Články ze Slovana/Pozorovatel politický (30)

Články ze Slovana Karel Havlíček Borovský
Čím dál, tím hůř	Pozorovatel politický	Machiavellův: Panovník

Údaje o textu
Titulek:	Pozorovatel politický
Autor:	Karel Havlíček Borovský
Zdroj:	citanka.cz
Vydáno:	Slovan, 1850 - 1851
Licence:	PD old 70

H B. Uznalo se za dobré v jistých českých vládních novinách (Víd. Den.) vypočítati nám všechny nehody, které by z toho pro rakouské Slovany povstaly, kdyby Prusko opanovalo přednostensví ve spojeném Německu: straší nás také zvláště že prý by toto Německo sáhlo pak mocnou rukou i po národech slovanských, kteří někdy bývali spojeni s říši německou (rozuměj hlavně Čechy a Moravu) a kdož prý bude moci odolati sjednocené moci 40 milionů? A jaký prý by Slovany očekával osud pod dynastií nekatolickou? Hin! jak krátkou mají paměť takové vládní noviny! jaký byl náš osud od r. 1620 až do 1848 či jsme nebyli pod vládou katolickou? Že naše nynější vláda právě naopak zas Němcům dělá vyhlídku, že opanují časem celé Rakousko, jestli podají rakouské vládě přednostenství v Němcích, nám zas by mohli ještě slibovat, že my opanujeme celé Německo!! Dobrá věc jest na dvou mlýnech mlíti - pokud voda nevyschne! - Jak pozorujeme, nechtí ani Němci ani Slované na tyto sliby se mnoho spoléhati.

- Chorvatským poštám povoleno prý jest užívati chorvátsko německých recepisů a též úředních pečetí v obou jazycích. Co tedy v Chorvatsku vláda za spravedlivé uznává, neplatí to samé i v Čechách i všude? Vidíme ty rozmanité stupně rakouské rovnoprávnosti!

Kardinal Wiseman, nově ustanovený od papeže biskup Londýnský, vypovězen jest od vlády anglické ze země a sice na základě starého zákonu, který ovšem dle zdravého smyslu emancipací katolíků vyzdvižen jest, formálně však arci ještě mezi zákony zapsán stojí. V Angličanech způsobil poslední krok papeže, že totiž Anglicko opět na katolické diecése rozdělil, veliké rozhořčení v lidu anglickém proti katolíkům a to jest vlastně příčina vypovězení nového kardinála. Se zásadami svobody nedá se tento krok vlády anglické nikterak srovnati, neboť násilím nebojuje se proti žádné víře a jestli zemská cirkev anglická platně chce katolictví odporovati, není k tomu jiné slušné cesty, než aby se snažila lepší ovoce nésti. Známo jest vůbec, že anglikánská církev, odtrhnouc se od římské, zachovala přece v sobě všeliké neduhy hierarchické, které jsou posud u nás, ba že v mnohých ohledech hierarchie anglická daleko předčila ve špatných vlastnostech římskou. Proto se ozývají také již v Anglicku hlasy o reformu této anglikánské církve.

- Ministerstvo práv nařídilo, aby soudové v těch pádech, kde by katolický kněz pro zločin neb přestupek odsouzen byl, biskupu vydali k nahlédnutí všechna acta. Toto ustanovení náleží do těch samých privilegií, dle kterých všichni studenti jsou odvodu na vojnu podrobeni, vyjmouc studenty theologie (katolické snad jenom); v právním státu ale pro žádný stav, buď si on takový nebo onaký, žádných předností u ouřadů býti nesmí! „Presse“ Brněnská o tom sice praví, že prý by tím samým právem cechmistři každéno čestného cechu mohli žádati vydaní akt, když by někdo z nich odsouzen býti měl a dle spravedlivé zásady, že musí býti před soudem občan jako občan, má pravdu. My však s ohledem na výmluvu, kterou by vládní strana tuto uvésti mohla, že totiž biskupovi na znání kněží svých záležeti musí atd., tážeme se zase: Proč pak tedy to samé privilegium neudělujete ostatním rovněoprávněným vírám? Tím jediná slušná výmluva vyvrácena jest, a patrno již, z jakých vlastně ohledů se katolickým pánům biskupům jedno privilegium po druhém uděluje.

- Starý revisorní úřad na knihy ve Vídni již jest uveden tak do života jako před r. 1848. Baliky z ciziny a z Uher!!! (jednota říše) zaslaných kněh prohlížejí se nyní tak přísně jako dříve. Tak se k nám navrací jedna vlašťovka po druhé.

