Články ze Slovana/Pozorovatel politický (42)

Články ze Slovana Karel Havlíček Borovský
Svobodná výroba a svobodný obchod	Pozorovatel politický	Naše národní divadlo

Údaje o textu
Titulek:	Pozorovatel politický
Autor:	Karel Havlíček Borovský
Zdroj:	citanka.cz
Vydáno:	Slovan, 1850 - 1851
Licence:	PD old 70

H. B. Jedna z nejdůležitějších věcí, o které se nyní jedná, jest zavedení nového celního tarifu, který obmýšlí ministr Bruck, a dle kterého dosavadní veliká cla z mnohých cizozemských plodin a výrobků znamenitě zrušena budou. Rozumí se samo sebou, že proti tomu všemožně se opírají fabrikanti jistého zboží, které bychom až posud s mnohem větším prospěchem z cizích zemí za laciný peníz kupovati mohli. Tito páni křičí ustavičně o „vlasteneckém průmyslu“ (vaterlandische Industrie" jak říká pan Riedl v Praze) a o nesmírné škodě pro vlast, když se cla sníží, zatím ale ukrývá se za toto jejich nadšení pro blaho vlasti jen zármutek nad tím, že pro snížení cla veliká většina ostatních občanů přinucena nebude špatné a drahé zboží našich „vlasteneckých“ fabrikantů kupovati místo cizozemského dobrého a laciného zboži. Přiznávajíce se úplně k zásadám svobodného obchodu a průmyslu, přejeme panu ministru Bruckovi vytrvalosti a štestí na započaté dráze, jsouce přesvědčeni, že pravý průmysl obstojí i při svobodném obchodu a že všeliké nucené a nepřirozené vyvozování průmyslu domácího (jmenovitě zapovídáním přívozu cizozemskéko lacinějšího zboží aneb obtěžováním tohoto přívozu vysokým clem) jen několika fabrikantům užitek nese, celé zemi však a celému národu na škodu býti musí.

- Rozdrážděnost některých šlechtických fabrikantů (bývalých vrchností, které dílny mají) proti ministru obchodu skrze snížení cla jest tak veliká, že prý při jisté audienci u pana ministra až k vášnivosti se zapomněli. Před odjezdem J. M. C. do Terstu vyslala také tato strana zvláštní deputaci rolníků štyrských k císaři, aby vyslovila JMC, že zkáza průmyslu železího v Štyrsku byla by spolu zkázou rolnictva! Rozumí se samo sebou, že tato deputace rolnická jenom mluvila jak ji páni šlechticové-fabrikanti naučili, neboť každý zdravý rozum nahlíží následující důvody: Nejlacinějšího železa (surového) anglického jest cena cent 45 kr. stř. (ocele cent za 1 zl. 14 kr. stř. se klade), i s přívozem do Terstu přijde asi na 1 zl. 44 kr. cent. Železo ku př. v Korutanech vyrobené přijde ale v Terstu na 5 zl. stř. cent. Jest to tedy prospěch rolnictva, kdyby ku př. clo na anglické železo položilo se 4 zl. na cent, tak totiž, aby anglické železo přišlo v Terstu přece dráž než korutanské?

- Soldatenfreund, časopis vojenský, ve Vídni vycházející, velice horlí proti uniformám úředníků, jmenovite proti hvězdičkám, portám atd., zvláště prý proto, že skrze stejné známky úředníkův a důstojníků poznenáhla také se duch úřednický rozšíří mezi důstojnictvem, kdežto prý přec hlavní vlastnost dobré armády musí býti duch kastovní! - Jest to věru podivné, my ze svého stanoviska neschvalovali jsme též časem svým uniformy úřednictva a pravili jsme proto, že se duch kastovní tím mezi úřednictvem rozšíří! A Soldatenfreund naopak se obává, že se tím duch kastovní u vojska ztratí. - Vidíme tedy nyní, že přece bylo uvedení uniforem úřednických vládě na škodu, kdyby pro nic jiného, jen proto, že tím uraženo jest důstojnictvo. Ostatně pracuje vláda ještě mnohými jinými způsoby sama k tomu, aby si odcizila lásku vojska, totiž důstojnictva, jmenovitě tím, že v nejnovějších časech opět veliký počet rozličných cizozemců mezi důstojnictvo přijímá, kteří, majíce obyčejně protekce a známosti, velice překážejí našim domácím důstojníkům v avanži.

