Články ze Slovana/Pozorovatel politický (17)

Články ze Slovana Karel Havlíček Borovský
Kdo platí největší daně?	Pozorovatel politický	Proti centralisaci

Údaje o textu
Titulek:	Pozorovatel politický
Autor:	Karel Havlíček Borovský
Zdroj:	citanka.cz
Vydáno:	Slovan, 1850 - 1851
Licence:	PD old 70

H. B. V Neapoli tedy již mají vyhráno - vláda zavedla censuru. J. M. K. absolutní král ráčil vydati nový zákon, ve kterém stojí, že nikdo ani knihu ani noviny bez povolení vydati nesmí. - Ať si o této Neapolské vládě mluví kdo chce co chce: nám se zdá velmi poctivá. Ne proto, že by snad své slovo držela: své slovo ona nedrží tak jako mnohé jiné vlády, ale za to se alespoň dlouho nepřetvařuje, neudržuje dlouho provisoria, nýbrž řekne zrovna co chce, aby své, z Boží Milosti darované poddané dlouho nemořila marnými nadějemi. Nemůžeme se udržeti, abychom tuto nepřidali kratké rozjímání o slibech vládních. Jest to s nimi něco zvláštního. Když jest vláda, (nemluvíme zde o jiných vládách, než o těch, kterých se to týče) v nějakých úzkostech, to jest, když jest v některém okamžení ona tak v rukou národů, jako bývá obyčejně národ v rukou jejich: tu všechno slíbí. Když zas nastanou příznivější časy, nespěchá se obyčejně s plněním těchto slibů, neboť přípravy k vykonání jejich jsou tak veliké a tak dlouho se protahují, až by se nahodil pohodlný čas, kdežto by se zase staré věci obnoviti daly. Kdyby se v této době příprav a provisorií někdo osmělil poukázati na to, že vláda své sliby neplní, řekne se mu: „Což, zlomyslný človeče, kazíš důvěru vlády, proč nečekáš, až budeme hotovi se všemi přípravami?“ - A když konečně vyjde jako v Neapoli nyní nový zákon o zavedení censury a absolutnosti krále - ať se pak již opováží někdo proti tomu něco namítati, a staré sliby připomínati! -

- Při exerciciích kněžských v Kral. Hradci jednáno prý jest - jak praví „Const. Blatt“ - také o zřízení semináře pro chlapce, který prý co nejdříve tam do života vstoupí. Smutný jest věru náš věk, jestli opravdu tak málo pravého křesťanského smýšlení jest v lidu, že se ti, kteří kněžmi bý i mají, již od svého dětinství zavírati a od ostatních lidí odlučovati musí, jen aby se mezi nimi zakořenilo pravé náboženství. Smutné jest také vysvědčení, které páni biskupové tímto zřizováním seminářů pro chlapce sami sobě a svému kněžstvu dávají. Po tak dlouhý čas neměli nic na starosti, než pečovati o upevnění a rozšíření křesťanství mezi námi, a nyní musejí od nás jako od nakažených morovou ranou oddělovati ty chlapce, kteří se mají v pravé víře vychovati!! Čemu nás tedy naučili za všechen ten čas! Jak špatně si nás vychovali!

