Články ze Slovana/Pozorovatel politický (18)

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Pozorovatel politický
Autor: Karel Havlíček Borovský
Zdroj: citanka.cz
Vydáno: Slovan, 1850 - 1851
Licence: PD old 70

H. B. Očekávaná zostření proti tisku a jmenovitě proti časopisům vylézají poznenáhla z ministerských tobolek jedno po druhém, a zdá se, že páni ministři mezi sebou dobře role rozdělili; finanční a obchodni ministrové již vypálili své rány, očekáváme tedy ještě p. ministra vnitřních záležitostí, jenž bezpochyby vystřelí nějakou nejhlavnejší pumu. Co se až posud stalo, to ještě nezničí svobodu tisku, pan finanční ministr zdražil jen inseráty (teprv od listopadu), pan ministr obchodu zdražil porto (teprv od 1. ledna 1851) a ačkoli tím časopisy zvláště lacinější utrpěti musí, což se zdá být ostatně také hlavním účelem ministerstva, aby totiž lid obyčejný mnoho nečetl a svou zděděnou nevědomost zachoval i na potomky: přece při tom všem svoboda tisku, první svoboda občanská, stojí ještě. Vydavatelé časopisů tendenčních, jejichžto časopisy nejsou jen nějaká obchodní a výdělková spekulace, a politické strany, které časopisy ve svém smyslu psané vydávají, najdou si zajisté prostředků proti takovým nepřátelským útokům ministerstva. Pokud jest ještě možno mínění své pronésti bez jiného odpovídaní, než před soudem porotním - stojí vždy ještě svoboda tisku. Kdyby jednou nynější ministerstvo na svých cestách a pokusech protijinak smýšlejícím překročilo i tuto hranici zaručené svobody tisku, kdyby, jak se praví, již vydávání časopisů záviseti mělo od povolení vlády aneb něco podobného, pak teprva zahalivše hlavy, pomyslíme si: Finis Austriae! Do té doby však nesluší ještě od vytrvanlivosti upouštěti, nýbrž snášeti a říditi se dle okolností. - Nejpěknější ponětí o výbomosti obecního řadu pro město Prahu podává nám vyvolení známého pana Ondřeje Haase (nyní préses nazvaného) od první třídy na Hradčanech. Celá Hradčanská první třída má jen 10 voličů, z těch volilo 8, a z těch dostal pan Haase, kterého tam Mlttelpartaj ve vší tichosti za kandidáta postavila, 4 hlasy, a druhý kandidat též čtyry. Což dělat: jeden volič nebyl v Praze, honem tedy slavná Mittelpartaj poslala ve fiakru pro toho devátého voliče, jenž také za tu čest tak dobrotiv a laskav byl, že svůj hlas p. Ondřeji popřál a tím jej šťastným údem městského výboru učinil. Pan Haase bude tedy ve městském výboru co skutečný representant 4 mužů z Hradčan a toho pátého ve fiakru přivezeného, a co morální representant dvou velikých kulturních faktorů Pražských, které svoje sídlo na Hradčanech mají, totiž vojenského soudu a kapitoly kanovnické!

- Aby žandarmerie v žádném spojení s ostatním občanstvem nestála, budou prý míti žandarmové také své zvlaštní kněze, tak jako by žandarmové pobožnost svou s ostatními občany konati nemohli. Radíme p. ministru Bachovi, aby též zavedl ještě zvláštní hudební sbory pro žandarmerii. Tuto radu nedaváme bez důležité příčiny. Známo totiž, že říšský sněm „pro veliké přípravné práce“ na žádný způsob ještě tak brzy svolán býti nemůže, a jestli, jak nedávno psaly vládní noviny, ministerstvo nemíní svolati sněm říšský dřív, pokud naše finance v lepším stavu nebudou, troufáme si tvrditi, že nebude říšský sněm náš svolán ani v tomto století 19tém. Co si ale v tak dlouhých vakacích počne náš poctivý a národu vždy věrný vlastenec a muzikant pan Jelen, archivář říšského sněmu in partibus infidelium? On zajisté až dokončí své nynější zaměstnání, totiž obohacení archivu a bibliotéky říšského sněmu, k vůli kterému nyní v čas voleb v Praze sedí, bude se musit zase z dlouhé chvíle navrátiti ke svému oblíbenému chytání ryb a raků a naplní ještě do konce archiv řišského sněmu samými raky! Pročež myslíme, že by pro tohoto velmi činného muže nebylo na ten čas žádného příslušnějšího místa, nežli aby se stal kapelním mistrem u žandarmerie. Ó jak by mu krásně slušely ty fangšňůry! Jedinou výminku by si snad udělal p. Jelen, kterou by p. Bach svému miláčku, jakožto kapelnímu mistru povolil, totiž nositi místo pruské pikelhauby svornostskou čepici. Pan Jelen totiž chová, jak z dobrých pramenů víme, jakousi zbožnou úctu ke svornostské čepici. Svornostské čepici - říkává on prý - děkuji já celé své štěstí. Bez ní bych byl odkvetl někde v koutku gubernialního archivu v Praze; kdybych byl neměl na hlavě svornostsku, nebyli by mne vyvolili za poslance na říšský sněm, nebyl bych se stal z nedůstatku jiných potřebných vlastností - „Ordner des Hauses“, to jest dohlížitelem nad hospodským, nad kuchyní a služebnictvem sněmu v Rakousích! Svornostskou čepici, a ne Jelena, vyvolili do sněmu, proto ctí Jelen svornostku, a nosí ji vždy na prsou pod kabátem! - Při této příležitosti musíme - abychom p. Jelenovi ještě i pro budoucnost zachovali místečko na sněmu - podotknout, že mnozí jen z nedorozumění říkají, jako by p. Jelen byl odpadl od strany liberálně národní. To ale není dokonce pravda. Naopak p. Jelen náleží k nejperfidnější opposici, ale hraje roli Wallenroda. Známa jest anekdota, kdežto bratr jistého apoštola mírnosti jsa na mol opilý, pravil, že i on jako bratr jeho náleží ke spolku mírnosti. „Bratr káže proti opilství - pravil - já ale dávám na sobě výstrahu!“ Tak i p. Jelen ukazuje na sobě, jaké jest ministerstvo, které takových nástrojů a přátel jako on jest, užívá. -

