Články ze Slovana/Pozorovatel politický (48)

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Pozorovatel politický
Autor: Karel Havlíček Borovský
Zdroj: citanka.cz
Vydáno: Slovan, 1850 - 1851
Licence: PD old 70

H. B. Nejznamenitější událost těchto dnů jest ustanovení nové říšské rady a jmenování několika nejprvnějších říšských rad. Jména jejich jakož i hlavnější ustanovení statutu dočtou se čtenářové naši na jiném místě tohoto svazku. Zde musíme podotknouti jen tolik (což ostatně beztoho skoro samo sebou se rozumí), že se zřízení této říšské rady v ničem neliší od všech ostatních kroků nynější vlády. Podle všeho zdá se býti naše říšská rada nějakým příhodným museem pro uchránění všelikých vysokých úředníků, pro které vláda z jistých příčin na dobrý způsob jinak by místa neměla. Ostatně béře se při tom také ohled na národnosti: Vlachové tam mají co svého zástupce jednoho krajana, který řídil proti nim časem svým hlavní vyšetřování a zavírání, Poláci tam mají oblíbeného vicepresidenta svého pp. Kriega, Čechy a Moravu posud nezastupuje jiný než kníže Hugo Salin, známý úhlavní protivník Čechů z průmyslové jednoty ještě před r. 1848. Nejlépe ještě dopadli Maďaři, ačkoli ze zastupujících je dvou párů jeden (hr. Zichy) byl hlavním civilnim komisařem při ruské armádě v čas poslední války a druhý též tak tvrdý starokonservativní, přece jsou alespoň oba horliví Maďaři.

Zdá se ostatně, že říšská rada asi málo hluku o sobě nadělá a že jediný užitek její pro nás bude ten, že jí sobě nynější vláda co obtížné závaží zřídila a tak své mnohonásobné těžkosti ještě o jednu zvětšila.

- Vládní časopisy nám přinesly nedávno zajímavou zprávu, že při soudech porotních ustanoveni jsou již katové co úředníci státní Jestli to jest také jeden z prostředků, kterým se potřebná u lidu úcta k úředníkům státním upevniti a zvýšiti má - to zapomněli vládní noviny přiložiti.

- Víme, že naše ministerstvo osvěty se zvláštní pečlivostí na to dbá, aby ve školních knihách již za času se mládeži vštípilo to smýšlení, jakého zapotřebí jest, aby byli lidé - spokojenými občany. Nedávno zasáhla tato pečlivost pana ministra také „Čítanku“ p. Zoričiče v Záhřebu, schválenou před tím pro školy od tamější bánské rady za školní knihu. Pan ministr vyjadřuje se (jak Süds. Ztg. píše) v dopisu k Jelačiči bánu o této knížce asi takto: „Nemohu této čítance stvrzení své uděliti, neboť jest psána v duchu nábožensko indifferentistském (totiž nestranném) a neštítí se na str. 167. Jana Husa postaviti na stejný stupeň se S. Janem Nep. a vzbuzuje národní cit na takový způsob, který se schváliti nemůže. Úkol její má býti, aby vedla mládež k zmužilé opatrnosti a ke křesťanskému sebezapření. Také prý pan biskup Záhřebský (podobný panu biskupu Brněnskému) ohlásil se proti této knížce jakožto přepjaté v národním a indifferentistické v náboženském ohledu. Proto tedy nařizuje p. ministr odstranění této čítanky.“

- Z Holomúckých novin „Neue Zeit“ dovídáme se, že při povědomé missii Tišnovské u Brna (při které se tři lidé zbláznili) také prý nábožný Bměnský pan biskup osobně byl přítomen. Ve chrámu odložil známky své biskupské důstojnosti, poněvadž prý není hoden nositi je v přítomnosti těchto nábožných otců liguriánův a obdržel je po kolenou se šoupaje potom nazpět z rukou oněch nábožných otců. - To by tak byla historia hodící se do čítanky pro děti, která by našla milosti před očima ministerstva osvěty a činíme na ni všechny skladatele podobných knížek pozorny.