- „Reichszeitung“ přináší v čísle 202. velmi zajímavý úvodní článek o Pražské Mittelpartaji, kterou prohlašuje za svého milého syna, v němžto se jí zalíbilo. „Vyznáváme s potěšením - píše „Reichszeitung“ - že způsob, s jakým se posud Mittelpartaj při obecních volbách v Praze chovala, nás těší a uspokojuje." (Tedy inclusive známé řeči pana Ondřeje Haase) „Reichszeitung“ těší se z toho velice, že z Pražské Mittelpartaje povstane strana politická vůbec; ačkoli ovšem jak sama praví na politické a národní smýšlení žádný ohled nebéře!? Nu, což z toho, „Reichszeitung“ potřebuje právě nejvíc takové lidi, kteří žádné smýšlení vůbec nemají, jen když jsou poslušni. Proto také praví, že sice Mittelpartaj až posud nic neprojevila, kterak se v důležitých otázkách chovati chce, že prý to ale již jména poněkud naznačují. - Ovšem, jest těchto jmen nyní již víc než 67 a proto z nich mnoho již viděti jest. - Konečně ale se „Reichszeitung“ v libování si Pražské Mittelpartaje tak daleko prohloubila, že jim radí, aby zhola ve všem byli vždy stejného mínění s vládou. Neboť prý tak nazvané mírné opposice nejvice zlomily moc vlády a otevřely cestu anarchii. V jakém smyslu se zde béře slovo anarchie a slovo pořádek, ví snad každý bez našeho vysvětlení. Pořádek jest, když jsou všechny úřady a soudy tak spleteny, že nikdo neví, kam co patří; pořádek jest, když bank Vídeňský každoročně vydělá na občanech hodných milionů, které občané tratí na bankovkách téhož banku; pořádek jest, když místo ústavy panuje obležení. Anarchie jest ale, když jistí rýpalové pořád vládu napomínají, aby držela své slovo. - Smutné jest pro každého, komu na Rakousku opravdu něco záleží, podívání, jak nynější vláda místo co by měla srdce národů rozličných pro společný stát získati, ustavičně je odcizuje. Myslili jsme, že skrze novou konstituční vládu oni národové, kteří dříve (nadarmo to upírati) nenáviděli Rakousko, nyní náklonnosti nabudou k onomu politickému spojení, které se pod jménem Rakouska až posud vždy za nevyhnutelnost v Evropě považovalo. Z toho však, jak nám popisují časopisy slavení narozenin JMC. v Miláně a v Benátkách, kdežto skoro nikdo na ulici se neukazoval a veliký počet zámožnějších raděj na tento den město opustil, musíme pozorovati, že tito národové nechuť svou k Rakousku tak málo odložili jako před r. 1848. Musíme bohužel uznati, že dosavádní chování nynější vlády málo kde bylo schopno, získati si důvěru, leč, chceme-li za to považovati pochlebenství některých, na počet velmi nehojných osob. Vláda nynější málo na to dbá, co se jí upřímně se všech stran ukazuje, totiž, že její system není schopen udržeti konstituční Rakousko: ona myslí, neb dělá, jako by myslila, že všichni, kteří s jejím systemem nespokojeni jsou, nikoli z upřímnosti, nýbrž jen z tajného nepřátelství proti Rakousku tak činí. Ona se zdá zapomínati, že její dosavádní system nyní ovšem násilím se udržuje, že však každou dobu násilí její může se státi nedůstatečným, a že pak z toho ze všeho anarchie posud nikde ve světě snad nevídaná povstati musí, které se již při pouhém pomyšlení na ní zhroziti musí každý pravý přítel pokroku člověčenstva. Až posud vláda velmi zkrátka prohlásila každého, který ji opravdu odporoval, za anarchistu: Dejž Bože! aby se toto pojmenování časem svým zrovna naopak neobrátilo velmi spravedlivě právě na ty nejvíce, od kterých nyní toto slovo tak zhusta vychází.

- Podivné věci dějí se pod sluncem, nejpodivnější ale v té části pod sluncem, kterou nazýváme Rakousko. Dne 29. srpna odbyly se v Praze volby obecní ku prospěchu vlády. Mittelpartaj za vládní stranu prohlášená, od vlády všemožně podporovaná napnula při tom všechny své síly, aby opposiční strana nedostala majoritu ve městské radě. Toho dne si tedy patrně získala Mittelpartaj velikou zásluhu u vlády. Druhého dne na to zavřen jest p. Klučák, redaktor časopisu, jenž zastupuje smýšlení Mittelpartaje, od vojenského úřadu Pražského do vězení k profosovi, protože prý vládní ustanovení v opovržení uváděl a mysli pobuřovati chtěl. Ve stejném času tedy „Con. Blatt“ pobuřoval mysle, uváděl vládu v opovržení, a bojoval pro vládu. Kdo to dohromady srovná a v nějaký zdravý smysl přivede - dáme mu odměnu jakou si jen žádá! V Praze bylo uvěznění p. Klučáka na 8 dní hned 30ho známo, a tak to bylo všem divné, že mnozí celou věc jaksi za umluvenou považovali! Nyní však pan Klučák propuštěn třetího dne po uvěznění, ostatek vězení mu tedy byl prominut. On se ve svém časopisu hájí proti obvinění a uvádí mezi jiným svědectví „Osterr. Corresp.“ organu ministerského, která se pochvalně zmínila o směru „Const. Blattu“.

