Úvaha posl. P. Wurma o narovnání s Uhry

Údaje o textu
Titulek:	Úvaha posl. P. Wurma o narovnání s Uhry
Autor:	Ignát Wurm
Zdroj:	Úvaha posl. P. Wurma o narovnání s Uhry. Olomouc: Tiskem Josefa Groáka, [1887]. Dostupné online.
Vydáno:	[1887]
Licence:	PD old 70
Index stran
Související na Wikidatech: Rakousko-uherské vyrovnání a Rakousko-Uhersko

Úvaha

posl. P. Wurma o narovnání s Uhry.

Hotovíme se k třetímu vyrovnání s Uherskem a hledíme tudíž vstříc oné choulostivé práci parlamentární, jež bohužel neodbytně opakuje se od desítiletí ku desítiletí.

Stojíme před rozluštěním nad jiné důležitého a vážného úkolu, vyžadujícího naložení vší politické zkušenosti a státnického rozhledu, nemá-li trhlina mezi oběma polovicemi říše ještě více rozšířena a hmotné poškození Cislajtanie zvýšeno býti. Maje k výslovné žádosti pp. voličův o vyrovnání tomto promluviti, uznávám za potřebné připomenouti, že obor činnosti sněmu uherského do r. 1848 nebyl tak rozsáhlý jako nyní, neboť se zákonodárná moc sněmu uherského druhdy vztahovala jen na záležitosti politické administrace, na soudnictví, na zvýšování přímých daní a odvodního kontingentu. Podařilo se však Maďarům při prvním vyrovnání roku 1867., jež dálo se pod dojmem nešťastné války z r. 1866 dále zmocniti se rozhodujícího vlivu na záležitosti finanční, obchodní a celní, kteréžto odbory v duchu pragmatické sankce a i ještě před touto, na základě zvláštních, ba dokonce i uherských zákonů jedině do oboru působnosti společné vídeňská c. k. dvorní komory spadaly. Toť znamenitou ukázkou našich poměrů z r. 1867., že rozhodující vliv na tak eminentně společné záležitosti nebyl vyhražen snad delegacím, k účelu tomu utvořeným, společné vládě, po případě říšskému ministerstvu financí, nýbrž bezprostředně uherskému ministerstvu a uherskému sněmu. Aby však organismus tří od neodvislých vlád bez toho dosti složitý a tolikéž autonomních sborů ještě spletenějším se stal, utvořily se tím dva obory společných záležitostí svou povahou a jednáním úplně se rozlišující. A to ještě nebylo dosti.

Nejen že byl společnému ministerstvu finančnímu a delegacím urván všeliký vliv na daně nepřímé, jakož i na záležitosti obchodní a celní, ku všemu ještě stalo se, že vzaty z působnosti společného ministerstva a delegací i ty agendy zákonodárství a správy jichž jedině přísná jednotná zpráva byla v zájmu celé říše žádoucí. Následkem narovnání v r. 1867 uzavřeného nemá říšský ministr války pražádného přímého vlivu na zemskou obranu, a byl i tento mezi dva, od sebe zúplna neodvislé autonomní sbory rozdělen. Náklad na armádu a dotace říšs. ministerstva války vůbec schvalovány dvěma zákonodárnými sbory docela neodvislými od sebe, čili jak případné rčení zní, dvěma různými státy. Není zapotřebí doličovati důležitost drah pro obchod a průmysl, a jmenovitě pro působnost a účinnost společné armády, než i záležitosti železniční postrádají právě tak jednotné zprávy, neboť za Litavkou spravují se zásadami načisto jinými než u nás v tak zvané Cislajtanii.

Ba i jednotnost záležitostí zahraničních říše naší obětována byla narovnání z r. 1867. Neboť i dotace říšs. ministerstva zahraničních záležitostí schvaluje se dle posledního rozlíšení ode dvou států, a jest jednání tohoto říšského ministerstva v záležitostech obchodních a celních u dvou, na sobě zcela nezávislých autonomních sborů a vlád již tou měrou stíženo, že jest na něm provedení případných ujednání u států cizích.

Těmito téměř neuvěřitelnými ústupky, jimž jednota říše rakouské r. 1723 slavnou úmluvou pragmatické sankce zaručená a nejvyšším patentem z r. 1864 zabezpečená obětována a tak naše polovice říše i s hlavním a sídelním městem Vídní těžce poškozena, mohli se Uhři zajisté spokojiti, bylo i očekávati, že mají všechny příčiny, aby postavili se proti všem pokusům, ku získání dalších ústupků směřujícím, co nejrozhoději, aby dualistický útvar císařství našeho nebyl ad absurdum uveden, aby dokonce ti, kteří při utváření dualismu toho, ovšem za zvláště obtížných okolností, spoluúčinkovali, nepřišli k přesvědčení, že více udržeti se nedá.

Avšak nastojte, věci měly přihoditi se zcela jinak, mimo vše nadání páni Maďaři začali se při obnově narovnání v r. 1877 domáhati cedulové banky pro sebe, aneb aspoň takového vlivu při ní, jakého již v jiných společných záležitostech říše vyrovnáním v roku 1867 byli dosáhli, ačkoli již dříve zakonnitě zajištěnou banku nejen měli, nýbrž ode vždy spokojiti se s ní museli a také rádi se spokojili totiž s c. k. výhradní rakouskou cedulovou bankou. Oni vystoupili dále také s nároky na značný podíl na výnosu celním, ačkoli nebyli s to upříti, že ani desátý díl zboží dováženého do Uher nejde. Konečně dožadovali se k ochraně uherského rolnictva zavedení obilních cel, ačkoli přiznati musili, že na toto opatření následovati musí vykrvácení průmyslových zemí Cislajtanie na prospěch Uherska.

Dlouho bránila se říšská rada i vláda západní polovice říše proti těmto nesmyslným, nad to ničím neodůvodněným požadavkům, zápas proti nim vedl do konce ku dvěma pokusům demise náčelníků vlády, na konec zvítězili však přece jenom Maďaři a ničím jiným, leč svou jednomyslností, kterou vyvolává jedenkaždý krok proti Cislajtanii podniknutý. Narovnání z r. 1877. přineslo druhé polovici říše výhody ve svých důsledcích nedocenitelné a naší polovici říše urvané.

Navnaděni tímto netušeným vítězstvím, nasadili páni Maďaři všechny své síly, aby při nastávajícím třetím vyrovnání znamenité výhody, jich při obou prvních narovnáních dobyli, si nejen zajistili a pro budoucnost zabezpečili, nýbrž aby nových ústupků získali a naší polovici říše nové těžké oběti naložili. Předlohy zákona o třetím vyrovnání chovají toho nezdolné důkazy. Uhersko, kteréž ve všech společných záležitostech, a mohou tyto býti větší či menší důležitosti, až do těch nejmenších formálností úplné stejnoprávnosti s Rakouskem, ba dokonce převahy nad tímto domáhati se neustává, při tom všem ale na společnou armádu, k níž daleko méně branců než my dodává, a přec v ní úplně stejné ochrany proti cizím i vnitřním nepřátelům dochází jako my, také i v budoucnosti k společným výdajům nic více než 30 prct. přispívati hodlá, zatím co Cislajtanie pro všechny časy 70 prct. obtížena býti má. A přec nenese naše polovice říše ani té nejmenší viny na prazvláštním vývinu poměru v oné polovici říše, kterýž v nejnovější době v zápětí má nejen úbytek obyvatelstva, ale i ochuzování jeho, ačkoli obyvatelstvo toto nejvýhodnějších podmínek ponebí a půdy účastno jest.