- Italianským časopisům zapovězeno jest psáti o tak zvané dobrovolné (nucené) půjčce ve Vlaších a ve Vídeňské obleženosti zapovězeny jsou nyní troje noviny sardinské „Opinione“, „Concordia“ a „Corriere mercantile“, které již byly v Lombardsko-Benátsku zapovězeny, Nulla dies sine linea!

- O podivném poměru vlády rakouské s pruskou svědčí nám také následujici okolnost. Král pruský daroval Praze skrze obchodnický dům Zdekauerský na pomník maršála Radeckého 1000 zl. stř. Hned druhého dne na to byla tato zpráva v Reichszeitungu Vídeňském tištěna, kamžto buď telegrafována neb zvlaště vezena býti musila. Pokoje milovná forma, ve které naše vládní noviny tuto zprávu podaly, svědčí nám s ostatními okolnostmi pro to, že si vlastně ani pruská ani rakouská vláda vojny nepřeje, nýbrž že jenom jedna druhou vojenskými připravami zastrašiti chce, aby ustoupila a druhé přednost ponechala. Nyní ale s vyhrůžkami již přišly obě tak daleko, že bez vojny jedna neb druhá jenom s velikou hanbou ustoupiti musí.

- Že představení obcí ve Štyrsku na způsob náš v r. 1849 podali (ovšem ne tak četné) žádosti o svolání svého zemského sněmu k vládě, jest čtenářstvu našemu již známo. Vládní noviny odbývají je zase tím vtipem, kterého užili při Praze, že prý totiž představenstvo obce nemá práva zastupovati obec ve vyšších politických záležitostech. Této ovšem marné, ale přece již předvídané výčitce vyhnuli se ale ve Štyrsku tím, že představení nepodepsali žádost ve jménu obce, nýbrž jen ve svém jménu. - Nyní se jedná o podobnou žádost v Korutanech. Avšak nač tyto žádosti? Vláda beztoho sama velmi dobře ví, že si všude přejí zemské sněmy a přece se vymlouvá brzy na to, brzy na ono. Jednu z hlavních výmluv podobných, totíž nebezpečí vojny, pokazilo jí nyní nejlépe Prusko, které právě proto povolalo svůj říšský sněm, že vojna hrozí. Neboť konstituční vláda má právě v nejdůležitějších věcech mínění národu skrze sněm hledět vyzvěděti a dle něho se pak říditi.

- V dobách důležitých vyskytuje se právě nejvíce nepravdivých zpráv. Do tohoto druhu zdají se náležeti zprávy o utěku Košuta z Kiutahie, pak o otrávení sultana tureckeho, kterážto poslední rozšířena jest od vládních novin Záhřebských.

- V ministerstvech našich jest opět připraveno neb připravuje se několik nových důležitých (kýž bychom také říci mohli: dobrých!) zákonů a sice zákon divadelní neb jinými slovy divadelní censura, ku kterému účelu bude prý politickému úřadu, rozhodujícímu strany připuštění jednotlivých kusů, připojena rada znalců - šetrněji řečeno místo: censorů! Zároveň mají vyjít také známé vysvětlivky a doplňky tiskového zákonu, po kterých se asi naše tištěné spisy tak jako paseky vysvětlí a trampoty redaktorů až po kraj doplní. Pak bude následovat zákon o národní obraně, který má jméno své odtud, že pečuje o to, aby se národ brániti nemohl. Zákon o manželství jest také prý hotov a civilní sňatek z něho vyloučen, poněvadž v naší ústavě od 4 března úplná svoboda víry pojištěna a tudy možno jest, že by některý občan k nějaké jíné víře, nežli posud v Rakousích zavedeny jsou, se přiznaval, jest otázka, jakým způsobem pak takový do stavu manželského vstoupiti může?