Při celé této více komické než tragické události pozorovali jsme ponejprv, že přece vojenské úřady dělají nějaký rozdíl mezi redaktorem „dobře smýšlejícího“ časopisu a mezi redaktory „komunistických, ultračeských, anarchistických a pobuřujících časopisů“. V officialním ortelu p. Klučáka uveřejněném ve vládních novinách stálo totiž, že odsouzen jest pan Klučák, kdežto při jiných odsouzených smrtelnících nikdy ještě titulu pan se od sl. vojenských úřadů neužívalo. Mají tedy dobře smýšlející redaktoři u sl. vojenských soudů před ostatními asi takovou přednost, jako polská sieračková šlechta, která sice též byla holí bita, avšak vždy při exekuci na koberec položena býti musila.

- Nedávno jsme měli rozsudek soudu okresního z Králova Městce (Königsstadt) u Bydžova v rukou, který českým občanům vesnickým v němčině vydán jest, a když jej přijmouti nechtěli, s vyhrůžkou, že jim na vrata se přibije. - My bychom se asi rádi dočkali jednoho pádu, kdežto by některý úředník od vlády za to potrestán byl, že nezachovával předpisy národní rovnoprávnosti. Jmenovali jsme naschvál onen soud, aby ministerstvo spravedlnosti mělo příležitost ukázati nám, platí-li nařízení rovnoprávnosti z ohledu češtiny jenom žertem, čili opravdu. - Napomínáme všechny své spoluobčany, kterým svoboda a rovnoprávnost na srdci leží a žádáme je co nejsnažněji, aby od žádného úřadu nic nepřijímali jinak, než po česku. Kde by ale byl takový pád, že by z nepřijmutí takového spisu nějaka škoda povstala, navrhujeme, aby někdo ke všeobecnému prospěchu se o to pokusil, dotčený právo národu českého zanedbávající úřad žalovati na zapravení povstalé škody. Jeden takový pád se musí jednou u soudů provést, abychom věděli, dle čeho dále se spravovati a jmenovitě, abychom se z jednoho takového pádu naučili, má-li některý úředník neb úředníček právo, považovati bez trestu svatý slib císaře rakouského jen za nějaký žertík, anebo za lež. - Pádů podobných přihodí se nyní mnoho, kdo by tedy k podobnému pokusu příležitost měl a povolání v sobě cítil, toho žádáme, aby výsledek v časopisu našem obecenstvu oznámil.

- „Presse“ píše, že pan biskup brněnský, hrabě Schafgotsch ve zvláštní kurendě katolíkům na srdce klade, že jest hřích čísti svobodomyslné časopisy a kněžstvo napomíná, aby lid od takového čtení všemožně odvracovalo. Pan biskup Bměnský četl asi ve svém živobytí málo svobodomyslného, a ostatního snad také ne mnoho. Pan biskup Bmenský jistě nečetl ani bibli. sice by také bibli zakazovati musil, nebo ona jest jedna z nejsvobodomyslnejších knih. Ať si jen přečte p. biskup některé proroky ve Starém Zákonu, kterak oni nejen kněžím, úředníkům a šlechtě, nýbrž i králům samým ostrou pravdu do očí mluvili, kdežto nyní ani nejsvobodomyslnější časopisy králům pravdu povědíti nesmějí, nýbrž nanejvýš jen ministrům. O to jsme již tedy nyní ve svobodomyslnosti pozadu za časy Starého Zákona A jak by pan biskup těmto prorokům Starého Zákona, kdyby je znal, říci musil, že jsou fanatikové, neboť za našich časů ani jeden tak ostře nepsal proti našim nepřátelům, jako psali proroci Starého Zákona, proti nepřátelům svého národu. Když ku př. Jeremiáš píše (Thren V.) „Pomni, o Pane! kterak nám jest, patř pohanění naše. Dědictví obrátilo se k cizím, domové naši poběhlíkům. Otrokové již vládnou nad námi, není, kdo by vytrhoval z ruky jejich. Spadla koruna s hlavy naší“ atd, co by tomu řekl pan biskup Brněnský, kdybychom my tak psali? Časem svým vytáhneme jednou ze Starého Zákona k prospěchu p. biskupa Brněnského několik míst, aby se přesvědčil, že mamě bojuje proti svobodomyslnosti, a že by musil bibli první zapovědít, kdyby chtěl zamezit lidu čtení svobodomyslných kněh.

