Česká čítanka pro druhou třídu škol středních/Život ve křovinách/I.

Život ve křovinách Jan Havelka
	I.	II.

Údaje o textu
Titulek:	Život ve křovinách
Podtitulek:	I.
Autor:	Jan Havelka
Zdroj:	BARTOŠ, František. Česká čítanka pro druhou třídu škol středních. Brno: Winiker, 1883. s. 135–137. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Každé místečko v milé přírodě Boží má své zvlášťnosti, má zvláštní rostliny i živočichy zvláštní. Jinak oživeny jsou pahorky a stráně výslunné, jinak stinné rokliny a úvaly; jiným životem slynou suché končiny písčité, jiným hojně zavlažené okolí vod; jiné druhy rostlin a zvířat naskýtají se na půdě orné, jiné v hájích, lesích a na pastvinách.

Živá příroda všecka, i květena i zvířena, k neuvěření až závisí na rozmanité podobě a povaze těch míst, jež si vyvolila bydlištěm, a to tak, že každým převratem bydliště toho jak flora tak fauna podstatně podobu svou mění. Byl-li les někde vymýcen, prvním, druhým rokem již vyhyne valná čásť tamějšího rostlinstva lesního, které v končinách oněch žilo a kvetlo snad po staletí, a na jeho místo přistěhují se rostliny druhů takových, jaké shledáváme na mýtinách. Podobná změna za málo měsíců stává se tamtéž se zvířenou, která zvyklá jsouc ruchu lesnímu, prchá odtud do sousedních hvozdů. Na místo její pak znenáhla nastupují živočichové, jimž výsluní jest milo.

A jako les a mýtina tak i křoviny jeví se býti světem zvláštním, pro sebe uzavřeným živočichy a rostlinami svými.

Zvláštní svět ten arci různí se též značně podle povahy oné půdy, ze které keříky vyrůstají. Podle toho, zelenají-li se křoviny při lesích nebo hájích, vyvstávají-li na úbočích skal nebo na stráních travnatých, rostou-li v poli nebo na pláních jinak neúrodných, zastiňují-li pokrají cest, břehy vod nebo jsou-li zahradám ozdobou nebo živou toliko obrubou, podle toho také ostatní příroda ústrojná, která na křoviny se váže, jinou poněkud má tvářnosť. Avšak celkem přece všecky křoviny jeví určitý ráz týž.

Popatřme nejdříve k rostlinstvu, jež pod keříky a mezi nimi žije a tyje. Kdož by nepozoroval hned na první pohled, že flora ta křovní na div jest chudobna, že počet druhů rostlinných jeví se tu nepatrný?

A nemůže býti jináče. Křoví, hustě se rozvětvujíc hned od kořene, brání ostatním rostlinám, jež trvají s ním na půdě též, aby se náležitě mohly síliti svěžím vzduchem a ohřívati paprsky zlatého slunečka; křoviny dusí floru pod nimi ukrytou a škodí jejímu vzniku, vzrůstu i květu. Proto také za doby letní a podzimní, kdy vůkol rostlinstvo pyšní se hojností a ozdobou největší, pod křovinami mimo traviny neúhledné nižádných takořka nenacházíme rostlin kvetoucích. Co tam roste, živoří více nežli žije, a vadne a hyne velmi záhy.

Jenom časně z jara, dokud křoviny nemají ještě lupení žádného, a tudíž kyprou prsť pod nimi slunce zahřívati může vydatně a také dech vesny mladé k ní průchod má volný, jenom tehdy rostlinstvo podkřovní daří se a květem oplývá rozkošně.

Ještě ostře od severu duje vítr mrazivý, ještě sníh bělá se místy, a tamo mezi keříky jaro již v plném jest rozkvětu: tu bílé zvonečky své ze země vyráží podsněžka milá, ana vedle ní vůní opojnou dýše její sestřička bledule skorá; tam modrý jaterník celou kytici květů svých uvijí nové vesně, tu fialka vonná něžné korunky své rozkládá na slunečku; tu snědek žlutý a skromný starček k novému se mají životu, tam plicník lékařský a dymnivka dutá pyšní se hojnými květy nachovými; tu kopytník evropský k zemi se tlačí, jakoby se styděl neúhledným svým květem, kdežto vedle něho sasanky, bílá a žlutá, a časné pryskyřníky hrdě na vzduch vynášejí své lesklé korunky.

A proplítá-li se křovím samým částečně lýkovec lékařský, pak bezlisté sice, ale za to sterým květem růžovým poseté větvičky jeho vnady jarního tohoto obrázku doplňují utěšeně.

Avšak živý ten ruch mezi křovím netrvá dlouho. Jakmile křoviny se rozzelenají a zhustnou, slábne flora pod nimi znenáhla a bledne, nemajíc ani vzduchu ani světla dosti, až konečně život její utuchne docela, příštím jarem teprv očekávaje nového probuzení.

Proti tomu mnohem pestřejšího a živějšího obrazu poskytují živočichové, kteří buď po celý rok, buď toliko za některých jeho dob ve křovinách bytují. Takořka všecky třídy a valný počet řádů živočišných jsou tu zastoupeny, tak že dosti nesnadno by bylo, úplně vypsati počet všelikých těch křovákův a zákeřníků dvou-, čtyř- a vícenohých.

Ze ssavců, jak pochopitelno, jenom menší druhy do křovin se tlačí. Často pod keři zakmitne se rudý kožíšek hbité lasičky, která mezi jejich kořením podzemní bydliště své si zařizuje velmi ráda; tu pod hustými větvicemi kolčavka snadno uniká zrakům nepřátel dravých; odtud za vhodných okamžiků směle výpravy své podniká do širých končin okolních, vraždíc myši polní nelítostně. Nejsou-li však lasičky ve křovině bytem, právě tytéž myši polní v ní útočiště hledají s velikou zálibou; nebo rozsáhlé jejich kutiště zkázy nebere tu tak záhy jako v poli, kde prsť orná přečasto se převrací i pluhem i motykou.

Také rýsek zakrslý nejvíce pod křovinami díry své si hrabe, a jakkoliv nejmenším jest mezi ssavci našimi, přece pidimužík se sousedy svými velmi nesnášenlivě si vede a jest zejména myším polním podstupovati s ním potyčky krvavé. Zelenají-li se křoviny poblíž hustých hvozdů, pak se v nich rád také uvelebuje ježek obecný a vylízaje toliko za doby noční, vůkol slídí po myších, žábách a hlemýždích.

Ale nejvíce snad vítanými jsou křoviny plachému zajíci, zvláště na podzim a v zimě, když na polích nikde není ani útulku ani potravy hojné, a když mráz, sníh a vítr pelech mělký mu činí nevlídným velice. Tu mezi keři, v suchém listí polo jsa zahrabán, podřimuje dobromyslný ušák se zálibou velikou, ač nevyruší-li ho z poklidu ohař bystročichý nebo hukot střelných ran; nebo tou dobou právě přenebezpečno jest těm, jichž tučné tílko odívá se kožichem zaječím.