Česká čítanka pro druhou třídu škol středních/Etruskové

Česká čítanka pro druhou třídu škol středních
Opatovský poklad	Etruskové	Motýli

Údaje o textu
Titulek:	Etruskové
Autor:	Václav Royt
Zdroj:	BARTOŠ, František. Česká čítanka pro druhou třídu škol středních. Brno: Winiker, 1883. s. 144–145. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

V době nepamětné Etruskové čili Tuskové zasídlili velmi rozlehlé území staré Italie; po krajinách, prostírajících se od horstva Alpského až do údolí dolního Tibera, ano i po Kampanii rozprostranili sídla svá; Montova, jakož i Kapua byla původně města jejich. Tištěni jsouce pak od národů bojovných, jako Keltů, Ligurův a Samnitů, pozbyli krajin severních i jižních, i zbyla jim na konec jen země po nich Etruském řečená, která rozkládajíc se na západ od Apennina až k moři byla na severu omezena řekou Makrou a na jihu Tiberem. Skrovné zprávy o životě tohoto národa, jakož i zbytky práce jeho po něm pozůstalé, náležejí do oné doby, když už ve zmenšené této své vlasti obýval.

Etruskové lišili se mluvou i osvětou svou od ostatních Italův a stali se v dějinách národem památným zvláště tím, že ve staré Italii předčili v umění nad Římany, a že tak, než se Římané ještě seznámili s Řeky, byli učiteli jejich.

Jako Římanům tak i Etruskům panovali zprvu králové, ale později šlechta, jež byla u nich spolu i kněžstvem, vládla sama v zemi; většina lidu však, prázdna jsouc svobody, žila ve služebnosti její.

Průmysl a obchod, jež bývají všude původem a počátkem městského života, působily i tu záhy v rozkvět městských obcí, z nichž se dvanáct nejpřednějších pro zachování národní jednoty a síly sdružilo ve spolek, jehož hlavou bylo bohatstvem a uměním slynoucí město Volsinii.

Etruskové prosluli zvláště uměním stavitelským a rozmanitou svou řemeslností; zbytky kyklopských zdí a velikolepých chrámů, jakož i jiné předměty umělosti jejich, zvláště velmi lícné nádoby, jejichž tvářnosť až podnes naše umění nápodobí, dochovaly se až do této chvíle. Mimo pozůstatky velikých budov a pomníků nalézají se i stopy jiných staveb jejich, jako velikých hrází, pak silnic a průlivů.

Věci, jež se zhusta nalézají ve hrobkách etruských, jako zbraně bronzové, štíty, přílby, kopí, kovová zrcadla, ozdobiny s prací ryjeckou a rozličné nádoby svědčí zřetelně o vysokém stupni, jakého Etruskové v slévařství a u zpracování kovů byli dostoupili. Jakou měrou práce umělecké sobě oblíbili, dokazuje nejlépe zpráva, jež vypravuje, že Římané v jediném městě Volsiniích nakořistili do dvou tisíc soch.

Římané naučili se od Etrusků nejen pravidlům stavitelským a rozmanitému průmyslu uměleckému, nýbrž přejali od nich i mnohé obyčeje a řády. Hlučné vítězné průvody čili triumfy, veřejné hry a zápasy šermířů jsou původu etruského a zdomácněly později v Římě. Také řád kněžský haruspiků, kteří z ohledání vnitřností obětovaných zvířat hádali, dostal se z Etrurie do Říma, ano má se za to, že i odznaky vyšších hodností, jako jsou sella curulis, toga praetexta a pieta přijali Římané od Etruskův.

Etruskové pozbyli své samostatnosti, podlehše Římanům, již ve třetím století př. Kr., ale jazyk svůj dochovali až do doby pozdní; ještě několik století později ozýval se hlahol jejich v Etrurii.