- Dávno již přemýšleli mnozí o tom, kterak se ústav poroty srovnati dá s národní rovnoprávností. Někteří myslí, aby v krajinách smíšeného obyvatelstva nemohl nikdo býti porotcem, než znalec obou jazyků, jiní zase myslí, že se porotci dle národnosti říditi mají podle obžalovaného. Dle významu poroty samé, která vlastne jest soudem rovných dle stavu, byl by tento druhý návrh mnohem spravedlivější, poněvadž upírati nelze, že národní sympathie a antipathie zvláště při politických procesech velikou váhu míti bude. Jsme tedy žádostivi velice, jakou cestu asi ministerstvo v této věci nakročí. Dle našeho mínění nedá se tomu jinak vyhověti, než skrze provedení foederačních zásad, jakož vůbec rovnoprávnost v Rakousích bez foederace zůstane vždy jen klamem. Jen tenkrát, když by každá krajina svůj domácí panující jazyk měla, v němžto by se všechny veřejné věci dály, a vedle kterého ty ostatní jazykové dle potřeby jenom vedlejší místo zaujímali; jen tenkrát, pravime, dalo by se i porotní soudnictví řádně uspořádat. - Jinak budou jen samé zmatky a nedůslednosti. Národní rovnoprávnost jest vůbec jen illuse, v tom smyslu, jak ji béře nynější ministerstvo, dvě rovně oprávněné národnosti nemohou podle sebe obstáti, vždy musí míti ta, neb ona přednost. Proto právě chceme foederaci, aby každá národnost mohla býti sama svým panem doma, čímž se jedině docilí opravdivá rovnoprávnost mezi všemi. - „Deutsche Zeitung“ Pražská nechá si z Vídně psát, že, jakmile dvoru našemu officialně od hlavy rodiny Orleanské zpráva o smrti Ludvíka Filipa podána bude, dvůr náš i s armádou 4 neděle smutek nositi budou. Co se týče smutku dvorního, neb ještě lépe řečeno rodinného, o tom nechceme a nemáme také čeho se zmíniti, každý nosí smutek za koho se mu líbí truchliti, neb truchlivost ukazovati. Co se ale smutku 4 nedělního celé armády týče, jest to již legitimistická demonstrace, za kterou odpovědno jest ministerstvo. Jestli to jest pro Rakousko skutečně neštěstí a zármutek, že umřel muž, který byl králem francouzským, který však od toho samého národu, jenž jej králem učinil, zase vyhnán jest, poněvadž národ v pravém smyslu o ústavu a o svobodu ošidil, jestli pravím, toto jest zármutek pro Rakousko, proč nenosíme smutek všichni? Proč jen armáda? - Ostatně pozorujeme z této události, kterak legitimita poznenáhla vždy hlouběji v kursu padá. Když po revoluci červencové r. 1830 vyhnáni jsou Bourbonové z Francouz, kteří až posud co hosté blízko Vídně bydlí, nenáviděla naše vláda Ludvíka Filipa proto, že byl králem skrze revoluci, skrze vůli národu a ne podle dědičného práva, a naše vláda netajila nikdy přízeň svou k vyhnaným legitimním Bourbonům, a nenávist k nelegitimnímu Ludvíku Filipovi. Když nyní skoro po 20letém špatném vladaření vyhnán jest i Ludvík Filip, ejhle! stal se v očích naší vlády zase i on legitimním. -

