Česká otázka/Přehled

Česká otázka Tomáš Garrigue Masaryk
O naší nynější krisi	Přehled

Údaje o textu
Titulek:	Přehled
Podtitulek:	Přehled
Autor:	Tomáš Garrigue Masaryk
Zdroj:	MASARYK, T. G. Česká otázka Online na Internet Archive
Vydáno:	Praha, Pokrok 1908. 2. vydání.
Licence:	PD old 70

Našeho obrození doba prvá: Doba Dobrovského (končí se asi r. 1811).

1. Naše t. zv. obrození na sklonku XVIII. věku v souvislosti s osvobodným hnutím evropským. Úkoly obrození: navázat na minulost a uvědomit si přítomnost a úkoly pro budoucnost. Samostatnost kulturní a náš poměr ke kultuře německé. Potřeba filosofického vodítka: německá filosofie humanitní. Kollár německou filosofií humanitní navazuje na minulost reformační. K tomu potřeba bylo filosofie dějin. — Kollár a Herderova filosofie dějin. Obdobný vývoj jazyka: od učenecké němčiny pomocí starého jazyka a slovanských jazyků k jazyku svému. Národ „filologický“. Krásná literatura a její souvislost s vědeckou. Obrodní vývoj počínající literárně a filosoficky dospívá přirozeně ku programu politickému a sociálnímu. 2. V době probuzení v Čechách v popředí stála otázka náboženské a filosofické svobody. Josefinism. Svoboda náboženská a svoboda národní a jazyková - Dobrovský jako osvícenec, předchůdce Kollárův. Knězi buditelé. Kollár, Šafařík, Palacký protestanty. Význam toho: navázání na ideály Bratrské. 3. Význam Kollárovy humanity a osvícenství v době probuzení. Právo národa a jazyka českého zabezpečeno humanitou a osvětou. Šafařík a Palacký dovolávají se humanity. Osvětný charakter našeho znovuzrození. 4. Kollár a t. zv- slovanské znovuzrození. Obsah znovuzrození. Slované vyvíjeli se stejným směrem jako národové ostatní. Vzájemnost národův evropských. Kollár evropskou vzájemnost sesílit chtěl tužší vzájemností slovanskou. 5. Světovost slovanského znovuzrození dosvědčuje současnost československého učení vzájemnosti, polského mesiánství a ruského slavjanofilství. Srovnání učení Kollárova, Mickiewiczova, Kirějevského. Všichni tři řeší problem všelidský. 6. Idea národnostní upevňuje se na sklonku XVIII. století. Humanita a národnost. Herder hlasatel národnostního principu. Kollár a Herder. 7. Národní vědomí u Slovanů bylo hned s počátku slovanské, u nás tedy slovanské a české zároveň. Slavism ve svých hlavních formách: austroslavism — rusoslavism, panslavism rusofilský, panrusism. 8. Herderovo rusofilství. Filangieri. 9. Slovanské vědomí hned s počátku nové doby je podstatnou součástí národního vědomí českého. Historikové a gramatikové slovanské vědomí sílí a odůvodňuji: slavistika vzniká Slovanství prvých básníků: Puchmajer a jeho sbírka. Puchmajer pro austroslavism, ale rozhodně rusofilský. Rusofilství hned s počátku význačná podstata slovanského citu a vědomí. Prvý básník český napsal prvou českoruskou mluvnici. 10. Dobrovský, zakladatel slavistiky, prvý hlasatel slovanské idee. Humanita a slovanství. Slované světlem člověčenstva: Dobrovský a Herder. Dobrovský a Kollár. Dobrovský je rozhodný rusofil. Jeho austroslavism. 11. Dobrovského t. zv. pochybnosti v živoucnost českého národa. Pochyboval i Jungmann, Šafařík, Kollár. Dobrovský jako člověk positivní: jeho čestnost a kritickost vůči Němcům. Miluje svůj národ nezávidí Němcům a necítí žádného k nimi záští. Pochybování Dobrovského a Kollárovo je poznáním vlastní malosti: odsud touha po vzájemnosti především slovanské.

Našeho obrození doba druhá: Doba Kollárova a Jungmannova (1810—1848).

