Čertův mlýn

Údaje o textu
Titulek:	Čertův mlýn
Autor:	Václav Tille (jako Václav Říha)
Zdroj:	ŘÍHA, Václav. Knížka pohádek Václava Říhy. Praha : Albatros, 1987. s. 12–15. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Za onoho času, kdy vojáci musili sloužit dvanáct let, vracel se jeden husar z vojny domů. Byl smutný, neměl peněz, doma ho nikdo nečekal, rodiče mu zatím umřeli, bratři a sestry se rozešli do světa. Když tak putoval přes hory, zdvihla se vánice, husar zabloudil, přišel na noc do vesničky, prosil v jedné chalupě, aby ho tam nechali přespat. Chalupník mu povídá: „Milý vojáče, venku je zima, ve světnici místa není, tady tě nikdo nemá kam uložit, jsme chudobni. Leda bys šel do mlýna na potoce, ale tam straší odedávna čert, nikdo tam nevydrží.“ Husar odpověděl: „Co dělat, vždyť bych v té zimě venku zmrzl, a já jsem vyučený mlynář. Jen co se ohřeju, půjdu se podívat na toho čerta, však já mu povím.“

Chalupník běžel povědět sousedům, jakého má hosta, všichni se sběhli, byli rádi, že se našel, kdo se nebojí ani čerta, snášeli mu na noc chleba, uzené, víno, tabák, lucernu, houni. Ale ženy plakaly, že je škoda toho mladého života, čert ho jistě roztrhá. Husar na ten pláč nedal, sebral, co dostal, a rovnou do mlýna. Prohlédl stavidla, posvítil si do mlýnice, tam bylo plno prachu a pavučin. Spravil složení, spustil mlýn, aby mu bylo veseleji, pak šel do šalandy. Když se najedl, napil, prostřel si houni, zapálil si dýmku a čekal.

Do půlnoci klapal mlýn vesele, ale jak ponocný ve vsi odpískal dvanáctou, mlýn se zastavil, jak by uťal. Husar vstal, dveře od šalandy vrzly, a dovnitř leze chlupatý čert, vyplazuje jazyk, oči mu svítí jako dva uhlíky. Jak uviděl husara, zařehtal: „Á, tak to jsi ty ten pták, co se mi tu roztahuje, spouští mlýn? Hybaj, sic bude zle!“

Ale husar se čerta nelekl, křikl: „Á, tak to ty jsi ten pták, co se tu roztahuje, kazí mlýn? No počkej!“ Skočil po čertovi, chytil ho za ocas, a ať se třepal, jak se třepal, marš s ním do mlýnice. Posadil ho na žernov, spustil složení a omílal čerta, až z něho sršely jiskry. Čert pištěl, přísahal, že do mlýna víckrát nepáchne, ale husar nic, ještě ho přimáčkl, ať prý se obrousí, když je tak hrubý na hosty. Až když mu čert slíbil, že mu tam nechá truhlu tolarů pod lavicí, chytil ho husar za chlupy a vyhodil ho oknem do závějí. Čert se jen otřepal, zmizel do tmy jako ohnivý vích, nezbylo po něm než trochu kouře. Husar se vrátil do šalandy, zamotal se do houně a spal pokojně až do rána.

Sousedé ve vsi byli celou noc vzhůru, slyšeli klapat mlýn, viděli letět ohnivý vích, myslili, že už je po vojákovi. Ráno se táhla celá ves ke mlýnu, co se stalo s vojákem, je-li živ. Ale když nahlédli oknem do šalandy, husar stál u stolu, počítal peníze. Všichni se k němu nahrnuli, jakživi neviděli tolik peněz, ptali se ho, co se dělo v noci, kde je čert. Husar se smál: „Čert se vám dává pěkně poroučet, že se mu ve mlýně nelíbí. Abych si tu prý zůstal sám, a tohle nám nechal na památku.“

Všechny je podělil, spravil mlýn, zůstal tam mlynářem, a celá ves ožila, rozkvetla, víckrát se tam čert neukázal.