Přeskočit na obsah

Články ze Slovana/Pozorovatel politický (39)

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Pozorovatel politický (39)
Autor: Karel Havlíček Borovský
Zdroj: citanka.cz
Vydáno: Slovan, 1850 - 1851
Licence: PD old 70

H. B. Kdo soudí a s rozumem považuje všechny věci, tomu jistě ani napadnouti nemohlo, že by se bylo odstoupení p. Schmerlinga od ministerstva práv stalo bez příčiny.

Nyní se ale již brzy ukáže, že ministr nový pan Kraus nenastoupil bez příčiny. Již nyní čteme na rozličných místech, že prý nastanou některé změny v soudním zřízení. V obecenstvě kolovaly pověsti, že má přestati porota, veřejnost soudů eo ipso státní zástupitelstvi, to jest jedním slovem, že má býti všechno tak, jako to bývalo. Vládní nyní ujišťují, že tomu není tak, a že prý jenom ústní a veřejné jednání přestati má v appelačních řízeních a v těch pádech, kde se vinník sám přizná. - To by se mnohému, kdo tomu nerozumí a nic nemyslí, zdála jen nepatrná změna, v skutku samém jest to ale vlastně zrušení veřejnosti soudů, jenom že ne zjevné, ne upřímné, nýbrž úkladné. Co to znamená, zrušiti veřejnost soudů v appelačním zřízení? To znamená, že se v první stolici (instanci) jednati bude veřejně a když tento soud nevypadne dle libosti jistých lidí, že se zavede odvolací (appelace), a pak že již bude souzeno potají, písemně, tak jak soudí vojenský soud v Praze. Když není soud ve všech stolicích (instancích) veřejný, jest veřejnost první instance jen faryzejstvi a hračka. - A co to znamená, že nebude veřejné a ústní jednání v těch pádech, kde se vinník sám přizná? To znamená, že jest celá veřejnost soudů jenom do libovůle vlády odevzdána, že se bude veřejně a ústně jen to souditi, co se vládě a její organům uzdá, že veřejné soudy se stanou nepotřebnou a drahou komedií a že nebudou nikdy tím, čím vlastně býti mají, totiž ochranou poctivého občana proti libovůli a pronásledování vlády. Jen tenkráte jest veřejnost a ústnost řízení soudního něco platna, když jest nevyhnutelným pravidlem. Když ku př. porotní soudy se jen vedou nad zloději, za to ale politické přestupky vylučují se z porotních soudů a dávají se k rozsouzení vojenským komisím, vidí každý, že vlastně porota jest zrušena. Neboť porota jest hlavně jen na politické pády, na takové pády, kde sama vláda jest stranou tak dobře jako obviněný a kde tedy nelze orgánům a služebníkům vlády vynésti nestranný, spravedlivý soud. Nad zlodějem vynese ale spravedlivý soud leckdo, buď si to vláda, buď si to porota. Jestli se tedy tyto změny od nového pana ministra opravdu uskuteční, můžeme již napřed oplakati tu poslední dobrotu, kterou nám ještě reakce zanechati se zdála - totiž veřejnost soudů.

- Velmi dobře píše Ost-Deutsche Post v jednom svém poslednějším čísle: Anglicko jest oblíbený příklad jisté strany. Kde historická krystalisace anglických zřízení někde zanechala nějaké feudální právo nebo poprášený zvyk, který se protiví našemu vzdělání a našim ponětím o právu: hned to jisté osoby uvádějí co příklad následování hodný. Jeden chce dědičnou hořejší komoru - jako v Angličanech; druhý chce gentry - jako v Angličanech; třetí chce kolky na noviny - jako v Angličanech, čtvrtý chce soudnímu zřízení zavěsiti nějaký cop - jako v Angličanech. Ale o tom vznešeném a podivuhodném, co jest v anglické ústavě, o těch základech užitečných síly a svobody - o těch se neradi zmiňují.

- Vojenské soudy dělají víc než se od koho jen žádati může. Tak zapověděly nový spis našeho Dra. Springra, bývalého redaktora zapovězené Unie, ještě spíš než vyšel, nevědouce tedy ani co v něm vlastně stojí. Všechno se opakuje: Zbyněk biskup abeceda, spálil knihy nic nevěda, co v nich psáno!