Uhrám byl však, pokud já se pamatuji, přirčen nepoměrný příspěvek 30 prct. ku společným výdajům při prvním vyrovnání jen proto, poněvadž bylo důvěřováno jejich ujišťování, že země tato, Bohem všemi poklady bohatě obdařená, pod maďarskou vládou během 10 až 15 let všeobecně se zotaví a na všechny strany tak se vyvine, že bude následkem toho s to, přispívati kvotou daleko vyšší. Nyní však na sklonku druhého desítiletí maďarského panství přiblížel se onen okamžik, kde všichni poslanci bez rozdílu stavů proti Maďarům ve prospěch neustálými obětmi přetížených voličů svých v příčině stejného výměru kvot co nejrozhodněji vystoupiti povinni jsou.

K tomu účelu zdá se nevyhnutelně nutným, zabývati se aspoň stručně návrhem zákona na prodloužení privilegia rakousko-uherské banky.

Článek I. návrhu tohoto, velmi pečlivě vypracovaný, patrně tají v sobě účel, aby rozhodující vliv Uhrů na banku, jehož vyrovnáním z r. 1877. dobyli, nejen byl zajištěn, nýbrž aby i právo Maďarů na samostatnou banku nade vší pochybnost uznáno bylo. Páni Maďaři, jak se zdá, sami vycítili, jak velice potřebují výslovného uznání tohoto jinak ničím neodůvodněného práva, smlouvou chtějí-li si je pro budoucnost zabezpečiti. C. k. privilegovaná rakouská banka má totiž svoje dějiny, a ty vylučují jakékoliv dualistické zřízení druhého samostatného ústavu podobného v hranicích říše naší, pokud Rakousko nevzdá se dobrovolně svých práv toho se dotýkajících. C. k. výhradní cedulová banka byla v roce 1816. ke spolupůsobení všech uherských k tomu povolaných činitelů za tím účelem dvěma císařskými patenty založena pro veškeren obvod říše, aby říšské finance, následkem francouzských válek rozervané, kteréž, jak již řečeno, pro veškerou říši vždy jednotně spravovány a správa jich u vídeňské c. k. dvorní komory soustředěna byla, uspořádány byly. Jeden z patentů těchto sestávající z 18 článků, obsahuje zásady všech usnešených opatření k uspořádání peněžnictví, tedy i zřízení na akciích založené c. k. výhr. rak. národní banky, kdežto druhý 50 §§. obsahující patent, úkol, tedy práva i povinnosti banky zřizované vykládá a tedy za vlastní bankovní patent považován býti má.

Jakož tedy před zřízením cedulové banky rakouské státovky pouze jednotné a v celé říši jedině platné se vyskytovaly a vyskytovati mohly, tak získala i v roce 1866. založená rakouská národní banka výhradnou výsadu ku vydávání jednotných bankovek pro obvod celé a nerozdělené říše a také byla tato zákonnitá zásada i později přes všechny nejrůznější změny neustále, ba i po zavedení dualismu až do r. 1877. dodržována. Leželo to již v samé povaze věci, že opatrní páni Maďaři v roce 1867. nároku na dualistické zařízení banky, tímto spůsobem založené pro celý obvod říše rakouské ještě pozdvihnouti se neodvážili, a tím méně domnělého práva svého na zřízení samostatné maďarské národní banky se domáhali, aby předčasným odhalením svých snah uskutečnění ostatních báječných nároků nezmařili. Než chuť dostavuje se, jak Francouzové tvrdí, během hodů; páni Maďaři přikročili již při druhém narovnání, jak toho vyžadoval pud sebezachování pánů ministrů, k tomu, aby na své domnělé právo na zřízení zvláštní národní banky se postavili, aby totiž dualistické zřízení i do rakouské národní banky vnesli, to jest, aby nebezpečnou trhlinu dualismu, jež odděluje obě polovice říše, ještě rozšířili. Bohužel mělo namáhání toto výsledků. Rakouská cedulová banka přezvána byla „rakousko-uherskou“ a říšskému sněmu uherskému byl na osudy tohoto důležitého ústavu rozhodující bezprostřední vliv vyhražen.

Tato politování hodná událost nesmí nás zbaviti však mužnosti, poněvadž druhé vyrovnání uzavřeno bylo jenom pro příštích deset lét a také nebylo prvním po zavedení dualismu a nelze tedy v úvahu je vzíti jakožto narovnání, jehož každé ustanovení nutně podmíněno jest dualistickou povahou státního zřízení. Pokud pak dualistické zřízení toho naprosto vyžaduje, to a mnohé jiné ještě obsahuje současně se zavedením dualismu uzavřené narovnání z roku 1867. a pak-li že dnes druhé polovice říše podmínky onoho vyrovnání, bez jakékoliv změny poskytujeme, při tom ale vzájemnou kvotu příspěvku k společným výdajům, poněvadž svou povahou měnitelna jest, úplně stejným, vlivu Uher na společné záležitosti říše přiměřeným spůsobem zvýšíme: tu nemůže nám býti učiněna výtka, že jsme na bytnosti dualismu cosi změnili, tak jak známa byla oběma smlouvajícím částem v roce 1867.

Proti tomu může ovšem namítnuto býti, že cedulová banka právě proto, že zřízena byla pro celý obvod říše veškeré a posud vskutku činnost svou na obě polovice říše rozšiřovala, tvoří společnou záležitost říše a proto vyloučení maďarského vlivu na tento důležitý ústav říše po právu připuštěno býti nemůže, aniž by základy dualismu otřeseno bylo.

Přátelům dualismu však, kteří zastávají zásady, na nichž téměř před čtvrt stoletím založen byl, a kteří přejí poměrům zákony stvrzeným, sloužiž k úvaze, že pro společné záležitosti obou polovic říše máme společné ministry, zvláště také říšského ministra financí, a že jsou na světě také delegace a že nemůže to ležeti v zájmu říše, aby ku společným záležitostem přibývaly neustále nové a nové jen tím, že vyjímají se z působností společného ministerstva a delegací a pak aby byly předmětem výpovědi na 10 let.

Než k vylíčení této nespravedlnosti ještě dojde, především na paměti mějme ty nesmírné oběti, jež Maďarům přinésti máme při nastávajícím obnovení vyrovnání s Uhry. Maďaři hlásí se o opětné zvýšení podílu na celním výnosu, oni domáhají se zvětšení svého vlivu na bankovní záležitosti, než jak zaručen byl jim vyrovnáním z r. 1877, dožadují se nové opravy cukerní daně, jakko-li nemohou se vykázati ani desíti cukrovary. A kam konečně směřují přehnané, mnohdy až směšně malicherné, ukojení vyhejčkané marnivosti sloužící požadavky, jimiž chtějí činnost společné vlády, až na nejmenší míru stlačenou, ještě dále omezovati? A na nás bylo by pak útraty maďarské slávy platiti, po každém desítiletí tíženi máme býti novými neoprávněnými daněmi a břemeny a nad to přispívati máme ještě ku rozšíření trhliny dualismu, osvědčovaného při každé maličkosti, a působiště společných ministerstev neustále zkracovati.

