Články ze Slovana/Kuranda a český stavovský výbor

Články ze Slovana Karel Havlíček Borovský
Pozorovatel politický (31)	Kuranda a český stavovský výbor	Pozorovatel politický (32)

Údaje o textu
Titulek:	Kuranda a český stavovský výbor
Autor:	Karel Havlíček Borovský
Zdroj:	citanka.cz
Vydáno:	Slovan, 1850 - 1851
Licence:	PD old 70

H. B. Ost-Deutsche Post má v posledním svém čísle dopis z Prahy od nějakého až posud v ní neobyčejného dopisovatele (alespoň znamení jeho jest zcela nové), kterýžto dopis zasluhuje v úplné míře, abychom pozornost našinců naň obrátili. Sloužíť zajisté k úplnému přesvědčení, že jistá strana a řekněme zrovna bez obalu jístí Němci, nezhojitelni jsou ve své slepé zášti proti Slovanům a že jim žádný ani nejšpatnější prostředek, žádná lež dosti špinavá není, když jim jenom poslouží k tomu, aby nám uškoditi neb některého z našinců hyzditi mohli. Dopis tento jedná o posledním dílu dějepisu p. Palackého a obsahuje doslovně následující věci: „Mezi dějepiscem Palackým a naším (rozuměj: českým) stavovským výborem povstala nedávno rozepře, o které udati nelze, kterak se skončí. Kdežto Palacký předešlé díly svého dějepisu v německé řeči sepsal, a po německém vydání teprva český překlad vydal, sestavil nejnovější díl v češtině a způsobil jen skrze třetí osobu, prof. Wenziga, překlad německý. Český original předložil stavům, kteří převzali vydání jeho dějepisu na útraty domestikalního fondu a odvolal se při tom jednoduše na německý překlad prof Wenziga.“ Nyní vypravuje p. dopisovatel, že se prý ve stavovském výboru ozvali nespokojení hlasové, dílem proto, že p. Palacký proti dosavadnímu zvyku podal český original místo německého, dílem pro to, že si p. Palacký ani tu práci nevzal, aby sám svůj spis do němčiny přeložil, dílem pro to, že prý překlad prof. Wenziga jest nad míru špatný „až vlasy vzhůru vstávají“, jak praví p. dopisovatel. Až posud prý se stavovský výbor na ničem neustavil a další jednání o tom odloženo jest. Nyní píše dále: Nějaký jistý důvod, kterým by p Palacký nucen býti mohl německý original předložiti, nenachází se nikde v úmluvě mezi ním a stavy, kterou mu asi před 20 lety sepsání českého dějepisu proti ustanovenému ročnímu platu odevzdáno bylo. Poněvadž tenkrát ještě hádka jazyková nevypukla (!!!) a v tomto ohledu žilo se ještě v dobách nevinnosti (rozuměj němectví), nemyslilo se ani na to, aby strany jazyku něco ustanoveno bylo, ve kterém dějepis sepsán býti má. Okolnost, že Palacký první díly německy sepsal a je stavům předložil, jest zřejmý důkaz, že se němčina jakožto prostředek pro vyšší duševní vzdělanost v Čechách již sama sebou rozuměla." Dopisovatel tedy myslí, „že stavovský výbor právo ma nutiti p. Palackého k předložení německého originalu k vydání od českých stavů, načež by pak p. Palackému jen svobodno bylo, český překlad neb přepracování na vlastní útraty vydati. Kdybychom prý se ale postavili na stanoviště rovnoprávnosti, utvořené roku 1848 a připsali jí pravo nazpět působiti na úmluvu mezi p. Palackým a českými stavy, vyplývala by z toho pro něho jen povinnost dva originaly, německý a český předložiti. Jiná otázka by ale byla, jestli by stavové útraty obou vydání na sebe vzíti povinni byli, což prý jest velmi pochybné. Tolik ale jest na každý pád jisto, že se stavové s pouhým německým překladem spokojiti nemusí. Výnosnější v peněžitém ohledu pro p. Palackého to ovšem jest, nechati český spis od stavů vydati a německý sám sobě podržeti. Ale rozumí se, že peněžitý zisk p. Palackého zde nemůže rozhodovati.“

Zvláště tato poslední slova ukazují nám nejpěkněji nevědomou slepou zášť nějakého Němčíka, který svou národní zášť provozuje se zavázanýma očima. Každý chlapec již skoro o tom ví, že onen nový český díl dějepisu pana Palaokého již dávno vyšel (nákladem Tempského a pomocí Matice) a se zdarma rozdává údům naši Matice, ano co ještě nejzábavnější jest, že i v samé Ost-Deutsche-Post nedávno se do p. Palackého dali pro jeho předmluvu k tomuto českému dílu a nyní vytýkají zase p. Palackému jakoby těnto český, již od jiného vydaný dil byl předložil stavům k vydání, aby sobě německý překlad jakožto výnosnější sám ponechati mohl. Pravý stav věcí jest ale ten, že p. Palacký odevzdal již po vydání svého českého originalu stavovskému výboru německý překlad k vydání skrze výbor. Ubohý p. dopisovatel jest svým němectvím a čechožroutstvím tak zaslepen a myslí, ze snad by Palackého český dějepis nějakého dobrodince potřeboval, aby jej vydal na svůj náklad!! a žije tedy ještě se svou německou fantasií v blažených dobách asi před 30 lety, kde již jistí dobrodinci myslili, že naše stará čeština od nich doražená jen v chlivech a na pastvách se ještě nějaký čas potáceti bude. Zatím jsme ale po ten čas tak statečně k z mrtvých vstání zvonili, že již opět sedí ta naše milá mateřština v uniformě u nejvyšších soudů a na kathedrách nejvyšších škol a nehodláme popustiti, až se zas všude tam vrátí, odkud ji zrádně vytlačili. Již dávno pominuly ty časy, kde by dobrý český spis žebrati musel o vydání a ubezpečujeme p. dopisovatele, že by vydání českého dějepisu Palackého jmenovitě na dlouhý čas zaopatřiti mohlo několik literárních nádenníků, kteří v Lipsku hlady umírají.

