Články ze Slovana/Pozorovatel politický (6)

Články ze Slovana Karel Havlíček Borovský
Komunismus	Pozorovatel politický	Co jest vlastně konstituce?

Údaje o textu
Titulek:	Pozorovatel politický
Autor:	Karel Havlíček Borovský
Zdroj:	citanka.cz
Vydáno:	Slovan, 1850 - 1851
Licence:	PD old 70

H. B. My Čechové velmi mnoho máme rádců, ale málo pomocníků a podporovatelů. Každý ví, kterak bychom se měli v politickém a národním ohledu chovati, ale nikdo nehne ani stéblem, aby svou moudrou radu také ve skutek uvedl. Nejkrásnější jest při tom ještě i to, že ti rozmanití rádcové nás jako na tarmarce jeden druhému z ruky vytrhují a ku svému krámu trhají.

Vláda praví: Držte se mne a nebudete-li se držet vlády, jste ztraceni a padnete do rukou anarchie a do rukou Němců. Němci praví: Nechte národnosti, kdybyste se nedrželi svého nepraktického národního blouznění, svého panslavismu, dávno byste již měli svobodu: přidržte se nás a vyhrajete proti vládě. Aristokratie praví. Dejte nám hořejší sněmovnu a lordství, jenom tak můžete se udržeti co samostatný národ i proti vládě i proti Němcům. Hierarchie katolická praví: Zahynete, jestli si popudíte nás a církev proti sobě: v té jedině spočívá celá síla vaší národní strany. Protestanti praví: Jenom protestantství má v Čechách svou přirozenou půdu, jak vás učí historie; my jsme zachovali jedině vaši národnost a nistorickou slávu, držte se nás. A za nějaký čas budou snad říkat nynější usedlí rolníci, potom již statkáři: Držte se nás, my jsme jádro českého národa, podporujte nás proti domkářům usedlým, proti aristokratii vyšší než jsme my, abychom zase my mohli býti sami aristokratie nižších než jsme sami. A domkáři a neusedlí budou říkat: Naše je budoucnost, jest-li nam pomáhati nebudete proti usedlým, zahyne národ český co národ, neboť se více držeti budeme německých radikalistů. Tu máme všechny rady pohromadě a vidíme zároveň, že každý z těch rádců zvláště na sebe při své radě nezapomíná, že sobě nejvíce radí. - Což tedy činiti? Nic jiného než co odhodlaný plavec: proraziti prostředkem všech těchto proudů a úskalí, býti ke každé zde jmenované straně spravedlivý, ale nezadati se žádné docela, proto že národ není ani vláda, ani aristokratie, ani hierarchie, ani církev, ani rolnictvo, ani domkářstvo, nýbrž celek, v němžto každý stav tak dlouho jest užitečný, pokud druhé neutiskuje a neobtěžuje.

- Také v knížectví srbském zavedla již vláda tamější uniformy úřednické, a sice červený fes s vyšitym erbem zemským a modrý šat se šavlí po boku. - Divná věc, že má málo který člověk dost na své lidské důstojhosti, a že skoro každý touží po nějaké mašličce, kteroužto by se od jiných rozeznával.

- Noviny „Presse“ uveřejňují osudy Dr. Ziemialkovského, bývalého haličského poslance na říšském sněmu, jenž byl od vojenských úřadů haličských beze všeho soudu zaslán do Meranu v Tyrolsku, kdežto se rok zdržovati musel; poukazujíce při tom slušně na nešetření osobní bezpečnosti pojištěné v ústavě, a divíce se tomu, kterak vojenský velitel Haliče moc míti mohl přes celé Rakousko až na druhý konec od Haliče někoho zasílati a jej v Tyrolich, kdežto ústava platí, po rok násilně zadržeti, a to beze všeho právního výroku. „Presse“ soudí, že tato záležitost musela býti mezi výminečnou vládou haličskou a mezi všemi ostatními konstitučními správami na cestě omluvena.