Jaké sny a úmysly chovají zvláště v tom směru přátelé Maďaři, vysvítá z druhého odstravce XII. článku předloh narovnávacích. Článek ten stanoví kroky, jež podniknouti se mají v případě tom, že by nastal utěšenější stav financí a tak umožněno bylo placení kovem. Tu však potřebná zařízení nemají býti svěřena jediné komisi pod správou společného říšského ministra financí, nýbrž jsou k tomu vyhlídnuty dvě komise na dvou rozličných místech, ve Vídni a Pešti, jenom aby bylo veškeré ústní nevyhnutelné dorozumění a vzájemnost nemožnou učiněna. Nová měna má se pak nazývati beze všeho spravedlivého a rozumného odůvodnění „rakousko-uherskou“, o kterýž název již z předu jest postaráno. Dualistická svéhlavost maďarská jde tedy tak daleko, že i v komisích, jež podati mají předběžná dobrozdání o společných finančních záležitostech, obcházejíc společné ministerstvo, utvořiti chce takové složité spletitosti, jak mohou se vyskytnouti jedině při komisích místem i vzdáleností od sebe oddělených. A rakouský parlament má se propůjčiti ku schválení toho, aby rakouská měna, která vyšla z narovnání od r. 1867 bez porušení, najednou změněna byla v rakousko-uherskou, beze všeho rozumného důvodu! A takovými prazvláštními nároky se bankovní statut zrovna hemží. Zajímavým v ohledu tom jest 53. článkem ustanovený smírčí soud ku neodvolatelnému rozsouzení sporných názorů, vzniklých snad mezi vládami a generálním shromážděním banky v příčině zastavených usnešení a t. p. Soud tento sestávati má ze sedmi členů a sice tak, že určeno býti má k tomu po třech členech nejvyššího soudního dvoru ve Vídni a král. kurie uherské v Pešti, předsedou dotyčného soudního dvoru na dobu jednoho roku. Předseda a správce smírčího soudu volen býti má od šesti členů jeho, kdyby nebylo možno dosáhnouti většiny, má býti předseda jmenován jednou presidentem nejv. soud. dvoru ve Vídni a jednou presidentem král. kurie peštské střídavě. Kdo ve jmenování počátek učiní, rozhoduje lós. Nyní může se však velmi snadno přihoditi, že komisař rakouské vlády neschválí nějaké usnešení bankovního řiditelství rakouského, jež zajisté zabývá se správou výhradně rakouských záležitostí bankovních; usnešení to musí se následkem toho předložiti generální radě, než i proti usnešení této vystoupí vládní komisař a sporný předmět, týkající se výhradně bankovních záležitostí této polovice říše, předloží se k rozhodnutí smírčímu soudu sestávajícímu z tří rakouských a tří uherských členů, řízenému nad to předsedou, určeným náhodným rozhodnutím hřebí. A tento případ, v němž rozhodují podle čl. 53 uherští soudci o čistě rakouské záležitosti vnitřní, může se tolikrát opakovati, kolikrát svého hlasu pozvedne komisař rakouské vlády proti usnešení generální rady banky cedulové.

Naší povolností vyhýčkaní Maďaři nejsou s tím spokojeni, že mají v Pešti svoje zvláštní bankovní řiditelství, jehož usnešení zastaviti může prostý výnos vládního komisaře, oni hotoví se k tomu dokonce podrobiti si akciový spolek ve Vídni sídlící a nad míru důležitý a tak vlastně vládnouti z Pešti i Rakouskem, docela s pominutím finančního ministerstva, v němž tak skvěle zastoupeni jsou.

Nejpádnějším důvodem energie, lepší věci hodné, s jakou Maďaři neustávají plésti se do nejvnitrnějších záležitostí naší polovice říše rakouské hledíce podrobiti je svému rozhodujícímu vlivu, jest pak nově navržené znění 82. čl. bankovního statutu, kterýmž nařizuje se, aby bankovky na jedné straně opatřeny byly textem maďarským a na druhé německým, jakkoli bankovkám těmto, jak známo, je i vyrovnáním z r. 1867. ponechána jest stará, zákonem ustanovena podoba, a změna ve směru tom nastala teprvé po vyrovnání z r. 1877., když Maďarům povoleno dualistické zřízení banky.

Svůj náhled, že ústupky, jež vynuceny byly na nás při druhém vyrovnání r. 1877., nemohou míti pro nás v zápětí žádnou závaznost na věčné časy, dovodil jsem již dříve, a nic tedy nepřekáží spravedlnosti našich nároků, aby poměry a záležitosti bankovní, a zejména vzhled a zavedení bankovek, jak vyšly z vyrovnání z r. 1867. tak i nyní uspořádány byly. Avšak nehledě ani k tomu, že Maďarům podařilo se dosíci dualistického roztříštění rakousko-uherské banky, a že ponechána jim celá jedna strana bankovek, aby otiskli na ní výhradní ráz vnitřní uherské záležitosti, páni Maďaři neoštídají se ani rozhodovati o vnitřních našich záležitostech a vyhražují si také rozhodující slovo o vzhledu a formě rakouské strany na bankovkách.

Leží to tak docela v povaze pánů Maďarů, těchto znásilňovatelů jiných národností, že, poškozujíce tmel a vážnost Rakouska v rade velmocí, rovnoprávnost národů, proti všem zákonným ustanovením, urážejíce co nejtrpčeji národní sebevědomí všech neněmeckých národností rakouských, hodlají uskutečniti svůj záměr, a na rakouské straně bankovek dopomoci němčině k výhradní platnosti. A pod vládou Bachovou, již právě Maďaři obviňují z násilné germanisace, byly veškeré bankovky rakouské vydávány s textem a zněním všech řečí rakouských národností. Dnes ale, kdy před ústavou jest rovnoprávnost všech národů říše císařské zaručena, nemá se většina obyvatelů Rakouska ani se dvěma slovy své řeči na papírových známkách peněžních shledati, na bankovkách, které ve výhradném oběhu se nacházejí a privilej nuceného kursu požívají? My však nezávidíme Maďarům jich stranu na bankovkách s výhradou maďarského jazyka, ačkoli jest výmluvným svědectvím a křiklavým spůsobem tlumočí znasilnění všech národností Uher, Chorvatska a Sedmihrad, my nechceme mísiti se do této vnitřní záležitosti jejich, povrhujíce jakýmkoli vlivem na ní; nechť si Maďaři upravují, pokud dualistické zřízení cedulové banky na bankovkách vidno býti má, svou stránku bankovek jakkoli, proti tomu však, aby oni byli i na naší straně bankovek rozhodujícími pány, a zásadě znásilňování národností i na naší straně byl výrazu popřáno, proti tomu vzepřeme se co nejrozhodněji, tím spíše, že znásilnění národností v této polovici řiše základními zákony státními, jichž Uhersku se nedostává, vyloučeno jest.

Než zřízení rakouské banky, tak, jak jest nyní, a dle předloh zákona i příštích deset let trvati má, poškozuje těžce i hmotné zájmy Rakouska, jmenovitě pak některých zemí jeho, to vysvítá nad potřebu zřejmě z resolucí pražské obchodní komory, znamenitě odůvodněných, k nimž přidaly se i obchodní komory plzeňská a budějovická. Přání tato, dostatečně známa z hlasů novinářských a případných brožur, týkající se hlavně eskomptu platných směnek spořitelen a úvěrních ústavů jakož i hospodářských záložen, tedy bezprostředně domáhají se přiměřených ohledů na úvěrní potřeby malého obchodu a průmyslu vůbec, dále zavedení warrantů, zabezpečení přiměřeného podílu na 200 milionech zlatých obnášejícím bankovním kontingentu Čechám, a nepatrné změny v nynější bankovní organisaci, po případě hlavní filialky v Praze, na niž popřáno bylo by vlivu zemědělské rady a obchodních komor českých přiměřené platnosti. Není mi ovšem neznámo, že proti těmto přáním nejpovolanějších kruhů z vážných stran pozdviženy byly námitky jmenovitě proti zřízení hlavní filiálky v Praze a proti vymáhané změně v organisaci banky, a že zvláště obchodní komory v Brně, Opavě a Černovicích zaujaly proti tomu rozhodné stanovisko, a že přání česká označena jednak za neoprávněná a jednak bankovním a peněžním záležitostem naším za škodlivá. Pozorujeme-li však blíže tyto námitky a důvody proti uskutečnění přání těchto učiněné, shledáme, že všechny jak leží a stojí kotví v onom národnostním antagonismu, který při každé, byť i sebe méně vhodné příležitosti propuká.

