Úmluva o nepromlčitelnosti válečných zločinů a zločinů proti lidskosti
  | |
|---|---|
| Titulek: | Úmluva o nepromlčitelnosti válečných zločinů a zločinů proti lidskosti |
| Původní znění: | Vyhláška MZV 53/1974 Sb. |
| Zdroj: | portal.gov.cz |
| Licence: |  PD CZ |
Preambule
[editovat]Státy, které jsou stranami této Úmluvy,
- dovolávajíce se rezolucí Valného shromáždění Organizace spojených národů 3(I) z 13. února 1946 a 170(II) z 31. října 1947 o vydávání a trestání válečných zločinců, rezoluce 95(I) z 11. prosince 1946 potvrzující zásady mezinárodního práva uznané Statutem Norimberského mezinárodního vojenského soudního dvora[red 1] a jeho rozsudkem a rezolucí 2184(XXI) z 12. prosince 1966 a 2202(XXI) z 16. prosince 1966, které výslovně odsoudily jako zločiny proti lidskosti porušení hospodářských a politických práv domorodého obyvatelstva na jedné straně a politiku apartheidu na druhé straně,
- dovolávajíce se rezolucí Hospodářské a sociální rady Organizace spojených národů 1074 D (XXXIX) z 28. července 1965 a 1158(XLI) z 5. srpna 1966 o trestání válečných zločinců a osob, které spáchaly zločin proti lidskosti,
- připomínajíce, že žádná ze slavnostních deklarací, aktů či úmluv týkajících se stíhání a trestání válečných zločinů a zločinů proti lidskosti neobsahuje ustanovení o promlčecí lhůtě,
- soudíce, že válečné zločiny a zločiny proti lidskosti patří mezi nejzávažnější zločiny v mezinárodním právu,
- přesvědčeny, že účinné potrestání válečných zločinů a zločinů proti lidskosti je důležitým činitelem působícím k předcházení takovým zločinům, k ochraně lidských práv a základních svobod, k upevnění důvěry, k rozvíjení spolupráce mezi národy a k podpoře mezinárodního míru a bezpečnosti,
- připomínajíce, že používání předpisů vnitřního práva o promlčecích lhůtách běžných zločinů též v případech válečných zločinů a zločinů proti lidskosti je předmětem vážného znepokojení světového veřejného mínění, protože zabraňuje stíhání a potrestání osob odpovědných za tyto zločiny,
- uznávajíce, že je nezbytné a aktuální potvrdit v mezinárodním právu prostřednictvím této Úmluvy zásadu, že neexistuje promlčecí lhůta pro válečné zločiny a zločiny proti lidskosti, a zajistit její všeobecné používání,
dohodly se takto:
Článek 1
[editovat]Promlčení se nebude vztahovat na následující zločiny, bez ohledu na dobu jejich spáchání:
- válečné zločiny, jak jsou definovány ve Statutu Norimberského mezinárodního vojenského soudního dvora z 8. srpna 1945 a potvrzeny rezolucemi Valného shromáždění Organizace spojených národů 3(I) z 13. února 1946 a 95(I) z 11. prosince 1946, zvláště „vážná porušení“ vyjmenovaná v Ženevských úmluvách z 12. srpna 1949 o ochraně obětí války;
- zločiny proti lidskosti, ať byly spáchány v době války nebo míru, jak jsou definovány ve Statutu Norimberského mezinárodního vojenského soudního dvora z 8. srpna 1945 a potvrzeny rezolucemi Valného shromáždění Organizace spojených národů 3(I) z 13. února 1946 a 95(I) z 11. prosince 1946, vyhnání obyvatelstva z půdy, kterou má v držbě, způsobené ozbrojeným útokem nebo okupací, nelidské činy, které jsou důsledkem politiky apartheidu, a zločin genocidia, jak je definován v Úmluvě o zabránění a trestání zločinu genocidia z roku 1948, a to i případě, že tyto činy nejsou porušením vnitřního práva země, v níž byly spáchány.
