Články z Národních novin/Nové volby do Frankfurtu

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Články z Národních novin
Podtitulek: Nové volby do Frankfurtu
Autor: Karel Havlíček Borovský
Zdroj: citanka.cz
Vydáno: Národní nowiny 1848-1850
Licence: PD old 70

(N. N. 29. února 1849.)

Právě se dovídáme z nejlepšího pramene z Holomouce, že ministerstvo vydalo k zemským správcům v Čechách a na Moravě rozkaz, (který nepochybně náš zeměsprávce Mecséry již obdržel), aby hleděli doplniti volby do Frankfurtského parlamentu v těch okresích, kde se dosud nevolilo, a kde by se to bez nebezpečenství rušení pokoje a bez velkého povyku dělati dalo.

Povyku a rušení pokoje ať se ministerstvo při tom nebojí: my aspoň důslední ve své politice, radíme všem veleváženým krajanům, aby žádný k volbě nechodil. Tak se uvarujeme povyku doma i ve Frankfurtě. Kdyby se ale přece v některém okresu několik zrádců vlasti a Slovanstva shledalo a k volbě se dostavilo, tak že by se jim přece třeba jen několika ve jménu celého okresu a na ujmu celé země povolilo poslance si vyvoliti, ať se vlastenci v tom okresu bydlící rychle postarají, by se proti celé volbě od většiny rázný protest zaslal k zemské správě v Praze, ve kterém podotknuto budiž, že okres vyvolení to neuznává a k ničemu se nepodvoluje, co by takový falešný poslanec ve jménu okresu a českého národu ve Frankfurtě mluviti a ustanovovati chtěl.

Tak zamezíme všeliké snahy ministerstva, které nám tímto poslední ránu zasadilo. Tedy jsme se museli ještě jednou dočkati volby do Frankfurtu; do parlamentu mezi samými Němci zostuzeného ženou nyní nás, abychom tam pomáhali získati proti Prusku většinu Rakousku, onomu čistému „Oesterreichthumu“, jak se vyjadřují bezcharakterní noviny „Const. Blatt aus Böhmen“, onomu „Oesterreichthumu“, které nás Slovany, Vlachy, Rumuny a konečně Maďary za podnože Německa snížiti chce, a ještě by nás samotných k tomu za nástroj chtělo používati, onomu čistému „Oesterreichtumu“, který se nadutě v našich vlastních krajinách roztahuje a každé samostatné hnutí naše o rovnoprávnost nazývá „Sondergelüste“, „Sonderinteressen“, tak jakoby žádný národ neměl od Boha jiného určení, než aby Němcům sloužil.

Ať si je Prusko hlavou Německa, jaké tělo, taková hlava: Rakousko ale není k tomu stvořeno, aby bylo hlavou takového těla. Nechce-li se Rakousko, které beztoho jen s nouzí vyvázlo samo, ani spokojiti svou vlastní mocí, baží jako lakomec ještě po větší? Onen pes, který s kusem masa po lávce přes řeku běžel, a v zrcadle vody svůj vlastní kus masa viděl a po tomto se hnal, přišel o svůj vlastní kus a cizího nenabyl. Líto jest nám, že musíme náš stát s takovým zvířetem porovnávati, ale přáli bychom si, aby jednu jeho vlastnost, věrnost, sobě za příklad vzalo, věrnosb k národům, kteří v čas nouze pohotově byli proti Němcůrn a Maďarům, a kteří nyní právě těmto zrádně vydáni býti mají. Takové jednání nepřinese žádného požehnání!

Než dali jsme se v toku našich slov dále od předmětu samého zavésti, a musíme jenom tolik doložiti, že Rakousko diplomatickou cestou zrovna tolik, ba ještě více může vyjednati, než na sněmu Frankfurtském.

Císař František již měl německou korunu; proč pak ji složil, když byla tak užitečná, že se snad o ní nyní Rakousko opět pokoušeti chce?