco nad míru neočekávaného. Aiť si jen Lloyd a jeho patronové často vzpomínají na onoho spekulanta, který koně svého chtěl naučit, aby nic nežral a který by také tento pro svou kapsu velmi výnosný kousek jistě byl provedl, kdyby byl kůň, právě když nejlépe začal to chápati, nebyl - pošel [Red.]