Články ze Slovana/Pozorovatel politický (57)

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Pozorovatel politický (57)
Autor: Karel Havlíček Borovský
Zdroj: citanka.cz
Vydáno: Slovan, 1850 - 1851
Licence: PD old 70

Z Prahy dne 23. června. - Bezstarostná netečnost a lhostejnost, s kteroužto otcové a přívrženci ústavy Olomoucké toto dítko své zanechávají a zavrhují, dodává četným protivníkům tétéž ústavy vždy více ducha a odvahy. V čele odpůrců těchto kračí s předešlou odhodlaností starý nespokojenec „Lloyd“, jenž s patrnou radostí pozdravuje každý úkaz na poli politické literatury, který s náhledy a zásadami jeho více méně se shoduje. Orgány ministerské počínají sobě v ohledu tomto skoro dooela neutrálně. Vyčerpavše staré důvody své hledí s výše politického areopagu svého hrdě a pokojhě budoucnosti v tvář nedávajíce sobě ani práce nepřátelské útoky odrážeti neb na stížnosti a otázky upřímných příznivců konstitučního principu odpovídati. Jen kdys tehdys odbývají svou povinnost, prostřednictví mezi občanstvem a vládou, s podivuhodnou chladnokrevností a rovností ducha, která indifferentismu skoro na vlas se podobá. Nejlepší příklad nám dává „Oesterreichische Correspodenz“. List tento přišel před několika dny k „neomylnému přesvědčení“, že se v Rakousích již všickni k myšlénce uzavřeného, jednotného státu přihlásili - tedy k centralisaci! - a že také nepřátelské hlasy, jmenovitě v cizozemsku - více méně již umlkly. Podle tohoto výroku jest Rakousko na nejlepší dráze k onomu státnímu životu, jejž nesmírná většina, ba veškerenstvo rakouských občanů již od r. 1848 snažně (!) očekává. „Oesterreichische Correspodenz“ tomu však rozumí jinak. Právě proto, že všickni rakouští občané - aspoň na papíře -k centralisaci se přiznávají a vládě přizvukují, právě proto, že nepřátelské hlasy jiz umlkly - díky vojenským soudům a státním zastupitelům! - musí rakouská ústava ostati tím, čím již od 4. března 1849 jest - mrtvým písmenem. Divná logika! „Oest. C “ se raduje, že vláda je tam, kam vlastně pracovala; napomíná ale ze samé důslednosti s druhé strany rakouské občany, aby tento vyvinovací proces pokojně a bez překážky ku konci přijíti nechali, aby se nepokazil. To jest jinými slovy: Všecko je v nejlepším pořádku; Olomoucká politika prospívá co denne víc a více; centralisace objímá již železným ramenem veškeru říši; důvěry v Rakousích až nazbyt - dejte nám jen již s tou konstitucí pokoj a všecko bude v pořádku. Jak známo, platí „Oest. C.“ za orgán pana ministra Bacha. Pan Bach byl za onoho času, aspoň pro forma, vřelým přívržencem konstitučního principu a tak nazvané jednoty říšské; to byl program, od kteréhož, jak sám nekolikráte se vyjádřil, v žádných okolnostech ustoupiti nechtěl. A kam se poděl nyní tento prapor? On se skryl prozřetelně před vyvinovacím procesem, který pokojně a bez překážek skončiti se musí, nemá-li se pokaziti. Pan Bach schoval tedy svůj politický prapor, by jej v jiných, snad lepších časech „s jásáním“ Vídeňských krajanů svých zase světu ukázal, aby se tento mohl přesvědčiti, že bývalý advokát Bach na liberalismus nezapomněl. Ale někdo pravil kdysi: „Un drapeau qu' on cache dans sa poche n' est pas un drapeau, c'est un mouchoir!“ Prapor, jejž člověk v kapse ukrývá, není prapor, nýbrž kapesní šátek! Státník, jenž shopnost a činnost svou neměř9 dle důkladné známost9 politických a sociálních poměrův a jenž nemá dost mravní síly a vytrvalosti ku provedení toho, co jedenkráte za pravé byl uznal, nemůže se v nynější době ubrániti proti útokům, kteréž z rozličných táborů naň dorážejí. Chytrácké vyjednavání se všemi stranami v čas, když tyto mají naději vesla vládního se zmocniti, nemůže v nás vzbuditi důvěru a úctu, nýbrž jen smutné přesvědčení o duševní chudobě muže, který vlastní silou vlastní zásady své zastávati si netroufá. Docela jinak mluví o březnové ústavě „Vídeňský Denník“, jenž se obyčejně považuje za orgán ministra Thuna. Také „Vídeňský Denník“ není s ústavou touto ve všech částech jejich spokojen, žádá si ale, aby co statut od císaře potvrzený v život vstoupila a na ústavní cestě, t. j. od říšských sněmů revidována a opravena byla. Ačkoli jest potěšitelné, že ministerský orgán v nynější době ještě o ústavě a říšských sněmích mluví, nyní, když ve vyšších kruzich naší residence docela jiné záležitosti na denním pořádku jsou, nemůžeme přece na tento úkaz velikou váhu klásti, poněvadž nikoho není tajné, že pan hrabě Thun v radě císařské koruny v nynější době nemá onoho vlivu a hlasu, jejž měl dříve. Od toho času, co bývalý gouverner český do kabinetu povolán byl, staly se ve vládnim systému rakouském důležité, dalekosáhající změny, jejichž působení i sebe horlivější upřímnost jednotlivců potříti nemůže. Dříve, dokud ještě čas byl, zmáhajícímu se proudu reakce pevnou hráz položiti, psalo a horlilo se proti revolucionářům, demagogům a Bůh ví sám, kterým protivníkům společnosti: nyní, když proud již rozvlněn jest a mocí jednotlivých přátel charty Olomoucké staven býti nemůže, nyní vystoupí tehdejší antirevolucionáři před svět a omývají si ruce řkouce: „My nejsme vinni krví touto!“

