Články ze Slovana/Pozorovatel politický (11)

Články ze Slovana Karel Havlíček Borovský
Zprávy domácí	Pozorovatel politický	Zrušení obleženosti

Údaje o textu
Titulek:	Pozorovatel politický
Autor:	Karel Havlíček Borovský
Zdroj:	citanka.cz
Vydáno:	Slovan, 1850 - 1851
Licence:	PD old 70

H. B. „Presse“ píše, že hrabě Montemolin španělský, karlistický (absolutní) praetendent dostane jakýsi plat od dvorů evropských. Budou se totiž na svého chudého pana bratra skládati Rusko a Rakousko prý s 30000 fr. ročně, stojí v této zápisce. Je-li to pravda, bylo by z toho vidět, že již u nás počíná býti peněz na zbyt, měly by jít tedy papíry do výšky!

- Druhá věc, z které soudíme, že jest v našich zemských důchodech mnoho zbytečných peněz, jest zpráva, že se u Litoměřic zříditi má opevněné ležení vojenské pro 80.000 mužů s nákladem 8 milionů zl. Také na loďstvo vojenské budou se ještě veliké výlohy činiti zvláště ve stavbách. -

- Z dobrého pramene se dovídáme, že již několik konsistoří zadalo k ministerskému radovi Dr. G. žádost, aby budoucně při těžkých nemocích katolíků nebyli lékařové židovské víry k praxi připuštěni, poněvadž by z toho mohlo pojít veliké nebezpečenství pro spasení nemocného! - Nechceme k této zajisté velmi po divné zprávě nic jiného připojiti než uvážení, jak daleko by asi moc hierarchická zašla, kdyby měla prostředků k provedení své vůle? Jsem přesvědčen, že by zase vojenskou mocí skrze exekuci dragounskou na víru obraceli, jako za starodávna. - Dobře jest ostatně známo, jak ku př. řád jezovitský zvláště výborně uměl použíti poslední hodinky každého umírajícího, víme dobře, že největší část velikého jmění jezovitů, jehož ohromné v krátkém čase nahromaděné množství posud obdivujeme, nejvíce povstala z poslední vůle umírajících, které jezovité zaopatřovali. Kolikráte se tu asi místo upokojení a potěšení ubohého umírajícího nejživěišími barvami popisoval pekelný plamen se všemi ďábly, a všecko trápení zatracených duší, trhaných kleštěmi, bodaných vidlemi, vařených ve smůle, posejpaných žhavým uhlím a všelijak jinak chutně chemicky praeparirovaných - než se osláblý na duchu nešťastník odhodlal vykoupiti se svým pozemským jměním od toho zazemského škvaření, jsa potvrzen v tom výnosném mínění, že se za peníze nejen všechno na světě, nýbrž i nebe po smrti koupiti může! - Škoda těch starých, dobrých časů, kdežto ještě pasení duší mělo takové akcidence: nyní již kněžstvo naše i svědomitější i vzdělanější jest, než aby se chápalo takových důstojnosti otce duchovního nehodných prostředků, proto ale musejí se vyšší mocí zavádět missionáři, proto se musejí zavádět již semináře pro chlapce a liguriany, aby se zase navrátily staré dobré časy!

- Jak známo, byli Němci od Dánů ve Šlesvíku na hlavu poraženi, a celý Šlesvík je nyní v rukou Danů. Abychom totiž tomuto boji náležitě rozuměli, musíme si před-staviti Šlesvík-Holštýn tak jako Čechy, Němci se snaží odtamtud Dány vytisknouti a sami celý kraj osaditi, zněmčivše všechny Dány, kteří se tam až posud udrželi; Holštýn jest celý německý, ve Šlesvíku ale jest posud většina Dánů. Dánové, jak se samo sebou rozumí, opírají se všemožně proti tomu, a poněvadž Němci zpívajíce ustavičné „SchlesvigHolstein meerumschlungen“ rádi by Šlesvík od ostatního Dánska odtrhli a k německému Bundu spolu s Holštýnem připravili, kdežto by pak ovšem Dánové šlesvičtí utonuli za krátký čas v moři německém. - Zajímavé bylo pro nás, jak německé časopisy podávaly tuto žalostnou zprávu o porážce své. Jeden den přišla telegrafickou cestou vědomost, že jest německé vojsko na hlavu poraženo a celý Šlesvík jest již v rukou Dánů. Druhý den na to přišla telegrafická zpráva, „že prý vojsko německé neztratilo ducha!“ To je tak řádná telegrafická zpráva: ztratili Šlesvik, ztratili bitvu, ale - ducha neztratili. S velikou napnutostí vzali jsme na to „Ost-Deutsclie Post“ do rukou: ona pochybuje o úplné bezpečnosti těchto zpráv a praví: „Z jedné strany ruské loďstvo, z druhé anglické a na zemi Dánové, proti takové přemoci, není hanba vévodstvím padnout!“ Musíme ale vědět, že se ruské a anglické loďstvo jenom dívá, ani jedné ani druhé straně nepomáhajíc, a že jenom malý asi jeden milion všeho všudy silný národek dánský proti německému vojsku z celého Německa vybranému tak vítězně bojuje. Tedy z tohoto pouhého dívání na Rusy a Angličany již musejí mít takový strach, že se dali od Dánů porazit! Jako k dovršení všeho toho ale dodává ještě „Ost-Deutsche Post“: „Ostatně se podle všeho zdá, že jsou Holštýnští dosti rozvážliví, a že svou hrdinskou mysl mírní!“ Ovšem podle té porážky patrně vidíme, že svou hrdinskou mysl tuze museli zmírniti, než je mohli Danové porazit. Pan Kuranda tedy dává Dánům na srozuměnou, že by jim byli mohli Němci snadno vyprášit, kdyby nebyli rozvážliví a nebyli svou hrdinskou mysl zmírnili, jak se sluší a patří na filosofy. -

