Články z Národních novin/Obrana opposic

Články z Národních novin Karel Havlíček Borovský
Válka uherská a Slované	Obrana opposic	Dvojice ministerská a sněmy

Údaje o textu
Titulek:	Články z Národních novin
Podtitulek:	Obrana opposic
Autor:	Karel Havlíček Borovský
Zdroj:	citanka.cz
Vydáno:	Národní nowiny 1848-1850
Licence:	PD old 70

N. N. dne 22. dubna 1849.)

V Praze 20. dubna. Bylo by nám nyní velmi těžko odpovídati na všechny články novin nejrozmanitější tendence, která se všech stran proti nám brojí. Tu ministerské noviny „Lloyd“ a „Presse“ a „Oesterr. Corresp.“; tu zas všeliké německé časopisy; tu zas některé naše, jako jsou „Občanské“ a „Večerní Listu snaží se o závod bez všeliké vybíravosti prostředků podkopávat čest i vliv „Nár. N.u Můžeme říci, že jsme ještě nikdy neměli tolik protivníků, jako v nynější době, a můžeme se tím pochlubiti proto, že jsou tito protivníci zároveň ze strany reakcionářské i destruktivní, kterýmžto dvěma stranám vždy za čest odporovati si klademe největší. Žádný zajisté od nás očekávati nebude, abychom bez příčiny vedli hádky a odpovídali na hrubosti té malé strany našich Pražských kafirních politiků, která vychvaluje Proudhona, Raspaila, Robespiera a francouzský konvent a ukazuje největší chut takové štěstí v naší vlasti zaváděti; my považujeme jéjich výbuchy jenom za pěnu a za bubliny, které se při každém hýbání na vrch derou, ale brzy pomíjejí. Rovněž tak nechceme odpovídati na články ministerského „Lloyda“, který všelikými jezovitskými prostředky hanobí snažení strany naší národní. Obě tyto strany považujeme za jednu, která by se mohla jedním jménem „vládychtivá“ nazvati, proto že se jim o nic jiného nejedná, než aby oni vládli v zemi bez ohledu na vůli většiny národa.

V nejnovější době ale přinesly noviny „Presse“ dne 18. t.m. v prvním svém úvodním článku náhledy o posledním veřejném našem soudu a o výroku poroty, které mlčením opomenouti nechceme.

Každý ví, že se „Presse“ rediguje docela podle vůle ministra vnitřních záležitostí, hrab. Stadiona. O hraběti Stadionovi praví se nyní z mnohých stran, že jest on ještě nejliberálnejší úd tohoto ministerstva. Pokud ale my známe osobnost tohoto pana ministra, musíme tento náhled poopravit v ten smysl, že jest hrabě Stadion nejzkušenější a nejchytřejší z té strany, která nyní vládne, a že on umí aspoň prostředky vybírati, které jsou v každých okolnostech nejvhodnější. Ti ostatní pánové kolikrát zaslepení ženou se za svým účelem a dali by mnohdykrát straně své protivné (totiž foederalistům a liberálním) skrze svou nejapnost dobré příležitosti, dostati se opět na vrchol vlády; ale hrabě Stadion, ačkoli není snad o nic liberálnější než oni, ví alespoň co může být a co ne; a pokud jest vždy zapotřebí šetřiti lidu a jeho práv; není tedy liberálnější, ale opatrnější.

Jeho „Presse“ praví: Pan Havlíček, redaktor „Národních Novinu, pohaněl v úvodním článku svých novin oktrojovanou ústavu největším způsobem, ale zahalil svou hanu do vtipného posměchu, který ovšem hloub zasáhl, než zuřivé ale seriosní články jiných časopisů. Prokurátor dal ho proto pohnati před tiskový soud. Pan Havlíček bránil se sám; on držel řeč, ve které sebral ústavu a ministerstvo takovým způsobem, jak by to žádným novinám žádný tiskový zákon v celém světě nedovolil a byl jednohlasně uznán za nevinného“ Dále praví „Presse“, že by toto v obyčejném čase bylo napomenutí pro vládu, ale v nynějším čase jest prý to zločin (Verbrechen.)!!