Z toho, co o osudu a o protivenstvích ústavy březnové až posud podotknuto bylo, vysvítá patrně, jak asi vnitřní záležitosti říše císařské spořádány nejsou; není ani potřebí o tom slov šířiti, ana denní zkušenost každého ne omylně o tom přesvědčuje.

V zahraniční politice rakouské jest nyní vyjednávaní s Německem nejdůležitější. Kníže Schwarzenberg vybojoval nad diplomacií pruskou slavné vítězství, z kteréhož až ku posledním důslednostem ve prospěch Rakouska kořistiti chce. Především má Rakousko, aby jeho vliv v Němcích tím upevněn a rozšířen byl, s veškerým ouzemím svým přistoupiti k německému spolku. Čtenářstvo listů našich ví velmi dobře, jakých náhledů se „Národní Noviny“ a později „Slovan“ s ohledem na přistoupení říše rakouské k Německu držely a drží. Proto bychom se k tomuto předmětu také nevraceli, kdyby mu právě nyní časopisectvo zahraniční zvláštní pozornost svou nevěnovalo. Kdežto poloouřední orgány vlády francouzské a anglické dokazují, že by se tímto přistoupením rovnováha států evropských značně změnila a moc kabinetu Vídeňského o velikou čásť zvětšila, vypočítávaji liberální orgány německé nesnáze a nehody, kteréž z nepřirozeného spojení tohoto Německu a také Rakousku samému dříve nebo později vyplynou. Lipské noviny „Deutsche Allgemeine Zeitung“ přinášejí nyní cyklus článků nadepsaných „Oesterreichische Völkerschau vor dem Gesammteintritte Oesterreichs in den deutschen Bund,“ v němž se pochopitelným způsobem dokazuje, s jakou radostí rakouské Slovanstvo tento nešťastný plán knížete Schwarzenberga uvítalo a ještě uvítá. Na ukázku stůj zde jeden vyňatek z novin svrchu jmenovaných: „Zkrátka před rozehnáním říšského sněmu v Kroměříži povstal Palacký k interpellaci, v nížto ve jménu Slovanů žádal, aby ministerstvo o příštím poměru Rakouska k Německu se vyjádřilo. Odpověď na tuto interpellaci, na niž tenkráte odpovědíno nebylo, dává nyní vyjádření Rakouska, že s veškerými zeměmi svými k německému spolku přistoupí. Tímto zpusobem dostali Čechové ve vnitřním i vnějším poměru státním nejkrásnější protivu toho, co žádali a čeho věrností svou dosáhnouti chtěli. V obojím ohledu se jim daří po revoluci, jejíž přemoženi věmostí svou usnadnili, hůře než před revolucí. Tenkráte byly Čechy aspoň dle jména a dle formy samostatným královstvím; nyní jsou toliko vládním obvodem centralisované monarchie; tenkráte patřily sice Čechy k německému spolku, poněvadž ale celé Rakousko k němu nepatřilo, byl svazek tento velmi slabý a málo obtížný, opposice Čechů nacházela hlavní podporu svu v tom, že většina rakouských Slovanů k Německu se nepočítala. Čechové jsou