Články z Národních novin/Slovanská nářečí ve školách

Články z Národních novin Karel Havlíček Borovský
Foederace	Slovanská nářečí ve školách	Taktika německá

Údaje o textu
Titulek:	Články z Národních novin
Podtitulek:	Slovanská nářečí ve školách
Autor:	Karel Havlíček Borovský
Zdroj:	citanka.cz
Vydáno:	Národní nowiny 1848-1850
Licence:	PD old 70

(N. N. 29. října 1849.)

Doslýchá se z rozličných stran, že sl. ministerstvo osvěty zvláštní záměr má zvelebiti vysoké školy pražské v ohledu slovanské filologie. My věříme této pověsti zvláště na základě některých skutečných již kroků sl. ministerstva v tomto ohledu. Zdá se nám však, že při tom ministerstvo osvěty hlavně vědeckou filologii na zřeteli má: my ale bychom rádi na jednu více praktickou stránku a důležitou pro nás zřetel sl. ministerstva obrátili, aby snad, jestli uzná důvody naše za platné, návrh náš uskutečnilo bez ohledu na to, že od strany opposiční vychází.

My totiž litujeme již dávno toho, že mládež naše ani v Praze dobré příležitosti nemá naučiti se prakticky a pro život nářečím slovanským v Rakousích zdomácnělým. Kromě polštiny nevyučuje se zde v Praze žádnému jinému nářečí. Každý ale, kdo povahu krajin zvláště od Rusínů a od Jihoslovanů obydlených ze zkušenosti zná, bude věděti, jak veliký nedůstatek tyto země mají literárně vzdělaných lidí vůbec, zvláště ale technických mužů v nejširším smyslu toho slova. Podívejme se do úrodných a od Boha požehnaných krajin rusínských a jihoslovanských a najdeme hospodářství, lesnictví, stavbu vodní, cesty a průmysl vůbec skoro ještě jen v přirozeném stavu, a hlavní příčina toho jest nedůstatek lidí v těchto uměních cvičených. Nyní, kdežto pro tyto slovanské kraje nastala doba samostatnosti domácí, budou hlavně na zvelebení vlasti své v tomto ohledu dbáti, a ohlížeti se po lidech schopných k podobným opravám. Než by sami ze sebe tolik potřebných lidí nabyli, muselo by na nejméně asi půl století uplynouti a cizích vzdělanců k tomu ke všemu povolati sotva se uzná za prospěšné ze slušné pečlivosti o zachování své čisté národnosti.

Známo jest ale, že v Čechách máme veliký počet přebývající mladých lidí v těchto oborech technických a jiných vycvičených, kteří skoro ani místa nemají. Kdyby se tedy takovým lidem nyní a pro budoucnost poskytnula zde v Praze příležitost, naučiti se prakticky nářečí jihoslovanskému a rusínskému, velmi dobře by se i nám i těmto slovanským kmenům posloužilo. Za půl leta naučí se každý Čech tolik z každého jihoslovanského nářečí, co pro obyčejný život potřebuje, a přesídliv se do jihoslovanské země, bude tam za krátký čas s ohledem jazyka jako domácí.

Jsme přesvědčeni, že by se naši vzdělanci v těchto sbratřených krajích milerádi přijali a že by zemím těm až do té doby dobře posloužiti mohli, kde budou míti sami důstatek svých vlastních vzdělanců.

A celý tento účel dá se s příliš malou obětí uskutečniti, kdyby totiž sl. ministerstvo zde v Praze jednoho Jihoslovana a jednoho Rusína za učitele (docenta) veřejného své mateřštiny ustanovilo. Jsme přesvědčeni, že by se k těmto místům zvláště mnoho našlo konkurentů.

My o potřebě a užitečnosti tohoto ustanovení jak pro nás, tak i pro ostatní kmeny slovanské pevně přesvědčeni jsouce, doufáme, že náš zemský sněm sám na vlastní zemské útraty tyto učitele ustanoví, kdyby sl. ministerstvo nutnou potřebu toho neuznalo.