A přec není přání větší oprávněnosti, jako ono, mimochodem řečeno, základ svůj mající v potřebě všeobecně pociťované, aby totiž banka ve větší míře, než posud činí, brala ohled ku úvěrním poměrům menšího obchodu, a eskompt řádných směnek jmenovitě spořitelen a úvěrních ústavů jakož i rolnických záložen, připustila. A přec bylo přání toto zamítnuto, že prý příčí se povaze cedulové banky, poněvadž tato na zřeteli nemá jisté druhy směnek, nýbrž jedině jich bezpečnost, jakkost a původ, jakož i správné vyplacení co do času. A zatím resoluce obchodních komor českých nic jiného nemají na paměti užívajíce slov „bezúhonná“ v směnkách takových. Než i přání, aby totiž banka rozšířila svoje úvěry též na warranty, jeví se býti slušným a samou povahou věcí odůvodněným. Jestliže pak namítá se proti tomu, že u nás prozatím pojem varrantů zákonem vymezen není, a z toho činí se odpor proti žádosti pražské obchodní komory, proti kterémuž odporu mohlo by se s výsledkem poukázati na dávno již vybroušený názor o warrantech v obchodním světě našem, tož přece nevysvítá z toho, že žádost obchodní komory pražské jest neoprávněnou, spíše zajisté přísluší vážené této korporaci dík za upozornění na předmět tento a vybídnutí k vyplnění této mezery v zákonodárství, jestliže skutečně v něm nachází se A přání, aby se ze 125 miliónů, jimiž banka pro naši polovici říše vládne, věnovala 50 milionů výhradně na český eskompt a obchody úvěrní, kteráž suma by pak přidělena byla hlavní filialce v Praze na podělenou filialkám vedlejším, na poskytnutí úvěru i žadatelům o něj, a kdyby nestačilo, aby užilo se 25 milionů zálohy, toto přání jest veskrze oprávněno a spravedlivo, poněvadž vyšlo ze skutečnosti poměrů a zkušenosti o potřebách opravdových. A právě proti požadavku tomuto z mnohých stran nastupováno s tou námitkou, že by muselo podobným spůsobem i ostatním zemím vyhověno býti, že by to bylo federalisování banky cedulové, které by muselo míti různou výši úroků v různých zemích v zápětí, by že by to bylo ještě vykročení za hranice ústupků učiněných východní polovici říše.

Avšak tyto námitky postrádají veškeré platné opory důvodů, jak po zralé úvaze shledáme. Zvláště hlavní námitka, že požaduje se pro Čechy více než poskytnuto bylo východní polovici říše, nemůže vykázati se žádným důvodem, ať již na zřeteli máme kvotu bankovní, jaká má obrácena býti na potřeby české, anebo uvažujeme li spůsob, j kým se to díti má po názoru pražské obchodní komory. Poukázání k okolnosti té, že kvota pro Čechy po návrhu obch. komory pražské statutem vyměřena býti má, zatím co Uhři spokojili se s kvotou smlouvou přijatou, nemůže bráti se vážně.

Neboť Čechy právě nemohoce dosáhnouti žádného zabezpečení nároků svých smlouvou, musí nároky své k platnosti přivésti statutem, nechtějí-li tvářiti se jako samostatný stát po způsobu Maďarů. Stanovisko toto nemůže se obchodní komoře zazlívati, tím méně za přechmat vykládati. Podobně má se to s pražskou hlavní filialkou. Ona nemá míti svoje ředitelství jako filialka peštská se svým viceguvernérem, nýbrž má to býti prostě hlavní filialka a nedá se tedy následkem toho umírněný vliv, jaký by na ni měla zemědělská rada a obchodní komory české, ani z daleka porovnati s tím, jaký mají Maďaři na pešťskou. Ovšem byly učiněny pokusy vylíčiti vliv maďarský, pokud jej totiž mohou vládní činitelé provozovati jakožto bance méně nebezpečný než vliv volených korporací, které jako obchodní komory hájí více méně působení poměrů politických.

Proti tomu může se vším právem namítnouti, že právě v Uhrách tak zvané zodpovědné vlády jsou vlivům politickým co nejvíce vystaveny, kdež nyní k. př. liberální strana parlamentární vládne, zatím co strana konservativní, vyznamenávajíc se státnickým vzděláním, majetkem a vzdělaností vytlačena jest a velká většina nemaďarských národností nic neplatí. Kdo může zaručiti se, že dnešní nepřirozená nadvláda nepatrné menšiny, kteráž má naproti sobě vzdělanost, majetek a porobené vrstvy lidu, nebude musit co nejspíše ustoupiti zdravým poměrům, kteréž na prospěch utiskovaných náboženských, národnostních a hmotných zájmů spíše či později nastoupiti musí? I námitky, že bankovní kvota Čechům poskytnutá v zápětí míti bude kolísání úrokové výše, již tím jalovost svou jeví, že vůči Maďarům, jimž přec určitá kvota bankovek přirčena jest, učiněny nebyly, ačkoli peštské bankovní řiditelstvo co se týče rozdělování kvoty nemá v skutku o nic menších práv, než jaká mají přiřknuta býti pražské filialce. Zbývá tedy promluviti několik slov o domnělém federalisování cedulové banky. „Federalismus“ toť slovo, kteréž od některé doby užíváno, má naznačovati nebezpečí hrozící jednotě říše a hlavně tehdy do úst se béře, když jedná se o splnění spravedlivého požadavku některé neněmecké národnosti, a pro odmítnutí rozumných a platných důvodů není. A s takovým případem máme i tuto co jednati.

Když chceme rozuměti federalismu podle všeobecně přijatého pojmu a užiti jej o skutečných poměrech, musíme přede vším doznati, že organisace naší národní banky od roku 1877 federalismem skrz na skrz prosáklá jest, že však federalismus ten neleží ve kvotě bankovní Maďarům přiznané, aniž v složení a působení pešťského řiditelstva, za to ale zajisté v té okolnosti, že Maďaři ingerenci svou na všechny bankovní záležitosti neděkují snad zákonodárství rakouskému, nýbrž smlouvě mezi oběma zákonodarnými sbory rakouským a uherským, od sebe odděleným, a že požívají práv těch skutečně jako od věků zděděných na úkor bankovní správy rakouské, kteráž vlivem maďarským při každém počínání svém vázána jest. Jestliže tedy máme před sebou dobrozdání, návrhy a petice tří českých komor obchodních, kteréž směřují k tomu, aby dosaženo bylo zákonodárstvím rakouským potřebám českým přiměřených změn v bankovním statutu, nemůže se počínání toto ani z daleka považovati ani za pouhé přípravy k federalistickému zřízení tím méně, poněvadž důvěra a sebevědomí Čechů všechno jenom od rakouského zákonodárství očekává a dle toho jakékoliv pomýšlení na federalismus vylučuje a pro Čechy daleko tolik nepožaduje, co Uhrům poskytnuto jest, jak již dříve řečeno bylo. K federalistům můžeme nejvýše čítati zastánce dualismu, k nimž řaditi pražskou obchodní komoru ani ve snu nám nenapadne.

Žádost, vyhověti hmotným potřebám v Čechách cestou změny bankovního statutu aspoň částečně, jest dle názoru mého úplně spravedlivou a nikterak nesměřuje k tomu, aby upevněním dualismu navždy zakořenil se u nás federalismus, aneb aby staroslavná jednota říše v pochybu postavena byla. Části říše přec tím úžeji připojují se s celkem, čím ochotněji poskytují se jim podmínky k vývoji nutné. Naproti tomu dá se zajisté mluviti o výši bankovní kvoty, jak ji pro Čechy navrhuje pražská obchodní komora, jakkoli proti ní, pokud já vím, veřejným tiskem nebylo činěno žádných námitek, a od tak závažné korporace, jakou jest pražská obchodní komora, povrchní jednání očekávati se nedá. O tom pak, že ustanovením určité cedulové kvoty pro Čechy a zřízením hlavní filialky v Praze státu a bance nebudou způsobeny pražádné nesnáze aneb docela nebezpečí utvořeno, jsem právě tak dobře přesvědčen jako o nutnosti navrhovaných opatření, tím spíše, že dosud nebyla ani v nejmenším vyvrácena.