- Nedávno vyšel a údům Matice české se rozdá nový díl Dějin národu českého od p. Palackého a sice díl nejdůležitější, obsahující v sobě děje české za času nejslavnejších mužů našich Husa a Žižky. Pan Palacký omlouvá se ve předmluvě, proč tento díl vydal napřed český, kdežto dříve co historiograf od stavův českých ustanovený vydával z nařízení jejich dějepis náš v jazyku německém. Pan P. praví, že uznaná, chvála Bohu! rovnoprávnost nedopouští mu na újmu svého rodu dávati přednost jinému, a že kromě toho hanou, jakou nasypalo naň skoro celé německé spisovatelstvo od r. 1848, pozbyl práva býti spisovatelem německým. - Jakož napřed věděti možná bylo, vyjely sobě zase časopisy německé za touto příčinou proti p Palackému a jmenovitě Brněnská Presse, která vedle svého politického liberalismu příliš zřejmě jeví svou centralisticko-německou tendenci, zvláště horlivě káže proti němu. Obyčejná, proti nám všem již upotřebovaná výčitka, že dráždíme Čechy proti Němcům, opakuje se zde - rozumí se - zase, kromě toho praví Presse: „že prý p. Palacký všechno neštěstí, které Čechy potkalo, s neukrotitelnou záští připisuje Němcům (veliká otázka, jestli by to jaká mýlka byla!) že prý již po mnoha let p. Palacký káže křižácké tažení proti Němcům, (že o tom arci posud nikdo z nás nic neslyšel, že ale Němci již několikrát proti nám Čechům skutečně křižácké tažení učinili a dle rozkazu papeže římského a císaře německého nás jako zvěř vyhubiti chtěli, to je každému dítěti povědomo) a že prý p. Palacký ze všech nyní žijicích Slovanů nejvíce Němce nenávidí.“ Nu, to přece jest jisto, že p Palacký ani stý díl nenapsal, co oni proti němu, a vůbec proti každému, kdo jejich služebníkem býti nechce.

- Znamenitou taktiku můžeme nyní pozorovat od dynastie pruské. Již dávno se pozorovalo, že obyčejně o následovniku trůnu jdou pověsti, že on zcela jinak smýšlí než panující mocnář: jest to assekurace pro možné pády. V Prusích tedy, jak známo, jest národ pro vojnu a král proti vojně; za to ale následník jeho Princ Pruský tak starostlivě nechává rozšiřovati pověsť o své chuti k vojně s Rakouskem, že i vytišteno bylo jedno psaní jeho paní manželky tohoto smyslu v Koln. Zeitg. Kdo zná etiketu dvorní, nemůže jistě mysliti, že něco podobného díti by se mohlo bez vědomí a bez vůle jak krále tak i prince pruského.

- Text zvláštního prozatímního zákonu, kterým se zakazuje novinám podávati zprávy o postupech etc. vojska v našich zemích, jest následující:

1. Všeliké podávání zpráv ve veřejných listech (novinách, časopísech) a jiných tištěných písmech o pohybování vojsk v Našich státech, o jejich síle a místech, kde jsou rozpostaveny, o přepravě (převážení neb přenášení) potřeb vojenských a o místech kde se schovávají a vůbec všeliké podobné pcdavání zpráv, z kterých by se poznati mohl plán i záměr operací vojenských, jest až do dalšího ustanovení naprosto zakázáno. Z tohoto zákazu vyjaty jsou jen ty zprávy, které se úředními zemskými novinami podávají u veřejnost.

2. Každé přestoupení této zápovědi budiž od soudního úřadu, který o přestupkách vůbec rozhoduje, potrestáno peněžitou pokutou až na pět set zlatých.

3. Dopustí-li se které noviny po druhé toho přestupku, budiž od politického úřadu, nezávisle od stihání soudového, zapovězeno další vycházení těch novin na čas, pokud trvají ty okoličnosti, které jsou původem nynějšího zákazu.

Tento zákon, který ovšem zachovati musíme, nese již na sobě patrné známky, že není vhodný k tomu účelu, ku kterému by se vydán býti zdál. Nepřítel zajisté kdyby k vojně přišlo, nemá zapotřebí z našioh novin se dovídati, kde naše vojska stojí: onť se jistě postará o jiné a jistější prameny. To by byl asi tak poslední generál, který by se ve svých operacích řídil dle novinařských zpráv a na ně se spoléhal! My redaktoři víme nejlépe, jak často i při nejlepší vůli v novinách nepravdivostem uvarovati se nelze, poněvadž při rychlosti nelze se vždy o pravdivosti každé pověsti přesvědčiti. Největší část zpráv do novin přichází z hlavních měst a kolik tam vždy koluje falešných zpráv! A dle toho by chtěl nějaký rozumný generál říditi své operace, nemluvíc ani o tom, že by se naschvál k jeho zmýlení nepravdivé zprávy u nás do novin dáti mohly. Při počínání každé vojny jest hlavní pravidlo, nedělati si o nepříteli příliš špatné mínění, nýbrž opatrnost velí představovati si ho raději moudřejšího a mocnějšího než skutečně jest. Zdá se tedy, že naše vláda dle tohoto pravidla se nezachovala, vydavši takové nařízení. Aneb snad má toto nařízení nějaký jiný, zde výslovně nevyřknutý oučel?