Podivuhodná jest v tomto ohledu sympathie všech vojenských velitelů v obležení: neboť i redaktoru těchto listů v Praze vyhrožoval ještě za času Nár. Nov. vojenský úřad tím, že bude zaslán do Celovce (Klagennfurthu) tak jako by se vnitřní rakouské země a Tyrolsko od vlády považovaly, za Botany bay k deportaci. - Strany kompetence vojenského soudu na Hradčanech neví se beztoho posud pranic jistého. Tam se soudí lidé zatčení ještě před ohlášením obležení, kterýmžto se vytýkají přestupky též před tímto ohlášením podniknuté, a tudy na každý pád před obyčejné soudy náležité, poněvadž jistě žádné ohlášení, žádný zákon nazpět působiti nemohl - u rozumných vlád! Dále se pak vyšetřují u téhož vojenského soudu lidé dopustivší se v Praze nejnepatrnějších policejních chybiček, jestli totiž náhodou právě přišli do rukou téhož strašlivého tajného vehme-gerichtu; pak se tam ale vyšetřují též lidé z celých Čech dle libosti vybraní, ačkoli nikde obležení prohlášeno není. Pak se chce mluviti o nějakém konstitučním pořádku, o nějakém držení ústavy!

Nedávno právě zatknut jest pan Buchtele, měšťan Litomyšlský a zavezen beze všech okolků do Prahy před vojenskou komisi O radostné živobytí rakouských konstitučních občanů, kteří večer se kladouce a ráno vstávajíce, nevědí jestli nebudou do rána nebo do večera v Praze na Hradě seděti, kdežto ovšem, jestli ničeho se nedopustili, asi za několik měsíců za nevinné uznáni budou. Kdo by neděkoval Bohu za takovou vládu, kdo by se necítil šťastným, kde se mohou nabrati ještě nespokojenci! Pan ministr Bach pravil kdysi ve Vídni ve sněmu (nestojí mi za to, abych hledal v protokolech kterého datum), že prý vláda nezavede žadné politické tendenční procesy.

Proč by jsme veselí nebyli,
Když nám Pán Bůh přeje;
Dá nám na světě obležení,
A po smrti nebe!

- V Pešti tedy již zabarvili maďarský nápis u pošty - sic vos non vobis nidificatis apes, fertis aratra - boves Než se ale zabarví 5000000 Maďarů, vypotřebuje se tak mnoho barvy černé, že se musíme obávat, aby se snad pak nedostalo na černožluté šranky, a aby se nemuseli šranky nějak jinak obarvit.

- V Pražských časopisech vedou se nyní ustavičně hádky o místě, na kterém se vystavěti má české divadlo. Strany jsou nestejné: jedni chtějí stavěti na Sv. Václavském trhu, druzí praví, že se tak znamenitý trh nesmí českým divadlem zohyzditi. Každý beztoho hned ví, že jsou to opět ty dvě věrné strany, které jsou v Čecbách vždy proti sobě. My ovšem myslíme podle písma: že není člověk k vůli sobotě, ale sobota k vůli člověku, že tedy Čechové nejsou k vůli Koňskému trhu, nýbrž koňský trh k vůli Čechům. Avšak některým záleží především na tom, aby na trhu nestálo žádné stavení - to jest vlastně žádné české divadlo, protože německé divadlo zrovna tak vystaveno jest na Ovocném trhu. Chopme se tedy té samé argumentace a žádejme, aby buď strhli divadlo na Ovocném trhu, které jej hyzdí, aneb aby dovolili zhyzditi též Koňský trh zase českým divadlem. Jenom konsekvence!

- „Škoda, že jsou rakouské finance v tak špatném stavu, že pan ministr osvěty ani dost málo pro školy učiniti nemůže.“ Tak jsem si zastesknul čta zprávu, že se budou zase kdesi stavěti nové citadely v ceně půl druhého milionu zl. stř., to by bylo na 15 000 učitelů každému po 100 zl. stř. - Ale ta žandarmerie je přece útěcha má, když máme žandarmerii, nač potřebujeme škol!

- „Unie“ píše z Plzně, že tam německá kočující divadelní společnost, jsouc již dokonce na mizině, ohlásila konečně česká představení, čímž se trochu zotavila, pak ale zase hrála německy. - To jsou známé věci. Mnohý starý dům vyvěsil, kdyžjiž bylo nejhůř, slovanskou firmu, a uchránil se tak, načež hned zase starou firmu vystrčil.