12. Druhé období znovuzrození: snahy a směry vědecké a filosofické (1811 — 1848). Jungmannův voltairism a wielandism. Převládá směr archaeologický. Čelakovský modernější, lidový. 13. Šafařík jako slavista. Vědecký důvod, proč studiu českého bytu předcházela slavistika. Logický poměr všeobecného a specielního poznávání. 14. „Slovan a vlastenec“. V čem tkví abstraktnost slovanství: vlivy slovanské a německé. Fantastičnost, nereálnost. Neznalost života a bytu skutečně slovanského. Spory o RKZ. Zneužití slovanské analogie v české historii samým Palackým. 15. Otázka jednotného spisovného jazyka. 16. Polonofilství. Povstání polská 1830 a 1863. Rusofilství. „Strana Hankova“. Ant. Marek. 17, Světlo a stíny. 18. Kollár syn této doby a hlavní představitel. Vlivy cizí: Herder a jeho působení na naše a jinoslovanské myslitele. Vlivy domácí : Kollár a Šafařík. Kollár, a vlivy slovanských spisovatelů. 19. Slovenské vlivy. Význam Slováků pro naše obrození a náš národ vůbec. Slováci jazykově zachovalejší. Kollárova charakteristika Slovanů platí vlastně o Slovácích. Slováci a jejich bližší styky s ostatními Slovany. Kollárovo světoobčanství humanitní a dráteniček. Kollár a vlivy maďarského útisku. 20. Prof. Soběstianskij proti sentimentálně poetickému líčení charakteru staroslovanského; staří Slované nebyli krotcí a pasivní, nýbrž bojovní, podnikaví a ukrutní. Idealisování Slovanů z příčin hlavně politických (národnostních). Nesprávný názor o starých Slovanech počiná se Herderem. 21. Devatero methodologických pravidel, jimiž se autor spravuje při posuzování a studiu národův a obzvláště také slovanských. 22. Jsou-li Slované nebojovní a co nebojovnost ta přesněji znamená. Úsudek Leroy-Beaulieův o nebojovnosti Rusů. Nebojovnost Slovanů při udatnosti, hrubosti, surovosti a ukrutnosti - Žižka a Bratří. Slovanská měkkost. 23. Čech a Němec. Poučná historie o zabití koček. 24. Soběstianskij nepřesně vykládá starší prameny a učení Herderovo. 25. Pokud a čím vlastně Kollár nekriticky idealisoval Slovany. Kollár nemá svého názoru o nebojovnosti Slovanů pouze od Hcrdera. Jak Kollár sám rozumí slovanské měkkosti.

Našeho obrození doba třetí: doba Palackého a Havlíčkova (1848—1880).