- Také hierarchie pracuje sama na svou záhubu. U nás ku př. zápovědí užívati národního jazyka při funkcích církevních, které u lidu všude oblíbeno bylo a dle svědectví moudrých kněží všude nábožnost podporovalo, beze vší příčiny a bez patrného užitku pro sebe odcizila si mysle. Rovněž tak chová se ve Francouzích. Arcibiskup Pařížský pan Síbour užívá všeobecné vážnosti proto, že jeví všude upřímný soucit s lidem a pravou nábožnost. Proto se ale vždy na něko durdí ultramontanská strana, která náboženství katolické jenom za služebnici reakce ráda považuje. Nedávno vydal arcibiskup Pařížský list ke kněžstvu, ve kterém jim připomíná, aby měli úctu před zákony, lásku k vlasti a dobročinnost k chudým. To ale nazývá biskup Charterský, splašený ultramontan, nebezpečnou řečí! On vydal proti tomuto pastýřskému listu arcibiskupa a představeného svého prudký spis. Poněvadž arcibiskup praví: „aby se všichni dobří křesťané přičinili k tomu, by nouze a bída a příliš nesmírná a bolestná nestejnost osudu mezi lidstvem přestávaly a přestati mohly, nazývá jej biskup Charterský „nebezpečným socialistou.“ P^něvadž arcibiskup pravil ke kněžstvu: „Milujte vlast svou!“ odpovídá mu biskup Charterský: „že prý republiku nikdo nemá milovat, poněvadž jest v ní mnoho nepřátelských stran a že tedy slova arcibiskupova neznamenají nic jiného než: Nenáviďte se a zabíjejte se vespolek!“ - Tak se jen hyzdí hierarchie ultramontanská sama před očima národův a neměli bychom nic proti tomu, kdyby tím zároveň neodvracela srdce lidu od náboženství, neboť bohužel! lid ještě posud neumí děliti kněze a jeho osobu od víry.

- Z Vídeňských časopisů dovídáme se také tu znamenitou okolnost, že tam některé noviny dostávají od vlády zadarmo marky, to jest jinými slovy, že je vláda zdarma rozesílá. Tak to chce tento svět: Slovana nechtěla vláda ani za obyčejné marky rozesílat a právě nedávno se přihodilo, že nám jej ani za peníze po poště rozeslati nechtěli - a jiné časopisy rozesílají zdarma! Jak jsou tak šťastné některé časopisy: Papír nekupují, tisk mají zadarmo, na poště je zdarma rozesílají, nikdy je nekonfiskují, žádný proces, pořád svatý pokoj s úřady, redaktoři a jejich pomocníci mají stálé platy a když jejich časopis již ani žádný čísti nechce, přece se z nich ještě stanou zasloužilí hodnostníci státní. O, blažený každý, kterému dala příroda schopnosti k takovému redaktorství! A co se za všechnu tu dobrotu žádá od takového redaktora? Pravá maličkost, takřka nic: jen aby psal dle svého přesvědčení; avšak musí míti to přesvědčení, že všechno dobré jest, co se od vlády děje! -

- Nedávno jsme čtli zprávu, že nyní vykupování od služby vojenské za ustanovenou taxu beze všelikého obmezení díti se má. Divili jsme se tak určitému, tak nepřekrutitelnému nařízení, ale nedivili jsme se dlouho, neboť brzy na to naše milá Österr. Corresp. nám oznámila „rozumí prý se samo sebou, že s výminkou těch, kteří úředně se odvedou aneb před odvodem uprchli.“ Vždyť jsme si hned pomyslili, že si naše konstituční, právní vláda nenechá z ruky padnout příležitost trestati odváděním za sprosté vojáky takové lidi, kterým se dle zákonu nedá lehce trest nějaký usouditi!

