Česká čítanka pro druhou třídu škol středních/Pán Bůh nejlepší hospodář

Česká čítanka pro druhou třídu škol středních
Šporkova chasa	Pán Bůh nejlepší hospodář	Česká přísloví o domově a o vlasti

Údaje o textu
Titulek:	Pán Bůh nejlepší hospodář
Autor:	Ladislav Jan Pospíšil (jako Jan Karlík)
Zdroj:	BARTOŠ, František. Česká čítanka pro druhou třídu škol středních. Brno: Winiker, 1883. s. 107–108. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Když Pán Ježíš a svatý Petr putovali na zemi, zažili všeličehos: jasna i pršky, rovného i křivého, někdy i malého křížku. Pán jej snášel se svatou mírností, jináče sv. Petr; jak mu se dosť málo přihodilo, velmi se durdil, a že mu se každodenně něco stávalo, hněval se ustavičně. Jednou — byl parný den — kráčeli od rána do poledne, slunečko hřálo, až pražilo, a z obou lil se pot. Dlouho šel sv. Petr mlčky vedle Pána, ale konečně zvolal: „Je to horko! Kdybych měl moc, to bych zařídil jinak. Jak je krásné býti Pánem Bohem. Jenom půl dne jím býti, všecko bych srovnal a pak byl s radostí Petrem třeba sto let!“

A Pán se usmál a řekl: „Budiž, měj si vůli. Do večera budeš Pánem Bohem.“

Zrovna přicházeli k vesnici, ze které vyháněl pasák; ale jen stádo na louku vyhnal, vracel se do vsi.

„Aj, což necháš stáda bez dohlídky?“ ptal se sv. Petr.

„Eh,“ co stádo! dnes je posvícení!“

„A kdo bude pásti za tebe?“

„Jednou ať pase milý Pán Bůh!“ zvolal veselý jonák, a již utíkal.

„Petře,“ řekl Pán, „slyšel-li’s? Rád bych s tebou zašel do vsi, ale stádu by se něco přihodilo, a když jsi Pánem Bohem, musíš teď dávati pozor.“

„A já jsem zrovna chtěl pořádati svět!“ reptal sv. Petr, ale chtěj nechtěj musil zůstati u stáda. Pán zašel opodál mezi lilie polní, a Petr ve stínu vrby lehl si na znak. Patřil do modra nebes, na němž se honily stříbrné obláčky. Tu se sbíraly ve tvary divných podob, tam se kupily ve hrady a města, onde se lehce rozplývaly, jinak a jinak měníce oblohu. Chvíli hleděl sv. Petr, až mu přišla dobrá myšlenka: „Proč tu sedím a zahálím, když se mohu stáda zbaviti? Udělám bouřku; však se pasák vrátí!“

Řekl a vykonal. Za chvíli odevšad táhly mraky, znenáhla houstly, čistá bělosť kalila se do šeda, a za pět minut byl kraj zatažen. V dáli hřmělo, chvílemi zasvítil blesk, liják byl na spadnutí. Sv. Petr mnul si radostí ruce a již se všady ohlížel, kudy přibíhá pasák. Ale ten nepřišel, nýbrž přijel a s ním mnoho lidí ze vsi. Na polích totiž leželo obilí, a hospodáři vidouce, že je na déšť, chtěli je dostati honem pod střechu. Pracovali celou chutí: shrabovali, vázali a nakládali mandel za mandelem; také pasák, sehnav stádo dohromady, vázal s ostatními. To se nelíbilo sv. Petru, ale co nad tím vrtěl hlavou, šel tudy pocestný a vida pilné dílo, vesele zvolal: „I pomáhej Pán Bůh!“

„Kýho výra,“ bručel sv. Petr, „jednoho přibývá, a druhého neubývá.“ A hned se pustil do práce.

Zatím se mraky přihnaly blíže; nebe bylo všecko černo, zdvihal se vítr a prach, a už padaly první těžké kapky. Starostlivý hospodář pohlednuv na nebe, vzdechl: „Ach, jen čtvrť hodinky, Pane Bože, zadrž mraky, jenom čtvrť hodinky!“

„Co je mnoho, to je mnoho,“ huboval sv. Petr. „Stádo pásti, obilí vázati, mraky držeti… Již vidím, že toho nepostihnu…“

Přece běžel k potoku, kde se nejvíc kupily mraky, a jal se je rozháněti. — Na potoku byl mlýn, a na prahu stál mlynář. Byla ten rok veliká sucha; v potoce nebylo vody, mlynář nemohl mlíti; pročež vida mraky, vesele špulil ústa, otáčel v ruce pikslu, a když sv. Petr došel k potoku, hlasitě zvolal: „Jen, Pane Bože, spusť, jen houšť!“

To už sv. Petra rozhněvalo. „Toť aby do toho!…“ nedořekl ani, neboť vedle něho uhodil do země mohutný blesk. Půda se chvěla, sv. Petru dělala se před očima kola, i vzal nohy na ramena a plačky přiběhl k Pánu Ježíši.

Zastal jej sedícího u prostřed květin, jež se mu klaněly.

„Odpusť, Pane;“ volal, „zhřešil jsem před Tebou. Není možná vyhověti všem. Každý chce něco jiného; koho mám vyslyšeti, koho oslyšeti? Ach, již vidím, že budou reptati stále.“

„Vidíš, Petře,“ vece Pán, „a ty jsi stíhal kroky Boží!? Bez jehož vůle nespadne vlas, ten, jenž šatí lilie polní a živí ptactvo pod nebem, vida v útroby, moudře řídí cesty lidí. Jemu důvěřujte, snášejte kříž svůj, trpěliví buďte jedni s druhými, a bude vaše království nebeské!“ — Nikdy již sv. Petr nereptal.