Články z Národních novin/O naší budoucnosti

Články z Národních novin Karel Havlíček Borovský
Směle ku předu!	O naší budoucnosti	Naše politika

Údaje o textu
Titulek:	Články z Národních novin
Podtitulek:	O naší budoucnosti
Autor:	Karel Havlíček Borovský
Zdroj:	citanka.cz
Vydáno:	Národní nowiny 1848-1850
Licence:	PD old 70

(Dne 7. dubna 1848.)

Časopis Vídenský „Oesterreichische Zeitung,“ jenž se považuje a jest ozvěna smýšlení u vlády vídeňské panujícího, podává hned v prvním čísle pod novou redakcí svou článek veledůležitý, kteréhožto hlavní smysl zde kladouce, snažně žádáme, aby obecenstvo naše pozornost svou na tato slova obrátilo. Píšeť takto:

„Národové rakouští jsou rodem, duchem mezi sebou rozdílní: na rakouské půdě stéká se více velikých národů Evropejských, i národů, jenž dávnou vlastní historii mají, zvláštní svá zřízení měli, a jež politika Josefa II. nejen že neslila vespolně, ale k uvědomění sebe vzbudila a k rozkvětu národnosti z prachu sebezapomenutí vyzdvihla. Nyní, v boji národů o nejsvětější práva svá, vyjevily se národnosti v Rakousích u velikosti své tím rozhodněji tam, kde odpor aneb utlačení bylo. Svoboda bez národnosti je tělo bez ducha. - Rakouský stát je sbor národů, jakého na světě jinde nevidět, a právě proto nebyl nikdy v takovém nebezpečí jako nyní. Potřeby každého jsou zvláštní, na něž v druhém třebas ani pomyšlení není, Dlouho byly nuceny pod klobouk tétéž vlády; jedna a táž vláda nesjednotila je, za ní připravovaly se k těmto dnům, hleděly a pílily k prostředku, sobě jen obecnému, a se starou vládou klesly spony, jež prve národy rakouské vespolek svíraly. Co se nyní s mocnářstvím bude díti ? Rozpadne-li se? Co mnohá století stavěla, zvrtne-li se dobou? A rozpadne-li se, jaký bude osud jednotlivých zemí? - Kterak se chovat v obecném skutečném tomto hýbání? - Nechte odloučit se, co se nedá držet. Pusťte, co nechce s námi býti z celého srdce, a co přirozeným způsobem s sebou souvisí. - Odděltež se národnosti, nechtež se jim jich vůle neboť není možná v posavadním spojení je udržet. Žádná moc vojenská není s to, žádná kasa státní prostředky k tomu nezjedná. - Proto ale nemusí být po monarchii veta. Staň se srozumění s národy jednotlivými o základech těchto:

1. Každý národ spravuj se sám, zřiď se podle potřeb svých ve všelikém ohledu správy. 2. Každý přejmi poměrnou částku zemského dluhu na sebe. 3. Každý vydržuj poměrnou moc vojenskou pro potřebu obecnou. 4. Na dvůr a střední ouřady plať každá země něco, podle jistého klíče. - Jinak není možná spojení národů rakouských ani na okamžení udržet. Neústupnost v tom ohledu byla by zkáza, byla by zrada.

Země rakouské sestuptež se ve spolek státní. Tento spolek záležel by ze států německého, českého, polského, vlašského, magyarského a ilirského. Tento spolek neměl by nic společného ani podobného s posavadním německým, jenž jest rozličných vlád spolčení; národ je jeden; zde naopak. Avšak každý národ takto zřízený - se zvláštním sněmem a pod společnou hlavou - mohl by se připojit k jiným zase zemím, s nimiž je národnost a řeč přirozeně víže. Jako jsou nyní země tak nazvané německé část spolku německého, tak by mohla pak - bez proměny panovníka - země polská spojíti se ke spolku státnímu s druhými polskými zeměmi, vlašská s druhými vlašskými, uherská se Sedmihradskem, jižní Slované s tureckými Slovany, arciknížectví rakouské, Tyroly a j. s německým spolkem.

Jasně vidíme tedy, že již ve Vídni zcela jinak se smýšlí o naší budoucnosti, a doufáme, že tato zpráva pro mnohého bázlivce z našich bude velmi spasitelná, kterýž se posud odvážiti nemohl na myšlénku, abychom v Praze měli svou vládu, svůj parlament, své vojsko atd. Proto zůstaneme přece v císařství rakouském, ale především budeme v království českém.

Co se uvedených zde punktů týče, jsme v celosti stejného mínění s Oesterreichische Zeitung a jen dokládáme tolik, že především naše potřeby žádají, abychom se svou korunou odstoupili od Spolku německého. Bude-li toho pro bezpečnost naší národnosti zapotřebí, na každý pád dovedeme se spojiti ve věrné allianci s bratry svými Poláky a Iliry. Dovolí-li okolnosti, dovedeme si též vzpomenouti, že Slezsko jenom bezprávím od naší koruny odtrženo jest, a že k nám i Lužice náleží, jest-li k nám chtí náležeti se zvláštní municipální neodvislostí, asi tak jako Chorvatsko k Uhrám. To se všechno podle času ukáže.

Především ale musíme stát nyní na tom, abychom přestali býti částí německého „Bundu,“ v čem nám ovšem sami Němci nejlépe cestu usnadní. Neboť až si jedno císařství německé neb snad jednu republiku německou utvoří, rozumí se samo sebou, že nebudeme část tohoto nového státu, leda by nás mocí podmanil, čehož se ale tuším nebojíme. V takovém pádu, bratří! nenajdeme-li nikde jiného zastání, pomůžeme si sami, a přijdou-li na nás násilnou mocí, odoláme jim bohdá.

Němce v Čechách utiskovati nebudeme nikdy, ale kdybychom se k německé říši připojili, byli bychom co slabá část jistě utištěni.