26. Vývoj pokollárovský (1848 — 1888) jakožto třetí období vývoje obrodního. Vliv Kollárův: Kollár jako národní buditel. 27. Rok 1848tý jakožto pokračování francouzské revoluce a jeho charakter politický a národnostní. Naše účast v revoluci a její ráz Kollárovský. 28. Rok 1848tý pokračuje ideami francouzské revoluce: Svoboda, rovnost, bratrství národů. Národ mravní a právní osoba. Rovnoprávnost národů vyplývá z přirozeného práva, tudiž z požadavků humanitních. Filosofický dosah theorie přirozeného práva národního. 29. Rok 1848tý a naše reformace: význam dějin Palackého. Kollárovská humanita a Palackého ideál českého Bratrství. 30. Kulturní a národní program Palackým stává se politickým programem českým. Přirozený vývoj našeho nálodního programu od všeobecně humanitního a slovanského k českému. Palacký vůdcem z otcem národa. 31. Podrobnější výklad Palackého politických názorů a jeho shoda s Kollárem. Palackého idea humanity: humanita jakožto božnost. Historický podklad humanity: Palackého náboženský ideál. Palacký opravuje Kollárúv náboženský racionalism. Palackého pojem státu. Vliv Kantovy a pokantovské filosofie. Idea federace rakouských národů. Palackého federace a Kollárova vzájemnost. Federace národův a federace zemí historických daných : „Idea státu Rakouského“. 32. Právo přirozené a historické. Poměr náš k Němcům hlavni problem aktuálni politiky. Rakouská federace proti pangermanismu a panrusismu. Federace česká ve federaci rakouské. 33. Idea státního práva českého a idea Kollárova. Rozdíly - Palacký podřizuje národnost politickému účelu a humanitě. 34. Česká šlechta a její účast v národním a politickém probuzení. 35. Bachovská reakce. Palacký o reakci v reakci. 36. Havlíček a jeho poslání. Havlíčkova taktika; jeho opravdovost v uměřenosti. Co do věci Havlíček především cítí česky, je Čech. Podstatu češství zakládá na svobodomyslnosti. Havlíček v stálém boji proti duchovní reakci; reforma církevní jeho životní ideál. Havlíčkův český, lidový, realistický sloh. Havlíček jako žurnalista a literát: celkovost a propracovanost jeho povšechného názoru politického a filosofického. Havlíček vystříhá se vad historismu, je člověk věci a přítomnosti, člověk moderní, pokrokový. Havlíček jako kritik: revolucionoval literaturu. 37. Havlíček s Palackým za jedno v požadování rakouské federace. Havlíček pro federaci národů. Havlíček pro přirozené právo na základě Rousseauovy theorie smluvní. 38. Demokratism roku 1848tého. Havlíček, Palacký (Rieger): „Všeliké moci ve státě vycházejí z lidu.“ 39. Pojem demokracie u Palackého a Havlíčka. Palacký a Havlíček o sociální otázce. Palacký proti všeobecnému právu hlasovacímu, Havlíček pro, ačkoli se drží liberalistického názoru o státu. Humanita a všeobecné právo hlasovací. Humanita extensivně a intensivně. „Člověk“ i humanitě nestačí. 40. Havlíček je lidovější Palackého. Objasnění pojmu a vývoje lidovosti z ideálu humanitního. Od minulého století rozšiřuje se pojem národa: rozumí se slovem tím veliká massa lidu posud od společné duchovní práce vyděděná. Národ, lid jakožto přirozený kulturní orgán člověčenstva. Studium lidového umění a vědění, rozšíření lidových práv. („Národní“, „lidový“, „prostonárodní“) Kollár, Havlíček, Palacký. 41. Palacký a Havlíček. Shody a různosti národního programu. 42. Směry a pozdější strany, staročeská a mladočeská. Podstata strany staročeské. Palacký správně určil její rozdíl od strany mladočeské. 43. Charakteristika směru a strany mladočeské. 44. Náš liberalism. Jungmannův krejčí věřící v čerta. Učení jesuitská. 45. Náš konservatism. Počátkové opravdovějšího katolického písemnictví. 46. Konstituční a parlamentární éra zahájená říjnovým diplomem: vznik „Idee státu Rakouského“. Státoprávní přeměny v Rakousku a naše pasivní oposice, jakožto počátek politiky obrozovací. Význam pasivní oposice a zahájení politiky aktivní. Poznání, že politika nás nespasí. Palacký o dosahu světové organisace pro naši politickou samostatnost. Problem státu malého. Spasí nás jen neúmorná práce osvětová. Dovršení obrození politickou svésprávou a samostatností. 