Články ze Slovana/Pozorovatel politický (62)

Články ze Slovana Karel Havlíček Borovský
Pozorovatel politický (61)	Pozorovatel politický	Slovan se loučí s Vídeňským Denníkem

Údaje o textu
Titulek:	Pozorovatel politický
Autor:	Karel Havlíček Borovský
Zdroj:	citanka.cz
Vydáno:	Slovan, 1850 - 1851
Licence:	PD old 70

(Dne 3. srpna 1851.) H. B. Od slezských hranic se nám píše takto: „Z docela jistého pramene se dovídáme, že pan Dr. Novotný, odebrav se do pruského Slezska, tam k evangelickému náboženství h. v. přestoupil a již před Vratislavským general-superintendentem Doktorem Hahnem, své tak řečené colloquium, by potomně jakožto evangelický duchovní vystoupiti směl, odbyl. Před krátkým časem držel v osadě Husinec nazvané, nedaleko Vratislavi, kdežto češti exulanti se nacházejí, v tamním evang. kostele hlavní služby Boží, kdežto prý se svým kázaním zvláště vyznamenal. Nyní odešel do Lužice; tu se zdržuje v místě Kolmu, nedaleko Habelšverdtu, u tamního duchovního, by se lužickému nářečí přiučil, načež prý těmto slovanským bratrům naším co hlasatel Božího slova posluhovati bude.“

Na panu doktoru Novotném máme opět nový důkaz nesnášenlivosti hierarchické, která jej přinutila za hranicemi raději žíti nežli zde ostrým šípům neuprositelné pomsty jejich ustavičně býti vystavenu. Na doktoru Novotném získala jistě evangelická církev h. v. učeného a výtečně schopného kněze. Toto časté vystupování kněží, tak hojné přestupy lidu od katolické k evangelické víře, tak slabé až ku podivu nepatrné přihlašování se mladíků do seminářů katolických, nemohly by tyto okolnosti již dávno otevříti oči straně hierarchické, aby viděla, jaká budoucnost u nás v Čechách nastává katolické církvi, neučiní-li se již konečně jednou nějaké kroky k rozumným opravám? Přijde to konečně tak daleko, že každý pokroku milovný člověk, kterému více na věci nežli na formě záleží, přinucen bude k církvi evangelické přestoupiti. -

- Z novin dovídáme se, že prý ministerstvo naše nařídilo velmi ostře na pozoru míti jednu židovskou sektu v Haliči Chassidy, jejichžto rabbíni jsou prý největší obskuranti, vedoucí lid jen k pověře atd. Není-li to - stojí v jistých novinách dobřesmýšlejících - není-li to povinnost vlády opírati se takovému ztupení lidu a tak hanebným a sprostým podvodům? - Ovšem, jest to povinnost vlády, pravíme my, ale nejenom proti Chassidům v Haliči, nýbrž také proti všelikým jiným a ostatním „chassidům“ pokřtěným, jichžto se všude také v Čechách a na Moravě hojnost nachází. -

- Nesmírný smutek zmocní se redaktora časopisu v Rakousích, když čte zprávu z Angličan, kterak tam sněmovní komise návrh činí, aby přestaly kolky na novinách, „aby prý lid dostal do rukou svých lacinějších prostředků pro své vzdělání, poněvadž prý jest tento kolek zlé a nikterak nevymluvitelné obmezení časopisů, který zamezuje povstání nových a rozšíření větší již vycházejících novin“. (Až posud se totiž noviny v Angličanech drahým kolkem kolkovaly, kterýžto kolek ale spolu byl již platem poštovním, tak že se tyto kolkované noviny již pak zdarma poštou rozesílaly.) Jest prý skoro jisto, že parlament anglický přijme tento návrh zrušení kolků, čím jistě nastane v Augličanech veliká změna v časopisectvu. Kdežto tady naší vládě nic jiného tak na srdci neleží, nežli kterak by kde mohla svobodu tisku a časopisectvo obmeziti, vidíme osvícený národ anglický starati se o větší vznik svého časopisectva. Jedna vláda hledí, kde by mohla jaký časopis zkaziti; druhá se stará, aby je přivedla k lepšímu rozšíření!

