Články z Národních novin/Neobyčejný katechismus

Články z Národních novin Karel Havlíček Borovský
Pozorovatel politický	Neobyčejný katechismus	Uhry a rakouské ministerstvo

Údaje o textu
Titulek:	Články z Národních novin
Podtitulek:	Neobyčejný katechismus
Autor:	Karel Havlíček Borovský
Zdroj:	citanka.cz
Vydáno:	Národní nowiny 1848-1850
Licence:	PD old 70

(N. N. 25. ledna 1849.)

V létě r. 1844 byl jsem ve Vilně náhodou hostem při veřejné zkoušce jedné tamější městské školy. Připomenouti musím, že jest Vilno, bývalé hlavní město velkovévodství litevského a pak jedno z nejhlavnějších měst polských, nyní asi podobno dle velikosti Brnu, ne však tak úhledné, v pěkné poloze, pouhými Poláky obývané, mezi nimi ovšem jako všude tam větší počet židů. Jiná řeč kromě polské a známé židovčiny neslyší se, rusky leda na úřadech a litevsky leda někde na trhu od rolníků. Celý vzhled a veškerá tvář města jest polská, a také všechny veřejné nápisy byly až do nejnovější doby jen polské; posavad nebylo mocí vlády provedeno, aby se všechno rusky vyvěsilo. Výhradně polský charakter tohoto města jeví se také patrně z toho, že jest Vilno vždy jedním z hlavních středisk literatury polské.

Toto všechno jsme jenom z té příčiny předeslali, aby se protiva toho, co nyní vypravovati budeme, tím vyrazila.

Sedě tedy mezi dosti četným posluchačstvem této zkoušky malých dětí, byl jsem při náboženství nanejvýš k pozornosti vybídnut neobyčejnou pro mne otázkou učitelovou k malému chlapci, jenž zněla: „Kterak se považuje v duchu nábošenství křesťanského vláda panujícího nad námi císaře všeruského ?“

Chlapeček rychle odříkával: „považuje se jakožto pocházející od Bolia!“ A nyní následovaly otázky a odpovědi podobného způsobu, takže jsem ani sluchu svému nevěřil. Děti odpovídaly, jakoby bičem mrskal, takže patrné bylo, že v tomto předmětu nejlépe vycvičeny byly.

Nemohl jsem se zdržeti, abych k jedné polské paní, která vedle mne seděla a na jejížto očích jsem četl ironický úsměv a trpkou zlost, nevyslovil pošeptmo podivení své a zároveň opovržení k učiteli, který se dle mého mínění takto zalíbiti chtěl ruskému gubernátoru.

„A vy snad myslíte, že to jest jenom zvláštní nápad tohoto učitele, toť je řádný předmět nařízením vlády ve všech našich školách zavedený, a můžete sobě knížku koupit.“

Nemohl jsem se skutečně dočkat konce zkoušky a běžel jsem hned do knihkupectví, kdežto jsem hned asi 40 výtisků této na špatném papíře vytištěné polské knížečky koupil.

Titul její zní doslovně takto:

Katechismus o ctění Císaře Všech Rossií, čili výklad čtvrtého božího přikázání s ohledem na představené zemské dle nejvyššího rozkazu pro užívání ve školách a kostelích. římsko-katolických vesnických vytištěný. Ve Vilně, v tiskárně diecesalní. 1840.

Doufáme, že každý žádostiv bude obsah knížečky seznati, kterou zde podáváme celou v doslovném překladu, slovo za slovem, písmenu za písmenou. Čtenářové budou pozorovati, že jméno císařovo a jméno Boží vždy stejnou velikou literou tištena jsou, ba že částečka „jeho“, když se na císaře vztahuje, také tak je tištěna, a když na Boha, jen malou literou, že tedy vlastně ještě větší čest císaři ruskému než Bohu proukázána jest: ale zrovna tak jest také ve knížce. Tedy:

Katechismus větší o ctění císaře všech Rossií.

1. Otázka: Jak se v duchu náboženství křesťanského považuje panujícího nad námi CÍSAŘE všeruského vláda?

Odpověď: Považuje se jakožto pocházející od BOHA.

