Česká čítanka pro druhou třídu škol středních/Themistokles připravuje obranu své vlasti

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Themistokles připravuje obranu své vlasti
Autor: Jan Havelka
Zdroj: BARTOŠ, František. Česká čítanka pro druhou třídu škol středních. Brno: Winiker, 1883. s. 35–38.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70

Po bitvě marathonské málo v Athenách bylo těch, kdož připouštěli si na mysl, že za nedlouho snad bouře opětná, bouře krutější ještě Řecku zahrozí od Peršanů. Zapomínajíce na budoucnosť nejistou, občané athenští se zápalem vlasteneckým oslavovali Miltiada a chrabré jeho druhy. A podobný ruch ozýval se po vší domovině řecké.

Ale brzo radostné rozechvění to ustupovati počalo bdělé rozvaze, když z Asie zvěsť donášena jest za zvěstí, že se panovník Perský chystá k výpravě nové. Porážkou, již vojsko jeho odneslo od Marathonu, Darius podrážděn byl náramné, pokládaje ji za hnusné pokálení zářící své slávy. Ne vítězstvím pouhým poskvrna ta měla býti napravena, nýbrž pomstou hroznou, nelítostnou výstraha dána všemu světu, kterak vládce Peršanů tresce ty, kteří se odvážili jemu odporovati. Sám tentokráte hodlal se účastniti výpravy a veleti zástupům nepřehledným osobně.

Znovu tedy Řecku bylo se připravovati na obranu. A jako za první války perské, i tehdy stateční Atheňané nejdříve měli se k činu, dobrým jsouce příkladem Hellenům ostatním.

Miltiades. jehož témě kryly již šediny ctihodné, radil krajanům svým, aby nejprv ostrovany Kykladské přivedli na stranu svou a rozmnožili takto válečnou svou moc. Avšak Kykladští bezpečnějšími mněli se býti pod ochranou perskou a nechtěli o spolku s ostatními Řeky slyšeti; také výprava, kterou Atheňané proti nim podnikli, nezdařila se. Nedlouho po tom slavný Miltiades, nevděku zakusiv za své zásluhy, rozloučil se s životem.

Po smrti jeho zvláště dva mužové vážnosti veliké požívali v Athenách: Aristides a Themistokles. Aristidův život i soukromý i veřejný tak byl čistým, neúhonným a příkladným, že muž ten jakožto vzor ctností občanských nazýván jest všeobecně Spravedlivým. Themistokles zase byl duševního nadání přestkvělého, vynikal důmyslem neobyčejným jakož i podnikavostí neunavenou a rekovnou rázností. Tito dva mužové po Miltiadovi starali se o budoucnosť ohrožené vlasti. Zejména Themistokles všemožně o to pečoval, aby Řecko v čas a náležitě k bojům příštím bylo připraveno.

Předvídaje duchem bystrým, že vladař Perský tentokráte veškerou mocí ohromné říše své na Helleny se oboří, Themistokles uznamenal ihned, že se přesile takové stěží uhájí sjednocené Řecko, ne to Řecko nesvorné, rozvaděné. Proto nejdříve smiřovati se jal ona města hellenská. která nepřátelsky stála proti sobě. A podařilo mu se skutečně, že všeliké rozbroje a sváry v Řecku vzaly za své.

Polom obrátil se k věci jiné. Bylť on z těch mužů, kteří neoddávají se nižádným přeludům, odvažujíce vše toliko rozumem chladným. Themistokles uváděl si na paměť, že vítězství marathonské z veliké části vybojováno bylo lstí a že tudíž i v budoucí válce vítězství nejdříve očekávati lze od nějakého chytrého úskoku, jímž by přesila perská pozbyla své váhy. Dobře soudil Themistokles, že poučeni byvše porážkou marathonskou. Peršané v podnicích svých na souši budou nyní opatrnějšími a do zálohy se vlákati nedají. Ale byl tu druhý ještě živel, moře, na němž Persové s Řeky dotud nebyli se měřili. Na moři snad opět nepřítele obelstíti bylo lze: na moři nemotorná, nehybná moc perská řeckou obratností a pohyblivostí vyvážena býti mohla zase. Pomysliv ještě, že Persové vlastního loďstva nemají, že námořská jejich moc závisí hlavně na Foeničanech, Egypťanech, Řecích maloasijských a jiných národech jim podrobených, od nichž nebylo očekávati, že proti loďstvu hellenskému bojovati budou s velikým zápalem, Themistokles ustanovil se na tom, aby se hlavní rozhodnutí ve příští válce řeckoperské stalo na moři. A čeho bylo ve příčině té třeba podniknouti, přes všecky překážky ve skutek uváděl krok za krokem.