Co se při této věci našeho stavovského výboru týče, věříme ovšem, že to, co zde onen dopisovatel o něm praví, pravda jest. Vždyť ještě vime z nejnovějších časů o tom, s jakou ochotou se přičirioval tento výbor, aby p. Pinkasa a Trojana, kteři byli zastupitelé čtvrtého stavu, vytlačili z výboru a dostali místo nich opět dva stejně smýšlející, jakou jsou nynější vyvolenci městské rady p. Walther a Worovka, oba Němci. Nynější stavovský výbor (aby každý o tom věděl, kdo vlastně jest nyní zastupitelem české země) jest sestaven z přednosty nyní hraběte Mitrovského, presidenta nejvyššího zemského soudu, osmi osob, totiž: dva zastupitelé stavu kněžského (prelatského) nyní Scholasticus Rauch a pan velmistr řádu křížovnického Beer, oba Němci, dva zastupitelé stavu panského: nyní jen hr. Albert Nostiz (Němec), druhý, kníže Auersperg Wlašimský vystoupil a místo jeho není obsazeno; dva zastupitelé stavu rytířského nyní pp. Bergenthal a Bohuš; dva zastupitelové stavu městského a nyní vlastně celé ostatní země, Walther a Worovka, oba Němci To jest tak zvaný užší výbor, který vlastně celou správu zemských zálezitostí vede až do svolání českého sněmu (ad calendas graecas).

V celém výboru není nyní ani jeden odhodlaný obhájce Čechů a jenom o třech (totiž předseda a páni rytíř. Bergenthal a Bohuš) může se říci, že jsou úplně nestranní. Tento výbor tedy zastupuje záležitosti země naší, ve které jsme my veliká většina.

Že by teprva od r. 1848 „utvořena byla rovnoprávnost“ to sice může mluviti takový dopisovatel do Kurandovy Ost Deutsche Post, jakého tuto před rukama máme : ale zemský výbor království Českého, v jehožto od Ferdinanda II. vydaném zřízení rovnoprávnost již pojištěna byla, zemský výbor, který měl býti obhájcem přirozeným tohoto našeho zřízení, nemůže ovšem tak mysliti, nechce-li tupiti sebe sám. Dost smutno, že mohly býti časy, ve kterých zemský výbor království Českého, od svého ustanoveného dějepisce žádal jen německy sepsaný dějepis vlasti, dost smutné, že od počátku vydávání tohoto díla až do nejnovějších dob na útraty celé země naší vycházel dějepis jen pro Němce: ale tohoť bohdá! nebude, aby se zemský výbor český ještě nyní odvážil hrdlovati se s dějepiscem, že druhou polovici dějepisu spisuje a vydává napřed česky, kdežto nikomu z nich nenapadlo žádati od něho neb svoliti jen k tomu, aby vycházel dějepis jeho také po česku! Tak smutně to s nami ještě přece nestojí, abychom takovou urážku snášeti museli. Ovšem že jistí vysokorodí pánové, kteří r. 1848 každého přívětivě na ulici chytali, ruce tiskli atd., znamenitě se již vyzdravili ze svého bohatýrského strachu a že se do nich poznenáhla zase počíná nazpět vraceti všechno to, co vymeteno jest r. 1848; ale můžeme jim přece proto velmi chladnokrevně zpívati:

„Všechno má svůj čas
A co jsme my jednou bývali
Budem přece zas.“

Nezdá se tedy moudré chystati si ze lva podešve pokud lev ještě po lese chodí. Okamžitý terrorismus zdá se, že příliš zaslepil jistým nenapravitelným kastám rozum, sice by přece nahlíželi, že rakouská vláda v čas potřeby snadněji se obeide bez „stavů“ nežli bez Slovanů, jakož se to r. 1848 nejlépe ukázalo a že tedy na každý způsob tím budoucnost Slovanů na „solidnějších“ základech leží nežli budoucnost „stavovská“. Rozdíl to znamenitý; stavové potřebují rakouskou vládu, ale na druhé straně musí se říci naopak, že rakouská vláda potřebuje Slovany. Přijde čas a hodina, kdy zase tato stará pravda lépe poleze do hlavy, až totiž zavěje zase nějaký velký vítr od západu.