- „Všechna moc vychází od Boha, a kdo má moc, má ji od Boha. Kdo se protiví vrchnostenským orgánům této moci, jest rebelant proti Bohu!“ Tak kázal prý -jak „Presse“ píše - jeden misionář v Linci, a dodal prý ještě proti novinám jistého smýšlení, „že prý by jim nechal oči od havranů vyklovat.“ Štěstí tedy ještě pro nás, že havrani jsou moudřejší a lidumilovnější než misionáři ligurianského cechu. To by tak ovšem bylo posvícení pro jisté „muže Boží“, kdybychom byli všichni slepí, kdyby nám mohli nechat od havranů vyklubat oči a od kolčavic vyhrýzti mozky! Všechna moc pochází od Boha, tedy i moc loupežníka, jenž co na silnici chytne, porazí, zmrzačí a obeře, i tato moc pochází od Boha, a hříšník každý, kdo se protiví. O Bože! odpusť jim, neb nevědí co mluví.

- „Wanderer“ Vídeňský horší se velice, že se má státi staroměstské gymnasium v Praze českým, a mluví ve své horlivosti již něco „o podkopání hlavních kořenů Němectva v Čechách.“ Tak mluví i ti Němci, kteří se pořád za nestranné vydávají ! - Věru, vidouce toto okolo sebe se díti, musíme již vyřknouti, že nám v Čechách jiné pomoci nebude, než budeme-li zrovna tak nestydatí jako nasi protivníci! S poctivostí zdá se již, že daleko nedojdeme. Každému jest beztoho povědomo, že celé vyučování vyšší až posud navzdor rovnoprávnosti bylo skoro zcela německé, nyní se má jedno gymnasium státi českým (ještě k tomu asi jen z polovice, neb se bude jen některým předmětům česky vyučovati, a větší část přece ještě v němčině) a ejhle! jaký hluk již tropí naši nepřátelé, jako by se jim křivda dála. Tato taktika není věru tak špatná, a proto snad nebude škodit, když i my se tomu od těchto pánů přiučíme, a proti ním to obrátíme.

- „Wanderer“ chce vědět, že prý 40 velkých a nejvíc vysokošlechtických statkářů českých zadalo žádost k vládě o brzké svolání zemského sněmu českého. V této žádosti prý se protestuje proti zrušení desátku horního, který prý nikdo jiný právo nemá rušiti než sněm. Vídíme tedy, že se pan hr. Wurmbrand jako červená nitka táhne ve všem tomto jednání. Snad ještě nezapomnělo čtenářstvo na jeho inserát ve „Víd. Den.“, kdežto se nabízí jeho svědomí, dávati dobrovolně tento horní desátek!

