Články z Národních novin/První kroky nové vlády

Články z Národních novin Karel Havlíček Borovský
Druhý prosinec 1848	První kroky nové vlády	Nový rok 1849

Údaje o textu
Titulek:	Články z Národních novin
Podtitulek:	První kroky nové vlády
Autor:	Karel Havlíček Borovský
Zdroj:	citanka.cz
Vydáno:	Národní nowiny 1848-1850
Licence:	PD old 70

(N. N. čís. 203. 1848.)

H. B. - Z Kroměříže, 10. pros. Čtenářové našich novin povšimli si snad, že jsme my velmi liberální program nynějšího ministerstva s jakousi nedůvěrou přijali. Ačkoli nechceme náležeti do počtu takových novin, které jen vždy proti každé vládě, proti každému ministerstvu křičí a opposici dělají a tím snad své liberální smýšlení dokázati chtějí; přece také jakožto noviny samostatné napřed musíme věděti, jaká jest vláda, napřed musíme viděti kroky její, (ne slova), než se odhodláme pro ministerstvo nebo pro opposici. Každému známo jest, že za předešlého ministerstva Bach-Daoblhofského náležely „Národní Noviny“ ke straně ministerské, tak jako čeští deputovaní, že tenkrát „Národní Noviny“ upřímně ministerstvo hájily, protože dle našeho přesvědčení bývalé ministerstvo o národ a svobodu poctivě se staralo. Bojujíce tenkrát proti mnohým zaslepeným odpůrcům onoho ministerstva, řekli jsme výslovně: „že lepšího ministerstva nedostaneme, ovšem ale horší“.

Bojíme se nyní velice, že se slova naše vyplnila; ministerstvo nynější Schwarzenberg-Stadionské podalo nám sice mnoho krásných slov ve svém programu, skutkové jeho ale počínají silně odporovati oněm slovům.

Právě povolal Stadion radu mnohých poslanců (z každé země dva, od nás Braunera a Strobacha) a předložil jim k posouzení návrh svůj zřízení obecního, této nejhlavnější části zřízení zemského. Dostal jsem tento návrh Stadionův do rukou, ale zhrozil jsem se té centralisticko-byrokraticko-aristokratické nestvůry! Kdyby naše obce takové obecní zřízení dostaly a dle něho záležitosti své řídily: byla by svoboda naše na dlouhé časy zakopána!

Hlavní nedůstatek tohoto Stadionského zřízení obecního jest nesmírný byrokratický řetěz, ustavičné poručnictví úřadů nad obcemi atd. Obec sama, hromada, jest v něm zrušena a všechny záležitosti obecní zastupuje jenom výbor, a ten výbor jen dvakrát do roka by se sejíti měl!! Kde je tu jen známka svobody a samovlády obecní!?

Několik obcí dohromady tvoří okresek, jenž opět má svůj výbor; několik okrsků tvoří okres opět se svým výborem; několik okresů doliromady jsou kraj, a kraj má svůj sněm. Kraje jsou zrovna pod ministerstvem. Země zmizely ! Centralisace nastává! Ovšem, jest v tomto ohledu návrh tak chytře sestavený, že zas v pádu potřeby země se vstrčiti mohou mezi kraj a ministerstvo; ale již tento pokus nám vzbuzuje obávání před německo-byroktratickou centralisací!

Tuto jen na ukázku několik §§ tohoto návrhu: § 5. V obci jsou a) občané, b) náležející k obci. (Tedy dva druhy lidí, aristokratie vesnická, neboť ta druhá třída nemá hlasu při volbách!)

§ 6. V zemích, k německému spolku náležitých (tedy také v Čechách), může být občanem každý, kdo jest občanem v německém spolku!! To jest jinými slovy: Německo a Rakousko jest jeden stát!! Jak se to srovnává s programem ministerstva strany Frankfurtu!

Výbor obecní jest dle tohoto návrhu vždy místo celé obce, protože obec nikdy o ničem nerokuje; slyšme ale, jak pan hrabě Stadion tento výbor chytře sestaviti chce: v §§ 34., 35., 36., 37. Celá direktní daň, kterou obec platí, rozdělí se na několik stejných dílů, a každý díl volí stejně mnoho údů do výboru. Ku př. když celá obec dohromady platí ročně 2000 zlatých daně, volí si těch několik bohatých občanů (šlechtické dvory atd.), kteří dohromady 1000 zl. platí, polovičku celého výboru obecního, a všichni ostatní, byť by jich sebe více bylo, také jen polovičku. To jest jinými slovy: Boháč panuje nad ostatními!

§ 62. Přednostu obce (purkmistra a radu) nevolí obec, nýbrž jenom výbor!! A k tomu ještě tak aristokratický výbor.

§ 98. Bez povolení úřadů krajských nesmí obec nic prodati neb pronajmouti!!

§ 104. Obec nesmí nic vypůjčiti bez povolení kr. úřadů neb ministerstva!!!

§ 115. Pravidla, podle kterých se obec doma spravuje musí být potvrzena od úřadu krajského!

§ 139. ustanovuje, že má purkmistr právo, nevykonati uzavření výboru, když nechce, nýbrž odvolati se k úřadu!

Dosti toho, abychom viděli, jaká by to byla pěkná svoboda obcí! A tento návrh nese na čele jako satyricky na posměch první sadu: I. Základ svobodného státu jest svobodná obec. Ovšem že jest, proto ale, že pan Stadion snad nechce svobodný stát, proto tak nesvobodnou chce učiniti obec.

Praví se, že veliké účastenství při tomto návrhu má p. Mayer, o kterém se praví, že jest potají pravá ruka ministerstva, veřejně se ale staví, jako by chtěl dělát opposici.

Slyšíme, že povolaní rádcové proti mnohým §§ tohoto návrhu ostře se opřeli, a myslíme, že znamenitě změněn bude, než jej p. Stadion komoře předloží. Pokud ale smýšlení komory známe, musíme se vyznati, že komora tento návrh, třeba co nejvíce změněný, žádným způsobem nepřijme. Celý jiný musí býti, od základu!

Rozumí-li ale ministerstvo svobodě vůbec tak, jako hrabě Stadion svobodě obcí: tuď odhodlaně vstoupíme do opposice. Ministerstvo může snad rozehnati sněm, ale přinutiti jej ke krokům svobodě škodlivým nemůže zajisté. Tolik alespoň důvěry máme ve statečnost většiny poslanců! Jakož i máme důvěru, že časem svým národové dospějí k té moci, aby se mohli pomstiti těm, kteří je chytrácky a nepoctivě o svobodu připravují.

[K vánocům 1848 složil K. Havlíček svůj poslanecký mandát, což sdělil takto svým čtenářům:

„Poněvadž se sněm říšský nade všeliké nadání nesmírně prodlužuje a posud žádného ukončení aspoň na dlouhý čas předvídati nelze: uznávám za dobré, abych před koncem roku tohoto složil mandát svůj poslance na sněmu říšském, a ke svému obyčejnému povolání, k redakci „Národních Novin“ opět se do Prahy navrátil. Umím sobě sice dokonale vážiti veliké důstojnosti zástupce národa při sněmu říšském a proto také dosti nerad místo svoje ve sněmovně Kromeřížské opouštím: poněvadž ale pevné přesvědčení mám, že mohu v nynějších okolnostech vlasti své více prospěti co redaktor než-li co deputovaný, držím tento krok za svou povinnost. Od počátku nového roku obrátím se tedy opět jako dříve k redakci „Národních Novin“ a celou svou sílu jí věnovati chci."]