47. Prvé politické vystoupení slovanské: Slovanský sjezd v Praze roku 1848. Austroslavism a jeho služby mouřenínské. „Idea státu Rakouskéhoj“ taktéž austroslavistická. Austroslavism staví se Palackým a Havlíčkem proti Rusku z důvodů svobodomyslnosti. Povstání polské r. 1863. Slavnost Velehradská: idea cyrillomethodějská. Pout do Moskvy r. 1867. 48. „Idea státu Rakouského“ po cestě na Rus. Palackého Doslov z roku 1872. Proti panovačnosti Němců a Madarů Palacký se dovolává Kollárovského všeslovanství a nad to přímého spojenství rusko-českého. Obrozovací politika končí se obrozovací ideou slovanskou, totiž rusofilskou. 49. Jakožto prostředek vedoucí k těmto cílům politickým a kulturním Palacký doporučuje ncnásilí a práci osvětnou. Závět Palackého. Politika znovuzrození končí také ideou humanity. 50. Slovanská idea v literatuře a umění. Smysl Havlíčkova hesla: Čech ne Slovan! Havlíčkův vlastní výklad: vzájemnost slovanská pium desiderium. Posavadní skutečná nevzájemnost. Mylná theorie o našem prostředkování mezi západem a východem. Havlíček slovanský spisovatel tohoto období. Čechova „Slavie“ a Zeyerova „Poesie“. 51. Nový směr básnický a literární uveden byronismem. Máchův význam. Mácha a Kollár. Hálek pokračuje na dráze Máchově. Přičiny toho opozdění: nemáme ještě literatury. Hálek a Neruda pro českého člověka. Sociální směr literatury: Hálek, Neruda, Němcová, Světlá, Pfleger-Moravský, Rudolf Meyer. Neruda jako básník slovanský, český, lidový a přímo sociální. Směr kosmopolitický: eklekticism a jednostranné vlivy cizí — realism lidový (Havlíček, Neruda). 52. Slovanská idea ve výtvarném umění. Českého výtvarného umění je po skrovnu; jeho závislost na cizím vyškolení a na cizí podpoře. Historický a vlastenecký obraz není vždy český a skutečně národní. Česká, slovanská hudba. Smetana. Spory o slovanskou a všeslovanskou hudbu. 53. Slovanská idea ve filosofii a vědě. Filosofický ráz doby, přirozený vliv německé filosofie. Palacký, Havlíček. Problem české a slovanské filosofie: Augustin Smetana. I česká filosofie nesla se k humanitě a národnosti; Smetana důsledně jí přikazuje problem sociální. 54. Česká věda a školství. V tomto období domohli jsme se škol středních a techniky; význam toho. Věda u nás pěstuje se více populárně a prakticky než přesně a theoreticky. Moment v tom lidový, ale zároveň nedostatek přesnosti. Školství národa Komenského, jaké by mělo být: škola konkrétní cíl humanitních tužeb osvícenských. Ne toliko mnohost, ale jakost škol — školská politika česká kráčej v čele snah o reformu školství. 55. Humanita jako cíl vyžaduje humanitární prostředky. Otázka po národní taktice: nenásilím ale osvětou, vzděláním, věděním. Palackého určení našeho hurrianisujícího postupu. 56. Otázka po jednotlivých předmětech a směrech osvětné práce národní. Převládání historismu a jeho jednostrannost: přítomnost a budoucnost mnisí být hlavním předmětem našich starqstí, ne minulost. Na této studii objasňuje se smysl tohoto požadavku. 57. Plány Purkyňovy doplňující historism Palackého. Úsilí o encyklopedii Jungmannovo a Palackého. Komenský tu předchňdce svou pansofií. Palacký poznal 1852 národní důležitost moderní vědy přírodní a jeho plány o její popularisování. Lidovost a spolu světovost tohoto úsilí. Komenský metafysiku zpopularisovat chtěl 5letým dětem. Palackého usilování o vzdělání reální a Havlíčkovo: pryč s idealismem, raději skutečnost. Novější realism. 58. Žurnalistika jako literární nástroj obrození. Význam žurnalistiky v nové době a obzvláště české. Palacký, Havlíček žurnalisty. Havlíček žurnalista světového významu. Odkud pochodí mocný vliv české žurnalistiky na veřejné mínění: nemění bohatého písemnictví. Úpadek nasí žurnalistiky jako básnictví cizími vzory. Žurnalistika přirozený orgán lidového hnutí. Barák dělníkům a studentům. Vliv žurnalistiky na naši akademickou intelligenci- Národní Listy.