- „Dvojnásobné udělení milosti, které právě císařská vláda ohlásila, dávají nám znovu důkaz, jak velice a opravdově vládě na tom záleží, aby se pokoj smířením upevnil, aby se minulost zastřela rouškou zapomenutí a budoucnost posilnila vzájemnou důvěrou“. Tak píše Reichszeitung za příčinou uděleni milosti velikému počtu vojenských důstojníků, kteří opustivše císaře, bojovali v řadách Maďarův a Vlachů proti rakouské vládě Vzájemná důvěra! zapomenutí a smíření - a ustavičná reakce den ode dne šířeji se rozpouštějící, kterak se tyto věci porovnati dají?

- Mnozí, kterým budoucnost svobody a práva na srdci leží, s uleknutím budou čísti zprávy o odstoupení liberálního ministerstva v Angličanech a budou snad tuto událost považovati za rozhodnou pro osudy celé Evropy. Ale povážiti slušno, že se v Angličanech vláda torystická nemůže již na dlouho udržeti a že jestli vskutku nyní nastoupí ministerstvo Stanley, bude jen sloužiti za krátký přechod k ministerstvu ještě liberálnějšímu než bylo Russelovo. Lloyd Vídeňský sice se srdečným potěšením drží náhrobní řeč odstupujícímu whigickému ministerstvu, ve kterém zvláště lord Palmerston byl knížeti Schwarzebergovi velmi nepohodlný, ale zdá se podle všeho, že plesání jeho nebude příliš dlouho trvati

- Zábavné jest časem pozorovati maličkosti u rozličných časopisů. Lloyd nedávno přinesl hned na prvním místě mezi videňskými zprávami velmi pochlebnou anekdotu o císaři, že totiž na jednom bálu J. M. C pozoroval, kterak jedna dáma z vysoké šlechty hrdě odbyla důstojníka vojenského (nešlechtice) žádajícího ji k tanci, a že na to za chvíli k němu přistoupil J. M. C., oznamuje mu, že jeho matka J. C. V. arcikněžna Žofie chce s ním tančiti. - Touto malou anekdotou dokázal Lloyd nejlépe, že není zač se vydává, totiž orgán šlechty, neb takový časopis by nikdy nepřijal anekdotu, čelící vlastně proti šlechtě. Lloyd tím dokázal, že jest čistě vládní časopis, který se snaží chváliti všude i tam, kde to pravda není. Neb brzy na to přišlo odvolání této anekdoty, že totiž zcela vymyšlena jest a že J C. V arcikněžna Žofie již mnoho let ani netančila a také ještě s tím dodatkem: „že v celé Vídni nešlechtic, který císařský vojenský kabát nosí, nikde není v nebezpečí, pohrdnutí od šlechticů.“ Z čehož vysvítá, že sprostý císařský královský voják když jest jinak pořádný, tolik jest co šlechtic, že tedy vlastně šlechta v Rakousích se vyrovná v důstojnosti každému sprostému vojáku. Víc také nechce ani žádný demokrat, jenom že demokrat nezná žádný císařský kabát a všechny kabáty, byť by je i vojáci nosili, za občanské a za stejně čestné považuje.

- Österr. Correspondenz nám oznamuje, že v Štyrském Hradci bylo číslo jednoho časopisu pro několik článků konfiskováno a následkem toho vyšetřování ustanoveno proti (pozor!!!): spisovatelům, proti redaktoru, proti vydavatelům, proti nakladateli, proti řiditeli tiskárny a proti roznášečt tohoto časopisu. Zdá se, že v Štyrském Hradci přece ještě se neumí důkladně kořistiti z § 43 a 44, tiskového zákona, neb by byli obžalovali kromě svrchu zmíněných také ještě: 1. všechny sazeče a tiskaře, 2. papírníka a jeho lidi, 3. slévače písem, 4. hotovitele presů tiskařských, 5. hotovitele černidla tiskařského a s vynaložením trochu ostrovtipu dali by se také ještě obžalovati: koptáři a olejkáři, kteří material k tiskařskému černidlu dodávají, hadrníci, kteří hadry na papír sbírají a nejostrovtipnější ascendenci i ti, kteří na sobě ty košile nosili, z kterýchžto košil ty hadry pocházejí, z kterýchžto hadrů ten papír udělán jest, na kterémžto ono číslo dotčeného časopisu vytištěno bylo. My alespoň si troufáme na tento způsob všechny obyvatele rakouského mocnářství při kterémkoli přestupku tiskovém do vyšetřování přivésti co domnělé spoluvinníky.