- Šlechta v Prusích až posud nejdále se pustila do zadu. Koluje prý také mezi jiným žádost mezi šlechtici tamějšími, aby nešlechticové, kteří drží zemské statky, nesměli je jinému prodati nežli šlechticovi, a aby k tomu účelu šlechticům půjčovány byly peníze!! .- Nepochybně snad ještě z důchodů zemských! Nebyl by to skutečně tak špatný nápad a zvláště by velmi se hodil pro takovou šlechtu, která ráda brzy své statky prohýří, poněvadž by alespoň vždy zase lehce k jiným přišli takoví pánové. -Pak se říká, že komunismus nedělá pokroky!

- V jedněch německých novinách dočítáme se trpkých žalob na malé vzdělání lidu v okolí Terstském v Istrii. Žádný prý by ani nevěřil, jak daleko jest tento lid pozadu: v některých krajinách ještě prý vedou vesnice mezi sebou časem úplné vojny, žádný cestující se nepustí do vnitř země, a jednoho, který tam známý umělecký kousek polknutí nože provedl, byl by lid málem utloukl co čarodějníka.

„Ani prý falešná civilisace měst, která jest vlaská, nemůže míti žádného vlivu na lid, jenž italsky nerozumí.“ Tak praví tyto noviny proti své obyčejné tendenci, neboť co v Istrii jest pravda, to také musí v tomto pádu v Čechách pravdou býti. V Istrii jak známo, jest lid jihoslovanský, skrze podmanění od Vlachů a panování jejich stala se vlaština zrovna tak jako u nás z těch samých příčin němčina jazykem panským, prostředkem vzdělání. V městech a městečkách istrijských (tak jako v Dalmacii) všude panuje vlaský jazyk, tak jako ještě posud u nás v Čechách němčina, lid sám ale po vesnicích a také i část po městech nerozumí posud žádnému jinému jazyku nežli své slovanské mateřčině, ve které se ale na ten způsob, že všichni vzdělanci jen vlasky mluví, vzdělati nemůže. - Tu máme tedy opět v krátkosti příčiny, které každého pravého demokrata povzbuzují, starati se o zvelebení domácího jazyka, bez čeho nelze lidu veškerému povznésti se k větší vzdělanosti.

- Pronásledování tisku svobodného, zvláště časopisů, neděje se jen u nás, nýbrž v celém Německu obzvláště. Pozorujeme, že vůbec mají jisti pánové úmysl hráti si na restauraci jako po přemožení Napoleona: schází ale nyní mnoho věcí k takové restauraci, jmenovitě v Anglicku toristické ministerstvo, ve Francii unavenost po velikých vojnách a monarchie z Boží Milosti. Za to máme zas nyní o některé věci víc než jest pro restauraci as zapotřebí, totiž liberální vládu v Sardinsku a - v Turecku!! pak pokrok ducha liberálního v Německu, probuzení slovanských národů atd. To všechno vadí v zavedení úplné reakce a restaurace.

- O tom, že starý duch z úřednictva rakouského ještě posud nevymizel, podává nám velmi zábavný důkaz jistý inserát v olomouckých novinách „Neue Zeit“. Jest to ohlášení presidenta krajinského soudu tamějšího o licitaci na dodávání rozličných potřeb pro tento soud a sice na rok 1852.

Bude se tedy k tomuto účelu držeti následujících 9 licitací, a sice jak v ohlášení se praví:

dne 25. srpna ráno v 9 hodin	na dodavání dřeva k palivu,
téhož dne odpoledne ve 3 hod.	stravu pro trestníky,
dne 26. srpna odpoledne ve 3 hod.	chléb pro trestníky,
dne 27. srpna ráno v 9 hodin	dodávání svíček,
téhož dne v 10 hodin r.	dodávání slámy do postelí,
téhož dne v 11 hodin r.	dodávání chvošťat (košťat),
dne 27. srpna odpol. ve 3 hod.	na papír a kancel. potřeby,
dne 28. srpna odpol. ve 3 hod.	řepkový olej,
dne 29. srpna odpol. ve 3 hod.	vymetání komínů. -