- „Reichszeitung “ píše z Prahy sice prý z velmi hodnověrného pramene, avšak přece ještě prý pochybuje, že prý tam vypátrána jest tajhá politická společnost, která držela shromáždění svá v Šárce (skalnaté údolí půl druhé hodiny od Prahy, poučuje „Reichszeitung“) a tam prý měla také pres. Jest to věru strašlivé pomyšlení: Tmavá noc, všude obležení a censura, jen ve skalnaté údolině Šárky v temném lese hoří smolnice. Tam se každou noc v pravou půlnoc schází Svornost ze všech končin. Tam provozují se Žižkovskými palcáty v rukou strašlivý vojenský tanec okolo ohně s divokým křikem, zpívajíce: „Šuselka nám píše.“ Každý kdo do spolku chce přijat býti, musí vypít na znamení pintu krve z německých nemluvňátek. Jeden sedmašedesátník z Prahy, který se jednou na výletu trochu více napil a tudy přes noc v Šárce v Luštině ležeti zůstal, viděl toto všechno na své vlastní oči, a udal to též u náležitého úřadu jak na svědomitého občana náleží. Nemohl však nikoho poznati, poněvadž měli všichni ďábelské černé larvy na obličejích. Jednoho ale přece poznal podle hlasu, byl to K. Havlíček, který sice se přetvařujejako by v Kutné Hoře bydlil, zatím ale každý večer po železnici s falešnými vousy a pod jiným jménem do Šárky k těmto schůzkám jezdí a ráno se vždy vrací, z kterého ohledu také naschvál v Kutné Hoře na konci města bydlí, a což patrný toho všeho důkaz jest, nikdy večer do hospody nechodí. - Do skály mají tam vytesanou nesmírnou jeskyni, ve které jest hlavní skrýše. Tam se tisknou zapovězené knihy a noviny, jakož i falešné banknoty, kterých je proto tak mnoho. Též tam do hluboké propasti, která se táhne až k Vltavě, házejí všechny dvacetníky, proto jich je tak málo. V této jeskyni jest též tajný archiv spiknutí, pročež se jim nikdy nic dokázati nemůže: v tomto archivu jsou již vypracované plany na rozdělení všech domů pražských, které nyní Němcům náleží, mezi Svornost. Každý sprostý dostane jeden dům, kaprál dva a důstojník tři se zahradou. - To všechno se zdálo onomu podnapilému sedmašedesátníku v Šárce a bylo by se mu zdálo ještě více, kdyby ho nebyl probudil žandarm, tázaje se na pas, načež se onen co abonent a korrespondent „Reichszeitungu“ praenumeračním lístkem vykázal a v pokoji propuštěn jest. - Z toho samého pramene a péra píše se též „Reichszeitungu“ takto doslovně: „Kdo zná Havlíčkův obyčej a způsob, každý krok vlády osočovati a v podezření uváděti, a národní nenávist kázati, ten zajisté uznal zápověď Slovana (v Praze) nejen za žádoucí, nýbrž i za potřebnou, zvláště že podobné spisy skrze svou lacinost a styl u nižších tříd obecenstva snadný průchod nalezají“.

Věru, zákaz „Slovana“ v Praze byla nevyhnutelná věc, a ukáže se brzy, že Pražané za krátký čas, co „Slovana“ čísti nebudou, samé chvalozpěvy na ministerstvo zpívati budou. U nižších třid lidu najde prý „Slovan“ průchod - a ani tak bych neřekl na místě „Reichszeitungu,“ neboť, poněvadž člověk teprva s baronem počíná, tedy čtenářové „Slovana“ vlastně ani lidé nejsou. A co se konečně onoho popuzovaní národnosti týče, - ať jen se „Reichszeitung“ ke své veliké bolesti nedočká těch časů, kde budou Slované, Němci, Maďaři, Vlaši i Rumuni největší přátelé!

- „Deutsche Ztg.“ píše z Liberce (Reichenbergu), že učitelstvo tamější hlavní a dívčí školy zamýšlí přestat učiti tak dlouho, až jim bude vyplacena služba, jejížto nedoplatky prý již 7000 zl. stř. obnášejí. Již prý skrze deset let se učitelstvo po 14krát v této záležitosti nadarmo u rozličných vyšších a nejvyšších úřadů ucházelo. - Věru, člověk se již sám za to hanbit musí, že někteří lidé ustavičně proti vládě sočí. -

Ludvík Napoleon, president francouzské republiky, dává nyní vydávat ve svém smyslu časopis, který bude nyní vycházet pod jménem „Moc“ a jehož účelem bude, jak sám praví, „posilniti ve Francouzích víru v autoritu (v moc), která prý již po 60 let (od velké revoluce totiž) velmi sešla“. Ubohý zadlužený Ludvíčku! Tvůj veliký strýc Napoleon Bonaparte umel přece nejlépe zacházet s autoritou, přivedl nejen celé Francouzsko, nýbrž i korunované hlavy pod svou autoritu a konečně přišel sám - pod autoritu anglického kaprála. Ne autorit, ale práva jest nám zapotřebí, chceme-li trvanlivý pokoj v Evropě: autorita bez práva padne skrze jinou autoritu opět bez práva, a jenom právo má budoucnost, ale žádná jiná autorita.