Článek 2
[editovat]Jestliže dojde ke spáchání kteréhokoli zločinu uvedeného v článku I, vztahují se ustanovení této Úmluvy na představitele státní moci a soukromé osoby, kteří se jako přímí pachatelé nebo účastníci podílejí na spáchání kteréhokoliv z těchto zločinů nebo přímo podněcují jiné jejich spáchání, nebo se k jejich spáchání spolčují, a to bez ohledu na stupeň dovršení, a na představitele státní moci, kteří jejich páchání tolerují.
Článek 3
[editovat]Smluvní státy této Úmluvy se zavazují přijmout všechna nutná vnitřní opatření, legislativní nebo jiná, aby umožnily v souladu s mezinárodním právem vydání osob uvedených v článku II této Úmluvy.
Článek 4
[editovat]Státy, které jsou stranami této Úmluvy, se zavazují přijmout v souladu se svým ústavním řízením všechna legislativní nebo jiná opatření nutná k zajištění toho, aby se promlčení stanovené zákonem nebo jinak nevztahovalo na stíhání a trestání zločinů uvedených v článcích I a II této Úmluvy, a aby takové promlčení tam kde existuje, bylo zrušeno.
Článek 5
[editovat]Tato Úmluva je otevřena k podpisu do 31. prosince 1969 všem členským státům Organizace spojených národů nebo členům kterékoliv její odborné organizace nebo Mezinárodní agentury pro atomovou energii, všem státům, které jsou stranami Statutu Mezinárodního soudního dvora a všem jiným státům, které byly přizvány Valným shromážděním Organizace spojených národů, aby se staly stranou této Úmluvy.
Článek 6
[editovat]Tato Úmluva podléhá ratifikaci. Ratifikační listiny budou uloženy u generálního tajemníka Organizace spojených národů.
Článek 7
[editovat]Tato Úmluva je otevřena k přístupu kteréhokoliv státu uvedeného v článku V. Listiny o přístupu budou uloženy u generálního tajemníka Organizace spojených národů.
Článek 8
[editovat]- Tato Úmluva vstoupí v platnost devadesátý den po dni uložení desáté ratifikační listiny nebo listiny o přístupu u generálního tajemníka Organizace spojených národů.
- Pro každý stát, který ratifikuje tuto Úmluvu nebo k ní přistoupí po uložení desáté ratifikační listiny nebo listiny o přístupu, nebude úmluva platnosti devadesátý den po dni uložení jeho ratifikační listiny nebo listiny o přístupu.
Článek 9
[editovat]- Po uplynutí období deseti let ode dne vstupu této Úmluvy v platnost může kterákoliv smluvní strana kdykoliv požádat o revizi Úmluvy formou písemné notifikace adresované generálnímu tajemníku Organizace spojených národů.
- Valné shromáždění Organizace spojených národů rozhodne o tom, jaká opatření, jestliže jsou nutná, mají být podniknuta, pokud jde o takovou žádost.
Článek 10
[editovat]- Tato Úmluva bude uložena u generálního tajemníka Organizace spojených národů.
- Generální tajemník Organizace spojených národů zašle ověřené kopie této Úmluvy všem státům uvedeným v článku V.
-
Generální tajemník Organizace spojených národů uvědomí všechny státy uvedené v článku V o následujícím:
- podpisu této Úmluvy a uložení ratifikačních listin a listin o přístupu podle článků V, VI a VII;
- datu vstupu této Úmluvy v platnost podle článku VIII;
- sděleních, která obdržel podle článku IX.
Článek 11
[editovat]Tato Úmluva, jejíž anglické, čínské, francouzské, ruské a španělské znění mají stejnou platnost, ponese datum 26. listopadu 1968.
Na důkaz toho podepsaní, kteří k tomu účelu byli řádně zmocněni, tuto Úmluvu podepsali.
Redakční poznámky
Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.