České pověsti/O dubu „Na klínku“ u Kařeza

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: O dubu „Na klínku“ u Kařeza
Autor: Adolf Wenig
Zdroj: WENIG, Adolf. České pověsti. Praha: L. Mazáč, 1932.
Licence: PD old 70
Související články ve Wikipedii:
Dub Na Klínku

Při cestě z Kařeza do Kařízku na Zbirožsku stojí nedaleko vsi starý dub, říkají v těch místech „Na klínku“. Je to chlapík dub rozložitých křivolakých větví, už pár set let se přehnalo nad jeho korunou. Pod dubem se leskne hladina studánky. Voda je v ní dobrá, však tam také ze vsi rádi chodí pro vodu. Ale odedávna se lidé báli chodit ke studánce pod dubem za soumraku nebo dokonce v noci. Říkali, že tam přebývají „bílé panny“. To byly nadpřirozené bytosti, štíhlého těla, krásných lící, po ramenou jim splývaly dlouhé vlasy lesknoucí se jako zlato. To proto, že si je mazávaly čarodějnou mastí. Ty bílé panny se pod dubem zjevovaly za soumraku a lákaly k sobě mládence. A koho přivábily, toho k smrti utancovaly. Potom prý těm ubožákům vyloupaly oči a z těch očí dělaly mast na své vlasy, které se po ní tak zázračné leskly. Už je to dávno, co panny u studánky Na klínku přebývaly. Asi před sto lety se v tom kraji strhla jednou veliká bouřka, blesk uhodil do dubu nad studánkou, zničil útočiště bílých panen. Ty při tom snad také zahynuly, snad se odstěhovaly jinam - jisté je jen, že se v těch místech už nikdy nezjevily. Přesto se lidé bojí dodnes jít v noci kolem studánky.