- Na vysokých školách Helsingforských v Rusích (ve Finlandech) bylo nedávno 42 studentů s potupou propuštěno. - Příčina tohoto propuštění jest opravdu podivuhodná a u nás k víře nepodobná: byli totiž proto trestáni, že nechtěli jíti na bál. Vicekancléř této university dával totiž bál ke cti 25letého kancléřství cesareviče Alexandra Nikolajeviče (ruští princové již v kolébce dostávají vysoké důstojnosti a řády) a poněvadž tito studenti na bál nepřišli, byli tak potrestáni. - Divné to absolutní vlády: na jejich rozkaz musí člověk brzy se radovat a brzy plakat, nechce-li býti co buřič potrestán!

- Vládní časopisy nám vypravují, že v novém trestním zákonu, který již brzy ohlášen býti má, tělesné tresty (rozuměj rány holí atd ) zrušeny jsou, vyjmouc jedině v disciplinární cestě proti nenapravitelným trestníkům, při kterých v čas jejich vězení všechna jiná zostření trestu (jako půst a samota) bez účinku zůstala. - Toť by arci bylo něco chvalitebného, jen že obležení jak známo takové chvalitebnosti bude notně obmezovat.

Při této příležitosti vzpomínáme si, že redaktor „Soldatenfreundu“ (časopisu vojenského) ve Vídni nedávno odsouzen byl pro potupení všech civilních úřadů na 14 dní k profosovi. Tento pán při každé příležitosti vychvaloval nevyhnutelnost a užitečnost tělesních trestův, a divíme se tedy vším právem, proč v tomto pádu u sl. vojenského velitelství ve Vídni o tu milost nezakročil, aby mu onen trest 14denního vězení raději proměněn byl v 14 ran holí, u něho tak oblíbených.

- Nejnovější Reichszeitung píše takto doslovně: „V Sardinsku stoji věci velmi povážlivě. Ve městě Janově zrušeny jsou všechny svazky pořádku a kázně, zvlášť ve vojsku. Viděti jest oficíry a sprosté za ruce se vodící na procházkách“ atd. Nešťastné Sardinsko!

- S podobnou bolestí vypravuje také Reichszeitung o revoluci r. 1848 v Paříži: „Do nejskvostnějších obrazů v královském paláci stříleli kulkami. Se smutkem a zahanbením odvracíme se od těchto upomínek!“ S jakým teprva zármutkem a zahanbením odvrátila by se ubohá Reichszeitung od tech upomínek, kdyby si vzpomenouti chtěla, kterak ve Lvově vypálilo c. k. vojsko universitní bibliotéku a kterak se zacházelo z te samé strany se sbírkami vědeckými v Karolinum v Praze! Pravé štěstí, že si Reichszeitung nikdy na takové pády nevzpomíná, sice by k nenahraditelnému neštěstí pro celé Rakousko, zármutkem atd. se umořiti musela!

- „Všechny národnosti jsou rovně oprávněny“, praví § 5. naší ústavy. V Celi ale mezi Slovinci byli nedávno někteří mužové, poněvadž německy neuměli, vyloučeni z hodnosti porotnické!

- My také máme neodvislé soudy. o kteréžto neodvislosti by mohla zvláště redakce Slovana a také veřejný hlas Kutné Hoře ledacos vypravovat. V Sardinsku mají také neodvislé soudy a aby mohli skutečně beze strachu před vládou jen dle svého přesvědčení soudit, zní hlavní ustanovení o této neodvislosti soudců takto:

Soudcové, kteří dosáhli práva neodstranitelnosti (po tříleté službě) nesmějí býti ani úřadu zbaveni, ani od úřadování na čas zdrženi, ani bez svého přivolení přesazeni, ani do disponibility neb na odpočinek dáni, též ne do penze neb s jinými podporami leč v pádech v zákonu naznačených a ve způsobu dle zákona ustanoveného. Tento zákon se bude také v Sardinsku zachovávat!