ve všech nadějích svých trpce zklamáni. Oni nahližejí, že by se jim hůře bylo nevedlo, kdyby příklad Maďarů docela byli následovali. Za tou příčinou jsou s politikou knížete Schwarzenberga v nejvyšším stupni nespokojenosti a touží s největší netrpělivostí po okamžení, v němž energické jednohlasné opposici proti němu budou moci vystoupiti. Ministerstvo to ví; a jen proto potlačuje Prahu obležeností.“ Tolik „Deutsche Allgemeine Zeitung.“ My nebudeme k slovům těmto žádných výkladů neb poznamenání přidávati, podotkneme jen, že moudrost německé politiky knížete Schwarzenberga délkou času nejlépe se dokáže a potvrdí. Až do toho času budiž nám ale dovoleno, politiku tuto povazovati za nespravedlivou a nepraktickou.

V Němcích slaví restaurační politika pyšněji než kdy dříve vítězství nad protivníky svými. Po rozličných experimentech vrátil se koráb svaté římské říše německého národa tam, odkud v březnu vyploul. Ústavodárný sněm a Reichsverweserschaft ve Frankfurtě, zbytky parlamentu a regentství ve Stuttgartě, německo-pruská unie a její sněm v Erfurtě, svobodné konference v Drážďanech a sjezdy ve Varšavě a v Olomouci následovaly sobě v tragickém pořádku, až se konečně z procesu tohoto vyvinul předbřeznový Bundestag. Vždy věmý orgán rakousko-německ. absolutismu, „Frankfurter Oberpostamts-Zeitung“ oznamovala tyto dny velikým písmem, že již všecky státy německé v Bundestagu zase zastoupeny jsou a všecko tedy ku předešlému systemu zase se navrátilo. Presidentem Bundestagu jest ještě c. k. rakouský vyslanec hr. Thun., který, mimochodem budiž řečeno, v posledních dnech do Johannisbergu se odebral, by tam na slovo vzatému a zasloužilému státníku rakouskému knížeti Metternichovi svou úctu složil.

Také ve Francouzích překročují přívrženci politické reakce všecky meze mírnosti a slušnosti. Svoboda tisku, svoboda mluvení ve sněmu, právo spolčovací, národní garda staly se hlavními předměty zlomyslných útoků jejich. Před krátkým časem stál v Paříži před soudem Charles Hugo, syn na slovo vzatého básníka a poslance francouzského Viktora Hugona, jejž čtenářstvo naše z jeho řeči znáti se naučilo. Otec sám zastával svého syna, jenž byl obžalován, že proti trestu smrti pobouřlivě psal. Soud odsoudil mladíka na 6 měsíců do vězení a k zaplacení pokuty 500 franků. Trest tento zdál se i bývalému ministru Guizotovi příliš nepředložený a přísný. S podobnou horlivostí stihají Pařížští reakcionaři také právo spolčovací a národní gardu, tak že sám ministr Faucher je napomíná, ze jejich útoky jdou příliš daleko. Na tato napominání neberou ale vůdcové sněmovní většiny pražádného ohledu.