- „Reichszeitung“ má telegrafickou zprávu ze Zadru v Dalmatsku, která co telegrafická zpráva tak směšná jest, že ji musíme doslovně podati. „V Zadru dne 15. září. Zřízení c. k. rakouského konsulatu v Bosně velmi zvýšilo důvěru k Rakousku a vidíme zde rakouské bankovky obíhati. Omer paša vystavil na jednom pahorku u Sarajeva 148 kanonů.“ Nemůžeme si jinak mysliti, než že toto zvýšení důvěry proto jen honem rychle telegrafováno jest, aby zatím, než by pošta odešla zase neuchladlo. Jak nemotorně ale směšně jest telegrafovati, že někde obíhají bankovky rakouské, to pocítí ještě každý, kdo má v sobě jen jiskru humoru! Škoda, že pan telegrafista zapomněl dodati, jestli paša těch 148 kanonů vystavil proti těm bankovkám neb proti jinému nepříteli. Tedy důvěra k Rakousku roste v turecké říši: špatné to znamení, kdyby raději rostla důvěra k Rakousku a jeho co písek mořský nesčíslným bankonotám někde jinde, tam kde musíme na ně 15-20 procent ažia platit, pak by si to mohla nechat „Reichszeitung“ telegrafovat!

- Arcibiskup Cagliarský (v Sardinsku) dal - jak opět telegrafuje „Reichszeitung“ - vykonavatele sequestrace v jeho paláci do klatby církevní! - lnu můj Bože! vždyť i každé to zvířátko brání se svou zbraní proti nepřátelům, proč by tedy i arcibiskup Cagliarský neužil své přirozené zbraně totiž proklínání a vyloučení z církve. Kdyby mu kuchař přesolil polivku, vydá naň kletbu a exkomunikaci, kdyby mu soused vypásl kus obilí, vyloučí jej z počtu věřících, a když mu přijdou od úřadu se sequestrací, prokleje je, aby spasení věčného nedosáhli! -

- Ta samá „Reichszeitung“ píše zcela chladnokrevně z Hradce Štýrského, že prý tam byl večer od silné vojenské patroly zatknut nápověda divadelní, poněvadž prý vedl demokratické řeči. - V Hradci Štýrském přece není obležení - pokud nám známo - a vedení demokratických řečí není v žádném paragrafu zákonů co přestupek zapovězeno, kromě toho však vojenská patrola není žádný orgán soudů atd. Kdo nám vysvětlí jak máme tuto zprávu „Reichszeitungu“ zastrčit do ústavy od 4. března?

- Rakousko jest nyní nejfoederativnější stát na celém světě; v každém koutě, v každém městě panují jiné zákony a jiná správa, a rozdíl mezi nynějškem a mezi opravdivou foederací jest jenom ten, že nynější řízení není národům přiměřené, milé a od nich samých ustanovené, jako to my foederalisté chceme. Považujme ku př. obležení. V Praze zapověděli vojenští úřadové časopisům psát proti hierarchii, slyšme nyní jak o tom píše jeden časopis pod protekcí Vídeňského obležení vycházející: „Musíme vyznati, že ukazuje náš vojenský guvernér p. Welden veliký státnický takt u porovnání s Pražskými vojenskými úřady. Nikdy se nedal p. Welden zneužívati co nástroj a omámenec hierarchie, jako Pražští vojenští velitelové. Pod řízením p. Weldena nebylo časopisům nikdy zabráněno, proti přechvatům klerikálním se opírati.“ Jaké podivné věci dějí se pod křídly orla rakouského!

- Ač koli jinak nedržime mnoho na podávání místních zpráv, nemůžeme se tentokrát nezmíniti o tom, že v neděli tuto navštívil Kutnou Horu pan ministr Schmerling. Že byl od zdejších všelikých autorit uctivě přivítán, rozumí se samo sebou, že též i neodvislí údové zdejší městské rady chválili nenucené a vlídné chování p. ministra, musíme doložiti. Ostatně však při známé již náklonnosti p. ministra Schmerlinga k cestování zatajiti nemůžeine následující uvážení. Pan ministr přijel do Kutné Hory mezi 12 a 1 hodinou s poledne a odjel asi v 6 hodin večer téhož dne. Odpočteme-li čas pouhého formálního představování, obědu atd., vidíme patrně, že p. ministru příliš málo času zbylo k něčemu jinému. Má-li však cestování ministrů nějaký užitek vydati, zapotřebí jest, aby se na místě samém o úřadování přesvědčili, aby měli příležitost osobní rozmluvou potvrditi úřednictvo v pravém konstitučním chování. K tomu účelu by bylo ovšem nejlépe, kdyby p. ministr přijel bez ohlášení, bez uniformy a bez hvězdy a nemluvil pouze officielně, nýbrž také privátně s jinými než officiálními lidmi. - Ostatně musíme zde zvláště doložiti, že toto nebylo od nás praveno snad z ohledu zdejších soudů, o kterých se nemůžeme jinak, než pochvalně vysloviti. Jsou však mnohá jiná suchá a trnovitá místečka na stromě našeho soudnictví, na kterých by tak jednou neškodilo z čista jasna nějaké ministerské hromobití pro očistění vzduchu soudního kanceláře.