- Vojenský velitel obleženosti Vídeňské pan Welden dostal prý nařízení, aby všechny osoby, „welcheirgend wie bedenklicher Natur sind“,1 když jsou tělesně neschopni k vojsku, byly odvedeny k disciplinárním kompaniím. Pan Welden totiž zřídil již dříve assentní komise k tomu cíli, aby odváděly k vojsku všechny osoby, zatknuté pro nedůstatek zaměstnání neb výkazu, pro rušení pokoje. Stávalo se však, že málokterý byl k vojsku schopen a proto nyní se zřídí zvláštní disciplinární kompanie. - Nemluvíce nic o tom, že posud v žádném rozumném a konstitučním státě se nepovažovalo od vlády za trest, býti vojákem musíme se diviti, kterak zrovna nynější vláda, přece tak ráda pochlebující vojsku a zcela jen z milosti vojska panující, kterak, pravíme, zrovna nynější vláda zlehčovati může celý vojenský stav, činíc z něho jistý druh trestního domu?

- Od ustavičného ubezpečovaní vládních novin, kterak vláda naše opravdu chce konstituci zachovávat, podivně se odrážejí články, které časem svým se zase objevují v jednotlivých vládních novinách. Tak nás v jednom svém podobném článku nedavno ujišťuje známá páně Bachova Osterr. Corresp., že prý nevede ke štěstí umělecké rozdělení státních mocí (totiž zákonodárství a exekutivní), ani prý osudné harcování snčmovních stran, ani prý umělecké rozpálení myslí tiskem a spolky, ne prý mnohořečnění a krásné psaní, ne prý mrzutý a ustavičný boj mezi executivní a zákonodární mocí (mezi vládou a sněmem), to že prý již nyní národové uznávati počínají a takě již po tom ani nebaží. Vzdělání, blahobyt, rozumná a spravedlivá vláda, pak rozumná a přiměřená svoboda nemohou se národům v okamžení dáti, nybrž musí se u nich zroditi a pěstovati; vlády nynější mají tomu jen napomáhati a na to dohlížeti." Takové řeči Osterr. Correspondenz nemají žádný jiný smysl, než onen nadpis, který si udělal jistý komediant nad svým: Dneska za peníze, zejtra darmo! Každý den byl dnešek a zejtřejšek nikdy nepřišel. Když čteme takové věci ve vládních novinách, musíme zrovna mysliti, ze vlády jsou nějaká vyšší moc než lidská, že vládnou nad námi vyšší tvorové než lidé; neboť my všichni dohromady, jak jsme celý národ, nejsme k tomu schopni, abychom tomu rozuměli, jak se k našemu prospěchu říditi mají naše veřejné záležitosti: jakmile ale J. M. C. některého z těchto národův udělá ministrem, ejhle! zázrak, již tento jeden z nás všemu rozumí, čehož nám zapotřebí, již má dosti schopností, aby „napomáhal a dohlížel“ na naše další vyvinutí! Věru, kdybychom ještě všichni na své vlastní oči nebyli viděli pana Bacha, když byl advokátem ve Vídni, když byl ještě tím, co nyní nazývá Osterr. Correspondenz rýpaly a radikalisty, věru bychom se museli ohlížeti po tom otvoru v nebesích, skrze který na zem se spustil, k tomu účelu, aby on sám s několika jinými kollegy více rozuměl našemu „pravému“ prospěchu, než my všichni 36 milionů duší dohromady!! -