Macešské zacházení s obchodními kruhy Čech se strany rak.-národní banky doznalo pak pražskou obchodní komorou nestranného i zaslouženého vylíčení. Mimo předhůzku učiněnou národní bance v tom smyslu, že ani v míře nejmenší nevyhovuje potřebám úvěru českého, přednáší obchodní komora pražská ještě i přání, aby nesnázím těmto odpomoženo bylo, i aby rak. národní banka cedulová zhostila se všech zaujatostí politických a těm podobných a co nejúzkostlivěji k tomu hleděla, vystříci se při vyplňování svého národohospodářského úkolu všech strannických ohledů. Takto sepsaná přání korporace tak vynikající, jako jest pražská obchodní komora, k níž připojily se ještě dvě české komory, obsahují tolik vážných výtek vůči jednání naší cedulové banky, že domněnka, jakoby národnostní zápas mezi Čechy a Němci tak bující působil i na správu banky veskrze Němci vedenou, svrchovaně oprávněnou se jeví. Ba, domněnku tuto nejen že vyloučiti nemůžeme, nýbrž přiřknouti musíme jí veškerou pravděpodobnost, uvážíme-li pouze nesmírný ten antagonismus Němců proti Čechům, jak jeví se nejen v Praze, nýbrž i v říšském hlavním městě každým směrem, uvážíme-li všem známou snahu, kterouž uchází se všichni peněžníci o přízeň strany, jež má důležité vlivy, a že s druhé strany, člověk béře-li í podílu na správě banky, člověkem býti nepřestává, a třeba i bezděčně, přece ale stranníkům svým prospěchy zisku zavděčiti se chce. Konstatování strannictví, naší bance národní předhazovaného, jest tím obtížnější, čím zvláštnější a tajemnější jsou záležitosti obchodu eskomptního a úvěrního.

Abych však získal ve směru tom jakéhosi rozhledu a opory pro důvodnost učiněné předhůzky, sestavil jsem si výsledky jednání naší cedulové banky v poskytování úvěru hypotečního a na základě sestavení toho dospěl jsem k překvapujícím zkušenostem.

Na základě úředních dát, národní bankou samou od roku 1878. až do r. 1884. uveřejněných sestavený přehledný seznam, který chovám, ukazuje především, že od toho času, co východní polovině říše vyhražen byl rozhodující vliv na rak. národní banku, tedy v době sedmi následujících let, k bance podáno bylo v celku: 3916 žádostí za poskytnutí hypotečního úvěru, z nichž ale vyhověno bylo toliko 2481 žádost, tedy 63 proc., za to 1435, čili 37 proc., žádostí zamítnuto bylo. Došlé žádosti domáhaly se úvěru ve výši 142,497.849 zl., povoleno bylo však 98,446.600 zl., čili 69 proc., kdežto zbytek nepovolených 44,051.249 čili 31 proc. připadá na žádosti, na které banka ohledů nebrala.

Původ jednotlivých žádostí za půjčky není zjevný, poněvadž však není pochyby, že během sedmiletého období 1435 žádostí za úvěr 44 mil. zlatých skutečně zamítnuto bylo, nelze než uznati, že veškeré země, aneb aspoň větší země říše přiměřený berou podíl na zamítnutých žádostech. Naproti tomu jest velmi dobře povědomo, do kterých zemí povolené půjčky plynuly, a tu zvláště do oka bije ta okolnost, že zatím, co východní polovina říše 69,705.400 zl. tedy bez mála 70 miliony zlat. (71 proc.) obmyšlena byla, kteréž miliony, s vynětím nepatrného obnostu 2,832.000 zl. věnovaného království Chorvátskému, připadají výhradně na království uherské — západní polovina říše musela za vděk vzíti 28,741.200 zl., tedy 29 proc.

Ještě úžasnějším jest poměr, v jakém rozděleno bylo těchto 29 proc. hypotečních půjček, čili oněch povolených 28,741.200 zl., jimiž banka za dobré uznala obšťastniti západní polovici říše.

Na obnosu tomto berou totiž podílu:

Dolní Rakousy, Štýrsko a Korutany	9,453 000	zl.
Halič, Osvěčím, Zator a Bukovina	18,339.400	„
Čechy	8.000	„
Morava	735.800	„
Slezko	205.000	„
Úhrnem	28,741.200	zl.

Tímto přehledem jest také nade vši pochybnost postaveno, že země: Horní Rakousy, Solnohrady, Tiroly, Voralberg, Krajina, Gorice, Terst, Istrie a Dalmácie pražádných hypotekárních půjček neobdržely, tedy ve směru tomto na požehnání naší cedulové banky žádného podílu neměly.

Nepřipadá mi ani popírati možnost aspoň částečného ospravedlnění počínání banky i vůči těmto číslicím, poněvadž tak rozsáhlá území jako jsou Uhry, Halič s Bukovinou, Zatorem, anebo Dolní Rakousy z Korutany a Štýrskem vyžadují pro rozsáhlost svou zvláštní ohledy u banky, ačkoli nemají na vlastních úvěrních ústavech žádný nedostatek. Na mně však učinila čísla tato přec jenom prazvláštní, a přiznám se k tomu, že trapný dojem, poněvadž nemohu ubrániti se tomu, abych neuvedl je v styk s předhůzkami, které bance učiněny byly se strany obchodní komory pražské a přáním jejím za základ slouží.

Neboť nemůže se mysliti, že by to mohlo býti pouze zaviněním případu, aby z ohromné sumy 98 milionů zlatých, jakáž povolena byla bankou národní během sedmiletého období na půjčky, právě jenom zemím s převahou konservativního německého obyvatelstva jako jsou Horní Rakousy, Solnohrady, Tiroly, Voralberk, a zemím s převahou konservat. slovanského obyvatelstva se praničeho nedostalo, Moravě pak 735.800 zl., Čechám pak 8000; pravím osm tisíc zlatých, a že také království chorvátské a slavonské s obyvatelstvem konservativně slovanským na půjče jenom nepatrného podílu braly, kdežto ostatní země, jichž obyvatelstvo vůbec za liberální platí, obmyšleny byly více jak 97 miliony, a že právě Uhersko, jehož nynější liberální vláda vychvalována bývá jakožto bašta liberalismu, z ohromné sumy té pohltilo hnedle 67 milionů. Ano vnucuje se pozorovateli těchto poměrů přesvědčení, že peněžníci, kteří stojí v čele správy bankovní, ze všech sil k tomu pracovali, aby pojistili si přízeň Maďarů, jichž vliv při akcích vyrovnávacích v r. 1877. tak rozhodujícím ukázal se ve vnitřních záležitostech našich, a hledíce k tehdejšímu složení říšské rady snažili se ze všech sil podporovati zájmy Dolních Rakous, Korutan, Haliče a Bukoviny, kdežto k ostatním zemím ohledu neměli, poněvadž tehdejší konservativní poslanci v dobách těch váhy neměli, a na jednání říšské rady ani se neúčastnili.