- Že není každý katolický biskup takový, jako někteří, které zde ani jmenovati nepotřebujeme, o tom nedávno dal důkaz pan arcibiskup Pařížský Sibour. Tamnější ultramontánský časopis „Univers“ již dlouhý čas sobě počíná způsobem, jaký nyní vůbec zas přišel do mody mezi našimi červenými nebešťany. Chválí španělskou inquisici, pálení kacířů, věří v kroucení očí obrazu Riminského a podobným nejnovějším zázrakům. Pan arcibiskup Pařížský dal ale najednou do „Journal des Débats“ vytisknouti pastýřský list, ve kterém se řeči Universu o inquisici co neznabožství vyhlašují a ve jménu kněžstva francouzského protestuje proti domněnce, že by zázraky Riminské za takové drželi. Arcibiskup napomíná Univers, aby obrátil, a hrozí mu, jestli od svého nekřesťanského směru neupustí, nejpřísnějším vykonaním církevních trestů. Vydavatelé tohoto časopisu (hr. Montalembert a Veuillot, nekněží, kteří církve katolické za nástroj reakce politické užívati chtějí), slibují sice, že se podrobí nyní, ale že budou hledati další právo v Římě. Tím se tedy rozdělili katolíci francouzští na dvě strany, na pravou křesťanskou, která drží s arcibiskupem, a na jezovitskou Universu, a může to být velmi důležité, protože také větší část biskupů zdá se býti stejného mínění s p. arcibiskupem Pařížským. Není nemožné, že temná strana, panující nyní v Římě, chování toto arcibiskupa Pařížského za kacířství prohlásí.

- Jako z čista jasna překvapila nás telegrafická zpráva z Londýna velmi krátká sice, ale jadmá. London, 5. Sept. F. Z. M. Haynau ward vom Pöbel arg miszahandelt, zněla tato zpráva v „Reichszeitungu“. Jinde zase to zní: Haynau wurde vom Volke fürchterlich miszhandelt. - Česky se nedají tato slova dobře přeložiti, neboť slovo miszhandeln, znamená vždy tolik, co výprask, musíme tedy této telegrafické zprávě rozuměti asi tak, že p. Haynaua v Londýně anglický lid nerázně zbil. „Reichszeitung“ píše o tom, že prý nakloněna jest ještě pochybovati o této zprávě, že prý se mysliti nemůže, že by hostinského práva tak hanebně se zneužívalo v Anglicku, a že by vláda anglická byla zameškala p. Haynaua náležitě ochrániti. - Takové řeči „Reichszeitungu“ jsou ovšem více slova, bez ohledu mají-li jaký smysl. Nemajíce sice ještě obšírnějších zpráv, nemůžeme ovšem věděti, jak a kterak se celá věc přihodila, ačkoli v pravdivost této zprávy velmi věříme, znajíce dobře smýšlení lidu anglického o p. Haynauovi a jeho divoké zuřivosti. Kterak ale vláda anglická může zameziti, aby lid anglický někde na ulici Londýnské p. Haynauovi nevybil, to bychom věru rádi slyšeli od „Reichszeitungu“. Snad měla s p. Haynauem pořád nějaká setnina vojska táhnout po ulicích, aneb měla jej vláda anglická lidu ukazovat jen v železné kleci, aby přístupu neměl? - My se také ani nedivíme této události, a ačkoli nejsme nikdy přatelé násilí, přece se z ní radujeme, a hned povíme „Reichszeitungu“ proč. Protože touto událostí krásně zase prakticky ukázalo se ponaučení: Co nechceš sám, nečiň jinému! Víme, že v nejnovějších časech mnozí rakouští generálové nechali jiné občany holí prát, a že se této hrubosti „Reichszeitung“ nikdy nedivila. Poněvadž v zákonech našich nyní nic o holi nestojí, musí každý viděti, že jenom dle práva mocnějšího takové tlučení se provozovalo1, což tedy, když luza Londýnská s p. Haynauem též dle práva pěstního, dle práva mocnějšího nakládá, jest to něco jiného? Či žádá „Reichszeitung“ od luzy anglické více, než od .....? Víme sice, že tímto článkem leckdo z těch, koho se to týká, uražen bude, avšak jest zapotřebí, považovati všeckno dle stejné míry, zatracovati hrubé násilí všude, a držeti se zákonitosti všude, ne ale sám dělati co se líbí, a od nikoho pak nechtít to samé trpět.

Poznámky[editovat]

1 Nedělo se to však jen v obležení a od vyšších vojenských mocností: ku př. nedávno v Kolíně, kde přece žádné obležení není, hr. Wallis, tuším poručík neb nadporučík pěchoty, nechal jednoho asi 16tiletého výrůstka chytiti veřejně na ulici, do kasáren jej zavléci a tam mu dal asi tolik ran holí vysadíti, kolik let mu bylo. Daly by se vůbec o tomto kolínském panu důstojníku, který již někam jinam přesazen jest, obšírné kroniky psáti, jak tam vládnul.