H. B. Časem zvykne člověk všemu, časem zvykne si i redaktor na konfiskace a naučí se je považovati co chléb svůj vezdejší. Konfiskace spisu tištěného, má-li skutečně míti účinek, nesmí se tak příliš zhusta opakovati a musí také vždy jen zasahovati spis skutečně nebezpečný. Jestli si naše čtenářstvo povšimne úředního oznámeni c. k. podkrajského úřadu (resp. státního zastupitelství) strany zabavení našeho posledního sobotního čísla, pozorujeme tam, že c. k. zástupnictví nachází v tomto čísle jenom sedm přestupkův a sice přestupky: tiskového zákona § 23. b, § 26. a, § 33. b, § 26. a, b, § 28. pak dvakráte § 57. trest. zákonu 1 dílu. Přestupky tyto jsou následující:

§ 23 b popuzování k činům, skrze které má povstati násilné změnění říšské neb zemské ústavy: § 26. a jest popuzování k neposlušnosti a k odporu proti zákonům, nařízením neb úřadům; § 33. b jest náběh proti národnostem, církvím, neb stavům jednotlivým; § 26. a již známo, § 26. b jest popuzování k nepřátelství proti jednotlivým národnostem, církvím, stavům aneb korporacím; § 28. jest rozšiřováni nepravdivé, všeobecnost znepokojující pověsti; § 57. trestního zák. konečně má za předmět zrovna zhola vzbouření. Podotknouti ještě musím, že by trest, kdyby se skutečně všechny tyto přestupky na nás shledaly, obnášeti mohl jak následuje:

Přestupek § 23. bžaláře 10 leta ještě pokuty 1500 zl. stř.
„ § 26. a“ 2 „“ 1000 "
„ § 33. b“ 0 „ 3 měsíce“ 300 "
„ § 26. a“ 2 „“ 1000 "
„ § 26 b- -“ 1000 "
„ § 28.“ 0 „ 3 měsíce“ 300 "
„ § 57. trest. zák.5 “„ 300 “
„ § 57. “-300 "

Musí se tedy říci, že pan státní zástupce Kutnohorský dobře má na zřeteli zásadu: „Co děláš, dělej důkladně“, neboť 26 let 6 měsíců žaláře a k tomu ještě 5700 zl. stř. pokuty jest zajisté pro každého redaktora postačující quantnm, a zvláště pro takového, který ještě několik jiných procesů na krku má. Půjde-li to takto dále, budou zajisté přinuceni někteří páni biskupové vypsati za redaktora Slovana všeobecné modlení o přiměřené prodloužení jeho života, aby totiž spravedlnost náležitý průchod míti mohla, neboť by se jinak lehce státi mohlo, že by tentýž redaktor při vší své známé úctě a poslušnosti k zákonům a při vší své naději na dlouhé stáří přece k velikému zármutku svému v stavu nebyl, celý trest náležitě odseděti.

Šestadvacet let a 6 měsícův a 5700 zl. stř. za jeden svazek! Věru, že si snad naše čtenářstvo tento neobyčejný pád jinak nedovede vysvětliti, nežli, že jsme se nejak při tomto svazku zblázniti a všechno své dosavadní aequilibristické umění ztratiti museli, s kterým jsme se až dosud snášeli mezi ostřím jednotlivých §§ tiskového zákona. Ale není tomu tak, a kdybychom mohli čtenářstvu všechny ty články předložiti, ve kterých pan zástupce našel příčiny k možnému 26 let. a 6 měsíčnímu žaláři a k 5100 zlatové stř. pokutě:jistě by alespoň o našem dobrém rozumu nikdo nepochyboval. -