Našeho obrození doba čtvrtá: časové směry a tužby.

59. Poslední (čtvrté) období od počátku let 80tých. Charakterisuje se zahájením aktivní politiky a ustavením vysokých škol českých. Universita dovršením osvícenského a humanitního ideálu. Význam university pro národ v minulosti a nyní. Úkol českých škol vysokých. 60. Spor o RKZ: jeho význam vědecký a národní. Odstraněni podvržcných rukopisův úkol mravní a vědecký nové university. Revise starovlasteneckých názorů o minule stí. Pokračování ve vědecké činnosti Dobrovského. Proč žurnalistika hájila rukopisy? Žurnalistika a nová škola vědecká. Spor se rozšiřuje a nastává kritická revise vší národní organisace duchovní, konečně i politické. Dva tábory: starovlastenecký a kriticko-vědecký. 61. Podstata realismu. Realism protest proti upřílišenému historismu. Literární revoluce: revise obrodního programu. Kritika a sebeobžaloba. Prohloubení a doplnění literárního, vědeckého a filosofického vzdělání. Realism pro přírodní a hlavně sociální vědy. Znárodnění vědy a filosofie; socialisace vědeckého a filosofického vzdělání. 62. Hlavní politické zásady realismu. Humanita jako požadavek sociálních reform. Sociální otázka otázkou po výtce českou. V politice vnější program Palackého: ve shodě s Němci usilovat o státoprávní samostatnost českých zemí. Dohodnutí s Němci samosprávou co největší. Politická taktika: důsledné využitkování všech moderních pokroků. Havlíčkovo slovo o postavení mezi stranou radikální a konservativní. Proti politické pasivitě a násilí: odpírat zlu důsledně všude a pořád. Tak zv. lidé hodní a dobří. Pro násilnou taktiku není příčiny. Konstitucionalism zabezpečuje relativní svobodu — potřeba práce, práce t. zv. drobné. Politika vnitřní důležitější než vnější: samočinnost a víra v policii. Osudný omyl i Palackého a Havlíčka, že všecek náš život se určuje odporem proti náporu německému a vlády. Nejsme tak malí — život náš má positivní obsah, vyvíjí se positivně, podle toho budiž i politika naprosto aktivní. Poměr realismu ke stranám: co znamená methoda v politice. Realism uvědomělým pokračováním Havlíčka a Dobrovského. 63. Jiné směry literárního dorostu. Počátkové literatury kritické a její význam pro literární revoluci. 64. Vystoupení Macharovo a jeho význam. Vrchlický jako eklektik. Směry starší a nové. Básnictví lidové české. (Sv. Čech, Šimáček). Vlivy cizí. 65. Výtvarné umění a hudba. Potřeba filosofie umění a hudby české. Směry pokrokové v hudbě. 66. Uméní a krásná literatura posud hlavním učitelem národním. Náš vývoj vědecký. Jazykozpyt a historie. Studium jazyka žijícího. Historism v historii. Doplnění a opravení Palackého. Pokračování Palackého jako historie protireformace. Důležitost toho úkolu. Potřeba dějin kulturních: dějiny literatury, umění a věd. Naše pokroky v přírodních vědách a mathematice. Česká filosofie. 67. Potřeba organisovat vědeckou práci. O úkolech akademie české: Překlady, popularisace věd, vydávání cenných památek starých a t. p. 68. Samostatnost kulturní: Eklekticism. Co znamená: dívat se na náš kulturní život positivně? Historie česká nevyčerpává se antagonismem proti Němcům. 69. Úkoly národní praxe. Národní technika, průmysl a obchod. (Hermann o českém kupectví.) Národní hygienika a t. p. Vzorná správa našich obcí: opět o politice vnitřní. 