Věru se při tom spravedlivě diviti musíme jen tomu, že se ještě všechny kancelářské potřeby tak zkrátka odbyly a najednou vzaly, jaká tu byla pěkná příležitost na čtyry licitace, jaká tu příjemná práce na čtyry dny; jeden den licitace na posejpátko, potřebné pro c. k. krajinský soud olomoucký na rok 1852, druhého dne licitace na brky potřebné r. 1852 pro c. k. krajinský soud v Olomouci, třetího dne licitace na inkoust, který se vypíše r 1852 u c. k. krajinského soudu olomouckého, a čtvrtý den konečně na papír, kterážto by se pro důkladnost ještě dle rozličných druhů papírů na několik dní rozvrhnouti mohla. A zcela jsme zapomněli na pečetění, které by se již ovšem pro ušetření času mohlo vzíti jedním dnem sice ráno v 9 hod. licitace na vosk a odpoledne ve 3 hod. licitace na oplatky.

- Naše vládní noviny zvláště Reichszeitung s jakousi nepříznivou potupou zmiňují se o poslední schůzce přátel pokoje v Londýně, Bude mnohému ovšem velmi divné, kterak může býti nějaká nenávist mezi Reichszeitungem a přáteli pokoje! Ale tu musíme vyložiti, že tito „Přátelé pokoje“, kteří nedávno v Londýně měli schůzku, zcela jiní lidé jsou nežli naši vůbec známí dobřesmýšlející přátelé pokoje a pořádku. Rozdíl mezi oběma jest ten, že jedni chtějí, aby se pokoj a pořádek udržel bez vojska, a druzí zas, aby jenom skrze vojsko se udržel pokoj a pořádek - rozdílek to sice na první pohled jenom nepatrný, skutečně ale nesmírně veliký. Ti přátelé pokoje, kteří nedávno v Londýně měli schůzku, jsou totiž hlavní nepřátelé vojska a všelikého vedení vojen a založili svůj spolek a své schůzky s tím účelem, aby napomáhali k tomu, by časem svým vojny zase přestaly. Nyní již ovšem patrno, proč není s nimi za dobré Reichszeitung. V poslední tedy jejich schůzce v Londýně pronesl p. Jules Delbruck velmi zdravou myšlénku; nazval to totiž velikou chybou našeho vychování, že chlapcům nejvíce vojáčky, šavle, zbraně, bubny a tomu podobné vojenské nástroje k hraní se dávají, čímž v srdci mladistvém již hned záhy povstane zalibení a chuť k vojenskému řemeslu. Toto jest zvláště to, co vybízí nechuť Reichszeitungu, ačkoli nepochybně ještě více p. Cobden ji promrzel, který ostrou řeč proti Rakousku držel a zvláště zrazoval všem kapitalistům, aby rakouské vládě žádné peníze nepůjčovali, poněvadž totiž těmi penězi jenom nejvíc veliké vojsko udržuje. Dle našeho mínění ale zasluhuje toto upozorněni p. Delbrucka na hry chlapců všelikou vážnost. Reichszeitung jmenuje tento Londýnský kongres přátel pokoje „jenom směšnou hračku a málo nebezpečnou, „ačkoli prý tam p. Girardin z Paříže nechal kázat „trochu spolku národů proti králům““.

- Ve Vlaších prý se zmáhá zvláště mezi ženskými putování do svaté země, což arci není nic podivného, neboť strana hierarchická užije jistě všech prostředků, kterými by se dala jeji bývalá moc obnovit a že mezi takové prostředky odjakživa misie, poutě, růžencové a jiné spolky atd. náležely, jest každému známo.