„Pressburger Zeitung“, noviny polovládní, uveřejňují zprávu, že bude na divadlo zavedena censura, tak sice, že kus i když „admittitur“ (povolení) dostal, přece se i po prvním i po druhém představení zapovědíti může, a teprva po třetím představení již nikterak zapovězen býti nemá. Censura ale jest v ústavě zapovězena.

- Vláda nyní prý velmi se připravuje na kolonisaci Uher. (Připomeňme si kolonisaci Čech po bitvě na Bílé Hoře). Zvláště prý chce každému, kdo by s nějakým kapitálem se v Uhrách usadil, znamenitých výhod poskytnouti a vyšle zvláštní jednatele do Němec, kteří by kolonisty verbovali, tak prý, jako již císař Josef II. to učinil. - Při této příležitosti musíme několika slovy o tomto císaři se zmíniti. Chtělť on poněmčiti Rakousko a sice nejnebezpečnějším způsobem pomocí svobody; udělovalť národům dobré řízení, svobodu ve víře, a za to žádal od nich, aby se stali Němci, opustivše svou národnost. Nepodařilo se to ale, a jmenovitě Maďaři a vůbec obyvatelé Uher, kteří již měli dříve svobodu ústavni, s dobrým prospěchem odporovali císaři a hájili samostatnost své koruny. Již tenkrát obmýšlel Josef udělati z království Uherského korunní zem Uhry - ale nadarmo, a teprva nyní se to na papíře podařilo, jestli v skutku, to se teprva budoucně ukáže. Naše koruna česká, jednou tak mocná jako uherská, již dávno padla ve skutečnosti za oběť - ovšem proti všemu historickému právu. Nyní se ještě jen na jménu pracuje, a pozorujeme znamenitou bedlivost u vlády, aby se sice „langsam aber entschieden“ místo království Českého psalo a mluvilo korunní země česká. Korunní zem jest ovšem jen přechod k provincii a k departementu. Musíme však doufat, že česká koruna, která jest starší než rakouská, bude přece aspoň tak dlouho trvati jako tato.

- Nejznamenitejší na světě jest nyní to, že každý hned všeobecnou zkázu prorokuje, jestli se mu po vůli nestane. Tak ku př. noviny vládní presidenta francouzké republiky prorokují revoluci, jestli nepovolí sněm presidentovi ty tři miliony franků ročně, o které žádá. A mluvíce k Orleanistům a Legitimistům, praví dále: „A což oni si dělají z revoluce, snad budou z nich ministři, senátoři nebo pairové. Blázni, vyženou vás, jestli vás nepobijí (nezguillotinují). A věru kdyby se jen na vas toto proroctví vyplnilo, nechali bychom vám tu radost…“ Z čeho pozorujeme, že by si z toho ani Ludvík Napoleon mnoho nedělal, kdyby Orleanisté a Legitimisté potlučeni byli, ale jedná se také o vlastní kůži. - Ostatně ale nahlíží každý, že pro blaho Francouzska není zapotřebí, aby měl president 3,000.000 franků ročně, naopak, čím větší jest jeho plat, tím více bude míti v rukou prostředků k reakci, k uplácení atd.

- Neapolitánský král, již co pamatuje nyní žijící koleno, dvakrát slíbil a přísahal svatosvatě konstituci a dvakrát také svůj slib zrušil. Teď právě se shánějí u reakcionářské strany v jeho království podpisy na nejponíženější žádost, aby zase zavedena byla Božská prý a nejdobročinnější absolutní vláda. Ví se všeobecně, že dobrotivé srdce tohoto krále takovou prosbu klusem vyplní.

- Biskup litoměřický, „aby prý předsudkům a zlému nakloněnému duchu času hráz postavil“ - povolal 20 ligurianů do své diecése. Vidíme tedy, že jest pan biskup homeopath.

„Wanderer“ píše: že v Debreczině vychází malý maďarský časopisek, který prý k tomu ustanovený piarista censuruje. - Co to ale všecko platno, když censura nesmí být zavedena.