- Od nějakých dob pozorujeme v Pražských vládních novinách jak českých tak německých zvláštní snahu tupiti Sev. Americké soustátí. Děje-li se to jen proto, aby tím odstrašeni byli všichni ti. kteří se nyní ze všech našich končin hlásí o pasy k vystěhování do Ameriky z nespokojenosti s nynějšími našimi poměry - nechtěli bychom nic proti tomu namítati, neb i my ovšem z jiných příčin než vládní časopisy nepřejeme si; aby náš čilejší lid z okamžité mrzutosti opoutěl vlast v dobách tak rozhodných jako jest nynější, při čem arci doložiti slušno, že křivé a strannicky předpojaté vypisování cizích zemí vždy zůstane nechvalitebným prostředkem. Děje-li se ale takovéto nepravdivé vypisování Sev. Ameriky v našich vládních novinách z toho ohledu, aby snad takovýmto způsobem odňata byla národu chuť po liberárních ústavech, po zákonité svobodě a nezrušitelném právu jak v Sev. Americkém Soustátí panují: pak ovšem musíme toto směšné snažení jen politovati. Neboť lidé, kteří se o svobodu a právo zasazují a dle kterých se ostatní řídí, mají své povědomosti o Americe z jiných a lepších pramenů než Pražské vládní časopisy a znají také působení svobodných ústav ze zkušenosti historické a očitého přesvědčení mnohem lépe a důkladněji, než aby od Pražských novin dali sobě a jiným jak říkáme x za u malovati!

- Také v Uhrách jest množství lidu chystajícího se na vystěhování do Ameriky - jenom že očekávají až r. 1852, totiž na novou volbu presidenta republiky francouzské, která nepochybně rozhodne mezi absolutismem a konstitučností v Evropě.

- Jakožto policejní agenti k dohlídce na německé zloděje (jak výslovně se praví v dopisu k anglickému ministerstvu zahraničních záležitostí) budou vysláni k výstavě Londýnské z Berlína p. Stieber a z Vídně p. von Felsenthal. - Byla by věru až nepochopitelná pečlivost německých dvou vlád o kapsy jinak dosti nenáviděných Angličanů, kdybychom nevěděli ještě o jiných důležitějších příčinách, které přítomnost naší policie v Londýně nevyhnutelnou činí. Škoda jen, že ubozí Němci na conto této hlavní příčiny tu veřejnou ostudu trpěti musí, jako by až do Londýna krásti chodili!

- Cizozemské noviny nám opět přinášejí zprávy o strašlivém pronásledování těch Kytajců (Chinesů), kteří ke křesťanské víře byli přestoupili. Tajné spolky kytajské popuzují prý venkovský lid k pronásledování jich. Zapalují a drancují jim domy, tak že kytajská policie musela se zbraní se do toho vložiti. - Zrovna tedy jako ve Hrádku v podkrajství Novoměstském v Čechách s tím rozdílem, že u nás jsou pronásledovatelé katolíci a pronásledovanými evangelíci - a v Kytaji pronásledovatelé budhisté a pronásledovaní katolíci! Tak tedy splácejí katolíkům budhisté co katolíci evangelíkům učinili. Kdy asi budou lidé moudřejší v Chině? Kdy asi budou moudřejší v Čechách? -

- Do Südslavische Zeitung píše kdosi ze Slavonska: „Duch je zde velmi dobrý. Každý si přeje pokoj, jenom ne s ozbrojením. Každý touží po penězích, jenom ne po papírových. Každý očekává vyplnění ústavy, jenom ne znovu oktrojované. Každý chce mocnou vládu, jenom ne pouze německou. Každý touží po říšském sněmu, jenom ne s dědičnou pairií. Každý si přeje chorvátsko-slavonský sněm, jenom ne přepjatý. Konečně jsme spokojeni se vším, co máme na papíře a nespokojeni se vším, co máme ve skutečnosti a sice proto, že obojí jest nanejvýš sobě odporné dle rozumného výkladu. Würtenberský král praví zřejmě, že se již nedá vládnout pouhými bodáky proti vůli lidu. Jsme úplně srozuměni s tímto rozumným králem, jenž nezavírá naschvál oči před budoucností.