2. Otázka: Kterak se to může dokázat skutecně ?

Odpověď: BŮH dal takové zřízení člověku, že sám bez jiných nemůže ani být na světě, ani život zachovat, ani vědět, naučit se a vykonat, čeho zapotřebí jest. Ale spojený s jinými může bezpečně žít, mnoho vědět a činit, poznat své ustanovení a cesty k němu vedoucí, poznat povinnosti k BOHU a lidem, dokonalit se vyplňováním jich, zasluhovat a dosáhnout nynější i věčnou blaženost. Cit této potřeby, schopnosti a vůle, vlitý do duše každého, patrně nám praví: že jest to vůle BOŽÍ, aby lidé žili ve společnosti a spojení mezi sebou. Odtud jsou svazky domácí a rozličných stavů, které jsou jedni druhým potřebné. Tak spojený stojí a udržuje se celý svět, a činí jako jeden dům, jako jednu rodinu pod vládou všeobecného Otce Nebeského. Podle Jeho vůle trvaje do ustanoveného času rozdělil se pro větší bezpečnost a dobro na vetší spolky, národy zvané. Odtud drahé jméno Vlasti, odtud láska k ní a vůle její dobrého, odtud její vláda obyčejně vložená do rukou Knížete, Krále, Císaře, čili Panujícího MONARCHY. A to jest vývod, z kterého vidíme, že jako jest z vůle Boha člověk, tak z té samé vůle Prozřetelnosti jest společnost, jest svazek a vláda společnosti.

3. Otázka: Co se podle náboženství náleží CÍSAŘOVI Všeruskému od nás poddaných?

Odpověď: Čest, poslušenství, věrnost, daně, služba, všeliká ochotnost a modlitba u BOHA.. Co všechno obsaženo jest v těchto dvou slovech: čest a věrnost.

4. Otázka: Jakou čest a kterak vyjevovat?

Odpověď: Největší, jaká může být pro člověka, a sice v slovech, v znameních, ve všem jednání a činění a v srdci.

5. Otázka: Jaké poslušenství a v čem?

Odpověď: Poslušenství ouplné v zachovávání všelikého pořádku, práv a rozkazů.

6. Otázka: V čem a jaká má být věrnost?

Odpověď: Věrnost ve svěřených úřadech, ve vykonávání služby a všech povinností: a to z celého srdce, v ničem faleš.

7. Otázka: Náleží platit daně do pokladnice Pána našeho CÍSAŘE všeruského?

Odpověď: Náleží úplně a sice všechno a v čas ustanovený.

8. Otázka: Jest povinnost sloužiti?

Odpoveď: Pevná povinnost je, nestraniti se, ale obětovati se, kde toho potřebuje vůle našeho CÍSAŘE a sice: ve službě vojenské, civilní a jiné, ve vyšších i nižšich stupněch.

9. Otázka: V čem a jaká ochotnost?

Odpověď: V přispívání podle stupně a sil k společnému dobrému, v neskončené dobré vůli k Vlasti naší Rossií, k CÍSAŘI i k celému domu JEHO.

10. Otázka: Náleží se modlit za CÍSAŘE a Vlast naši Russii?

Oipoveď: Náleží v modlitbě domácí i veřejné, skládat CÍSAŘE do lásky BOŽÍ, modlit se za JEHO zdraví, dobro, všeliké přání JEHO i život věčný. Totéž i o Vlast, nikdy nerozlučitelnou od dobra MONARCHY.

11. Otázka: Co se těmto povinnostem protiví?

Odpověď: Nečest, neposlušenství, nevěrnost, neochotnost, reptání, zráda, popouzení, zbouření.

12. Otázka: Jest tato nečest a nevěrnost, přestupek před tváři BOŽÍ?

Odpověď: Jest přestupek, hřích, hanebnost.

13. Otázka; A tedy podle BOŽÍHO naučení není dovoleno vzbouřit se, neb potají o zrušení vlády usilovat?

Odpověď: Nikdy, ani zjevně, ati potají, ani zrovna, ani postranně.

14. Otázka: Mají se kromě CÍSAŘE ctíti všechny úřady a představení?

Odpověď: Mají, neb na ně vložena jest část vlády, a tyto části dohromady jsou celá Nejvyšší vláda zemská, jsou náměstníci: neboť zastupují CÍSAŘE, kde on sám osobně být, vidět a jednat nemůže.

15. Otázka: Co nás povzbuzuje zachovávat tyto povinnosti ?

Odpověď: Povzbuzení jsou buď přirozená, neb nadpřirozená, čili z náboženství BOŽÍHO zjeveného, plynoucí.

16. Otázka: Která jsou povzbuzení přirozená?

Odpověď: Kromě vyslovených již pod druhou otázkou jsou ještě tato: že CÍSAŘ, jest hlava Národu, jest otec, pečující o dobro poddaných svých, jako o děti svoje, které jsou dohromady jedna společná Vlast Rossie, a proto jest nejhodnější cti a vděčnosti, též od poslušenství a věrnosti poddaných závisí pokoj, bezpečnost, dobro všech zvlášť a společně.

17. Otázka: Která jsou nadpřirozená povzbuzení?

Odpověď: Ta: že CÍSAŘ jest z vůle BOŽÍ, jest náměstníkem BOŽÍM a Ministrem, to jest: Vyplňovatel vlády JEHO na zemi; že protivení se vládě jest protivení se BOŽÍMU ustanovení, od něhožto všeliká vláda pochází ; že věrnost a služby vládě vzdané BŮH nahradí a nevěrnost trestati bude; proto také přikazuje, abychom, nejen na oko a povrchně, nejen pro pouhý strach před hněvem lidským, ale ze svědomitosti a ze strachu před soudem BOŽÍM vládu každou a přede vším CÍSAŘE ctili a v upřímnosti srdce poslušni byli a s ochotností se modlili za NĚHO a za představené. Potom výslovně dodává, že takové chování jest před očima JEHO příjemné a milé.