- Co nejdřív vyjde prý - jak se praví - nový zákon, který zapoví uzavření platného manželského stavu bývalým katolickým kněžím, přestoupivším k jinému náboženskému vyznání, proto prý, že sliby náboženské nemohou ztratiti svou platnost ani přestoupením k jiné víře! - Zrovna jako naschvál stojí právě nyní v Reichszeitungu zpráva, že jistý p. Pipitz, bratr to známého guvernéra banku, za minulých dob věrného stoupence knížete Mettrnicha, dostal od papeže dispens k vystoupení z benediktinského řádu, jehož spoluodem byl ve Švýcařích. Z čehož vidíme patrný důkaz, že řeholní sliby jsou rozlučitelné. -Neboť jestli papež dáti může dispens od slibu na věčné časy učiněného, dokazuje to jistě rozlučitelnost takových slibů.

- V celém království velko-británském (totiž v Angličanech, Skotsku a Irsku) jest všeho všudy jen 68 děl k službě připravených, kterémužto na první velmoc světa nesmírně nepatrnému počtu se velice diví Osterr. Reichszeitung. - Inu ovšem, anglická vláda zas více rozumu a konstitučnosti vypotřebuje a docílí těmito prostředky to, k čemu potřebují jisté vlády na sta kanonů! A tak, jak se diví Reichszeitung tomu, že anglická vláda s tak nepapatrným počtem kanonů dovede pokojhě a jistě vládnout ve své zemi, mohli by se zase v Angličanech diviti, že jinde s tak nepatrnými schopnostmi se dovede vládnout.

- Lloyd nedávno mezi ostatním svým jásáním nad odstoupením liberálního ministerstva v Angličanech, zvláště se radoval, že již konečně nenáviděný od něho lord Palmerston přestane býti ministrem zahraničních záležitostí, „kterému prý pro jeho zakořenělou nenávist proti některým vznešeným politickým osobám nikdy není co věřit"2 a se srdečnou radostí vítal již nové torystické ministerstvo lorda Stanleye, ve kterém pan D'Israeli, miláček dvoru ruského a veliký přítel prý politiky rakouské měl přejmout řízení zahraničních záležitostí. Ještě se posud neví, jaké bude nové ministerstvo anglické, ale podle nejnovějších zpráv zdá se, že Lloyd přijde se svými překvapenými nadějemi - na mizinu. Zdá se totiž, že bude následovati ještě liberálnější ministerstvo než Russellovo a že jmenovitě lord Palmerston ještě větší moci nabude v budoucím ministerstvu nežli měl za předsednictva lorda Russella, ba jest zrovna možná, že sám lord Palmerston od královny povolán bude, aby sestavil nové ministerstvo ve spojení s jinými liberálními, jmenovitě lordem Clarendonem. Proti torystickému ministerstvu ozývají se co nejodhodlaněji nejdůležitější anglické noviny. Times nazývaji takové ministerstvo „pošetilým a nebezpečným nápadem“; Morning Chronicle vytýká přívržencům lorda Stanleye, že nemají ani tolik schopnosti a zkušenosti, aby dovedli adresovati depeši a Daily News praví, že ministerstvo Stanleyovo jest nesmysl, nestydaté šarlatánství!

- Dočítáme se, že známá zázračnice Juliana Weiskirchen ze Šleimbachu již propuštěna jest. Za onoho času slibovalo se, že od vlády vyjde po jejím vyhojení úřední popis celé události - ale mlčí se. Známo totiž, že celý ten zázrak a to krve pocení z pěti ran byly šibalský podvod, který se s touto osobou na útraty pověrečného lidu provozoval. - V takových pádech ukazuje naše nynější vláda, jak i ze Mcelské historie známo, nesmírnou dobrotivost a umí obě oči zavírati. Proč? - toť lehce pochopitelno z přísloví: že vrána vráně oči nevyklube.

- Nový zákon tiskový očekává prý se již v krátkém čase. Vlastně totiž vyjde nový všeobecný trestní zákon, ve kterém budou spolu obsaženy záležitosti tiskové. Pravilo se také, že již ve Vídni bude zrušena obleženost. Obleženost ale nebude jistě dříve zrušena, pokud se neodstraní svoboda tisku, neb jinými slovy, pokud nevyjde onen tiskový zákon.