A vůdčí orgány tak vžily se do směru toho, že ani nespozorovaly hmotné škody, která tím zanedbávaným zemí vzrůstala. Tato trapná okolnosť ale, dle mého přesvědčení, jest příčinou zanedbávání hmotných zájmů zemí s výhradně aneb převahou konservativním obyvatelstvem, a mohu nyní k oprávněnému závěrku přijíti a z toho, že zmíněný ústav pokud týče se hypotečních půjček, během sedmiletého období s Čechy tak macešsky nakládal, dále dovoditi, že i v jiném ohledu sotva slušněji jednáno bylo, a kdyby nebyla učiněna rázná opatření, v budoucnosti sotva jednáno bude. A to jest nejhlavnějším snad důvodem, pro který musíme se zasazovati o hmotné zájmy království českého, a poněvadž poměry jsou tyže, o hmotné zájmy naší milé Moravy, poněvadž tyto rozlehlé a bratrské země mají pro celek říše naší tolik znamenité důležitosti, že nesmí připustiti se, aby učiněno bylo hmotné jich blaho závislým na přízni či nepřízni několika lidí v čele banky národní stojících. Mimo Dolní Rakousy a hlavní sídelní město říše této, Vídeň, jsou to jedině a pouze Čechy a Morava, kteréž za aktivní považovány býti mohou, a z toho, co státu jakožto užitek odvádějí, jenom nepatrnou čásť spotřebují a ostatek ve prospěch zemí pasivních obětovati musí. Jakékoli tedy poškození Čech a Moravy znamená právě škodu nejenom zemí ostatních, nýbrž i celé říše, zvláště ale Uher, neboť Uhry nemohly by se svým zřízením velkého státu ani hodinu déle žíti, kdyby nemohly střebati ze žil našich životní naše šťávy, a jako minulá narovnání Uhrům otevřela naše hlavní tepny, narovnání, před nímž stojíme, má zavésti do Uher nové proudy teplé, zdravé krve naší.

Než theorie tato má nějaké oprávněnosti jenom potud, pokud jedná se o země v témž státním celku nerozlučně spjaté, avšak vůči Uhersku, s naší polovicí říše jenom velice volně spojenému, a všechny síly nasazujícímu, aby spojení to ještě více uvolněno bylo, nelze theorie této užíti, a pozbývá tu jakékoli oprávněnosti. K tomu všemu, co se odbytu týče, nezůstala naše polovice říše Uhersku ničeho dlužna, tvoříc od bouří revolučních v létě 1847.—48. právě tak rozsáhlý obvod odbytný pro Uhry, jako Uhry pro nás. Zákon, který zrušil fiskální opatření celních šraňků mezi oběma polovicemi říše, vyšel před 35 léty a měly jsme tudíž odbytný obvod uherský zákony říšskými pro čtvrť století pojištěný, když jíž dualismus z r. 1867. v pochybu jej uvedl, anebo, lépe řečeno, závislým učinil na vyjednávání mezi oběma polovicemi říše, opakujícím se od desíti ku desítiletí.

Nechci vraceti se k pohnutkám, které přiměly naši polovici říše k tomu, aby jednota říše, založená na slavném osvobození Uhrů z poroby turecké, pragmatickou sankcí a patentem z r. 1884. pojištěná a potlačením maďarské vzpoury z roku 1849. nesčíslnými obětmi na statcích a životech s obtíží znovu zabezpečená, v šanc vydána byla, myslím však že s pravdou neminu se, pravím-li, že to byla v první řadě touha po trvalém upokojení vnitřních sporů. Bylo to hlavně přesvědčení, že vyhověti musí se naléhání pánů Maďarů, kteří neostýchali se vykořistiti neštěstí z roku 1866 pro sebe, aby konečně byl zjednán pokoj a s klidem přistoupiti se mohlo k vývinu aspoň západní polovice říše naší.

Nuž, Maďaři své požadavky nadiktovali a Rakousko přijalo je beze vší odmluvy, avšak k účelu, jemuž byly věnovány neslýchané a neuvěřitelné oběti, nedosaženo. Maďaři byli to, kteří neustále rvouce na podmínkách obchodní a celní smlouvy z roku 1867. uzavřených na základech dualistických, podávají toho neklamný důkaz, že právě tak málo spokojeni jsou se svým postavením, jako byli před zavedením dualismu. Nespokojenost tuto pochopuji dobře, neboť ona nemohla pominouti ani dosažením úplné neodvislosti maďarského státu, naopak musela býti jím jenom zvýšena, neboť rány provedením dualismu zasazené celé říši, měly v zápětí nebezpečnou horečku, nejeu v této nýbrž i v druhé polovici říše rakousko-uherské. A následky horečky této jsou nevystihlé.

Celní válka s Rumunskem, jež připravila nás o vývoz, 30 až 40 milionů zlatých užitku, jest jedním z neblahých těch následků. A podobná nadělení na jihovýchodu říše naší, před nimiž nás může jenom pomoc boží uchrániti, jsou na dále nevyhnutelná, jestliže horečka tato, jevící se v Uhrách jmenovitě marnivou hrou na velmoc a hrozném útisku národností nemaďarských, brzy neuleví. V Rumunsku, Bulharsku, Srbsku a Recku nemohou vlády dotyčné nijak odolati snahám obyvatelstva a výsledky, jichž domohla se šťastně diplomacie naše, aneb ještě domoci se má, nemohou těšiti se a nebudou míti žádného delšího trvání potud, pokud bude uherské vládě na zvůli utiskovati a znásilňovati i na dále své Rumuny a Slovany, kteří bytují v sídlech bezprostředně hraničících s bratry v sousedních jmenovaných zemích a tak ničiti úplně všechny úspěchy, jichž dosáhlo ministerstvo zahraničných záležitostí ve směru tom s naložením všeho státnického důmyslu a opatrnosti.

Nám tedy nezabezpečil dualismus pražádného odbytného území, spíše uvedl dříve zákonem zaručený uherský obvod odbytný v pochybu, učiniv jej předmětem možné výpovědi. Následkem samosprávy uherské, přivoděné dualismem, ztratili jsme již odbytný obvod rumunský a připraviti se musíme na další podobně těžké ztráty, kteréž i kdybychom Uhry pro budoucnost zajištěny měli, daleko převýší ztrátu výhody trhu uherského. Těmito ztrátami důležitých zahraničných trhů bude ovšem i Uhersko postiženo. Než Uhři mohou nalézti snadno výdatné útěchy v ochranném clu svých surovin, tedy hlavního jádra vývozu uherského a také skutečně neopomenuli Maďaři konflikt s Rumunskem co nejvíce přiostřiti. My však zdviháme svého hlasu s tou závažnou otázkou: Jakých léků dostane se našim zejícím ranám, jež utrpěl obchod náš jednáním samosprávných Uhrů? „Pražádných“ jest jedině možná, ovšem velmi málo uspokojivá odpověď. Než z odpovědí té rodí se ihned nová otázka: Jsme my zde v této polovici říše v záležitostech tak hluboce v blaho celé říše zasahujících, opravdu poukázáni jen na milost a nemilost maďarskou? Nebylo nikterak postaráno pro případy podobné? .... Na otázky tyto možno jest s větším uspokojením odpověděti.

Záruka trvání říše naší přec leží nejenom v parlamentech a vládách, nýbrž především ve vznešené osobě společného mocnáře, k němuž všichni pohlížíme se stejnou důvěrou a jemuž konečné rozhodnutí ve všech těch případech přísluší, v nichž nemohou se obě polovice říše dohodnouti. Ministerstvo Schmerlingovo, u vyjednávání s říšským sněmem uherským, kteréž bylo základem pozdějšímu dualismu říše, dobrý pozor mělo na možnost toho, že vláda Maďarů ve svém utiskování nemaďarských národností poškoditi může životní zájmy říše a obdrželo na reskript podaný, dostatečnou a uspokojující odpověď Máme úplné právo, abychom naléhali na konečné vyplnění onoho ubezpečování a tak se zachránili nejenom před dalšími ztrátami území odbytných, nýbrž dosáhli i během času nazpět trhu rumunského.