Tedy by byl vlastně podle mínění „Presse“ redaktor „Národních Novin“ jediný zloěinec v Rakousku, který nesmí být potrestán. Ale což jest tedy ten, kdo všechno to učinil, když jest již ten zločinec, který tyto činy jen vypravoval? My neznáme jméno, které by v dokonalé proporci pojmenovalo takový zločin.

My víme dobře, že jest „Presse“ hlavní zastupitelkyně německé centralisace v Rakousku, mnohokrát se již zřejmě o tom vyslovila, a mnohokrát se již také podřekla, jako ku př. tenkrát, když chtěla, aby všechny zákony jen v německém textu měly platnost. My jsme liberální tak dalece že nekacířujeme každého pro jeho jiné smýšlení, třeba bychom jemu odporovati museli. My jsme foederalisté a proto političtí nepřátelé té strany, kterou zastupuje „Presse“, i tohoto ministerstva: ale proto nemá ještě „Presse“ právo každé naše snažení do podezření uváděti a nejhorším způsobem vykládati. Naše strana měla již kolikrát jak na sněmu tak jinde příležitost v rozhodných dobách dokázati loyalnost svou; jest-li tedy jsme a musíme býti nyní v opposici, proč bychom proto byli méně loyalní? Dle našeho přesvědčení nedá se v Rakousku vládnout tím způsobem a takovými zákony, jak jsme se jich dočkali od nynějšího ministerstva, a proto jsme v opposici, proto si přejeme jiné ministerstvo a jiné, národům prospěšnější zákony. Když nám to ministerstvo a jeho strana za neloyalnost pokládá, ať svolá sněmy, a uvidí, je-li náhled náš náhled většiny národa. My se nebojíme této zkoušky a myslíme, že by toto ministerstvo muselo ještě mnoho sněmů rozpustiti, než by se dočkalo takového, který by s nimi souhlasil. Je-li tedy co neloyalního v Rakousku, tedy to jest nynější panování menšiny nad většinou, nynější směsice absolutismu a konstitucionalismu, jakou máme od rozpuštění sněmu. Škoda jest těch schopností, které mnohým údům nynějšího ministerstva nikdo, ani my, upírati nebude, že se jich užívá jen ke zkáze národů. Většina národů není přepjatá ve svých požadavcích, a kdyby jen poněkud věděla jistotu, že se zamýšlí upřímně držeti konstituční vláda, byla by jistě hotova ke všelikým obětím. Jen ministerstvo nynější, které svým dvojjazyčným jednáním v posledních dobách všechnu důvěru podkopalo, jest příčina nynějšího stavu veřejného mínění. Že toto mínění není v prospěch vlády, to ví každý!

Od nejmenšího až k největšímu samé protimyslnosti a farizejismus konstituční. V úředních vídeňských novinách stálo, že kníže Windischgrätz jest povolán do Holomouce, „aby prý radil JMC. podle své zkušenosti!“ Co to jest? co to znamená? Připouštějí konstituční zásady, aby JMC. vedle odpovědného ministerstva mohl míti jiné neodpovědné rádce? aneb přejal kníže nějaké ministerstvo bez portefeuillu ? - My sice dobře víme, že celá ta věc jest jenom dvořenínský kompliment pro knížete Windischgrätze, neboť měl kníže dosti přiležitosti v Uhřích jednat podle své vlastní rady: ale i to jest významné, že ani v takových maličkostech ministerstvo nedbá na konstituční formy.

Kdyby ale měla být naše povinnost, abychom my Čechové chyby ministerstva nám nepříznivého napravovali, abychom my, když se ministerstvo nám protivné samo do nesnáze přivede, z přílišné zdvořilosti měli mlčeti a dobrovolně šiji pode jho položiti: tuť věru slovo bláhovci bylo pro nás jen slabé pojmenování. My nevidíme v pádu tohoto ministerstva žádná neštěstí pro Rakousko, nýbrž - naopak.