- Král Neapolitánský vede nyní křížovou válku s celou literaturou. Krom všech knih obsažených mezi zapovězenými v papežském Index. libror. prohibit., kde se již beztoho málo vynechá, zapověděla ještě slavná censura J. M. K. v království neapolitánském čtení ku př. Humboldtova Kosmosa, Goethova Fausta, Schillerových Loupežníků a Tella, Skakespeara, Moliera, Lamartinovy Girondisty, Victora Hugo, G. Sanda, Thiersa, Dumasa, Heerenovy Ideen, Sismondi hospod. pol. všeliké filosofické spisy a ze starých klasiků Ovida, Luciana, Lucrece, Sofoklésa, Suetona atd. To je pravý muž, ten král Neapolitánský: v jedné věci ale chybil přece - měl všechny knihy zapovědít, sic mu to přece nebude nic platno!

Za příčinou, že se vláda odřekla nedávno Oesterr. Correspondenta osvědčuje se jeho sestřička Oesterr. Correspondence, že prý ona jest zcela jiný časopis a nestojí v žadném vnitřním spojení s tímto nešťastným Correspondentem, aby se tedy zvláště nikdo nemýlil a nemyslil, že ona to jest, které se vláda tak nelítostně odřekla! Tak jest tento svět, když má někdo neštěstí, ani nejbližší přátelé se nad ním neslitují!

- Presse podává - nevíme na jakém základě -zprávu, že prý jest vyšetřovaní Pražských, tak nazvaných májových zatčenců, již ukončeno a že akta jeho již leží u Vídeňského vojenského appelačniho soudu. Asi prý dvacet z nich jest pro velezrádu, šest pro pokus její na více let do žaláře odsouzeno. - Tato zpráva tím tratí víry hodnost, že nedávno vyšlo ještě vyzvání od téhož soudu Pražského ke třem osobám, aby se v 60ti dnech k němu dostavily pod vyhrůžkou odsouzení v nepřítomnosti. Avšak se již tolik nabájilo o těchto vězněch, že těžko něčemu uvěřiti. - Při této příležitosti ohražujeme se proti jisté plané výčitce Víd. Den., že prý jsme v máji r. 1849 se docela jinak o těchto vězních vyslovovali než nyní. Co jsme tenkrát v Nár. Nov. psali, může si každý přečísti, vytýkali jsme nesmyslnost těm, kteří vládě podali vítanou záminku dáti Prahu do obležení, nač se již beztoho dávno páslo. Tak jsme mohli psáti a přece můžeme se zatčených ujímati, múžeme říci, že nás srdce bolí při upomínce na to, že rakouský konstituční občan buď si jakéhokoli politického mínění a třeba naš protivník, že pravím, rakouský konstituční občan, můze býti od počátku máje 1849 až do konce listopadu 1850 v tajném politickém vyšetřování u nenáležitého soudu! Tu se jedná o věc, o princip a přestávají všeliké strany!

.- Cár ruský udělil Rumunům v rakouském Sedmihradsku mnoho řádů a vyznamenání za boj proti Maďarům. Car ruský nečiní nic bez příčiny!

- Pražský Večer. List pustil se Bůh ví z jaké potřeby a příčiny do české spisovatelky paní Zapové pro článek její o Huculech uveřejněný v Koledě, za to, že paní Zapová vytýká jísté věci českým vesnícím, a jak Več. List myslí, příliš nadsazuje Huculy (Rusíny horáky). Večerní List za to příliš nerytířsky nazývá paní Zapovu: „tato ženština“ atd. Paní Zapová jest rodilá Polka, provdaná za českého spisovatele a osvědčila již několikrát horlivost svou pro náš národní pokrok tím, že se sama česky psáti naučila, (což na sta tisíců naších rozených krajanek neumí) dokázala upřímnou vůli k nám a takové paničce musí dle všeho práva dovoleno býti pohaněti nám to v naší domácnosti, co se jí dle jejich polských náhledů nelíbí. My jako moudří mužové vyslechneme co praví, a když to za pravdu uznáme, poděkujeme jí za radu, jestli to za pravdu uznati nemůžeme, poděkujeme jí za dobré mínění. Nikdy ale co dobře vychovaní lidé nebudeme ji takovým surovým způsobem tupiti, aby se nezdálo, že tak naduti jsme, že všechno české již za dokonalé a za nejlepší považujeme. - Tolik ve všem přátelství.