- Augsburské noviny nám přinášejí velmi zajímavé zprávy o jisté straně v Čechách, která se snaží napodobiti stranu pruskou, známou pod jménem „Kreuzzeitungspartei“ a kterou bychom mohli nejvhodněji po česku „kobilkářskou“ poznamenati. Vůdcem neb vlastně předříkávačem této strany u nás jest známý hrabě Wurmbrand, který ještě pořád straší robotou. Chtějí prý se spojiti s jedním oddělením starokonservativnich Maďarů a namáhají se všemožně o zřízení zvláštních novin, neboť Lloyd, Vídeňský Denník atd. zdají se jim ještě příliš radikální. Ve Vídni chtěli Oesterr. Correspondenta, na kterého nyní vláda bezpochyby přestala nakládat, pro sebe získatí, nepodařilo se ale, také panu Warrensovi, nynějšímu redaktoru Lloyda, činili návrhy, aby redakci jejich novin přijal, posud ale bez prospěchu.

- Nedorozumění a kyselosti mezi vojskem a úřednictvem strany uniforem vypukly ve Vlaších zcela na jevo. Nynější vojenský vladař císařský v Lombardsku F. Z. M. Gyulai vydal cirkulář, aby se úřednictvo tamější přísně drželo v mezích předpisův uniformních a aby každý, kdo by je nezachoval, z veřejných místností odstraněn byl, což velice popudilo úřednictvo. Tam totiž zaveden byl obyčej u úředníků místo kordů šavle nositi a sice s třapci jako důstojníci, leč že vždy připletena byla nitka barvy onoho ministerstva, do kterého náleželi. Tito třapcové nejvíce vzbudili žehravost důstojhíků vojenských.

- Mnohem rozumnější spis, nežli poděkovací adresa za udržení pokoje podpisuje se nyní v Tyrolsku, jest to žádost o svolání zemského sněmu. Tato žádost jest sice kratká, jen několik řádků obsahující, ale smysl velmi jadrný, totiž aby J. M. C. podle § 21. oktrojované ústavy svolati ráčil sněm zemský, poněvadž všechny potřebné výminky k tomu jsou již vyplněny!

- Adam Potocki, hrabě polský, koupil nedávno dvůr blíže Krakova s tím úmyslem, aby tam zřídil hospodářskou školu pro Poláky. Tento bohatý Polák vůbec při každé příležitosti pečliv jest posloužiti své vlasti. „Czas,“ jediné to polské neodvislé noviny v Rakousích, vycházejí jeho nákladem a jistě s nemalými oběťmi a každý musí jim důkladnost přiznati. Jak často jsme si již vzpomínali na tohoto Potockého, kdykoli jsme slyšeli něco o nespokojenosti zdejší šlechty, která si tak ráda stěžuje na nedůstatek úcty a vážnosti v národu a přece nikde nic nečiní, co by jí tuto vážnost, tuto lásku získati mohlo. Těch několik našich českých pánů, kteří svého rodu se neodřekli a při příležitosti radi podporují počínání ke zvelebení vlasti a národu směřující z hojnosti statků svých. kdož si jich neváží? Nejsou-li jejich jména známa a oblíbena po celé zemi? Když ale bohatý český pán, o němž se ví, že tisíce tisíců do roka na marnosti vyhází, vystupuje naschvál ze všech vlasteneckých společností, do kterých ročně po několika zlatých přispíval a pak chce, aby vážen a milován byl, aby šlechta ctěna byla, kterak se to dohromady srovnává? Tak mnoho šlechticů vystoupilo naschvál ze společnosti Českého Museum, snad proto Museum zahyne? -Nezahyne, ale vážnost šlechty zahyne!

- Jakožto zajímavou zprávu slyšeli jsme z velmi hodnověrného pramene, že pan ministr Bach viděn jest ruku v ruce chodící na dvorních bálech se známým panem Babarczym. Kdo ví, jak urážlivým a opovržlivým způsobem se pan Babarczy ve známém spisu svém proti p. Bachovi vyjádřil, musí obdivovati smířlivost našeho pana ministra vnitřních záležitostí.