- Mezi kupci Vídeňskými jest rozšířena zpráva, že kupcovstvo Terstské hodlá všechny své prodeje jenom za skutečné dvacetníky konati, tak jako to až posud všude ve Vlaších obyčej jest, kdežto se bankovky v privátním životě nepřijímají. Jako příčinu toho udávají, že uděleno jest Benátkám opět privilegium volného přístavu a že tudy nastala mezi Terstem a Benátky konkurence, při které by Terst neobstál, kdyby kromě potřebné kalkulace ve zboží také na zřeteli míti museli kupci Terstští vždy se měnící cenu bankovek, kdežto Benátští všechny koupě a prodeje jen v penězích jistých a nezměnitelných, totiž ve stříbře a zlatě konají - Ostatně jest z celé věci velmi patrno, že hlavní původ k tomuto kroku jest nespokojenost Terstu s vládou, že Benátkám opět udělila právo svobodného přístavu: jestli ale Terstští kupci úmysl svůj provedou, dá se lehce nahlížeti, že agio velmi vzroste, neboť každému povědomo, že veliké sumy peněz z celého mocnářství jdou do Terstu za zboží.

- Ostatně ale prý z úst samého ministra Bacha se ve Vídni vypravuje, že vláda mezi 14 dny rozhodný krok učiniti hodlá k urovnání našich peněžných záležitostí. Jaký bude tento rozhodný krok, ovšem posud nikdo neví, my víme jen tolik s jistotou, že tento rozhodný krok má-li k dobrému vésti, nemůže býti nic jiného než propuštění nejméně asi polovice vojska, z čeho by pak nevyhnutelně následovati musela upřímná konstituční vláda ve smyslu většiny národů. K tomuto jedině možnému prostředku neodhodlá se ale tato vláda dobrovolně, a proto víme napřed, že našim financím není pomoci a že každý jiný rozhodný krok povede jen ještě hloub do nesnází.

- Také anglické noviny Times, o kterých se přece nemůže říci, že by smýšlely anarchisticky, praví zřejmě, že rakouský stát nebude míti kreditu dřive, pokud sněmy nesvolá a neodevzdá národům kontrolu nad vydáním státním. - Times tedy zdají se býti s námi toho stejného mínění, že všechny adresy důvěry, zasýlané knížeti Schwarzenbergovi, ani o půl procenta nezmenší agio.

- Ost-Deutsche Post, která zachovala věrně předešlou německo frankfurtskou allianci s Maďary, vypravuje nám následující událost. Vládní komisař jedné stolice uherské vyzval taměiši pandury (bývalé policajty v Uhrách), aby přistoupili k žandarmerii, kteři ale onen návrh nepřijali proto, že prý by se styděli v takové uniformě před své ženy předstoupiti. Ost-Deutsche Post vyvozuje z toho potřebu, aby vláda v Uhrách ve všem národních zvyků, jmen, oděvů atd, šetřila, chce-li najíti u národu sympathie a horlí velice proti zanedbávání a nevšímání národních obyčejů. - Škoda, že Ost-Deutsche Post takové pravdy uznává jen u Maďarů a protiví se jim všude u Slovanstva!

- Jeden frankfurtský spisovatel vzal si práci vypočitati, že pruské ministerstvo Manteuffiovo jedenáctekrát officielně a 33krát poloofficielně slíbilo a se vyjádřilo, „že je Bundestag nejen právně a zákonně zrušen, nýbrž že také obnovení jeho jest neslušné a poměrům německým nepřístojné“ -a přece jej nyní toto ministerstvo zase uznalo a svého vyslance tam vypravilo! Kdyby si tak chtěl někdo vzíti práci a spočítati nezdržené sliby jiných ministrů!