70. Úkol politiky a pojem národnosti se musí rozšířit a prohloubit. Slovanská idea. Slovanská idea v krásné literatuře: Čech a Zeyer. Žurnalistika a literáti pro a proti. Lier proti slavjanofilství. Dobrý vliv rukopisných sporů. Politický program slovanský: austroslavism. Dr. Rieger proti Lamanskému. Dr. Mattuš vrací se k národní federaci rakouské ve jménu politické rovnováhy. 71. Úpadek starších směrů, staročeského a mladočeského. Neblahý vliv passivní politiky a následující jí přeceňování politiky aktivní. Politika nás nespasí. Politice naší nedostává se náležitě theoretického podkladu. Nedostatek vzdělání a zejména vzdělání sociálního a politického. Naše dědičná nepevnost intellektuální. Nepevnost programu zaviněna i tím, že Palacký vzdal se svého programu a Sladkovský svého. 72. Nedostatek politického vzdělání na mladočcské straně. Odsud spojem s realisty a vznik hnutí t. zv. pokrokového. Budoucnost mladočeské strany v reformě a pokračování na dráze Havlíčkově, t. j. v přijetí realismu. 73. Otázka studentská. Kulturní a politický význam studentstva v dobách před r. 1848 a příčiny toho. V době nové význam ten je jiný, student není již hlavním šiřitelem pokrokových ideí. Studentstvo vsude od politických otázek přechází k sociálním. Hnutí t. zv. pokrokové. Krise v studentstvu. Nedostatek vzdělávacích prostředků a neblahý toho vliv. Mravní život našeho studentstva. Student v malém národě: sebevzdělání a sebevýchova. 74. Úpadek strany šlechtické. Nenárodnost a nelidovost české šlechty. Nyní je pod vedením klerikalismu. Staví se tudíž proti základním požadavkům českého programu kulturního. Odtud slabost jejího politického programu, třeba státoprávního. Feudální výlučnost rakouské a zejména české šlechty. Palacký o národním úkole šlechty. Její úkol sociální. 75. Úpadek všech posavadnich stran a směrův upřílišeným historismem. Co znamená Palackého výrok, že je „životní otázkou národa našeho“ účast v moderní, myšlenkové a technologické práci. Abstraktnost a nerodivost běžného programu politického a národnostního. Politický program založen být musí na kulturním. Politická samostatnost také jen prostředkem, ne posledním cílem. Malý národ dovede být i politický samostatným pouze prováděním svého kulturního a mravního programu. Úpadek politických stran jeví se v zapomínání obrodních ideálů. Kollár, Palacký, Havlíček neznámí. 76. Organisace směru a strany klerikální. Cíl hnutí katolického: vyvrátit filosofické základy Palackého historie. Klerikalismu v tom je nejostřejší odpůrce rcalism. uskutečnění reformních ideálů v dané formě církevní. Historie se neopakuje. Náboženství a lidovost. Nedostatky nynějšího liberalismu. 77. Idea t. zv. cyrillomethodějská jakožto náboženská otázka. Nestačí národní program obrozovací — obrodíme se uskutečněním idee cyrillomethodějské? Hlásá se ideou cyrillomethodějskou katolicism nebo pravoslaví? Otázka bohoslužebného obřadu. Naše reformace s pravoslavím nic nemá positivně společného. Naše reformace není pokračováním moravské církve methoděj ské. Hus o svém poměru k církvi římské. Proč starší theologové husitští a bratrští hledali v církvi pravoslavné svou matku a ve kterém smyslu. Historie idee cyrillomethodějské: V době starší až po Dobrovského: Dobrovský a následníci; Kollár; Palacký; Novější historikové čeští a ruští; Havlíček, Idea cyrillomethodějská a strana svobodomyslná; Sladkovský — Idea cyrillomethodějská katolická. — Co znamená liberalistická propaganda této idee: fiasko vlastenčícího liberalismu.