- Anglicko jest nyní trn v očích všem milovníkům staré patriarchální libovlády, a každá příležitost použije se od těchto pánů k zlehčení jeho nynější liberální vlády. Jedna velmi zastaralá methoda, kterou tito již dávno vzbuzují nenávist proti Anglicku, jest rozšiřování mezi lidem polovzdělaným předsudku, že Anglicko smeřuje všude jen k tomu, aby se obohacovalo na ujmu jiných národů, které pod svou ochranu béře. Proto hořekují nyní s mnohými slzami nad Sardinskem, poněvadž prý Anglicko žádný jiný účel nemá, nežli zaplaviti Italii svým zbožím, jakož vůbec ono rozhlašené kramářství Angličanů přičiněním absolutistů také u nás skoro příslovím se stalo, které jeden za druhým nic nemysle opakuje. Netřeba ani doložiti pro rozumného, že takového smýšlení o Anglicku jest blud rozšiřovaný naschvál, aby národové nenaučili se znáti z častého obcování s Anglickem všechny výborné stránky jeho domácí vlády a dobrodiní svobody a práva. Neboť jestli Anglicko všemožně se přičiňuje rozmanité výrobky svého nesmírného průmyslu prodávati, neníť to jistě nic nechvalitebného, tak jako ještě nikomu nenapadlo tupiti pilného průmyslníka neb obchodníka proto, že se snaží obchod svůj zvětšovati. Jest to jenom chvalitebná a následování hodná přičinlivost, jeden z těch blahých následků, které má právní a liberální vláda na národ. Na druhé straně ale není zajisté pro nikoho žádné neštěstí, dobré zboží lacině kupovati, k tomu ještě dobrovolně; že ale anglické zboží výborností a láci svou vyniká, jest všeobecně uznáno. Pročež každý vidí, jaký nesmysl vlastně jest, obávati se onoho chytře rozkřičeného kramářství anglického. Angličané nejsou národ bojovný neb násilnický, oni všude po celém světě pokojnou cestou rozšiřuji osvětu, lepší byt, právo a svobodu, jakož toho následky vidíme ve všech dilech světa a zvláště v severní Americe, která jest pravý výkvět ducha anglického národu. Směrem naším budiž vážiti si anglického národu, nyní prvního a nejvzdělanějsího na světě, přiučovati se z jeho příkladu a přičiniti se o stejnou občanskou blaženost, které se právě nyní diví celý svět při návštěvě Londýnské výstavy.

- „Reichszeitung“ zvláště jest někdy velmi milá ke čtení, když tak předříkává některému národu takové smýšlení, jaké vlastně by se mu oktrojovalo, kdyby se i smýšlení dalo oktrojovati. Popisujíc slavnost Božího Těla v Záhřebě, při které jak známo bán se objevil v národním kroji horvátském, praví Reichszeitung: „Již si zde zvykli na německé uniformy1 a na třirohý klobouk. Mnohému přichází ještě tento oděv podivný a kroutí nad ním hlavou; většina ale myslí si dobrosrdečně: "Co záleží na uniformě je li německá neb horvátská, jen když je vláda dobrá.“ Pri čemž mimovolně si vzpomenouti musíme na naivní slova jisté sprostné ženy v Praze, která čtouc v ohlášení chera Mittelpartaje před volbami mezi jiným také slova: „Ať si je Čech nebo Němec“, pravila: „Ano, ať si je Čech nebo Němec, jen když je Němec!“ - Chorváté jak ze všech stran slyšíme, tuze málo si libují nynější vládu, ne snad jen k vůli německým uniformám, nýbrž více pro obsah těchto uniforem.

- Brzy (nepochybně ale přece až po žních) vyjde prý nový zákon o polním pořádku t. j. strany bezpečnosti polních plodin a dohlídky potřebné. Zatím ale jak slyšíme již všude skoro obce se samy postaraly o to, divíce se velice tomu, jaké důležité práce asi naše ministerstvo orby tak zaneprázdňovaly, že již skrze tři leta tento potřebný zákon vydati nemohlo.