Jakkoli by to byla výhoda průmyslu našemu neocenitelná, dle náhledu mého nesměli bychom přestati na tomto jediném prospěchu. Zvláště ne času dnešního, kdy neustále víc a více půdy nabývá přesvědčení, že strana v Uhersku vládnoucí pevně odhodlána jest, po dvacetiletém trvání dualismu, formami a institucemi jeho, jak umluveny byly v roce 1867, dále otřásati, kdy na druhé straně Litavky v říšském sněmu zahraniční záležitosti stávají se co denním předmětem parlamentárních rozhovorů a na společnou armádu učiněn byl tak povážlivý útok, že znamenati musíme, jak Maďaři pracují k těžké úhoně, k těžké škodě armády, této záležitosti, ze všech společných nejdůležitější. Přiměřený vývoj naší polovice říše, tak jak jest žádoucí, nemůže postrádati naprostého klidu, kotvícího v uspořádaných a konsolidovaných poměrech. Uhři, kteří opět a opět ustálenost poměrů a institucí našich v pochybu uvádějí, musí přivedeni býti k vyslovení, kam spějí, co chtějí, jaké cíle sledují! Neboť my cítíme ve všech směrech smutné následky maďarských přechmatů, svědčících v každém oboru politického života o nespokojenosti maďarské, avšak o pravé povaze věci nemáme pravého ponětí, tápajíce tu ve tmách. Objasnění nesnesitelné situace, jmenovitě konečných cílů maďarských jeví se tedy potřebou, kteráž stůj co stůj ukojena býti musí.

Ze státníků a politiků rakouských neznáme nikoho, kdo chtěl by poškoditi zájmy druhé polovice říše, neboť úhona ta znamenala by úhonu celé říše a tudíž i naší polovice. Jestiže tedy strana v Uhrách nyní vládnoucí nechce zrušení pragmatické sankce a patentu z r. 1804., což ani předpokládati neodvažujeme se, nechť tedy zjevně vyloží svoje snahy a přijme naši nabízenou pomoc. Víme sic, že přemnohé cesty k Římu vedou, vzájemný poměr náš musí však jasně býti utvořen a stále poměry zahájeny, anoť rozpoložení naše dalších otřesů nesnese. Přeje-li si strana v Uhrách rozhodující návratu ku zákonnitému stavu, tak jak vyvinul se až do roku 1848, a opětného zahájení poměrů, jež odstraněny byly dualismem, budiž, nás najde pohotově a připraveny k všestrannému vyhovění těchto těchto přání. Chce li zásady dualismu, jak stvořil je r. 1867. otevřeně a upřímně uskutečniti, spoluúčinkování naše jest taktéž zabezpečno. Hodlá-li vyplniti nedostatky a mezery, během času v ustanovení dualismu vzniklé, a my rádi doznáváme, že jich celá řada, odstraniti a vyplniti, na nových úmluvách a dohodnutích založiti, i k tomu rukou svých propůjčíme co nejochotněji. Naše polovice říše nemá pražádných příčin lekati se ani postavení celních šranků na hranicích rakousko-uherských, neboť společné celní území nepřináší nám patrných výhod, za to tím úplnějších východní polovici říše.

My jsme zkrátka odhodláni vyhověti návrhům takto uspořádaným:

1) Stejná práva vyvážiti stejnými povinnostmi, kterážto zásada nechť ku výrazu přijde hlavně při vyměřování stejné výše příspěvku na společné záležitosti.

2) Požadavky dualismu uvésti na míru v roce 1867. vymezenou a uzavřenou smlouvou obchodní a celní z téhož roku, kteréž zásadě popřána budiž plná platnost při vyměření podílu uherského na výnosu celním, jakož i daně cukerní a neméně v záležitostech bankovních.

3) Omezování zákonitě zaručeného obvodu působnosti společných ministerstev zastaviti, kterážto zásada hlavně k platnosti přijíti má v záležitostech cedulové banky a při sestavování komise pro valutu.

4) Zasahování pánů Maďarů do vnitřních záležitostí naší polovice říše budiž učiněna přítrž, kteréžto zásadě hlavně v oněch záležitostech bankovních popřáno budiž rozhodné platnosti, kteréž týkají se vzhledu rakouské strany bankovek, jakož při sestavování smírčího soudu pro zváštní sporné případy v záležitostech banky.

5) Hmotnému poškozování zájmů této polovice říše budiž postavena mez, což platí hlavně nejen o společných záležitostech, výměru kvoty příspěvku, jmenovitě ale pro rozdělení výnosu cel a daně cuknrní, zvláště pak o vydatné podpoře přání, jež vším právem proslovily obchodní komory pražská, plzeňská a budějovická.

Okolnost ta, že v bankovních záležitostech banka sama, jakožto třetí strana v úvahu přichází, nesmí nás mýliti, poněvadž v moci státu leží zřízení banky státní, jakož i rozmnožování bankovek v oběhu se nacházejících i ustanovení libovolného počtu řiditelstev a bankovních filiálek, a opatřením takovým zavedení valuty spíše by se dosáhlo než na základech dosavádních. Všechny vývody mými dotknuté nedostatky, jimiž říše trpí, nedají se ovšem odstraniti vůbec, pokud dualismus trvá, poněvadž se každý anachronismus právě na těch, kteří mu holdují, nejhůře mstívá a holou nemožností jest osudy jedné a téže říše v duchu dobu říditi s prospěchem, když o nich mimo mocnáře, jak bylo u nás v časech dřívějších, rozhodují ještě tři od sebe neodvislé vlády a tolikéž od sebe neodvislých sborů zákonodárných.

Avšak nedá se upříti, že hlavní nesnáz neleží tak v dualismu samém, jako spíše v té okolnosti, že z řady záležitostí stejně se obou polovic říše týkajících, tedy společných, pro něž jest společná vláda a delegace, vyjímají Uhři mnohé agendy a k dalším krokům v příčině té se strojí. Toto omezování působiště společných ministerstev a delegací, kteréž nemá základy v zřízení dualismu založeného v roku 1867., ohledem na to, že delegace jednak svobodnou volbou z obou zákonodárných sborů vycházejí, a obě polovice u společných ministerstev zastoupeny jsou, ospravedlněno býti nemůže, a jest úhlavní nesnází, kteráž může nejen veškerý parlamentarismus, nýbrž i jakýkoli dualismus zničiti, poněvadž příčí se veškerým pravidlům přísloví: „Salus reipublicae suprema lex esto!“

Pochybuji velice, že bychom měli příčiny na hrobě dualismu truchliti, poněvadž ale pánů Maďarům tak velice na něm záleží a na nás jest, abychom prospěchy celé říše a tedy i druhé polovice její hájili, leží i v našem zájmu, aby vláda přiměřeným spůsobem o to pečovala, aby byly jak říšské radě vídeňské tak peštskému sněmu podány předlohy zákona, kteréž by stanovily, aby veškeré, jakékoliv záležitost společné, celé říše se týkající, ve všech svých stadiích, ustanoveným k tomu společným ministrům a společné vládě vyhraženy byly k projednání. Nám záleží na tom, aby pokud to vůbec v dualistickém zřízení možno, zahájeny byly zdravé a ustálené poměry a dalšímu rozmáhání se škody, již béřeme zaviněním druhém polovice říše, přítrž učiněna byla. Naší úlohou nemůže být udrždti dualismus v nynější jeho podobě za každou cenu, toliko nesmíme nechat výhonky jeho, poškozující naši polovinu říše, příliš bujeti. A také nejedná se ani tomu opatření, jak si je myslím, o to, aby poškozování našich zájmů na dobro bylo odstraněno, neboť to by bohužel trvalo i na dále, nýbrž hlavně jedná se o to, aby postup tohoto poškozování byl zamezen, a aby v nynější poměry vnesena byla míra a pořádek, kteréž by nejenom nám, nýbrž i Uhrům, a zvláště těmto prospěly, a je z pole veliké politiky na pole spořivosti a spořádaného hospodářství přivedly.