Našeho obrození smysl národní a historický: humanita.

78. Humanitní ideál ideálem národním, historickým, českým: České Bratrství. Humanita není romantism a sentimentálnost, nýbrž úsilná práce. Praktický dosah humanitního ideálu. 79. Jsme národ Žižkův a Prokopův nebo Husův a Komenského? Naše osudná nestálost a kolísavost mezi krajnostmi táboritskou a bratrskou. 80. Modlitba Rokycanova. Nesprávné pravidlo o zlaté prostřednosti. Synthese obou typů v typ vyšší, jednotný: Chelčický lepší vzor člověka českého.81. Naše charakterová neucelenost netkví pouze v nestálosti a nedůslednosti vůle, ale i rozumu. Nedostatek husitismu. Hřích proti Duchu svatému: „utrakvism“. 82. Naše passivita : náš kult mučednictví. Naše záliba ve falešném mučednictví. Lžiradikalism a žebrota politická. 83. Lze se malému národu obejíti bez politické intriky? Macchiavelism a práce. Kristovo pravidlo. 84. Mravní úkol našeho obrození: účinná humanita. Kolísání Kollárovo mezi humanitou a násilím. Palackého ideal Bratrský. Havlíček jako národní vychovatel obrodní: jeho poučení o poctivosti, stálosti, vytrvalosti a pravé neohrozenosti. 85. Příčina našeho národního úpadku: zpronevěřili jsme se ideálům reformačním. Na místě Bratrství zotročení lidu zákonem roku 1487. Další úpadek, až na Bílé Hoře, padla dvoustoletá nestálost a kolísavost. Všehrd o příčině našeho úpadku. 86. Obrození stát se může jen odčiněním příčiny, pro niž jsme upadli: odčinit rok 1487. Co to znamená. 87. Kollárova idea . humanity a úkol z roku 1487. Idea humanity úkolem všelidským, slovanským a českým. Humanita a Bratrství. Idea humanity netoliko národnostní, ale především sociální. Sociální otázka a česká otázka. Otázka sociální, a r. 1487. 88. Otázka sociální není pouze otázkou dělnickou, nýbrž otázkou mravní. 89. Problem sociální podstatou vší národní taktiky. Úkol tříd sociálně silnějších a hlavně také české inteligence. Pokrokové hnutí a dělnictvo. Rudolf Mayer a Barák předchůdcové pokrokářů. Úkol vůči dělnictvu není národní a politický, ale mravní. 90. Sociální demokracie. Chování strany staročeské a mladočeské v otázkách sociálních. Dělnická strana t. zv. národní. Smysl mezinárodní organisacc české sociální demokracie. Její závislost na německých vzorech nej iná než naší starší literatury vůbec. Herder a Marx. Literatura a žurnalistika. Shoda s literaturou a žurnalistikou vlasteneckou. Shoda politické organisace: české dělnictvo je organisováno federatívně a autonomisticky. Dělnictvo není protinárodní a beznárodní. Naše literatura dělnictvu a chudým nepřístupna. Sociální demokracie liší se od národního programu svým filosofickým základem. Nedostatečnost t. zv. historického materialismu a materialistického názoru na svět vůbec. Rozdíl mezi spravedlivými požadavky tříd potlačených a jejich filosofií. Klerikalism a šlechta vůči dělnictvu. Otázka česká a otázka sociální. — Doslov.

O naší nynější krisi: pád strany staročeské a počátkové směrů nových

91. Krise nespočívá pouze v úpadku politické strany staročeské, ale v úpadku obrodní schopnosti strany staročeské. Co znamená úpadek prvé politické a kulturní strany po naší dvoustoleté politické nečinnosti. Pád celého staročeského systému a tudíž do značné míry i systému mladočeského. 92. Úpadek je neschopností pokračovat v buditelské práci podle požadavků nové doby (Historism a historický empirism). 93. Starší strany nesprávně pojímají úkoly obrodní podle úzkého hlediska politicko-nacionálního. Nepochopení kulturní plnosti našeho národního programu. Nedostatek politiky vnitřní: národnost má širší a hlubší obsah, nežli staré strany dovedou hlásat. 94. Boj starších proti mladším. Boj padající strany staročeské proti mladším vedla a vede i strana mladočeská, zejména oficielní orgán strany. 95. Úpadek strany mladočeské. 96. Do které míry representuje strana mladočeská a zejména „Národní Listy“ celý národ a ideu českou? 97. Mladší a mladí. Nové směry a tužby buditelské. 98. Organisace těchto směrů. 99. Vady a nedostatky směru nových. Pokračovat na dráze Dobrovského, Kollára, Šafaříka, Havlíčka, Palackého. 100. Požadavky přesnějšího a vyššího vzdělání politického. Socialisace vší politiky. Politika vnitřní hlavním požadavkem. 101. Úpadek politického vzděláni ve stranách starších. Mlhavost programu a rozčilenost taktiky. 102. Chyby vídeňské vlády a její povinnosti v řešení české otázky. Oposice, jaká má být, a vady našeho radikalismu. Program státoprávní a naše politika zahraniční. Socialisace i politiky zahraniční. 103. Opět a pořád politika vnitřní. Pryč s Kocourkovem! Citát z Nerudy. Krise není úpadek.