- Na dlužní úpisy Mazziniho, o kterých jsme se již dříve zmínili, půjčeno jest v Sardinsku dle zpráv v Times okolo 2 mil. franků.

- Oesterr. Corres. bolestně mluví o nové revoluci v Portugalech a upozorňuje svět na to, že prý Portugaly mají již dávno „tak nazvané liberální konstituční zřízení“ a že tedy přece není schopno způsobiti štěstí a spokojenost národů. Čeho ale - jak se samo sebou rozumí - nejvíce lituje Oest. Cor. jest to, že také vojsko odpadlo od vlády a přichytilo se revoluce. - Musíme totiž k vyjasnění věděti, že mělo Portugalsko posud takovou asi ústavu jako my ji máme.

- Pan Elkert, redaktor novin „Freimuthige Sachsenzeitung“, pod kterýmžto lákavým názvem ukrývá se reakcionařský orgán saských šlechtických absolutistů, jest nyní ve Vídni, kdežto vyjednává prý s rakouskou, hlavně českou1 aristokratií o založení nějakých novin, sloužících jejím záměrům.

- Nový spisek p. Zsedenyiho, jednoho z předbreznových vůdců konservativní strany uherské, jednající o ministerstvu a jeho vládnutí v Uhrách, byl ve Vídni konfiskován. Konfiskace tato nestala se ani na rozkaz vojenského úřadu ani na rozkaz státního zastupitelství - jak píše výslovně Ost-Deutsche Post. Z této malé události vysvítá celý charakter naší nynější vlády, která se za vojsko schovává, kde chce provozovati neliberálnosti, přece ale časem svým ze své role vypadne a se zapomene. Jakožto klíček k této konfiskaci sloužiž za vědomost, že p. Zsedenyi ve svém spisku prý p. Bacha velmi sebral.

- Knížete Mettrnicha očekávají nyní do Vídně na návštěvu. Před nějakým časem byla by tato zpráva způsobila mnoho hluku a obávání na všech stranách, nyní se již nemáme ničeho obávati. Kn. Mettrnich nepochybně již sám se přesvědčil, že jeho osoby ani není již zapotřebí a raduje se nepochybně, že ve svém stáří našel tak schopné mladší substituty.

- F. Z. M. Haynau zamýšlí nyní dvě věci, předně vydati tiskem své pamětnosti a za druhé koupiti si statky v Uhrách. Nic nového pod sluncem, také dobyvatelé Čech po r. 1620 dostali u nás statky.

- Oesterr Corres. píše, že prý politické úřady v Lombardsko-Benátsku dostali rozkaz, aby na žádný způsob netrpěli demonstrace s kouřením tabáku. Jak známo, Vlachové svého opposičního ducha proti vládě jeví tím, že nekouří žádný tabák, jsme tedy žádostivi, jakým způsobem jim budou moci političtí úřadové tuto demonstraci zameziti. Bude-li muset každý odvádět týdně jistou část popele z vykouřeného tabáku nebo několik oharků z cigar, neb bude-li každý zatknut, kdo na ulici nekouří atd.; kdož to může napřed uhodnouti?

- V Uhrách zase vynalezli zcela jiný způsob přestupku a příčinu novou k zavírání. Někteří mladí lidé z lepších domů zavedli totiž obyčej nositi se dle kroje nižších tříd a za to byli v Aradě dílem na ulicích dílem v kavárnách zatýkáni. Jak mnoho starosti a praci si přidělávají ctihodní organové vládní!

