Články z Národních novin/Kyselé hrozny

Články z Národních novin Karel Havlíček Borovský
Proč se o svobodu nebojíme?	Kyselé hrozny	Na obranu sněmu říšského

Údaje o textu
Titulek:	Články z Národních novin
Podtitulek:	Kyselé hrozny
Autor:	Karel Havlíček Borovský
Zdroj:	citanka.cz
Vydáno:	Národní nowiny 1848-1850
Licence:	PD old 70

(N. N. 30. ledna 1849.)

Jako v samém ministerstvě, tak zvláště v ministerských časopisech pozorujeme nyní neobyčejnou činnost. Ministerstvo nynejší vzalo sobě z předešlého ministerstva tu výstrahu, že se snaží ve všem samo začínati a nečeká, až vyzváno bude. Taktéž i ministerské noviny nečekají, až proti nim ostatní noviny půtku začnou, nýbrž offensivně vedou časopiseckou válku.

Zvlášť pozorujeme již od některého času, totiž od té doby, kde naši poslancové na sněmu samostatnost svou proti ministerské svévoli projevili, že ministerské noviny všelikým způsobem proti našim poslancům a proti celé naší straně vystupují.

Tak ku př. „Lloyd“ krčí ustavičně ještě rameny nad spojením pravice s levicí při základních právech a ukazuje na to, jak proti Čechům nedůvěra vzniká pro toto spojení. Rádi bychom věděli, u koho asi ta nedůvěra vzniká? U ministerstva ovšem, ale to jest přirozená věc; však také u našich poslanců vznikla veliká nedůvěra proti ministerstvu. Myslí-li ale ministerstvo (ba což díme myslí, řekněme raději: chce-li jiným namluviti, co samo nevěří), že u národu vzniká nedůvěra k jeho poslancům proto, že se tak rázně o národ proti nemírným požadavkům vlády ujali, tuť se nesmírně mýlí.

Naši poslancové stojí nyní pevněji v důvěře národa, právě proto, že měli příležitost skutkem dokázati samostatnost mínění svého proti ministerstvu, ačkoli málo kdo i dříve o jejich samostatnosti pochyboval.

Naše nynejší ministerstvo by skutecně zasluhovalo privilegium na vynalezení zcela nové zásady konstituční, kterou ono ustavičně ve svých časopisech vyhlašuje. Museli jsme často s velikým studem, totiž se studem za ministerstvo, v ministerských novinách (jmenovitě v „Lloydu“) se dočítati, že ministerstvo, ač má většinu sněmu proti sobě, přece jedná dle vůle většiny národu!

Stydíme se velice, že máme nyní ministerstvo takové, které přijalo zásady té mizerné strany ve Vídni, jež způsobila říjnové pobouření: neboť tato strana ve svých časopisech „Constitution“, „Radikale“, „Studentencurier“, „Gassenzeitung“ atd, také hlásala hanebnou zásadu, že menšina sněmu jest většina národu! Nač pak se volí poslancové od celého narodu? Nač pak je sněm, než aby vyřknouti mohl vůli národu?

A kdo pak volil ministerstvo?

My prý jsme Čechům vždycky věřili, - praví dále „Lloyd“ ve farizejských iniperfektách, - my jsme se radovali, když byl Strobach za presidenta zvolen. My jsme ctili Palackého a Riegra, Braunera a Trojana a jiné české poslance atd. Tedy my jsme ctili a teď nectíme; my jsme ctili, pokud jsme myslili, že isou ponížení ministerští a nováčkové, a teď nectíme, když ukázali, že jsou samostatní mužové, jejichžto mínění se vždy nesrovnává s ministerským. Tak ctila též liška hrozen, pokud myslila, že jej dosáhne, ale nazvala jej hned kyselým, když dosáhnouti nemohla! Za takovou čest musíme se pánům ministrům ve jménu našich ctihodných poslanců poděkovati.

My jsme také ctili ministerstvo, pokud jsme myslili, bude vládnout ve smyslu většiny národů!