Předkem potřebí bylo valně rozmnožiti loďstvo athenské, které do té doby bylo zcela nepatrným. Měla-li při budoucích podnicích hellenských na moři rada Themistokleova býti slyšána, mělo-li mínění Atheňanů v radě válečné míti váhu, bylo věcí nezbytnou, aby loďstvo athenské jak počtem korábů tak vycvičeností mužstva vynikalo nad loďstva všech ostatních řeckých měst. I jal se Themistokles přemlouvati Atheňany, by peníze státní nyní rok co rok obraceli na zbudování korábů válečných a jich vyzbrojení, až by se loďstvo jejich vyrovnalo alespoň spojené námořní moci korintské, aeginské a korkyrské, nad něž v Řecku nebylo.

Ale mimo nadání ve věci této narazil Themistokles na veliký odpor, činěný mu se strany Aristidovy. Aristides sice neméně vlasti své přál vítězství dokonalého; avšak on zároveň byl neústupným nepřítelem všelikých novot převratných. Dosavadní athenská moc válečná byla pozemní a záležela výhradně na prvních třech třídách občanstva, na bohatých zemanech, kdežto čtvrtá třída, skládající se z rolníků toliko nezámožných, z obchodníků, řemeslníkův a dělníků, neplatíc žádných daní, žádných také nekonávala služeb vojenských. Měla-li obec Athenská zaříditi si vedle pozemního vojska tak velikou moc na moři, jakou Themistokles navrhoval, nevyhnutelné bylo sáhnouti do třídy čtvrté a vybírati z ní posádky lodní, plavce a služebný lid ostatní, čímž ovšem ústava Solonova nemálo by se byla změnila. Proto se tedy Aristides rozhodně opíral podáním Themistokleovým a vyhlašoval je za veliké nebezpečenství pro Athenskou republiku.

Než Themistokles nelekal se odporu Aristidova, ba usiloval tím rázněji, by úmysly jeho byly uskutečněny; a poněvadž oba mužové slavní v Athenách měli přívržencův a přátel počet veliký, bylo se obávati, že z neshody mezi Themistokleem a Aristidem zrovna v době nebezpečné povstane povážlivá třenice občanská.

Proto chopili se Atheňané ostrakismu, důmyslným Kleisthenem dříve zavedeného, aby svornosť mezi občanstvem zase byla obnovena; neboť bylo zjevno, že jeden z obou mužů musí ustoupiti stranou, má-li se vnitřní mír vrátiti Athenám. Soud národní rozhodl ve prospěch Themistokleův, ano více než 6000 střepin, jimiž za takových příležitostí hlasováno, jménem Aristidovým popsáno bylo. Při hlasování také Aristides sám byl přítomen. I stalo se, že Atheňan jeden, jenž Aristida osobně neznal a psáti neuměl, přistoupil k němu a ho poprosil, aby mu vyryl na střepinu jméno Aristidovo. Učiniv občanu po vůli, dí Aristides: „Čím ublížil ti, příteli milý, Aristides, že usiluješ o jeho vyhnanství?“ — „Ničím mi neukřivdil,“ vece onen; „však mrzí mě, že jej nazývají všude Spravedlivým.“

Když ostrakismem bylo rozhodnuto, opustil Aristides milovanou svou vlasť, aby podle zákona 10 let pobyl v cizině. Odcházeje muž ten šlechetný domovině štěstí přál a zdaru, by Atheňané nikdy neměli proč litovati, že jej od sebe zapudili.

Od té doby Themistokleovým záměrům nikdo již nevadil. Vymohl na Athenských, že s napjetím všech sil koráby jsou budovány a četné mužstvo lodní cvičeno dokonale. Brzo v rozšířeném a upevněném přístavě Piraejském hemžilo se tolika statnými koráby válečnými, že s pýchou vlasteneckou na ně pohlíželi Atheňané, neděsíce se již nebezpečenstva, jež v sobě kryla budoucnosť.