- Tomu, kdo by myslil, že naše národní rovnoprávnost v Rakousích již jest pojištěna, musíme na rozmyšlenou uvésti výtah z jednoho dopisu v Lloydu ze Štyrska. Čelí proti Südslavische Zeitung, která prý - jak Lloyd praví - se v posledním čase zabývala posilňováním slovenského živlu v Korutanech a nyní od svého marného namáhání prý upustivši, vrhla se zase v tom samém účelu na Štyrsko. (Jak známo, jest celá dolejší jižní část Štyrska čistě slovinská.)

Chce prý i tam slovinský jazyk uváděti do soudů, což prý jest ve městech „unzweckmässig“; že prý také žádá Südsl. Ztg., aby soudcové, ku př. v Cejli úplně znali jazyk národní, to jest prý všechna ta nářečí, neboť prý si často obžalovaní a svědci, když z rozličných krajin jsou, sami nerozumějí. - Nepotřebujeme ovšem doložiti, že to není pravda, že sice ve slovinském jazyku tu i tam nepatrné odchylky jsou, jako v každém, že ale proto přece si všichni Slovinci tak dobře rozumí jako všichni Češi a všichni Moravané. Ta výmluva na rozmanitost nářečí slovanských jest již příliš opotřebované uinení všech těch Němců, kteří jsou nepříznivi slovanské rovnopravnosti, ačkoli právě mezi Němci jest rozličnost nářečí mnohem větší, nežli mezi Slovany. -

- Jakou vyhlídku mají naše „svobodné obce“, pozorujeme nejlépe z následujícího članku Osterr. Corresp., časopisu, který vyjadřuje smýšlení p. ministra Bacha. Píše takto: „Místodržící hornorakouský uznal toho potřebu, aby se rozptylování země na maličké obce zamezilo, a sjednocení jejich s většími soubory obecními nařídilo. Mají pokud Ize, spadati v jedno s okresy farskými a školními. Dotčené sloučení má se co nejrychleji dokonati, a kde se nestane o dobré vůli, mají podkrajští s ponecháním reklamací k místodržícímu, je uskutečniti. Po tom se mají rozkázati nové volby obecní a veškeré výbory někdejších místních obcí pokládati za minulé a nijaké. V tomto důrazném kroku spatřujeme velmi šťastný hod a spolu rukojemství za přiměřený vývin našeho života obecního“. Musíme doložiti, že, jak známo, nyní místodržícím v Hořejších Rakousích (v Linci) jest bratr p. ministra Bacha, a že tedy nepochybně v krajině pod jeho vládou stojící se jenom počátek činí, a že se tedy co nejdříve i my také musíme obávati podobné oktrojované „svobody obcí“. Jaké následky míti bude takové spojování a k čemu se děje, již dříve jsme vysvětlili.

- Známý náš milenec a protektor pan biskup brněnský vydal nedávno na bývalého kněze p. Jiránka, jenž k evangelické církvi přestoupil exkomunikaci. V této exkomunikaci vytýká onen již známý, vznešený biskup p. Juránkovi množství smrtelných hříchů, mezi jiným, že za času slovanského sjezdu bez dovolení do Prahy se odebral, že působil po svém návratu proti biskupským ustanovením, že se protivil adrese důvěry k ministerstvu, že lid své famosti vzdělával ve smyslu Národních Novin atd. Národní Noviny, ty jsou přece jenom jako mlýnský kámen v žaludku p. biskupa bměnského, které posud ještě neztrávil, ačkoli již půl druhého léta tomu jest, co zemřely. - Tu máme tedy v krátkosti všechny smrtelné hříchy pohromadě, pro které p. Juránek od p. biskupa brněnského odevzdán jest čertovi - zur Amtshandlung -

- Král pruský má velmi podivný způsob na svých cestách. Přijda totiž do města Stargardu, nevešel ani do nádraží, aniž přijal snídani nabidnutou, nýbrž přehlížel jenom vojsko; a purkmistrovi velmi ostře předhazoval špatné chování města. Sluší totiž věděti, že město r. 1848 drželo s národním sněmem německým, že tam dva žendarmové k úrazu přišli a že se tam vydávaly radikální noviny. Zástupce purkmistrův odpověděl prý králi též dosti ostře, a bylo by prý málem došlo k velmi smutnému výjevu. -