18. Otázka: Které knihy Písma svatého popisují ty všechny povinnosti a pobudky?

Odpověď: Knihy starého i nového zákonu a zvláště: Žalmy, Evangelia a Listy Apoštolské.

19. Otázka: Jakými příklady v křesťanstvu jest toto učení potvrzeno?

Odpověď: Příkladem samého Krista, který se narodil, žil a umřel pod poslušenstvím Římského Císaře, a v živobytí svém všechny úřady ctil, a podrobil se bez naříkání i nespravedlivému soudu, který ho na smrt vydal; příkladem svatých Apoštolů a prvních křesťanů, kteří ctili vládu a dobrého jí přáli, ačkoli je trápila pronásledováním, nespojovali se se zle smýšlejícími, seděli ve vězení pro náboženství, ale ne jakožto buřičové, ne jako zrádcové a zločincové. O tom svědčí skutkové Apoštolští, svědčí spisy, podávané k obraně křesťanů k Císařům a k Senátu Římskému, svědčí dějiny Církve i světa. Jest věc velmi žádoucí, aby ty pěkné dni úplné viry vrátily se k nám a naplnily Sv. Církev tou potěchou, že věrní Kristu Pánu věrní jsou také Vlasti i MONARCHOVI svému.

20. Otázka: Jak dávno jest v církvi obyčej modliti se za MONARCHY?

Odpověď: Od počátku víry křesťanské byly skládané k BOHU veřejné modlitby za Panující, za představené, za všechny stavy, za zdar a pokoj Vlasti. Ten obyčej trval po všechny věky a dostal se k nám v nejpěknejšich starožitných modlitbách, které zpíváme o svátcích. Totoť jest pravé naučení Církve svaté životem potvrzené o ctění a věrnosti k MONARCHOVI.

Katechismus menší o ctění císaře všech Rosií.

1. Otázka: Co v duchu náboženstvi Kristova my poddaní povinni jsme CÍSAŘI našemu, Samovládcovi všeruskému?

Odpověď: Povinni jsme ctít a milovat CÍSAŘE, proukazovat Mu poslušnost a všechnu ochotnost a modliti se za něho k BOHU.

2. Otázka: Náleží-li kromě CÍSAŘE ctít všechny úřady a poslouchati jich?

Odpověď: Náleží, nebo oni řídí jistou část vlády jak kterému co jest poručeno, podle práv a pořádku.

3. Otázka: Náleží-li milovat vlast naši Rossii?

Odpověď: Náleží milovat, i dobré jí přát, a pro ni služby své věnovat podle toho, jak předpisuje právo a Vůle CÍSAŘOVA.

4. Otázka: Učí-li těmto povinnostem skutečně a zřetelně náboženství ?

Odpověď: Skutečně a zřetelně v Evangelium a v jiných knihách písma svatého.

5. Otázka: Na jaký způsob to náboženství přikazuje?

Odpověď: Připomínajíc i silně na mysl kladouc křesťanům, že všechna vláda a nejprvé MONARCHOVA jest od BOHA ustanovena a to pro pokoj, bezpečnost a větší dobro lidské, časné i věčné.

6. Otázka: Byl by to hřích, upustit od té cti a věrnosti a učinit zlehčení a zrádu?

Odpověď: Byl by to velmi těžký hřích. Neb výslovně praví písmo svaté, že kdo se protiví vrchnosti, BOŽÍMU ustanovení se protiví a táhne na sebe věčný trest.

7. Otázka: Má-li Církev svatá obyčej, modliti se za MONARCHA a za všechny představené ve vlasti?

Odpověď: Jest tento zvyk v Církvi od počátku Křestanství a trvati bude až do konce světa, na důkazy opravdivé, svědomité ochotnosti k MONARCHOVI? k všeobecnému společnému dobru a pro zásluhu u Pána BOHA, jenž vyslovil v písmě svatém, že takové modlitby věrných jsou Jemu příjemné.

Takovým způsobem dělají se z Poláků v Rusích již z mládí dobří a poslušní poddaní, a musejí se nazpamět učit, že vlast jejich jest Rusko, a že cár jest náměstník Boží na zemi, a že všechno, co cár činí, jest, jakoby to Bůh činil. Ovšem nepováží cár, že každé dítě doma rodiče má, které mu pak k tomu katechismu pravý výklad podají! Kam ale takové hanobení srdcí maličkých hned z mládí vésti může, to každý rozumný sám pováží.