- „Reichszeitung“ uvádí prý nám na poučení výnatek z přátelského dopisu p. Jana Kolára, nyní professora slov. archaeologie ve Vídni, který prý způsobí mezi ultračeskou stranou mnoho kontroversí, jmenovitě prý u těch, jenž tak rádi každého Němce za zrozeného nepřítele Slovanů a za usurpatora považují. Jak známo, byl p. Kolár povolán do Meklenburku prohlédnouti tam jisté slovanské bůžky a čtli jsme již od něho ve feuilletonu „Víd. Den.“ dopis jeden odtamtud, ve kterém mezi jiným praví p. Kolár, že Střelice Meklenburská, město, kde tyto figurky se nyní chovají, stane se prý pro Slovana tím, čím jest Mekka pro Mohamedány, tedy městem svatým, a že tedy nepochybně tam k „bohovóm spásám“ putovati budeme a modliti se s tváří k Meklenburské Střelici obrácenou. V tom se jeví na každý způsob mnoho fantasie! Ve výňatku však podaném od „Reichszeitungu“ (znamenité v jakých orgánech musíme nyní čísti slova pěvce Slávy Dcery), dočítáme se v jistém ohledu ještě podivnějších věcí: Jest prý tam v museum Novo-Střelickém asi 200 kusů mužských a ženských bůžků, nádob k obětování a jiných starožitností, opatřených pamětihodnými nápisy. Jazyk těchto nápisů jest prý výborně tvořený a češtině nejbližší Pan Kolár již - jak praví - všechny ty bůžky přísně a kriticky zkoumal, a žádný moudrý zkoumatel o jejich přesnosti a nepodvrženosti pochybovati nemůže. Pan K. dělí všechny ty bohy na tři druhy podle času a oděvu: totiž na nahé, polonahé a zcela oblečené. První jsou prý nejstarší a předkové naši přinesli prý je z teplé Asie a Indie, kde ještě tyto bohové šatstva nepotřebovali, druzí jsou z časů, kdežto již Slované přicházeli do chladnějších zemí a tudy jak oni sami, tak i jejich bohové již alespoň nějaké šatstvo potřebovali. Třetí, zcela oblečený druh bohů a sice úplně v českoslovanském kroji, jest již nejnovější z těch dob totiž, kdy Slované obývali již chladné ponebí, a kdež tedy patrně i jim i jejich bohům bylo zima. A nyní přichazí vlastně hlavní věc, kterouž z dopisu p. Kolára doslovně podáváme. „Na některých bůžkách jsou dvojí nápisy, na jedné straně slovanský a na druhé německý, což jest nepodvratný důkaz, že oba národové Slované a Němci ve snášenlivé lásce a svornosti mezi sebou žili, ba že společné chrámy a bohy měli a že nešťastné národní sočení teprva později nastalo uváděním křesťanstva.“ To jest vlastně ono místo, na kterém „Reichszeitungu“ tak mnoho záleží.

Kdybychom chtěli uštěpačně psát, mohli bychom říci, že další důkazy toho všeho přátelství nacházíme v páně Kolárových Vysvětlivkách k Slávy Dceři a ve Slávy Dceře samé. Věru, nikdo by z nás neřekl, že již za těch časů „za starých bohů, za boha Peruna“ panovala taková rovnoprávnost, jakou nyní pozorujeme ku př. nad vraty Pražské policie. Rádi bychom jen věděli, jestli se již tenkrát Slované hádali s Němci o to, který jazyk má být v nápisu na pravé straně! Věru, kdyby p. Masch neb někdo jiný, kdo v podezření jest, že tyto domnělé bohy nedávno teprva na spekulaci ulil a dobře prodal za starožitnosti, který je zhotovil tak opatrně, že již na hřbetě má každý svůj signalement a Personsbeschreibung, věru, kdyby někdo z těch ještě se toho byl dočkal, že tito bohové budou jednou důkazem pro starobylost c. k. rakouské rovnoprávnosti, a že ještě tyto bohové zuřivého pěvce Slávy Dcery přivedou na jiné smýšlení, věru, že by se musil sám zasmát podařilosti svého díla.

Pokud p. Kolár, nechav se od své fantasie nad slušnost dále zavésti za hranice skutečnosti a empirie, nasazoval jen Slovany do celé ltalie a až k moři do Francouzska atd., nedovolili jsme si nikdy ze slušné úcty k jeho zásluhám veřejně se dotknout této jeho slabosti, a nanejvýš jsme soukromně mezi přáteli si někdy zažertovali z jeho veliké fantasie: nyní však, kdežto již začíná býti p. K. z apoštola slovanského prorokem „Reichszeitungu“, činíme jej ve jménu jeho pravých ctitelů pozorna, aby si dobře rozmyslil, než učiní krok, kterým zničí všechna bývalá snažení svého nejpěknějšího věku. Nic netrvá na světě věčně, všechna sláva polní tráva!