- V jedněch známych českých vládních novinách čtli jsme nedávno článek úvodní, jednající o tom, kterak prý jistá strana z Londýna napíná všecky síly své, aby zničila po celé Evropě staty monarchické, zrušila nynější zřízení společenské a vyhubila víru, církev a náboženství. - Tu se musí přece říci, mnoho věcí zmíchaných v jednom pytli, a přece velmi málo smyslu. Dále pak nám tentýž časopis podavá nepochybně pro strach všem majetníkům zřízení Spolku komunistického v Němcích, z kterého se dovídáme, kterak by nám títo strašliví lidé všechno pobrali, kdyby nás na štěstí nehájila naše vláda a její vojsko.

- Jest to ale skutečná pravda, že cech komunistů zase nyní se počíná v Evropě strašlivě množiti, ne sice komunistů takovych, před kterými nám dávají výstrahu ony vládní noviny, nýbrž komunistů, kterým si člověk nesmí troufat ani pravdu říci do očí. Známo totiž, že my jmenujeme komunistou každého, kdo cizí jmění bez svolení béře a libovolně utrácí.

- Páně Haasův německý Konstituční List ujišťuje nás ve svém čisle od 28. června „že s úplnou důvěrou a upokojením můžeme očekávati svou konstituční budoucnost.“ Kdo tedy až posud byl nevěřící konstituční Tomáš, vlož ruku svou do těchto řádků Konstitučního Listu a staň se věřícím.

- Policie neměla ještě nikdy tak rozsáhlou činnost v Evropě jako nyní; na všech stranách vidíme policejní úředníky rozmnožovati, a co jindy nebývalo, ze státu do státu na vyšetřování (politická) přijížděti.

- Příčiny, proč byl Kath. Blatt aus Mähren zabaven, jsou, jak nám udává Konst. Blatt, tři, a sice v jednom článku se praví, že kněžstvo v církevních věcech úředníky poslouchat nemá, v druhém se tupí chování podkrajského při známé události pohřbu protestanta v Hrádku, v třetím se vytýká úřednictvu ve Slavonii, že nemá pražádného náboženství. - Vidíme tedy, že trefila kosa na kámen.

- „Morning Post“, anglické noviny praví: že nejlepší rada, kterou Angličanům dáti mohou, jest ta, aby nepůjčovali peníze Rakousku, leč by byla tato půjčka od sněmu pojištěna. - „Morning Post“ jak známo, není žádný snad radikální časopis.

- Jakožto potěšitelnou zprávu pro všechny městské výbory, zvláště pro ty, kde má většinu strana dobřesmýšlející jako v Praze, uvádíme zde, že již ve Vídni vláda se pokouší o to, aby magistrát byl od výboru neodvislý.

- Kasselský vévoda si nyní již zcela jinak svoje věci zařídil a vydal nový zákon, dle kterého vojsko jest osvobozeno od přísahy na ústavu. Přece jest radost býti takovým suverénem, který může i od učiněné přísahy osvoboditi!

- K našemu velmi neobyčejnému podivení přináší Südsl. Ztg. článek velmi ostrý proti nynějšímu ministerstvu, tak že již člověk zvyklý dílem na obležení, dílem na ustavičné libovolné konfiskace, čta něco podobného ani svým očím nevěří, že by cosi podobného vyjíti mohlo v Rakousích V Záhřebě totiž jedna Čásť liberálně-národní strany vidouc, že ústava od 4. března se do života neuvádí, odtrhla se od smýšlení dosavadního v Südsl. Ztg. zastupovaného (totiž hájení ústavy od 4. března) a chtěla vydávati zvláštní noviny pod jmenem „Domobran“, které by se byly držely posledního sněmu spojených tří království a pragmatické sankce. Nedostali však povolení k vydávání toho časopisu. Proto Südsl. Ztg., ačkoli vlastně jejich tendenci neschvaluje, přece přijmula článek v jejich smyslu sepsaný a jejich celý směr vyslovující. Časem svým podáme obecenstvu vyňatky z tohoto článku, tentokrát ale, abychom snad nezavdali p. státnímu zástupci zase příčinu ke konfiskaci, zdržujeme se od toho.

Poznámky[editovat]

1 Rozuměj uniformy jako u nás v Čechách.