- Česko bratrský „Věstník“ a po něm „Večerní list Pražský“ přinášejí dopis od p pastora Košutha, ve kterém si stěžuje na p. kaplana od sv. Ducha v Praze, že přišel k smrtelné posteli vyhrožovati jedné ženě, která nedávno k evangelickému náboženství přestoupila a od p. Košutha již k smrti připravena byla. Nechtíce zde podávati celý ten přípis, poněvadž nejsme přátelé takových mrzutých sočení mezi jednotlivými vírami, musíme však přece podotknout, že by to byla pěkná správa ve světě, kdyby se kněží rozličných vyznání ještě ke smrtelným postelím běhali mezi sebou hádat, a tak ubohým lidem ještě tu poslední hodinku na světě ztrpčovali. Chcete-li být každý lepší křesťan, proč zapomínáte na lásku?

- Dovídáme se z pražských časopisů, že od 23. července odevzdalo vojenské zemské velitelství bdění nad časopisy pražskými slavné c. k. vyšetřující komisi na Hradčanech, která prý se má ve svém odsuzování říditi dle tiskového zákonu a sice § 12-44 s ohledem na proklamaci od 29. května 1849. Gratulujeme všem pp. kollegům v Praze k tomu ulehčení! Zvláště jestli c. k. vyšetřující komise záležitosti tisku tak rychle vyšetřovati bude, jako májové spiknutí, totiž 15 měsíců. Litujeme ale spolu onu dotčenou slavnou c. k. komisi, že mezi těmito § tiskového zákona žádný není, který by ustanovil trest nějaký na „Aufreitzendes“, nejoblíbenější to přestupek u této sl. komise. Spisovatel tohoto článku, pokud ještě obcoval v Praze s touto, již několikráte chvalně dotčenou sl. c. k. komisí, měl velmi často čest býti povolán před její hrozný tribunal, a nikdy se mu nevytýkal nějaký přestupek zákona, nýbrž vždy jen, že píše „Aufreitzendes“. O! sladké jsou moje upomínky na tuto komisi, kterou hluboce v srdci nosím, a která mi zachovala život, neboť mne mohla tak dobře k provazu odsouditi a v prach a kulku ortel zmírniti, jako mne odsoudila ku př. k profousovi, všechno podle jednoho zákonu, který se na všechny pády hodí jako šperhák. Byly to utěšené chvíle při výslechách na Hradě Pražském. Pan auditor obyčejně diktoval do protokolu: V čísle N. N. jest obsažen článek, jenž obsahuje „Aufreitzendes“, kterak se můžete ospravedlniti? Načež já vždycky jsem obyčej míval ospravedlňovati se a dokazovati, že to není „Aufreitzendes“. Pan auditor ale nedaje se ve své víře nikterak ode mne másti, opakovával mi vždy ve své duplice, že je to přece „Aufreitzendes.“ S tím se tak příjemným způsobem protáhlo několik hodin, podepsal jsem protokol a spěchal jsem mezi 2-4 hodinou odpolední domů zachrániti si obědem život, který mi vojenská komise darovala. Zatím se ale nade mnou na Hradčanech vznášel ortel, slavná komise, totiž štábní důstojník co přednosta, 2 důstojníci, 1 auditor, 1 felvebl, 1 kapral, 1 gfrajtr a 1 sprostý, obyčejně ale jak se mi zdá, držela s panem auditorem proti mně, a tak jsem zůstal vždycky v minoritě, „Aufreitzendes“ vždy zůstalo na vrchu a vždy jsem byl odsouzen a za vínného uznán. Divil jsem se při tom vždy jenom svaté trpělivosti sl. komise, nač si totiž po každé ještě tu práci brala mne vyslýchati, když beztoho byla vždycky napřed přesvědčena o mé vině, totiž o tom, že obsahují N. N. „Aufreitzendes!“ Jenom jednou všeho všudy nebyl jsem odsouzen, ale ani tenkrát se to nestalo snad z nedůstatku „Aufreitzendes“, nýbrž „upuštěno jest od dalšího vyšetřovaní.“ - Při tom však panovala přece mezi mnou a dotčenou slavnou komisí veliká sympathie a jen těžce jsme se konečně rozešli a rozloučili. Ještě letos v dubnu (po druhém zákazu N. N.) dávalo se mi na srozuměnou, že bych zase dostal povolení v Praze N. N. vydávati, kdybych o to žádal: já však maje na zřeteli staré přísloví, že když dobrého do třetice, že tedy zlého jistě dvakrát již je dost, roztrhl jsem (s krvácejícím srdcem) dosavadní tuhý svazek se sl. vyšetřující komisí na Hradčanech a obnovil jsem v neobleženém místě zase staré spojení s tiskovým zákonem. Pročež gratuluji ještě jednou všem pp. kollegům v Praze k jejich nově nabytým konstitučním svobodám a přilepšením! -

- Nedávno zaslal kdosi z Čech do jedněch ultrareakcionářských novin berlínských ostrý článek proti našemu ministerstvu. „Lloyd“ ujímaje se ministerstva proti onomu dopisovateli, praví: „že prý jistá strana jen proto brojí proti ministerstvu, poněvadž nevede reakci až do nejhoršího způsobu.“ Jedny noviny tedy o tom praví: Tedy i sám „Lloyd“ uznává, že ministerstvo vede trochu reakci.