- Reichszeitung praví velmi upřímně: „Kdyby L. Napoleon dosáhl prodloužení presidents tví,2 měl by znovu na 4 léta moc ve svých rukou; a co to znamená, o tom nás poučil dostatečně čas uplynulý jeho presidentství.“ Toť věřím, když již za tři léta způsobil tolik reakce, dalo by se dle regula de tri snadno vypočíst, co by jí způsobil za 8 let! Nepochybně by nezůstalo ze svobody a konstituce franoouzské ani stínu a Ludvík N. by se psal z Boží Milosti! Jest ale mnoho lidu, kteří to samé nahlížejí co Reichszeitung a právě proto si toho nepřejí, a mezi těmi jest také, chvála Bohu, víc než polovic vojska francouzského s generálem Cavaignacem v čele!

- Ve Štyrsku zavádějí tamější ultramontáni spolky panenské, do kterych se přijímají panny od 14 do 40 let. Každá musí slib panenství do rukou kněze složiti a zavázati se k jistým modlitbám, k častým zpovědím atd. Při procesích nosí co vyznamenání mašličku, za to ale se musejí odříci navždy tance atd. Naše vláda, která přece tak ráda všude jest, měla by také alespoň zapovědít, aby tak mladé holky jako ku př. 14leté atd. nezavazovaly se k slibům, kterým, jsou-li poctivé, v tu dobu ani rozuměti nemají, co v sobě obnášejí!

- Ku konci ještě velmi znamenitou zprávu. Čtyři páni z výboru pro zřízení českého národního divadla v Praze a sice pp. Palacký, Vorovka, opat Strahovský Zeidler a Dr. Daníček přišli tyto dny k panu kardinalu arcibiskupu Schwarzenbergovi žádati též o nějaký příspěvek. Pan kardinál mluvil nejprvé o špatném a záhubném vlivu, který divadlo ve Francouzích a v Angličanech na mravnost má a mělo, podotknul dále, kterak prý jmenovitě divadlo české vždy proti církvi brojilo a konec všeho byl, že on, pan kardinál a primas království Českého, nedá nic. - Tuto zprávu máme z pramene zcela jistého a bezpečného. - Mnozí našinci v Praze obávají se, aby to nepřišlo do veřejnosti, poněvadž prý by pak také duchovenstvo celé nechtělo ničím přispívat a jinak k provedení národního divadla účinkovat, obávajíce se arcibiskupa. - My nejsme toho mínění a naopak právě myslíme, že jest dobře tuto zprávu všude rozšířiti. Časy jsou již nyní, chvála Bohu! takové, ze nám více pomůže nenávist nežli náklonnost pana kardinála. Kdyby byl pan kardinál nic nedal, ale při tom nic neřekl, bylo by nám to více nebezpečné, poněvadž by se dle jeho příkladu řídili mnozí, kteří také neradi co dají. Že ale p. kardinál mluvil, a sice tak mluvil jako svrchu psáno, to nám může jen prospěti. Směr hierarchie objevuje se zde úplně bez závoje, celý svět bude s podivením a s útrpností slyšeti slova pana kardinála a arcibiskupa o divadle, a kdo asi zvítězí v nestejném boji, kardinálové čili divadla, toť lehce předvídati. Ostatně máme z této události opět nový důkaz, že není žádné vyrovnání možné mezi českým národem a hierarchií, a každý, kdo myslí, viděti musí, že nelze dvěma pánům sloužiti, že nelze býti přítelem národa českého a spolu služebníkem hierarchie. Neb hned na první pohled viděti, že slova p. kardinálova o brojení českého divadla proti církvi jsou jen pouhá slova, pouhý pláštík, neboť každý ví, že jest nyní divadlo pod censurou, která nepropouští ani slovíčka proti církvi neb lépe řečeno proti hierarchii. Vyplýváť tedy tento krok pana kardinála z toho samého srdce, z kterého vyšla zápověď užívati češtiny při funkcích církevních. - Co tomu asi řekne ta pani chůva, která jeho Eminenci první česky učila?!

Poznámky[editovat]

1 Aby se nezneužívalo našeho krásného národního jména, mělo by se vlastně říci s böhmickou aristokratií.

2 Což jest zcela proti ústavě francouzské, neboť nikdo nesmí býti dvakrát za sebou presidentem. Red.