Jestliže pak budeme neustále povolovati, a jen někdy, pozdvihujíce se nejvýše k obraně proti nejhrubším přechmatům, se ozveme, aniž bychom sami aktivně vystoupili, stojíce na svém dobrém právu a jemu k platnosti pomáhajíce, platiti bude o nás staré slovo, že kdo nebrání svých práv, hoden jich není, a naše věc byla by pak ztracena, poněvadž při všem našem horování a vypovídání, zůstal by zisk přec na straně maďarské. Když ale páni Maďaři shledají, že neustálé otřásání základy smluv, mezi oběma polovicemi říše učiněných, k tomu nás nabádá, abychom svých poctivých práv hájili neohlížejíce se při tom na přízeň či nepřízeň kruhů v Uhřích rozhodujících, i v těch případech, ve kterých jsme až dosud byli příliš shovívavými, — potom zajisté budou okolnosti ty uvažovati a aspoň těch nejhrubších přechmatů se střežiti. Do toho času nepřijdeme ku klidu.

Jest však ještě jeden důvod, který neodolatelně velí, abychom bezodkladu přistoupili k uspořádání ustálených poměrů, nejenom proto, že bychom jimi veleříši naši posílili, jakýkoli průtah byl by i proto chybou neodpustitelnou, že nynější naše rozpoložení toho nevyhnutelně vyžaduje, abychom ku rozhodné práci přikročili. Nikdo nepřisvědčí zajisté k často opakovanému tvrzení, že se nám Čechům vůbec, zvláště pak nám Moravanům dobře daří. Říší naší neotřáslo tak válečné neštěstí, za jehož ztráty nalezli jsme bohudík již jiné náhrady, jako spíše federalismus v nejnebezpečnější své podobě dualismu o to se postaral, aby u nás hmotný a duševní vývin se zarazil a tím schudnutí a nespokojenost v míře nejširší a všeobecné se rozmohly a při tom snaha, silnějších kmenů národních slabší sobě podrobovati, tak vybujela, že z toho povstal boj všech proti všem, a nespokojenost všech se všemi. Než všechny tyto politováníhodné následky dualismu snažíme se mírniti, a máme i pro povážlivé boje národnostní výtečného léku, důsledné totiž provedení ustanovení XIX. članku státních zákonů základních o právech státních občanů, neboť jakmile popřáno bude všem národům, práva jim jakožto právním osobám zaručená prováděti, nemusíme obávati se žádných výbuchů a otřesů. Neboť jakkoli to v našem parním kotli národnostním povážlivě bouří, proti všem nebezpečím postaráno jest znamenitým ventilem pojistným.

Touto bezpečnou záklopkou u nás je říšská rada, kteráž jako důležitý faktor zákonodárný a podle svého složení v obou sněmovnách k tomu určen jest, aby v něm náhledy a přání všech národností a stran tlumočena byla. Ať litujeme prudkých a rozčilených debat, jež přihází se v poslanecké sněmovně, zvláště tehdáž, když protivy národnostní na sebe narážejí, ať želíme, že neblahý spor národnostní při každé příležitosti do vyjednávání sněmovny té se vnáší a půdy dobývá si na úkor klidného proudu jednání a parlamentárních prací a i mimo parlament pak mysle rozněcuje a zástupce obou národností ku půtkám svádí, přece nikdo nemůže podceňovati výhod volné výměny názorů a zjednávání jim platnosti v radě říšské. Možnost ta chrání stát před násilnými erupcemi a ona mírní národnostní třenice a příkrosti až do té doby, kdy 19. článek státních zákonů základních proveden bude, poněvadž připomíná panujícím možnost ztráty moci jejich, kteráž děje se ne státními převraty, nýbrž pouhou změnou vlády. Říšský sněm uherský není však takovým pojistným ventilem pro Uhry. Ve sněmu poslancův, jedině rozhodujícím, jsou mimo Chorvaty, k věčné bezvýznamné menšině odsouzené, zastoupeni jen Maďaři, a z těch jedině strana liberální svými parlamentáři z povolání. Strana uherských konservativců, rodem, jménem, majetkem, státnickým věhlasem a vysokým vzděláním vynikajících, k níž větší část, než by kdo se domníval, venkovského lidu úzce lne, není na sněmu téměř ani zastoupena. Z nemaďarských národností převážnou většinu obyvatelstva uherského tvořících jsou Rumuni, Srbové a Němei velmi nepatrně, Slováci a Rusové docela nezastoupeni. Podle toho vypadá také vláda druhé polovice říše. Jestliže nepočítáme bezvýznamného chorvatského ministra bez portefeuillu, nachází se úplně v rukou panující strany maďarské, kteráž jakoukoli snahu po změně tohoto, mírně řečeno nepřirozeného stavu, považovala by za zrádu na své domnělé svrchovanosti.

Tento neslýchaným znásilňováním většiny obyvatelstva cestou umělou přivoděný stav, jeví povrchnímu náhledu jakožto klamavý, nezasvěcenci žádoucí klid, ba ticho hrobové, avšak stav tento vede nevyhnutelně při každé vážnější krisi ku katastrofám, poněvadž znásilněné obyvatelstvo spásu svou z nesnesitelné poroby vidí jediné v úplném převratu systému, a každému, kdož naději podává na zřízení nových poměrů, co nejochotněji ruky pomocné poskytuje. Heslo nemaďarských národností, spojiti se s jakýmkoli nepřítelem veřejného pořádku stávajícího bylo už několikráte vydáno. Toto jednání uherské vlády, kteráž tváříc se, jakoby dosud držána byla neobmezenou důvěrou nemaďarských národností Uher, Sedmihrad, Chorvátska, jménem jich požaduje od nás nových obětí, může jen tak dlouho trvati, pokud my neprohlédneme pravý stav věcí v druhé polovině říše a každou fikci, kterouž chtějí nám páni Maďaři oči zalepiti, na pravou míru neuvedeme.

Jest na čase ukázati, že poměry, v jakých nachází se západní polovina říše naší a jež jedině udržovány jsou pomocí společné armády, Maďary tak nenáviděné, a tedy při každé zevnější zápletce vážným nebezpečím celé říši rakouské hrozí, nejsou žádným tajemstvím pro nás, jakož veškerá proti této naší polovici říše namířená opatření usnešena bývají v sněmovně uherské obyčejně jednomyslností hlasů, poněvadž se o nich usnáší jediná strana, ovšem ve třech odstínech, v říšském sněmu uherském zastoupená. A jsou známy i záležitosti, kteréž v Budapešti před očima světa v úkrytě za kulisami se odehrávají. My, kteří nemáme ničeho, co bychom zatajovali, můžeme beze strachu vystoupiti proti jakémukoli poškozování této polovice říše a jsme k tomu tím spíše zavázáni, že mimo chvalitebný úmysl, od veškeré říše veškeré nebezpečí odvrátiti, i dobré naše právo při nás stojí.

Časy se od prvního a druhého vyrovnání změnily velice. Výrobky hospodářství rolního a lesního východní polovici říše nalézaly před nedávnem hojného odbytu a pro budoucnost mají nalézti odbytu jen v západní části říše! Co to pro osudy našeho rolnictva znamená, posoudí každý. Věci ty mohou míti pro nás špatné následky, a jeví se tedy obnova úmluvy obchodní a celní jako oběť, kterouž hotoví se na prospěch východní polovice, přinésti západní. Kýženému pokoji mezi dvěma částěmi téže a jediné říše, přinášeti oběti, nemělo by připadnouti za těžko ani té ani oné, ovšem nesmí obětí těch neustále a jedině žádáno býti na téže straně. Všecko má své hranice i musí obě části vázati ustálené a ne kolísající poměry a styky.

Tiskem Josefa Groáka v Olomouci.