- Reichszeitung nám nyní dává ponaučení o „pravé“ rovnoprávnosti. Především dělá rozdíl mezi státním jazykem a zemskými jazyky. Německý se totiž nejmenuje již nyní v Rakousích němčinou, nýbrž euphonicky „státním jazykem,“ z čehož vysvítá, že vlastně Němci jsou v Rakousích státní národ a my ostatní jen trpené (tolerované) národnosti, že tedy vlastně rovnoprávnost jest již nyní jen toleranční patent. Reichszeitung jest tedy tak milostiva, že nejnižší elementární školy nám zanechává, leč prý by sám lid žádal, aby se někde německé školy zavedly, čemuž prý by vláda ráda vyhověla! (To věřím.) Ještě také o realky neběží tak mnoho Reichszeitungu, i ty hotova jest nám jako drobty od stolu hoditi, když by jinak nebylo. Ale gymnasia již nazývá „pravým prostorem“ pro pěstování státního jazyka" a na všech gymnasiích by pry mělo se vyučovati v němčině. Ale „při provedení narazila by prý vláda na mnohý odpor“ a proto sluší prý dělati rozdíl mezi krajinami, kde jiná řeč výhradně panuje a mezi krajinami, kde se spolu německý, (má se říci: státní) jazyk mluví. Což znameuá jinými slovy, že se mají všude založiti německá gymnasia, kde se to jenom trochu dělat dá a kde se národové příliš nebrání. Reichszeitung praví velmi ponaučně pro každého, kdo ještě trochu věří na upřímné provedení rovnoprávnosti, takto doslovně: „V krajinách s míchaným obyvatelstvem bude se moci německý jazyk, poněvadž tam jeho nevyhnutelnost již nyní cítí, bez velikého protivenství jakožto školní jazyk udržeti.“ Rozumíte dobře těmto dvěma malým slovíčkum „již nyní?“ Již nyní! a což teprva až potom! - Strany universit nám nechala Reichszeitung ještě hloub nahlídnout do karet. Zdálo prý se - praví - že v Rakousích jen německý a vlašský jazyk schopen jest k vyučování na universitách,3 přece prý ale se zdá, že se mají státi některé university slovanské a maďarské.

To prý ale nic neškodí, ať se to zkusí, až prý národní university pomalu budou prázdné, proto, že všichni, kteří důkladných vědomostí hledají, tam potáhnou, kde jim bude možná vědomosti z hlubších pramenů čerpati", potom, inu potom rozumí se, že budou všechny university zase německé. A nic není lehčího k docílení nez toto: Ustanovte jen v Praze ku př. každému profesoru, který německy přednáší, dvojnasobný plat, nechte ty, kteří ještě nějakou lásku ke svému národu mají, buď jen zdarma buď s nepatrnými platy přednášeti, řeknete, že vám jest sice jedno, ve kterém jazyku který profesor přednáší, ale neustanovte žádného za profesora, o kterém nevíte, že bude německy přednášet, aneb který se nejde do Vídně učit přednášet historii, varujte se ale hlavně, aby žádný „nejistý“ člověk (jak říkáme: bedenkliches individium) nebyl ustanoven za profesora: a stojím vám za to, že brzy se uskuteční proroctví Reichszeitungu. - My ale přece proto si myslíme:

Žije, žije duch slovanský, bude žít na věky,
Marné vaše, centralisti! proti nám jsou vzteky!

Poznámky

[editovat]

1 Tato slova co zvláštní výraz technický v Rakousích, nedají se dobře preložiti do češtiny, znamenají as tolik, co nejistí lidé, rozumí se opět v rakouském smyslu nejistí.

2 Lord Palmerston totiž (jak známo) miluje knížete Schwarzenberga jako sebe samého! [Red.]

3 Vlachové jsou jediný národ v Rakousích, před kterým má nynější vláda ještě jakýsi respekt, snad proto, že nechtějí kouřit rakouské cigary a nepřijímají žádné papírové peníze.